Proč Česká republika potřebuje novou strategii vzdělávání?

Ani v České republice už

Doba, kdy škola bývala hlavním zdrojem vědění a porozumění světu, je nenávratně pryč a mladí lidé často sami přiznávají, že škola je pro ně hlavně místem, kde se setkávají se svými vrstevníky, a více času než ve škole stráví na internetu a u televize.

Velká část žáků současných škol bude pracovat v povoláních, která dnes ještě neexistují, a i dospělí si začínají uvědomovat, že mnoho z toho, co v praktickém životě opravdu potřebují a využívají, se nenaučili ve škole. Tyto trendy jsou stále zřetelnější a je třeba na ně adekvátně reagovat.

(dále jen „Strategie“) naváže na Národní program rozvoje vzdělávání (Bílou knihu) z roku 2001, který dosud nebyl nahrazen koncepčním dokumentem srovnatelného rozsahu a záběru a jehož hlavní myšlenky jsou v mnohém stále aktuální.

Zároveň bude vzdělávací politika muset výrazně zohlednit i některé nové trendy, jakým je například dynamický

k přípravě Strategie byla oficiálně zahájena 17. ledna 2013 v Národní technické knihovně v Praze konferencí, na níž ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala představil základní východiska a principy dalšího strategického rozvoje vzdělávací politiky v ČR včleněné do dokumentu

Konference si kladla za cíl zejména připravované Strategie, předpokládanými prioritami a harmonogramem její přípravy. Nosná část veřejné konzultace probíhala či v rámci akcí ostatních aktérů a partnerů. Základní platformou pro publikaci souvisejících dokumentů a sdílení informací se stala webová stránka s knihovnou koncepcí, strategických dokumentů a diskuzním fórem. Souběžně ministerstvo zorganizovalo v regionech k obecným východiskům přípravy Strategie a následně k jednotlivým navrhovaným směrům Strategie v souladu s výše zmiňovaným dokumentem

Dosavadní podoba veřejná diskuze ke Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020 byla ukončena 14. června 2013 v Praze společnou konferencí ministerstva a neziskového sektoru s názvem Kvalitní výuka pro každé dítě v každé škole.Na konferenci (shrnutí, záznam, fotografie a videozáznamy naleznete na www.eduin.cz) byly společně prezentovány nejen výsledky veřejné konzultace ke Strategii, ale i

Příprava Strategie vyvolala zájem odborné i široké veřejnosti, přičemž výrazně převažovaly ohlasy nad negativními. Kladně bylo hodnoceno úsilí ministerstva o integraci ve vzdělávacím systému a o lepší koordinaci a zachování kontinuity vzdělávací politiky včetně návaznosti vznikající Strategie na starší dokumenty (zejména na Bílou knihu z roku 2001). Oceněna byla zejména otevřenost přípravy Strategie dosud netypickou formou veřejné konzultace.

Zmiňována ale byla i některá spojená s přípravou a implementací Strategie. Nejčastěji zazněla obava, že se nepodaří a riziko, že uvedený dokument bude naplňován pouze formálně, a nesplní tak funkci potřebného zastřešujícího rámce vzdělávací politiky.

Kromě uvedených obecných závěrů bylo v průběhu veřejné konzultace shromážděno značné množství různého zaměření. Přestože většina ohlasů a reakcí směřovala k jednotlivým dílčím problémům, bylo možné identifikovat tři silná témata prolínající se všemi podněty:

Z veřejné konzultace vyplynulo, že česká společnost projevuje o otázky související se vzděláváním značný zájem, což lze považovat za jednoznačně pozitivní zjištění, na kterém měla veřejná konzultace k připravované Strategii i paralelní kampaň nezanedbatelný podíl. Pro všechny aktéry vzdělávací politiky v České republice z toho mimo jiné vyplývá, že diskuze o klíčových otázkách vzdělávání by měla probíhat kontinuálně.

Zajímavým zjištěním je fakt, že ačkoliv v ČR a některá jeho další slabá místa, jako celku v současné době Mezi klíčovými aktéry se rovněž objevuje „únava z reforem“, jež se projevuje vzájemnou nedůvěrou mezi jednotlivými aktéry vzdělávacího systému a která by pravděpodobně výrazně oslabila implementaci jakékoli zásadní strukturální změny.

Vlivem fragmentace vzdělávací politiky v posledních letech je rovněž patrné a přetrvávající problém chybějícího leadershipu (vedení) na všech úrovních. Veřejná konzultace ukázala, že poměrně velkou výzvu představuje i terminologická roztříštěnost, v níž se aktuální zákonné pojmy prolínají s mezinárodními koncepty, ale i s tradičně zažitými termíny.

Klíčovým základem všech budoucích vzdělávacích strategií musí být zejména vymezení našich očekávání od vzdělávání jako celku, od jeho jednotlivých stupňů a forem. Mnohdy je totiž diskuze komplikována tím, že je dohromady směšována vize, aktuální stav a zčásti také představy o vzdělávacím systému vycházející z minulosti. I proto musí veřejná diskuze pokračovat, a to nejen při přípravě Strategie, ale zejména po jejím přijetí. Lze předpokládat, že následné směřování povede rovněž k vytvoření zákonem předpokládaného Národního programu vzdělávání. Ten by měl jasně stanovit, jaké jsou kurikulární cíle vzdělávání v ČR, a zároveň by se měl stát pro vlastní vzdělávání a jeho obsah.

Připravovaná Strategie bude během podzimu představena veřejnosti v rámci posledního kola veřejné diskuze. Dokument bude ucelenou vizí vzdělávání a základním koncepčním východiskem vzdělávací politiky v horizontu minimálně jedné generace. Strategie se zaměří zejména na několik klíčových, z diskuze vzešlých a podrobněji zpracovaných témat, v rámci kterých budou postupně zaváděna potřebná opatření.