Proč děkuji svým učitelům

Já jsem přesto na první pedagogické radě svým učitelům poděkovala. Poděkovala za to, že se mnou zůstávají navzdory všemu, co je v letošním školním roce čeká. Ráda bych vás, zvláště mimopražské kolegy, seznámila nejen s tím, proč začínám poděkováním, ale především ukázala pravděpodobný průběh letošního školního roku na jedné pražské škole.

Začněme od mnohokrát zmiňovaného zvyšování platů pedagogů. Souhlasím, každá koruna dobrá, ale jak bylo uvedeno v minulém čísle, peníze kritickou situaci nevyřeší. Mám na to, abych zaplatila dalšího učitele anglického jazyka. Jenže takového učitele jsem bohužel nesehnala. Takže byť jsme hrdí na svůj školní vzdělávací program zaměřený na jazyky, musí mí kolegové učit žáky cizí jazyk ve skupinách kolem (a často i přes) dvaceti žáků. Mám i na to, abych místo stávajících pěti prvních tříd měla šest, a tím pádem místo dvaceti osmi dětí by jich mé kolegyně učily jen dvacet tři. Sami víte, jak obrovský je to rozdíl. Ano, mohla bych přijmout méně dětí, ne všechny děti jsou spádové, ale zoufalí rodiče dojíždějící z okolí, kde nestačí kapacita škol, mě přesvědčují. Mám místo, finance - ale bohužel ne učitele. Inzeráty stály tisíce, kolegyně a kolegové ze školy sháněli potencionální zájemce, kde se dalo. Doma nezůstávají ani důchodci. Ale jak dlouho ještě? Mezi důchodci v pedagogickém sboru druhého stupně jsou učitelé matematiky a fyziky. Už v letošním roce bych mohla přijmout dalšího kolegu či kolegyni s touto aprobací, protože jeden z kolegů by uvítal nižší úvazek. Ale zájemci nikde. Znám školskou legislativu a vím, že matematiku či fyziku může učit kdokoliv, kdo vystudoval učitelství předmětů na druhém stupni. Ale opravdu to zvládne každý? Řeknete si, proč nehledám jinde, řada pedagogů je evidována na úřadech práce. Ale nikoliv v Praze. V Praze je drahé bydlení, a proto učitelé z jiných krajů nepřicházejí. Jejich platy na nájmy či koupi bytu nestačí, proto volí jiná povolání nebo opravdu zůstávají na podpoře. Takže mé první poděkování kolegům bylo za to, že uskuteční výuku i při takových počtech žáků.

Na druhou stranu bychom na peníze, už vzhledem k předchozímu odstavci, zapomínat neměli. Pokud uvěříme reklamním poutačům, nástupní plat prodavače v nejmenovaném obchodním řetězci je stejný jako plat začínajícího učitele. Pokud se podíváme na hodinovou mzdu, i služebně nejstarších učitelů, stále ještě zaostávají za hodinovými výdělky některých řemeslníků, o bankovních pracovnících ani nemluvě. Ale liší se také školy a školské projekty. Při jednom rozhovoru se lektor vzdělávání pro učitele zmínil, že: „Za čtyři sta korun na hodinu to přece nebudu dělat!“ Jedna z mých kolegyň, která žije sama, nemůže dosáhnout na hypotéku. Nejen ona, ale i mnozí další si přivydělávají občasnými brigádami. A tak často zaslouženou dovolenou využívají k získání finančních prostředků. Takže druhé poděkování je za to, že navzdory možnostem, které hlavní město nabízí, učitelé stále zůstávají a dělají svou práci.

Jenže - možná ani to nebude trvat dlouho! Několik mých kolegů dojíždí z okrajových částí Prahy, dvě kolegyně jsou dokonce mimopražské. Autobusové spojení velmi špatné, takže i v pokročilejším věku si jedna z nich udělala řidičský průkaz a do školy dojíždí autem. Ale v Praze se zavádí modré zóny, takže parkování v blízkosti školy možné nebude. Pozemky školy to neumožňují, cena parkovací karty je nad možnosti kolegyně. Záchytné parkoviště u metra také není zadarmo... Škola v blízkosti bydliště možná bude mít volné místo... Čím přesvědčit? Prosím na úřadě, odezva zatím žádná.

Dalším oříškem je vybavení. Zcela logicky jde vždy o dva úhly pohledu - toho, kdo financuje (zřizovatel), a toho, kdo finance využívá, tedy utrácí (ředitel). Náš školní vzdělávací program je zaměřený nejen na jazyky, ale také na informační technologie. Od první třídy jsou děti zvyklé pracovat s interaktivními tabulemi a počítači. Nic ale nevydrží věčně, zařízení se musí obnovovat, narůstá i počet tříd. Zřizovatel chce, na první pohled logicky, zajistit hromadný nákup ICT techniky pro všechny své školy a získat slevu. Zní to úžasně, výběrové řízení zajistí někdo jiný a ještě ušetříme (použity budou samozřejmě peníze škol). Jenže požadavky jsou různé a dobrá myšlenka naráží na nedostatek času. Od návrhu zřizovatele v červnu do začátku září je opravdu jen málo dní. Ale první školní den je tady a výuka musí začít. Žádám tedy o povolení použít fond investic a koupit samostatně, po řádném výběrovém řízení, dva interaktivní sety. Povolení nepřichází, z jedné interaktivní tabule se tak stane pouhé promítací plátno, místo druhé zůstane prázdné místo na zdi. Řešení se najde, mám skvělé učitele, určitě si nějak poradí, na chvíli půjdou do jiné třídy... Ale - není to zbytečné? Proč nevyužít „své“ peníze? Třetí poděkování tedy patří učitelům za to, že výuku uskuteční v jiných podmínkách, než na jaké byli zvyklí, že odloží své interaktivní přípravy a žáky budou motivovat jinak.

A děkovat bych mohla i za další věci, protože mám skvělý sbor a ten si to zaslouží. Ale chci se s vámi podělit ještě o jeden, tentokrát negativní příklad, který směřuje do našich řad. Kolegyni odcházely dvě učitelky na jinou školu. Když se ptala na jejich důvody, odpověděly, že tam nemusí dělat tolik. Samozřejmě učí, ale dohledy jsou spíše symbolické, věci okolo se tolik neprožívají. A je to vlastně za stejné peníze, tak co! Požadavky na různých školách logicky budou různé, ale na základní povinnosti pedagogů bychom se přece měli dívat stejně.

Člověk má být optimistický a v případě neúspěchu hledat nějaká řešení. Já samozřejmě řeším situaci ve své škole a společně s kolegy budeme nadále oslovovat studenty učitelství, psát granty, hledat sponzory, prostě se snažit vytvářet učitelům, a tím i žákům co nejlepší podmínky. Ale naše škola není v Praze jediná a to, o čem píšu, nejsou zdaleka problémy jen mojí školy.

Na závěr připomínám jednoduché pravidlo: pokud něco chceme, musíme pro to vytvořit podmínky. Stát chce kvalitní školství zajišťované kvalifikovanými pedagogy. Ale vytváří pro to podmínky? Je dostatek kvalifikovaných učitelů, kteří zajistí kvalitní výuku v celé republice včetně Prahy? A mají tito učitelé opravdu podmínky pro svou práci? Chci být dobrou ředitelkou. Ale mám pro to v rukách dostatečné trumfy?