Program Ekoškola

Vydáno:

15 miliónů žáků, 1 milión pedagogů, 400 škol v České republice, 59 zapojených zemí, 7 kroků metodiky a 1 program. I tak může být v několika číslech vyjádřen mezinárodní program Ekoškola (Eco-Schools Programme). Za více než 20 let své existence se Ekoškola stala jedním z nejuznávanějších environmentálních programů na světě. UNEP, program OSN pro životní prostředí, v současnosti oceňuje Ekoškolu jako modelový program pro environmentální výchovu, management a certifikaci na mezinárodní úrovni. V České republice tento program koordinuje vzdělávací centrum TEREZA.

Program Ekoškola
Ing.
Jan
Smrčka,
vzdělávací centrum TEREZA, vedoucí mezinárodního programu Ekoškola
Není to jen o ekologii
Základním pilířem úspěšnosti tohoto mezinárodního programu je spolupráce učitelů, žáků a provozních zaměstnanců. Přenášení zodpovědnosti na žáky v rámci řízení programu a naplňování jeho metodiky dělá z programu mnohem více než jen ekologický projekt.
Ekoškola je program posilující celoškolní přístup ve vzdělávání pro udržitelný rozvoj a přispívající jak k udržitelnému provozu škol, tak k rozvoji kompetencí u žáků, píše zpráva UNESCO v roce 2014.
Právě komplexnost programu je jeho velkou výhodou pro jakoukoliv zapojenou školu. Rozvoj demokratických principů, aktivního občanství, akčních kompetencí a samozřejmě environmentální gramotnosti u žáků i zaměstnanců zlepšuje nejen ekologický provoz, ale i celkovou atmosféru a vztahy na škole. Z dlouhodobého hlediska se to může projevit i v ušetřených nákladech školy.
Všechny zapojené školy postupují podle společné metodiky „7 kroků“ - díky ní se žáci a dospělí stávají partnery a společně zlepšují školu a její okolí v tématech odpady, voda, prostředí školy, energie, jídlo, doprava, biodiverzita a klimatické změny. Právě metodika „7 kroků“ odlišuje školy v mezinárodním programu Ekoškola od dalších škol s ekologickým zaměřením.
Program z pohledu ředitele Gymnázia Šumperk, Mgr. Milana Macečka:
- Vaše škola je zapojena do programu od roku 2013. Co se od té doby u vás změnilo?
Instalovali jsme na chodby a do učeben sběrné nádoby a začali jsme třídit odpad, zapojili jsme do třídění i technické pracovníky školy. V současné době pracují ve škole dva týmy studentů. Jeden tým posuzuje ekologickou náročnost provozu školy a výsledkem jeho práce bude návrh, kde by škola mohla ušetřit finanční prostředky, druhý pracuje ve školní jídelně a připravuje návrhy na to, jak změnit jídelníček školy. Snad i díky tomu nás v roce 2014 ocenil Olomoucký kraj titulem Zelená škola kraje.
- Jaké překážky jste museli v průběhu programu překonávat?
Vždy, když vzniká něco nového, je třeba přesvědčovat lidi, hledat spojence, nabízet vize a pak si odpracovat tu dlouhou cestu k jejich naplnění. A já jako ředitel jsem měl tu výhodu, že většinu předešlého skvěle prováděla právě koordinátorka ekologické výchovy.
- Jaká je role vedení školy v programu a jak je přijímán učitelským sborem?
Vedení školy není hnacím motorem, tím je koordinátorka programu. Snažíme se zajistit podporu a v rámci možností i pomoci s organizací a řešením administrativy projektů. Učitelský sbor je soubor individualit, někteří aktivně pomáhají projekty realizovat, jiní jsou neutrální. Nenajde se však nikdo, kdo by šel proti.
- Doporučil byste program Ekoškola dalším školám? Na co by měly být připravené?
Jednoznačně ano. S Ekoškolou máme dobré zkušenosti a hodláme v ní pokračovat i v budoucnu. Každý nový účastník programu by se však měl připravit na to, že se výsledky nedostaví obratem. Změna myšlení lidí je běh na dlouhou trať (což mám podloženo i vlastní zkušeností).
- Jaké možnosti program škole nabízí
V rámci ročního registračního poplatku škola získává:
-
účast na akreditovaných seminářích a prohlubování kvalifikace svých učitelů,
-
metodické materiály,
-
poradenství s externím konzultantem/mentorem,
-
možnost zapojit se do finančních výzev, a získat tak peníze na své projekty v rámci programu,
-
v některých případech výhodnější podmínky při čerpání peněz z veřejných zdrojů,
-
možnost využít program k propagaci školy,
-
spolupráci a výměnu zkušeností s tuzemskými i zahraničními školami,
-
stát se členem mezinárodní sítě Ekoškol a po splnění kritérií a získaní titulu právo užívat mezinárodní zelenou vlajku.
Metodika „7 kroků“
Metodika „7 kroků“ je postup práce, díky kterému se žáci a dospělí stávají partnery a společně zlepšují školu a její okolí. Společně pracují v tématech odpady, voda, prostředí školy, energie, jídlo, doprava, biodiverzita a klimatické změny. Právě metodika „7 kroků“ odlišuje školy v mezinárodním programu Ekoškola od dalších škol s ekologickým zaměřením.
1. krok - Ekotým
Ekotým je složený z dětí, učitelů a dalších dospělých. Koordinuje činnosti a aktivity vedoucí ke změnám ve škole a jejím okolí.
2. krok - Analýza
Analýzou školy ekotým zjišťuje, co z ekologického provozu ve škole funguje a co by mohli zlepšovat. Výstupem je seznam silných a slabých stránek školy.
3. krok - Plán činností
Na základě Analýzy si ekotým stanoví cíle pro zlepšení ekologického provozu školy a naplánuje konkrétní úkoly, které povedou k jejich dosažení.
4. krok - Sledování a vyhodnocování
Plánu činností Pravidelné sledování a vyhodnocování Plánu činností dává ekotýmu i ostatním informace o tom, jak se jim daří naplňovat jednotlivé úkoly a cíle. Tento krok rozvíjí schopnost žáků posuzovat výsledky své činnosti, pozorovat pokroky, hodnotit úspěchy a zjišťovat příčiny neúspěchů.
5. krok - Environmentální výchova ve výuce
V rámci kroku žáci kromě seznamování se s tématy mohou například zpracovávat v různých předmětech informace související s programem (výsledky analýzy, statistické údaje, grafy, zpracování dotazníků) nebo pořádat osvětové a vzdělávací akce pro školu či veřejnost.
6. krok - Informování a spolupráce
Ekotým o své práci informuje ve škole i v okolí prostřednictvím nástěnek, webových stránek, místních médií... Prohlubuje spolupráci napříč celou školou a navazuje spolupráci i navenek, například s rodiči.
7. krok - Ekokodex
Ekokodex je společným souborem konkrétních a pro všechny srozumitelných pravidel ohleduplného chování k životnímu prostředí.
Tento článek byl vytvořen za finanční podpory SFŽP ČR a MŽP.