Předpoklady odborné kvalifikace pedagogů

Vydáno:

Jedno z velmi aktuálních témat diskuzí v souvislosti s řízením školy a školského zařízení je otázka splnění předpokladu odborné kvalifikace pedagogického pracovníka pro výkon jeho činnosti. Následující článek se pokouší o shrnutí právní podstaty tohoto problému, a to ve všech podstatných souvislostech.

Předpoklady odborné kvalifikace pedagogů
PhDr. Mgr.
Jiří
Valenta
 
lektor a poradce v oblasti řízení školy a školského zařízení
Pojem
odborná kvalifikace
souhrnně nahrazuje dříve užívaný pojem odborná a pedagogická způsobilost. Bližší
pravidla a podmínky
pro získání odborné kvalifikace obsahují ustanovení § 6 až 22 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících (dále také „ZPP“).
Ustanovení § 22 odst. 5 téhož zákona řeší posouzení kvalifikace v případě souběhu více pedagogických pozic. Poslední novela zákona o pedagogických pracovnících přinesla do zavedeného systému posuzování odborné kvalifikace jednu poměrně zásadní změnu, a to s účinností od 1. září 2012. Pro její správné pochopení však nejprve připomeňme vývoj právní úpravy tohoto ustanovení. Do ustanovení § 22 byl nejprve s účinností od 1. července 2010 vložen odst. 3 (v původním číslování), který stanovil:
„Pedagogický pracovník, který vykonává přímou pedagogickou činnost, pro kterou má odbornou kvalifikaci, ve větším rozsahu hodin přímé pedagogické činnosti, než je
polovina
jemu stanoveného rozsahu hodin podle § 23 odst. 1, splňuje pro pracovněprávní účely předpoklad podle § 3 odst. 1 písm. b).“
Toto pravidlo řešilo poměrně časté případy, kdy např. učitel základní školy vykonává svou přímou pedagogickou činnost současně na 1. i 2. stupni základní školy. Podle právní úpravy platné do 30. června 2010 byl takový učitel bez odpovídající kvalifikace pro 1. nebo 2. stupeň (podle toho, jakou kvalifikací disponoval). V důsledku této změny byla
plně uznána jeho odborná kvalifikace
pro pracovněprávní účely v případě, že např. učitel s kvalifikací pro 2. stupeň základní školy vykonával na 1. stupni základní školy méně než polovinu svého pedagogického „úvazku“, tj. ne více než 10 hodin z celkových 22 hodin přímé pedagogické činnosti. Totéž platilo např. i v situaci, kdy učitel odborných předmětů střední školy má část svého pedagogického „úvazku“ v předmětech všeobecně vzdělávacích, opět ale za předpokladu, že tyto předměty nedosahovaly poloviny celkového týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti, který mu je stanoven. Jiným příkladem využití tohoto ustanovení je situace, kdy učitel část své přímé pedagogické činnosti vykonává ve třídě zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Ve všech těchto případech již takový učitel nemusel podstupovat rozšiřující studium, kterým by si doplnil chybějící kvalifikaci, jako tomu bylo podle původního právního stavu.
Novela zákona účinná od 1. září 2012 pak přinesla další, a to zásadní
zmírnění podmínek splnění odborné kvalifikace!
Jak jsme právě připomněli, dosud v uvedených případech musel pedagog splňovat předpoklad odborné kvalifikace ve větším rozsahu přímé pedagogické činnosti, než je polovina jemu stanoveného rozsahu. Nová právní úprava již nevyžaduje nadpoloviční většinu počtu hodin, a stačí tak splňovat předpoklad odborné kvalifikace v jakémkoli počtu hodin, tedy např. i jen jednou hodinou týdně. Podmínkou však je, že pedagog vykonává obě činnosti (tj. pro něž splňuje předpoklad odborné kvalifikace i pro něž nesplňuje)
v rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě.
Nelze tedy využít tohoto ustanovení např. u pedagogů se souběžnými pracovněprávními vztahy (např. vychovatelka školní družiny „dobírající“ hodiny na 1. stupni ZŠ).
Výkladově nejasná je situace, kdy je v rámci jedné pracovní smlouvy sjednán alternativně
výkon více druhů práce
(např. učitel všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů SŠ). Úmysl zákonodárce však zřejmě směřoval k toleranci jen v rámci jednoho druhu práce, proto se lze domnívat, že alternativní výčet druhů práce v pracovní smlouvě také neumožňuje využití tohoto nového pravidla. V uvedeném příkladu však
stačí změnit obsah pracovní smlouvy
tak, aby sjednaným druhem práce byl „učitel“, popř. „učitel střední školy“ a pak již tohoto nového nástroje lze použít.
Existuje jeden základní rozdíl ve způsobu získání odborné kvalifikace učitele vyšší odborné školy v porovnání s učitelem střední školy. U všech kategorií učitelů vyšší odborné školy (učitel všeobecně vzdělávacích předmětů, odborných předmětů, praktického vyučování a odborné praxe) se získává odborná kvalifikace stejně jako u příslušné kategorie učitele střední školy, ale
u učitele vyšší odborné školy již není vyžadována pedagogická způsobilost.
Stačí tedy vždy jen příslušný stupeň vzdělání v oboru, který odpovídá charakteru předmětu nebo praktického vyučování. Plně kvalifikovanými jsou tedy i absolventi neučitelských odborných studijních programů.
Specifickým způsobem splnění podmínek odborné kvalifikace učitele uměleckých předmětů je postup uvedený v § 10 odst. 2 ZPP. Podle něj může ředitel školy rozhodnout, že upouští od splnění předpokladu odborné kvalifikace u učitelů, kteří jsou nebo byli výkonnými umělci. Tímto rozhodnutím se pro pracovněprávní účely považuje takový učitel za plně kvalifikovaného a nelze již po něm (např. později) požadovat splnění předpokladu odborné kvalifikace. Zákon stanoví písemnou formu tohoto rozhodnutí. Ustanovení § 67 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že výkonným umělcem je fyzická osoba, která vytvořila umělecký výkon. Uměleckým výkonem pak je podle stejného ustanovení výkon herce, zpěváka, hudebníka, tanečníka, dirigenta, sbormistra, režiséra nebo jiné osoby, která hraje, zpívá, recituje, předvádí nebo jinak provádí umělecké dílo včetně výtvorů tradiční lidové kultury. Zákon č. 121/2000 Sb. pak dále stanovuje osobnostní a majetková práva výkonného umělce. Je tedy výkonným umělcem ten, na kterého lze vztáhnout výše uvedenou charakteristiku. I když tato definice není jednoznačná, lze bez větších pochybností uvést, že je plně v kompetenci ředitele školy rozhodnout, kdo je (byl) výkonným umělcem, tedy kdo splňuje výše uvedenou definici výkonného umělce.
Takový přístup k plnění odborné kvalifikace je evidentně motivován snahou umožnit působení vynikajících umělců v uměleckých školách i v případech, kdy tito nedisponují odpovídajícím vzděláním.
Výjimky z předpokladu odborné kvalifikace (§ 30 až 33 ZPP)
Ustanovení § 30 ZPP uznává odbornou kvalifikaci a další předpoklady, kterými splňovali pedagogičtí pracovníci podmínky pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle předchozích právních předpisů. Kdo tedy splňoval předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka před nabytím účinnosti tohoto zákona, splňuje je i po 1. lednu 2005, přestože v některých případech je např. předpoklad odborné kvalifikace v tomto zákoně formulován jinak, než tomu bylo v předchozí právní úpravě. Není tedy důvod požadovat např. doplnění kvalifikace u nově přijímaného pedagogického pracovníka, pokud tento splňoval předpoklad odborné kvalifikace v době, kdy platila předchozí právní úprava. Ustanovení tohoto zákona se plně vztahují až na ty pedagogické pracovníky, kteří si dokončili požadovanou kvalifikaci v době účinnosti tohoto zákona.
Pro potřeby uznávání kvalifikace bude tedy i nadále nezbytné disponovat zněním
již zrušených předpisů o odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků
(především vyhláška č. 139/1997 Sb.). Pro posouzení toho, podle kterého právního předpisu se posuzuje odborná kvalifikace pedagogického pracovníka, není přitom rozhodující datum vzniku pracovněprávního vztahu, ale
datum ukončení příslušného vzdělání.
Jestliže tedy ředitel školy přijímá nového pedagogického pracovníka v době účinnosti zákona, ale tento získal odbornou kvalifikaci před nabytím účinnosti zákona, posuzuje se předpoklad odborné kvalifikace podle tehdy platného právního předpisu. Podmínky získání odborné kvalifikace podle tohoto zákona se tak uplatní až na ty pedagogické pracovníky, kteří získali tuto kvalifikaci (absolvovali studium) až po nabytí účinnosti zákona. Totéž pak platí i v případě kvalifikačních předpokladů, které získávali pedagogičtí pracovníci v rámci
dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků
(např. doplňkové pedagogické studium apod.).
Výjimka podle ustanovení § 32 ZPP
Toto ustanovení nastavuje
přechodné období
v délce 10 let od nabytí účinnosti zákona, po které je umožněno vykonávat přímou pedagogickou činnost i těm zaměstnancům, kteří nesplňují předpoklad odborné kvalifikace. Pokud ve stanovené lhůtě nezahájí
studium potřebné k získání odborné kvalifikace
a toto studium úspěšně nedokončí, nebudou moci nadále od 1. ledna 2015 přímou pedagogickou činnost vykonávat. Požadavek
úspěšného ukončení tohoto studia
je pak třeba chápat tak, že nestačí ve stanovené lhůtě studium zahájit, ale také jej poté dokončit. Přitom úspěšné dokončení studia není časově nijak limitováno. Existují sice názory, podle kterých má být tato desetiletá lhůta splněna i pro dokončení příslušného studia. S ohledem na teleologickou interpretační metodu a tzv. ratio legis znění příslušného ustanovení ZPP však lze dospět k názoru, že tato lhůta byla zákonodárcem stanovena právě a jen pro zahájení studia s podmínkou, že toto studium bude následně úspěšně ukončeno. Přerušením studia, jeho zanecháním nebo ukončením z důvodu nesplnění studijních podmínek po 1. lednu 2015 vzniká zaměstnanci stejný problém, jako by studium vůbec nezahájil.
Toto desetileté přechodné období není v žádném případě možné zaměňovat za jinou, a sice čtyřletou lhůtu, kterou dává platový předpis (nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě) zaměstnavateli
možnost ponechat zaměstnance v platové třídě, pro kterou nesplňuje kvalifikační předpoklad.
V důsledku novely provedené zákonem č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, platí, že povinnosti zahájit studium jsou touto novelou zbaveni ti pedagogičtí pracovníci, kteří k určitému datu dosáhli věku 50 let a současně mají praxi nejméně 15 let na příslušném druhu nebo typu školy.Tímto určitým datem je ovšem stále stejný okamžik, k němuž je vztažen také počátek trvání desetileté lhůty pro zahájení studia – tedy den nabytí účinnosti zákona o pedagogických pracovnících, tj. 1. ledna 2005. Nelze tedy vztahovat podmínku 50 let věku a 15 let praxe ke dni nabytí účinnosti této novely, tj. k 5. květnu 2006.
Zdůrazněme, že výjimka vztahující se k 50 letům věku pedagoga (která je navíc spojena s praxí na daném druhu nebo typu školy a školského zařízení v délce alespoň 15 let) je vztažena ne k okamžiku vzniku pracovního poměru, ale ke dni nabytí účinnosti zákona.
Od počátku existence tohoto ustanovení § 32 ZPP provází zaměstnávání pedagogických pracovníků bez odpovídající kvalifikace řada dohadů a dezinterpretací. Právě těmto nejasnostem se budeme dále věnovat, a to mj. i ve světle judikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.
Především je třeba si uvědomit, jaký byl od samého počátku
účel a smysl tohoto ustanovení
(tj. tzv. ratio legis). Všimněme si, že formulace § 32 odst. 1 písm. b) zákona nestanoví nic o „prominutí“ vzdělání a již vůbec neznamená uznání chybějícího vzdělání (na rozdíl od ustanovení § 10 odst. 2 téhož zákona, podle kterého je možné právním jednáním ředitele školy uznat učiteli, který je výkonným umělcem, chybějící vzdělání). Vyplývá to nejen z gramatické stavby ustanovení, ale mj. také z důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona. Tím je zřejmý úmysl zákonodárce, který je důležitý pro správnou interpretaci této (ale i každé jiné) části zákona. V řadě případů se totiž zaměstnanci dožadovali (a stále dožadují) toho, aby je ředitel školy i nadále zaměstnával jako pedagogické pracovníky, přestože nesplňují kvalifikační předpoklad stanovený právním předpisem.
Vzniká tedy otázka, zda lze vzhledem k tomuto ustanovení vůbec
dát nekvalifikovanému zaměstnanci výpověď z pracovního poměru
s použitím výpovědního důvodu uvedeného v § 52 písm. f) zákoníku práce, tj. pro nesplňování kvalifikačních předpokladů stanovených právním předpisem pro výkon sjednané práce. Hned v několika konkrétních soudních sporech o platnost takové výpovědi tak proti sobě stály dvě protichůdné interpretce ustanovení § 32 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících. Zaměstnavatelé vycházejíce z výše uvedeného účelu a smyslu předmětného ustanovení argumentovali, že toto ustanovení sice dává možnost zaměstnavateli zaměstnávat nekvalifikované pedagogické pracovníky (nikoliv povinnost zaměstnávat tyto pedagogické pracovníky), avšak v žádném případě z něj nelze dovodit, že zákonem stanovený předpoklad odborné kvalifikace se po dobu deseti let od účinnosti zákona promíjí nebo že předpoklad odborné kvalifikace se považuje za splněný. Nadále tedy trvá skutečnost, že pedagogický pracovník nesplňuje zákonem stanovený předpoklad pro výkon pedagogické činnosti, a proto je možné skončit se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí danou zaměstnavatelem
z důvodu, že zaměstnanec nesplňuje předpoklady stanovené právním předpisem pro výkon sjednané práce.
Naproti tomu zaměstnanci ve sledovaných soudních sporech namítali, že jde o ustanovení „odstraňující tvrdost tohoto zákona“ pro zaměstnance, kteří ke dni účinnosti zákona nesplňují předpoklad odborné kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost. Podle této interpretace má jít o určitou ochranou stávajících pracovníků, kteří nesplňují předepsané předpoklady a mají nadále zájem o výkon pedagogické činnosti, aby si předepsané pedagogické vzdělání v zákonem dané lhůtě měli možnost doplnit. Proto se zaměstnanci dožadovali
soudního rozhodnutí o neplatnosti výpovědi.
V současné době lze konstatovat, že uvedené spory již řeší ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR tak, že ustanovení § 32 zákona č. 563/2004 Sb. nelze vykládat jako ustanovení zmírňující tvrdost zákona. Smyslem citovaného ustanovení je podle Nejvyššího soudu ČR
zachovat kontinuitu a poskytnout vedoucím škol a školských zařízení určitý čas k zajištění potřebného počtu kvalifikovaných zaměstnanců.
Nejedná se o opatření, kterým by se požadavek na vzdělání pedagogických pracovníků fakticky odkládal o deset let, během nichž by nebylo možno pracovní místo obsazené zaměstnancem bez potřebné kvalifikace obsadit kvalifikovaným zaměstnancem.1)
Nejvyšší soud dal tedy za pravdu zaměstnavateli v tom, že
lze dát výpověď zaměstnanci, který nesplňuje kvalifikační předpoklady stanovené právním předpisem
pro výkon práce pedagogického pracovníka, přestože ustanovení § 32 zákona o pedagogických pracovnících stanoví možnost tuto práci bez kvalifikace po jistou dobu vykonávat. Za pozornost stojí zdůvodnění tohoto stanoviska Nejvyššího soudu. V něm se mj. uvádí:
„Pro podání výpovědi podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. práce
2)
není významné, zda ke stanovení předpokladů došlo právním předpisem již před vznikem pracovního poměru nebo teprve v době jeho trvání. Lze tedy dát úspěšně výpověď zaměstnanci, který nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, i když tyto předpoklady byly právním předpisem stanoveny teprve v době trvání pracovního poměru zaměstnance a při vzniku tohoto pracovního poměru nebyly ještě právním předpisem vyžadovány“
(srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1683/97, který byl uveřejněn pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999).
Připomeňme tedy, že smyslem tohoto ustanovení je nikoliv zakotvit právo zaměstnance bez kvalifikace na zaměstnání ve smyslu uplatnitelného nároku, ale jednoznačně stanovit
pravomoc zaměstnavatele
zaměstnat takového nekvalifikovaného zaměstnance jako pedagogického pracovníka. Skutečný význam ustanovení § 32 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, je v tom, aby po dobu trvání zde uvedené lhůty mohl ředitel školy využívat nekvalifikované zaměstnance k výkonu přímé pedagogické činnosti, aniž by přitom sám porušoval zákon.
Za pozornost ještě stojí ta část odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu, která blíže interpretuje
podmínku zahájení studia
ve stanoveném období. Z části věty:
„... nejdéle po dobu deseti let, pokud v této době
nezahájí
studium...“
Nejvyšší soud dovozuje, že je třeba toto ustanovení vykládat pozitivně, tj. takto:
„Ustanovení umožňuje výkon přímé pedagogické činnosti fyzickým osobám, které nesplňují předpoklad odborné kvalifikace, pokud ve stanovené lhůtě
zahájí
a úspěšně ukončí studium potřebné k získání odborné kvalifikace.“
Použití záporné formy slovesa „zahájit“ označil Nejvyšší soud za „formulační lapsus“, protože by doslovná interpretace takto formulovaného ustanovení mohla údajně vést k absurdnímu závěru, že naopak v případě zahájení studia by pedagogický pracovník tuto práci vykonávat nemohl. K tomuto výkladu je na místě podotknout, že není jediným možným. Také lze zápor v uvedené větě vyložit tak, že pokud nezahájí nekvalifikovaný pedagog studium, může tuto práci vykonávat
jen
po zde uvedenou dobu. V případě zahájení studia může přímou pedagogickou činnost vykonávat i po uplynutí zde uvedené doby, a to za podmínky, že studium úspěšně ukončí. I když tedy přijatý názor Nejvyššího soudu není zcela odpovídající skutečnému účelu analyzovaného ustanovení zákona, nezbývá, než jej respektovat a přizpůsobit mu praxi řízení školy a školského zařízení.
Z tohoto pojetí interpretace předmětného ustanovení totiž vyplývá ještě jeden velmi důležitý závěr. Judikované rozhodnutí soudu se týkalo výpovědi, kterou dal zaměstnavatel nekvalifikovanému pedagogovi, který ještě
nezahájil
studium vedoucí k získání potřebné kvalifikace. Z argumentace Nejvyššího soudu lze ale dovodit, že v případě zaměstnance, který v souladu s tímto ustanovením již zahájil studium vedoucí ke splnění kvalifikace, by výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákoníku práce nemusela být úspěšná, protože podle názoru Nejvyššího soudu zahájením studia v zákonem stanoveném termínu splní zaměstnanec podmínku uvedenou v ustanovení § 32 zákona o pedagogických pracovnících pro výkon přímé pedagogické činnosti i bez odpovídající kvalifikace. Lze sice vyslovit názor, že takováto interpretace jde poněkud proti výše uvedenému účelu tohoto ustanovení, rozhodně je ale na místě doporučit ředitelům škol a školských zařízení takový postup, který bude konformní s tímto názorem Nejvyššího soudu. I když by jistě bylo zajímavé, jak by Nejvyšší soud rozhodl v případě výpovědi pedagogovi, který dosud nesplňuje kvalifikační předpoklady, ale potřebné studium již zahájil. Rozhodnutí v takovémto případě totiž dosud judikováno nebylo.
Z výše uvedeného vyplývají tyto
závěry:
 
Pedagogického pracovníka, který nesplňuje kvalifikační předpoklady stanovené právním předpisem pro výkon přímé pedagogické činnosti, je možné zaměstnávat až do 31. prosince 2014 za podmínky, že v této době zahájí studium vedoucí k získání potřebné kvalifikace a toto studium úspěšně ukončí.
 
Tomuto zaměstnanci je možné dát výpověď z pracovního poměru pro nesplňování kvalifikačních předpokladů [§ 52 písm. f) zákoníku práce] kdykoliv v tomto období, pokud tento zaměstnanec již nezahájil studium vedoucí k získání potřebné kvalifikace.
 
Výpověď ze stejného důvodu daná zaměstnanci, který již zahájil studium vedoucí k získání potřebné kvalifikace a v tomto studiu řádně pokračuje, zřejmě bude soudem označena za neplatnou.
Poslední novela ZPP zasáhla významně ustanovení § 32 písm. c), které nově zní takto:
„Fyzická osoba, která nesplňuje předpoklad podle § 3 odst. 1 písm. b), může vykonávat přímou pedagogickou činnost po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže v době vzniku základního pracovněprávního vztahu neuskutečňovaly vysoké školy pro výuku odborných předmětů ve střední a vyšší odborné škole akreditovaný magisterský studijní program příslušného studijního oboru; v tomto případě se získáním nejvyššího dosažitelného vzdělání v příslušném oboru považuje předpoklad odborné kvalifikace pro pracovněprávní účely za splněný.“
Podstatou změny tak je, že zákon vztáhl nově okolnost, že vysoké školy nenabízely příslušný studijní program pro danou odbornost, výslovně
k době vzniku pracovněprávního vztahu
(tj. pracovního poměru nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). Původní právní úprava totiž podmiňovala absenci nabídky vysokých škol absolutně, tj. i kdykoliv poté, kdy pedagog začal svoji činnost bez kvalifikace vykonávat. V rozporu s principem právní jistoty se tak mohlo stávat, že ředitel školy zaměstnává nekvalifikovaného pedagoga v souladu s tímto ustanovením zákona, ale vzhledem ke změně nabídky studijních programů vysokých škol mohl o tuto jistotu kdykoli přijít. Proto se podle nové právní úpravy posoudí existence této výjimky ke dni vzniku pracovního poměru.
Nově je doplněno ustanovení, že v takovém případě se
získáním nejvyššího dosažitelného vzdělání v příslušném oboru
považuje předpoklad odborné kvalifikace pro pracovněprávní účely za splněný. To je velmi důležité ustanovení, kterým se tato výjimka z kvalifikačních předpokladů liší od obou předchozích [uvedených v ustanovení § 32 písm. a) a b) zákona]. V těchto případech totiž využití této zákonem připuštěné výjimky z povinnosti mít odbornou kvalifikaci k výkonu činnosti pedagoga rozhodně neznamená, že by se tím považoval předpoklad odborné kvalifikace za splněný. V případech postupu podle ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) a § 32 odst. 1 písm. b) zákona zaměstnanec kvalifikační předpoklad nesplňuje a může tedy dostat výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce.3) Jedině postup podle ustanovení § 32 odst. 1 písm. c) zákona však znamená uznání kvalifikace, a tím se zaměstnavatel zbavuje možnosti dát tomuto zaměstnanci výpověď podle výše uvedeného ustanovení zákoníku práce.
Zastavme se u formulace
„...v době vzniku
základního
pracovněprávního vztahu...“
. Ačkoliv to z kontextu tohoto ustanovení přímo nevyplývá, je zřejmé, že zde zákonodárce má na mysli základní pracovněprávní vztah ve smyslu ustanovení § 3 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení platí:
„Základními pracovněprávními vztahy podle tohoto zákona jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.“
Vedle základních pracovněprávních vztahů totiž doktrína (nikoliv však samotný právní předpis) rozlišuje ještě tzv. další pracovněprávní vztahy, jako jsou např. pracovní vztahy mezi družstvem a jeho členy, služební vztahy (viz ustanovení § 5 zákoníku práce) apod.
Z uvedeného výkladu plyne, že použití této výjimky z předpokladu odborné kvalifikace pedagogického pracovníka podle ustanovení § 32 písm. c) zákona je možné při uzavření pracovního poměru, ale i obou typů dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

1 Jedná se o rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 3. 2009, č. j. 21 Cdo 1276/2008, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2009, č. j. 21 Cdo 4636/2008.
2 Pozn. autora: Výpověď byla dána ještě za platnosti „starého“ zákoníku práce. Současný zákoník práce ale obsahuje zcela identický výpovědní důvod, a to v ustanovení § 52 písm. f) ZP.
3 Jak potvrdil např. Nejvyšší soud ČR ve výše komentovaném rozsudku č. j. 21 Cdo 1276/2008.

Související dokumenty

Pracovní situace

Novela zákona o pedagogických pracovnících
Výpověď daná zaměstnavatelem pedagogickému pracovníkovi, který nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace
Informace k možnostem zaměstnávání ukrajinských občanů na pozici pedagogického pracovníka
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na 1. stupni ZŠ a v přípravných třídách
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na SŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků v ZUŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na VOŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na 2. stupni ZŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků v jazykové škole
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků v MŠ
Odborná kvalifikace speciálních pedagogů, psychologů, metodiků prevence a asistentů pedagoga
Posouzení kvalifikace v případě souběhu více pedagogických pozic
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků - přechodná ustanovení
Základní momenty novely zákona o pedagogických pracovnících a novely školského zákona
Pedagogičtí pracovníci a pracovní poměr na dobu určitou od 1. 9. 2023 (1. část)
Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Školský zákon a jeho vyhlášky
2022/2023: Činnosti mateřské školy v 1. pololetí školního roku
Malotřídní základní škola - legislativa
Pravidla rozpočtové odpovědnosti

Poradna

Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Vedoucí učitel odborného výcviku
Kvalifikace
Přespočetné hodiny
Výkaz práce
Výpověď zaměstnavatele pro nesplnění kvalifikačních předpokladů
Jmenování ředitele
Pomocná kuchařka
Kvalifikace
Úvazek
Školní psycholožka
Úvazek
Podnapilý rodič
Studium pedagogiky pro učitele odborných předmětů SŠ
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz
Cestovní náklady v případě cesty na soutěž - odborná poradna, odpověď na dotaz
Zahraniční výjezd ředitele školy - odborná poradna, odpověď na dotaz
Cestovní náhrady při cestě na školení - odborná poradna, odpověď na dotaz
Čipy ve školní jídelně - odborná poradna, odpověď na dotaz
Volby do školské rady

Zákony

563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů
262/2006 Sb. zákoník práce