Proč potřebujeme změnu systému financování

Asociace ředitelů základních škol (dále jen AŘZŠ) mnoho let poukazuje na výrazné podfinancování našeho školství a požadovala a požaduje narovnání tohoto špatného stavu. Vládnoucí politické reprezentace by české školství rády viděly mezi evropskou elitou, pošilhávají po kvalitě školství obdobné jako např. ve Finsku, ale jeho rozpočet schvalují ve výši výrazně pod průměrem EU. Výsledkem jsou málo motivovaní pedagogové s nízkým finančním ohodnocením hluboce pod úrovní platů vysokoškolsky vzdělaných lidí v jiných oborech v ČR. Ředitelé pak s obtížemi personálně zabezpečují pedagogickou i nepedagogickou práci ve škole.

 

Proč potřebujeme změnu systému financování
Mgr. Bc.
Hana
Stýblová,
prezidentka AŘZŠ ČR
Mgr.
Pravoslav
Němeček,
viceprezident AŘZŠ ČR
Kromě výše finančních prostředků jdoucích do školství má na pokles jeho kvality významný vliv i systém jejich rozdělování. Ten vsadil na distribuci podle počtu žáků, tedy normativem na jednoho žáka. Jak se časem ukázalo, nešlo o úplně nejšťastnější krok. AŘZŠ již od roku 2006 poukazuje na nejslabší místo systému: Současné nastavení motivuje školy ke shánění žáků, což původně samo o sobě nebyl problém, ten ale vznikl v okamžiku, kdy si žáci uvědomili, že jsou předmětem poptávky a že se o ně zejména v době poklesu jejich počtu školy poperou bez ohledu na jejich kvalitu. Většina vysokého zájmu o žáky "zneužila". Praxe tuto skutečnost jen potvrdila. Stávající systém je nevhodný i po mnoha dalších stránkách.
Kromě toho, že nepodporuje kvalitu, je svým způsobem i nespravedlivý a také velmi komplikovaný.
Základní školy nejsou výběrové, musejí zabezpečit vzdělávání ve všech koutech ČR a nemohou téměř vůbec ovlivnit počet žáků, který k nim přijde. Ten je dán trvale jejich polohou a obvodem. K demonstraci spravedlivosti stávajícího systému financování na žáka někteří používají teorii žákovského batůžku. Po jeho naplnění penězi na MŠMT (pro jednoho žáka cca 55 000 Kč) získává teorie první trhlinu při průchodu žáka "krajem". Žák už totiž batůžek do příslušné školy nepřinese plný (zbude v něm cca 35 000 Kč). Může ho přinést do základní školy, jejíž obvod produkuje do ročníku vždy v průměru kolem 36 žáků, tedy zhruba 18 na třídu, a při dvou třídách v ročníku se naplní 324 žáky. Základní škola tak dostane celkem 11 340 000 Kč (324 × 35 000). Pokud ho však přinese do školy, jejíž obvod produkuje do ročníku v průměru 55 žáků, škola získá 17 325 000 Kč. Obě školy budou mít celkem 18 tříd a budou potřebovat k zabezpečení výuky téměř stejný počet pedagogů i nepedagogů (rozdíl budou tvořit zhruba čtyři učitelé kvůli možnosti dělení tříd). Pedagogové s větší naplněností tříd si určitě zaslouží vyšší nenárokovou složku platu, ale ani to neospravedlňuje obrovský rozdíl mezi celkovými objemy finančních prostředků obou škol. Ten je neadekvátní - 5 985 000 Kč.
Takto by systém rozdělování vůbec nemohl fungovat. Proto mají krajské úřady nelehkou úlohu připravit rozpočet tak, aby všechny školy v regionu mohly zabezpečit výuku. Vytvářejí dle vyhlášky č. 492/2005 Sb. metodiku financování, v níž používají různé koeficienty a parametry - např. Np a No (počet žáků na jednoho pedagoga nebo nepedagoga), Ž (průměrný počet žáků ve třídě) nebo H (průměrný počet vyučovacích hodin ve třídě - dnešní PHmax) atd. Doporučuji všem, kteří se chtějí k systému financování vyjadřovat, aby si výše uvedenou vyhlášku přečetli a přesvědčili se o její "jednoduchosti". Stejně tak doporučuji prostudovat metodiky financování škol v jednotlivých krajích.
Další problematická místa stávajícího systému jsou:
a)
Nepředvídatelnost financování v delším časovém horizontu
-
Stávající systém předvídatelnost téměř vylučuje. Parametry se tvoří až v průběhu čerpání finančních prostředků - většinou v únoru, konečný rozpočet získává škola až jeho koncem nebo v březnu příslušného roku.
-
Ředitelé jsou z přípravy rozpočtu v podstatě předem vyloučeni a praktikují systém "buď to vyjde, nebo ne", a když ne, jdou na dohodovací řízení, na které si musejí připravit kopu argumentů, proč škola požadované peníze potřebuje.
b)
Zařazení zaměstnanců do platových stupňů
-
Věk a věkový automat ovlivňují výši výdajů, škola s pedagogy ve vyšším platovém stupni jim vyplácí vyšší tarify na úkor nenárokové složky platu.
c)
Nespravedlivost a nepřehlednost
-
V ČR je 14 modifikací systému financování regionálního školství, což podtrhuje nepřehlednost a zejména nespravedlivost; školy se shodnými parametry (stejný počet žáků) jsou v různých krajích financovány rozdílně, někdy dokonce velmi výrazně.
d)
Menší možnost dělení tříd
-
Z důvodu zajištění vyšší kvality i možnosti individuálního přístupu je nutné dělení třídy, zejména u cizích jazyků, matematiky či českého jazyka, někdy i z hlediska bezpečnosti. Stávající systém takovou možnost na základních školách výrazně omezuje.
Všechny uvedené zkušenosti ze stávajícího systému vyplývají z dlouholeté praxe mnoha ředitelů základních škol. Uvádíme je proto, že řada subjektů i jednotlivců chce vyjadřovat k systému financování své názory, ale nesnaží se poznat všechny argumenty a jeho faktické fungování v praxi. To mohou posoudit odpovědně především ředitelé a ekonomové škol, v menší míře pak jejich učitelé a ostatní zaměstnanci (nepotřebují to) a velmi těžko lidé mimo obor. Velký problém veřejné diskuse spatřujeme v tom, že většina prezentuje jednoznačný názor, aniž má dostatek informací k oběma systémům financování.
Proč tedy AŘZŠ podporuje změnu financování a proč ji podporuje i mnoho dalších ředitelů základních škol?
Jde o poměrně jednoduchý a vcelku promyšlený systém, který by měl odstranit výše uvedené problémy stávajícího systému. Splňuje tedy kromě eliminace honby za žákem i tyto základní požadavky:
a)
Předvídatelnost
Celostátní hodnoty PHmax budou známy dlouho dopředu před zahájením školního roku (již jsou připraveny pro školní rok 2018/2019 a finanční rok 2019 - zatím ještě neschváleny), což umožní ředitelům škol již na jaře personálně připravovat nový školní rok s výhledem financování na další kalendářní rok.
b)
Jednoduchost
Pracuje se s jedním PHmax pro příslušný obor (na ZŠ jeden pro první a jeden pro druhý stupeň). Ředitel musí zvládnout dvě matematické operace (jednou dělení a jednou násobení) a postupuje následovně: Vydělí počet žáků v daném oboru počtem tříd, dle tabulky přiřadí PHmax a tento parametr vynásobí počtem tříd. Tím škola získá informaci o tom, kolik hodin může maximálně odučit, a tedy i kolik pedagogů na to bude potřebovat. (Krácené počty hodin dle NV č. 75/2005 Sb. "ukrojí" z celkového objemu hodin jen tento krácený počet - např. ředitelova míra vyučovací povinnosti činí pět hodin a stejný počet se započítá do celkového objemu hodin, ale jako 1,0, pokud jde o počet pracovníků.) Peníze na platy pak škola dostane na základě mzdové inventury (soupis tarifních platů) a normativně nárokové složky platu (specializační příplatky, příplatky za vedení atp.) i složky nenárokové. O vše ostatní se systém postará sám. Ředitelé budou určitě umět s novým systémem pracovat a nepotřebují si jej testovat ani v náběhovém režimu. Je tak jednoduchý, že nevyžaduje ani žádnou centrální kalkulačku. Někteří odpůrci nového systému hovoří o PHmax jako o kostlivci ve skříni MŠMT. Z objektivního pohledu je nutné nějakým způsobem omezit bezbřehé dělení tříd a tento jednoduchý parametr takový požadavek naplňuje.
c)
Spravedlivost
Bude jeden systém financování škol v celé ČR. Žákovi základní školy se dostane stejných nebo velmi podobných podmínek pro vzdělávání bez ohledu na jeho bydliště. Pedagogům pak přinese jistotu, že při stejných nebo obdobných výkonech obdrží stejné nebo obdobné platy, a to v celé ČR. Další podstatný moment spočívá v tom, že obecní školy už nebudou muset čekat, co pro ně zbude z celkového "krajíce" na školství v regionu.
Podle našich vlastních praktických výpočtů i poznatků z dalších škol by si aplikací nového systému základní (ale ani mateřské) školy neměly pohoršit. Ba naopak. Vznikal několik let za asistence zástupců řady asociací i odborníků. AŘZŠ se na jeho tvorbě také podílela. Podobné systémy financování školství se uplatňují i v některých zemích s vyspělými vzdělávacími soustavami a kvalitními výsledky.
AŘZŠ tedy jednoznačně podporuje změnu financování dle principů a parametrů uvedených v části 14 zákona č. 561/2004 Sb. s účinností od 1. 9. 2018, je zásadně proti odložení účinnosti této části zákona a považuje termín 1. 9. 2018 za odpovídající potřebnosti realizace i úrovni připravenosti této reformy.
Chtěli bychom požádat všechny, kteří se chtějí k novému způsobu financování vyjádřit, aby si oba systémy podrobně prostudovali, získali informace z praxe od ředitelů škol a objektivně je porovnali. K těm, kteří již mají připravena bourací kladiva, se obracíme se žádostí, aby dobře zvážili, zda chtějí nechat stát starou vybydlenou stavbu, nebo novou, jednoduchou a solidně fungující budovu.