Projektové dny

Na základní škole Velvary jsou projektové dny pevně zakotveny v plánu práce školy. Cesta k tomuto zakotvení byla ale velice trnitá a klikatá.

Řízení jednotlivých projektových dnů je svěřeno některému kolegovi, který se jím zabývá dlouhodobě, tj. několik školních roků. Návrh na zařazení projektových dnů je předkládán na poslední klasifikační pedagogické radě, některé se opakují každoročně. Konečnou podobu dostává plán projektových dnů na začátku školního roku. Je projednán širším vedením školy a jednotlivými metodickými skupinami. Možnost vyjádřit se k němu dostává také žákovský parlament. Tento systém je výsledkem několikaletého cíleného vývoje a prošel diskusí jak v pedagogickém sboru, tak mezi žáky.

Vedení školy předložilo pedagogům anketu na téma projektových dnů. Z této ankety vyplynulo, že příprava projektových dnů je časově velice náročná, že ne všichni vyučující si se zpracováním témat vědí rady a že je tato práce považována za práci tzv. „navíc“ a měla by být finančně zvýhodněna. Bylo upozorněno na to, že tíha příprav leží většinou na třídních učitelích, kteří se vzhledem k rozdílnostem rozvrhu s žáky nemají kdy nad zadaným řešením sejít. Na tento nedostatek bylo poukazováno především na druhém stupni. Pozitiva se ukazovala zejména v oblasti možné seberealizace některých kreativních vyučujících, poznání žáků z jiné stránky, možné zapojení rodičů do příprav, stmelení třídních kolektivů a některé výstupy, které jsou používány například jako stálá výzdoba školy, prezentace školy na veřejnosti nebo jako učební pomůcky. Pedagogický kolektiv se ujednotil na tomto celkovém závěru: „Přes řadu úskalí je nutné projektové dny pořádat a jejich průběh a organizaci vyhodnocovat.“

Vzhledem k tomu, že školu považujeme za zvláštní druh služby pro naše klienty – čili rodiče a jejich žáky, je nutné znát také Názor rodičů na tuto problematiku je možné vypozorovat z absencí v době projektových dnů a z rozhovorů při rodičovských schůzkách. Zde není závěr jednoznačný, ale spíše rozporuplný. Projektové dny přinášejí i rodičům určité obtíže – například „rozbourání“ zavedeného a ustáleného režimu pracovního dne rodiny. Tento názor se častěji objevoval u rodičů žáků prvního stupně. Děti žádají rodiče o pomoc s přípravami – zajištění materiálu, popřípadě kostýmů. Existuje ale také skupina rodičů, a to nemalá, kteří jsou přesvědčeni, že tento způsob výuky není dostatečně efektivní a považují projektový den za ztrátu času. Tento názor přivedl vedení školy k rozboru absence. Bylo zjištěno, že absence v těchto dnech je větší než v běžném klasickém výukovém dnu. Při hlubším rozboru důvodů absence se ukázalo, že rodiče žákům na tyto dny plánují různá jednodenní lékařská vyšetření. Ve vyšších ročnících druhého stupně byla také zjištěna vyšší míra neomluvené absence.

O zjištění názoru na projektové dny byl požádán žákovský parlament.

Nejvíce se žákům líbil Den státnosti. Určitě by si ho chtěli zopakovat. Úspěch zaznamenal také Den zvířátek, když děti přinesly své mazlíčky do školy a pomocí prezentací seznamovaly ostatní s jeho životem. Součástí byla také soutěž o nejhezčí zvířátka. Další, už méně úspěšný, byl Den Země, málokoho zaujaly Velikonoční dílny a téměř nikomu se nelíbil Vánoční jarmark.

Žákovský parlament se také zabýval tím, jaké projektové dny by se měly zařadit do výuky. Prvenství získal Den kontinentů, který byl později zařazen i do ŠVP.

Po shrnutí všech výše uvedených skutečností došlo k ustálení a pomyslnému rozdělení projektových dnů do následujících skupin:

Nejčastější skupiny pro práci na tématech projektových dnů jsou třídní kolektivy. Výhodou je ucelenost, jednoznačnost, není potřeba vymýšlet klíč k dělení. Vedením je pověřen třídní učitel. Velkou nevýhodou je ale časová zátěž, která je kladena právě na třídního učitele, ten úkoly rozděluje mezi tzv. „spolehlivé žáky“, a tím může dojít k tomu, že se někdo schová v davu.

Jinou, náročnější a složitější možností, je vytvářet pracovní skupiny napříč ročníky. Dělení probíhá většinou tak, že se starší žáci zapisují s několikatýdenním předstihem na připravované archy do skupin k jednotlivým vyučujícím, mladším pomáhají třídní učitelé. Předem je určeno maximum žáků na vyučujícího.

Mohou tak být do jisté míry odbourány negativní vztahy mezi žáky nebo mezi žáky a učiteli. Vznikne věkově různorodá skupina, ve které se potírají dlouhodobě zavedené vzorce z klasické výuky, a je nutné dát důvěru i takovým dětem, které by ji v jiném složení skupiny nezískaly.

Dalším pozitivem může být uvědomění si věkových zvláštností dětí, zejména při práci v terénu. Rizikem tohoto dělení pro vyučujícího může být malá znalost dětí s individuálními výukovými problémy, se kterými se nesetkává každý den. Rozdílnost rozvrhu a dopravní obslužnost také téměř znemožňuje přípravná setkání takové skupiny.

Především na druhém stupni je možné použít druhý popisovaný způsob – bez toho, abychom předem určili vedoucího učitele skupiny. Toto dělení je vhodné především tam, kde je žádoucí, aby žáci projevili především svůj zájem o řešený problém. Pro projekt se popíší úkoly k řešení, ale neuvede se, kdo z vyučujících tým povede. Velkým rizikem se potom mohou stát právě interpersonální vztahy.

Vrátíme-li se na začátek této stati a budeme-li se chtít zamýšlet nad tím, zda se něco mění v našem školství, nenajdeme jednoznačnou odpověď. Projektové dny toho mohou být důkazem. Jednou skupinou rodičů dětí i vyučujících jsou s nadšením vítány a stejně tak velkou skupinou zainteresovaných jsou odsuzovány.

Velká skupina dětí se na ně těší a aktivně se zapojuje do jejich příprav, a pro další skupinu (doufejme, že mnohem menší) je to důvod k tomu, že se škole, byť legálně, vyhnou. Možná, že právě v tom se projevuje demokratizace školství. Na nás pedagozích je připravovat takové projektové dny, které by pro žáky byly přitažlivé.