Proč učení venku v přírodě zlepšuje vzdělávací výsledky, motivaci a chování žáků

Vydáno:

Málokdo dnes zpochybní, že pobyt a pohyb dětí v přírodě jim přináší celou řadu benefitů spjatých s jejich fyzickým a psychickým zdravím. Děti, které jsou často venku, jsou méně nemocné, mají menší problémy s nadváhou, jsou spokojenější a odolnější proti stresu. Jak je tomu ale, když se venku s dětmi učíme? Znamená to, že kvůli přínosům pro jejich zdraví a spokojenost musíme obětovat jejich výsledky ve vzdělávání? Vůbec ne.

Proč učení venku v přírodě zlepšuje vzdělávací výsledky, motivaci a chování žáků
Mgr.
Petr
Daniš
Abych ale na tuto otázku našel podloženou odpověď, prostudoval jsem přes 200 výzkumů a dalších titulů odborné literatury z různých koutů světa. Hlavní zjištění a z toho vyplývající doporučení jsem popsal v publikaci Tajemství školy za školou, kterou můžete zdarma stáhnout na www.ucimesevenku.cz/tajemstvi-skoly-za-skolou. Tento článek přináší shrnutí hlavních přínosů učení venku pro žáky, překážek, které učitelům takovou výuku znesnadňují, a doporučení, jak s učením venku začít.
PŘÍNOSY: Co dává učení venku žákům a učitelům?
Existuje celá řada důkazů, že učení venku v přírodě může žákům přinášet:
Lepší výsledky vzdělávání: Žáci vyučovaní venku v přírodě a v okolí škol jako v přirozeném rámci pro učení dosahují lepších vzdělávacích výsledků nejenom v přírodních vědách, ale také v matematice, čtení, psaní či společenských vědách. Déle si učivo pamatují a lépe si propojují poznatky z různých předmětů.
Delší soustředění: Učení venku v přírodě, ale i pouhý výhled do zeleně zlepšuje pozornost a pravděpodobně také snižuje stres žáků. I v hodinách ve třídě následujících po výuce venku se žáci lépe zapojují a déle soustředí. Zlepšená pozornost vede k lepším vzdělávacím výsledkům a dalším příznivým dopadům.
Vyšší zájem o učení: Učit se venku žáky baví a podporuje jejich vnitřní motivaci k učení. Venku dochází k většímu naplnění jejich základních psychologických potřeb autonomie, kompetentnosti a sounáležitosti, které při frontální výuce ve třídě značně strádají, a přitom jsou důležitými předpoklady vnitřní motivace. Svou roli hraje také názornost a různorodost výuky venku i větší zábavnost, možnost fyzického pohybu a krása přírody.
Publikaci si můžete zdarma stáhnout na ww.ucimesevenku.cz/tajemstvi-skoly-za-skolou.
Lepší chování a menší kázeňské problémy: Tím, že výuka venku probouzí zájem žáků o učení, vede ke snížení počtu jejich absencí a kázeňských problémů. Pomáhá zlepšit vztahy mezi dětmi i mezi dětmi a učiteli. Žáci, kteří se nenudí a vidí větší propojení činností prováděných ve škole se svým životem, méně „zlobí“.
Venku ožívá i matematika.
Rozvoj životních dovedností: Učení venku rozvíjí sebedůvěru, sebedisciplínu, spolupráci a další životní dovednosti žáků. Prostředí venku vybízí učitele k častějšímu zařazování činností, při kterých žáci něco samostatně zkoumají a tvoří nebo na něčem spolupracují, a jejich personální a sociální dovednosti tak mohou vyrůst.
„Probuzení“ žáků ohrožených neúspěchem: Terénní výuka velmi prospívá žákům, kteří ve škole jinak nejsou tolik úspěšní. Znevýhodnění žáci venku snáze najdou smysl učení ve vztahu k vlastnímu životu. Někteří žáci se také obtížně vyrovnávají s tím, jak je omezuje výuka ve třídě – nedostatkem pohybu, podnětů či příležitostí k vlastnímu prožitku a tvorbě.
Psaní o tom, co žáci sami vidí a prožijí, je pro ně snazší a dává jim smysl.
Lepší postoje k životnímu prostředí a větší občanské dovednosti: Mnoho vzdělávacích programů v přírodě a především zapojení žáků do zlepšování prostředí na školním pozemku nebo v okolí školy prokázalo své pozitivní dopady na postoje a chování žáků k životnímu prostředí, ale také na jejich občanské dovednosti.
Žáci se přestávají učit o vědě a začínají dělat vědu.
Vedle toho učení venku přináší také vyšší spokojenost a motivaci učitelů. Prohlubuje jejich vztahy se žáky. Podporuje jejich profesní rozvoj a osobnostní růst. Dává jim zažít pocit naplnění z osvojení si nových vzdělávacích metod a přístupů a z úspěchů žáků v novém vzdělávacím prostředí.
Analýza přínosů učení venku v přírodě nás opravňuje k závěru, že zatímco některé tyto přínosy zapříčiňuje přírodní prostředí samo od sebe, většina dalších souvisí s kvalitním zvládnutím používaných aktivních učebních metod a přístupů. Také však platí, že venkovní prostředí je svou povahou k zařazení takových metod příhodnější, dá se říci, že k nim přímo vybízí. Přírodní prostředí svou názorností, možnostmi pro pohyb, hru a rozmanité formy učení poskytuje něco, co školní třída může jen obtížně nabídnout.
PŘEKÁŽKY: Co učení venku brání?
Jakkoli učení venku přináší velké množství výhod, pravidelná výuka venku není moc rozšířená. Jaké jsou hlavní překážky, které ji znesnadňují?
Nepochopení smyslu učení venku a stereotypy ve výuce: Základní podmínkou pro využívání výuky venku je přesvědčení učitelů a ředitelů škol, že je pro ně – a pro jejich žáky – důležitá. Pokud její smysl nechápou, nepoužívají ji. Omezují nás také stereotypy, v důsledku kterých výuku venku někdy ani za pořádnou výuku nepovažujeme.
Nedostatek sebedůvěry a zkušeností učitelů s výukou venku: Venku je těžší řídit třídu a mít výuku pod kontrolou a mnoho učitelů si nevěří. Rostoucí zkušenosti s učením venku však zvyšují jejich přesvědčení, že to zvládnou, a učitelé se pak lépe vyrovnávají i s dalšími překážkami.
Některé děti bez pohybu nedokážou přemýšlet.
Stavba modelů napomáhá pochopení souvislostí a podporuje zájem o učení.
Přeplněnost kurikula: Aby splnili předepsané požadavky a stihli probrat všechnu látku, mnoho učitelů rezignuje na výuku venku a další metody aktivního učení. České kurikulární dokumenty vykazují vnitřní rozpor mezi stanovenými cíli vzdělávání a šíří očekávaných výstupů učení. Další rozpor existuje mezi kurikulárními dokumenty, učebnicemi používanými pro výuku a tradiční představou, co všechno, jak a kdy je třeba učit.
Tlak na výsledky v testech: Povinné státní testování tuto situaci dále zhoršuje. Řada škol se zaměřuje na přípravu na testy a vypouští další cíle, obsahy a metody vzdělávání, včetně výuky venku. Zahraniční zkušenosti ukazují, že dokud podobu výuky určují státní testy, je krajně obtížné ji měnit.
Tradiční organizace výuky: Terénní, badatelská či projektová výuka se těžko vměstná do 45minutových hodin. Jejich spojování však často není učitelům umožněno. Převládající organizace výuky brání zavádění mnoha inovací vyžadujících proměnu učebního prostředí, spolupráci učitelů a propojování předmětů a hodin.
Nedostatek podpory, času a zdrojů, strach o bezpečnost a další bariéry: Učitelé potřebují podporu svého okolí, kolegů a rodičů, aby pravidelně učili venku. Důležitá je podpora vedení školy a specializovaných organizací nabízejících vzdělávání učitelů a programy pro žáky. Někteří učitelé si stěžují na málo času na přípravu výuky venku. Strach o bezpečnost dětí je někdy dále spojen s rostoucí byrokracií a formálními požadavky souvisejícími se zajištěním této bezpečnosti.
10 + 1 doporučení, jak zavádět učení venku na úrovni školy
Podrobná doporučení, jak podpořit rozvoj a další rozšíření venkovního učení na úrovni celého vzdělávacího systému, najdete v publikaci Tajemství školy za školou. Tady je shrnutí alespoň základních tipů, co můžete udělat a jak postupovat jako učitel.
1. Začněte s málem a postupně přidávejte.
Zkuste opakovaně učit venku pár aktivit. Vy i žáci si musíte na výuku venku nejprve zvyknout. Postupně přidávejte celé hodiny, choďte ven častěji a na delší dobu.
2. Využívejte školní pozemek a blízké okolí.
Zmapujte si, jaké příležitosti pro učení nabízí školní zahrada a nejbližší okolí školy. Preferujte přírodní prostředí, ale učit se dá i v betonové džungli.
3. Správné pomůcky? Nic zvláštního nepotřebujete.
Jistě by se hodil nový mikroskop… Jenže se obejdete i bez něj. Návody, jak si většinu pomůcek vyrobit se žáky, najdete na www.ucimesevenku.cz/pomucky-ven.
4. Nejeďte v tom ve škole sami/y.
Podle svých ambicí buď utvořte tým nakloněných učitelů, nebo zapojte celou školu. Pravidelně sdílejte a pomáhejte si. Snažte se získat podporu vedení školy.
5. Propojujte výuku venku a uvnitř.
Využívejte prostředí venku pro obohacení toho, na čem pracujete ve třídě. Připravte se na to se žáky předem a přineste si zvenku podněty, které oživí další výuku.
6. Vyhledávejte zdroje inspirace a příležitosti k dalšímu vzdělávání.
Zkoušejte to, co se osvědčilo jiným. Mnoho nápadů, připravených lekcí a rozcestník k dalším programům a seminářům naleznete na www.ucimesevenku.cz.
7. Vytvořte si podpůrnou síť.
Spolupracujte s lidmi mimo školu, rodiči, místními znalci přírody a okolí, specializovanými organizacemi (ekocentra, lesní správy, farmy…). Zapojte je do výuky.
8. Udělejte učení venku oficiálním.
Plánujte učení venku předem a vytvořte si pro něj prostor v rozvrhu. Zapracujte ho do vašich plánů výuky a do dokumentů školy. Vysvětlete výhody rodičům.
9. Umožněte žákům být venku o přestávkách.
Nebo alespoň o velké přestávce a pauze na oběd. Hodně tím podpoříte regeneraci žáků pro další výuku a jejich celkovou spokojenost se školou.
10. Vyhodnocujte pokrok a sdílejte úspěchy.
Dokumentujte vaše aktivity venku. Ukazujte ostatním, co se vašim žákům venku podařilo (fotky, práce žáků apod.). Reflektujte, co se vám daří a kde máte rezervy.
A navíc: Buďte trpěliví a mějte z učení venku stále radost.
Plně zapojit výuku venku do své praxe a do života školy trvá několik let. Nespěchejte na sebe ani na druhé. Užívejte si i malá vítězství.
Poznámka redakce: Příspěvek bude prezentován na konferenci Škola jako místo setkávání, která se uskuteční 5. 4. 2019. Více informací na
www.kpskonference.ff.cuni.cz/skola-jako-misto-setkavani. Akci spolupořádá redakce Řízení školy.