Princ a princ

Moc dobře si uvědomují, že s realitou nic nenadělají, homosexuálové nejsou u nás zavíráni ani do vězení ani do psychiatrických léčeben, dokonce u nás existuje registrované partnerství, v médiích se o této problematice mluví spíše vstřícně, děti mohou kolem sebe vidět rozmanité partnerské dvojice. Pokládám i za pravděpodobné, že (z psychologického hlediska nemám výhrady). Takže by alespoň byli rádi, kdyby mohli zabránit vydání knihy.

Jejich námitka zní, že v tomto případě jde o pohádky a o ohroženou výchovu dětí. A pohádky mají pevný řád, který snad prý souvisí s jakýmsi přednastavením psychiky, a teď Princ a princ tento archetyp narušuje. Taková námitka však platí pouze pro ty, kteří věří na archetypy.

Další velký problém představuje svádění k nápodobě. Prý v dětech vzbuzujeme dojem, že jde o věc naprosto normální a tedy i schvalovanou a snad i žádoucí. Jenže fakt, že něco pokládáme za normální, vůbec nemusí automaticky vést ke schvalování. To jsou dvě odlišné věci. Fakt, že jsou na Zemi například blechy, pokládáme za realitu, přitom je nemusíme schvalovat.

V jednotlivých případech neumíme jednoznačně prokázat, čím je kterákoli lidská odlišnost způsobena, nicméně ani aktuální odborný výklad (jde o odlišnost) ani ten nedávno minulý (jde o nemoc) nedávají příliš velký prostor pro na základě působení prostředí.

Neměli bychom rovněž zapomínat na to, že o tom, jaké knížky se budou číst předškolním dětem, rozhodují v plné míře rodiče. Jen rodiče jsou zodpovědní za to, které podněty ze života dítě dostane. Ve druhém plánu rozhodují děti, jestli knížku přijmou, nebo je nebude bavit.

Na druhé straně, kdyby na děti tak snadno a beze všeho působily náhodné vzory, k čemu by byla mnohaletá rodičovská výchova?! Psychika, až na výjimky, nefunguje tak přímočaře a jednoduše. Navíc takový názor ukazuje, jak málo věří mnozí rodiče své výchovné síle.

Pokládám za správné, že knížka vyšla. Její význam však nepřeceňuji. Na druhé straně nemluvit s dětmi o závažných okolnostech života na Zemi vůbec nepokládám za správné. Nemusíme chodit daleko. Můžeme se setkat s dětmi, které se obviňují z rozvodu rodičů, a následně mají obrovské problémy v sexuální oblasti. Stejně šokující může být pro dítě nepříhodné poznání, že je adoptované. Existuje celá řada dalších oblastí, ve kterých se musíme vypořádat s odlišnými požadavky části spoluobčanů oproti dlouholeté existující praxi a pohledům společnosti. Namátkou mě napadá domácí vzdělávání, střídavá péče, domácí porody...

Pomysleme také na to, že existuje nemalá skupina dospívajících a mladých dospělých, kteří dobře nerozumí sami sobě, připadají si divní, nevědí, co mají dělat. A to jen proto, že nemají dost informací, že s nimi nikdo normálně nemluvil, nevysvětlil jim, s čím se mohou setkat. Podobně i běžná veřejnost by si měla zvykat na to, že odlišnosti se týkají mnoha událostí. Součástí našeho života však je i respekt, úcta a tolerance k druhým lidem. Bez nich i dobrá myšlenka ztrácí na síle.