Poznámky k článku o rodilých mluvčích

Vydáno:

Ve svém příspěvku bych se chtěl vyjádřit k problematice rodilých mluvčích, jak ji nastiňuje ve svém článku kolega Voda, a sice z pohledu školské praxe. Nemá asi většího smyslu znovu se rozepisovat o výhodách a úloze rodilých mluvčích, tzv. native speakers, ve výuce cizích jazyků. Pokusím se tedy soustředit na praktické aspekty, zejména odlišnost nasazení této kategorie pedagogů ve vyučovacím procesu.

Poznámky k článku o rodilých mluvčích
Mgr.
Miroslav
Hřebecký
 
odborník na školský management
Úvodem mi to ale nedá a nemohu si odpustit zapochybovat o paušálním označení vyučování se zapojením rodilých mluvčí jako bilingvního. Formálně z lexikologického hlediska je to termín možná přípustný, ale realitě se příliš neblíží, takže před to přidejme aspoň slůvko „částečně“, ať stojíme nohama trochu na zemi.
Na naší škole působí rodilí mluvčí dlouhou dobu jako
garanti konverzací
ve všech čtyřech vyučovaných cizích jazycích. Ve škole se jich vystřídala dlouhá řada, mohu tedy srovnávat a nahlédnout z odstupu. V čem spatřuji největší přínosy pro žáka?
Přirozeně v možnosti slyšet nezkreslený autentický jazyk bez cizorodého přízvuku, i když zde je potřeba upozornit na velmi časté ovlivnění nejrůznějšími dialekty. U angličtiny je hlavním specifikem to, že lektor bude mnohem pravděpodobněji z USA, ale většina u nás preferovaných jazykových certifikátů (zkoušky Cambridge) a od toho se odvíjející systém výuky jazyka straní spíše
britské angličtině.
Mluvčí bude umět mluvit, ale o to více nás může později zaskočit, když zjistíme, že až zase tak dobře neovládá gramatiku svého jazyka. Sice se může pyšnit certifikátem TOEFL, často v kombinaci s univerzitním diplomem, ale v USA pojímají svoji filologickou úctu poněkud volněji než my Evropané. Neocenitelnou devizou každopádně zůstává, že
student se naučí využívat jazyka v neformálních situacích.
S lektorem, často poměrně mladým, si lze velmi dobře jen tak poklábosit. Dospívající tím dostává signál o přirozené potřebě umět jazyk, bere jako samozřejmost jeho každodenní spontánní využívání. Mnohem kvalitnější je rovněž
výuka reálií prostřednictvím živého objektu.
Dodnes vzpomínám, jak s lektorem – Afroameričanem prožívali naši studenti první zvolení Baracka Obamy prezidentem, v politologii již bylo téměř zbytečné probírat specifika amerického volebního systému, uměl je každý.
Kam rodilé mluvčí nasadit? Oproti předpokladu mnohých je zahraniční lektor přínosnější pro skupiny méně pokročilých studentů, pro něž je větším hnacím motorem, než pro velmi pokročilé žáky, kteří se dokážou motivovat sami, popř. se orientují na velmi sofistikované detaily jazyka, které k plné spokojenosti konzultují s českými odbornými vyučujícími.
Osobně nehodnotím negativně ani jejich existenci ve vztahu k rodičům. Zákonní zástupci tím dostávají signál, že mezinárodní dimenzi a jazykovou vybavenost považuje škola za opravdu důležitou. I v případě, že rodič daný jazyk neovládá, vnímá většinou situaci skrze své dítě a je pyšný, že jeho potomek to dokáže. Na druhou stranu je třeba myslet na existující rizika (komunikace učitel–rodič, hodnocení, třídní schůzky...) a snažit se třecí plochy plánovitě minimalizovat.
Jaká spatřuji úskalí, která musí škola zvážit, než přistoupí k zaměstnání zahraničního lektora:
 
Jak zmiňuje již autor předchozího článku, často je ředitel v nezáviděníhodné situaci
při výběru
– CV přijde e-mailem ze zámoří, do nástupu dotyčného je každá taková dohoda velmi nejistá. Vždy je třeba mít připravenou záložní variantu, neboť pravděpodobnost, že napevno nasmlouvaný lektor nakonec nenastoupí, se pohybuje v desítkách procent!
 
Je nutné počítat
s velkou mírou fluktuace.
Málokdo z nich hodlá v ČR zakotvit natrvalo, často jde o velmi mladé lidi s touhou poznat postupně více částí světa. I když i v tomto se situace změnila. Na rozdíl od devadesátých let, kdy k nám zejména z USA proudily davy mladíků, kteří toužili vidět dozvuky Velvet Revolution, se dnes může jednat o lidi, kteří z nějakého důvodu nezvládají nástup kariéry ve své rodné zemi. A tady je namístě dvojnásobné
opatrnosti v personálním výběru!
Zažil jsem i jednoho Američana, který si přiletěl do země se „zdravotním socialismem“ léčit svoji chronickou nemoc. Prokázal se bezproblémovou zdravotní vstupní prohlídkou, ale jakmile uběhla tříměsíční zkušební doba, odebral se do nemocnice za své „řádné“ zdravotní pojištění, a pobyl tam přes půl roku. Mnohem spíše než na tyto katastrofické vize v praxi ale narazíte na upřímný zájem Španělů o práci v ČR. Myslím, že podobné angažmá Francouzů je vzhledem k vývoji jejich hospodářské situace otázkou času.
 
Problémy čekejte od rozdílné cenové a mzdové úrovně, civilizační vyspělosti a předpokládaného standardu bydlení. U výše mzdy se určitě vedoucí pracovník pocvičí v technikách vyjednávání, zejména lidé z USA jsou v bojovně naladěné kondici. Často musíte projevit velkou neústupnost a tvrdohlavost, než druhá strana pochopí, že více opravdu nemáte a dát nemůžete. Občas si člověk připadá spíše jako na orientálním tržišti než v české ředitelně.
 
Co nebude znát lektor určitě, je
daňová problematika a systém sociálního a zdravotního pojištění.
Je třeba v klidu vysvětlovat, malovat obrázky, odkazovat na české weby s jazykovou mutací. Vedlejším bonusem pro vás je, že si osvojíte mnoho specifické odborné slovní zásoby.
 
Pro školu je velmi výhodné, pokud pomůže
zajistit zahraničnímu učiteli bydlení.
Nikdo po ní samozřejmě nechce, aby ho celé hradila ze školního rozpočtu, cizinec ale velmi ocení znalost terénu při sjednávání cenové úrovně nájmu i právních aspektů smlouvy. Můžeme tím zároveň participovat na jednom z hlavních faktorů, na němž je rodilý mluvčí při našem pobytu existenčně závislý.
 
Co bude vysilující především pro sekretariát školy nebo personalistu, je každoroční martyrium kolem Úřadu práce a
pracovního povolení.
Ó, jaké všechny
výhody plynou ze členství v Evropské unii!
Takový občan vám ušetří pěkných pár papírů i hodin na úřadech, odpadne lektorovo uvolňování z výuky pro styk s českými orgány. Občas Úřadu práce nevysvětlíte, že potřebujete pracovní povolení pro rodilého mluvčího. Pokud volný post poptává kvalifikovaný český učitel, má přednost. U nerezidentů je třeba počítat s tím, že smlouvy jsou vždy jen na dobu určitou, zpravidla na školní rok. Víza se musí obnovovat na konzulátech mimo ČR, dotyčný tak musí každým rokem vycestovat mimo republiku a žádat na zastupitelském úřadu v sousedním státu. Zažili jsme již několik zbytečných cest, kdy nedaleký konzulát byl i přes předchozí telefonické ověření uzavřen. Je možné využít služeb různých zprostředkovatelských agentur, problémem je vždy úhrada za jejich služby, jakož i pokrytí nákladů na cestu. V praxi tak nejlépe vychází navnadit dotyčného na turistický výlet do nějaké ještě nenavštívené evropské metropole s tím, že mu do batůžku přibalíte i předvyplněné vízové formuláře. Pak to bere jako příjemnou dovolenou, nikoliv otravné úřední formality.
 
Oproti papírům jsou ostatní věci již pouhým kořením života, zpestřujícím šeď každodennosti. Tak například multikulturní rozdíly. Ve vztahu k vedoucím pracovníkům, svým právům a povinnostem, k dochvilnosti. Často je to determinováno mentalitou a kulturními vzorci (viz hádanka na konci textu).
 
Kde musíme cizinci vyjít vstříc a dopředu se pečlivě připravit, je jeho
neznalost naší legislativy.
Přeložte do jeho řeči pracovní smlouvu, trpělivě vysvětlujte. Podepsat ji bude muset v češtině, není proto zase až tak překvapivé, když někdy požádá v úvodní fázi, dokud nepadnou bariéry počáteční přirozené nedůvěry, o
obě jazykové verze
s tím, že si je někde nechá ověřit a navzájem porovnat. Vžijte se do jeho situace, jak byste asi reagovali v jeho zemi vy?
 
Pro nastupující je vhodné mít
manuál o škole
a jejich úloze v ní, pochopitelně v jejich rodném jazyce. Nezapomeňte tam uvést i praktické detaily, jako jsou kontakty na důležité osoby (ředitel, zástupce tvořící suplování atd.), výňatek z předpisů, přeloženou a vysvětlenou vzorovou výplatní pásku, základní fakta k organizaci chodu školy a učitelským povinnostem.
 
Pozor na
intimní sbližování mladých rodilých mluvčí a středoškolských studentů/studentek
– je nanejvýš vhodné
jasně vymezit pravidla hry
preventivně již při přijímání. Románky, v nichž figurujete jako ředitelé školy, na jejíž půdě se story odehrává, nejsou nejlepším čtením pro vaše klidné spaní.
 
Je třeba se promyšleně a systematicky snažit vyrovnávat přirozený nepoměr pracovního vytížení českých a zahraničních učitelů, především v oblasti vedení administrativy a komunikace s partnery školy. Opět se vyplatí na toto myslet předem a již při přijímání
stanovit v pracovní náplni kompenzační mechanismy.
Rodilý mluvčí se může ujmout například tvorby nebo revize jazykové mutace školních webových stránek, participovat na přípravě evropských grantů atd.
Na některých školách se řeší i
komunikace rodilých mluvčích s ostatními členy sboru a s vedením.
Někdy je reakce české většiny ve vztahu k cizinci až blížící se sociálnímu vyloučení a cílené ostrakizaci. Bývá za tím, jak jinak, spíše strach z neznámého, ono sociology a politology popisované podhoubí xenofobie, za něž mnozí ukrývají stud, že dotyčným jazykem sami nevládnou. Tady musí být vedoucí pracovník nositelem rozhodných postojů a zastáncem otevřené atmosféry a tolerance. Jestliže je učitel intelektuální elitou společnosti, měl by dnes umět alespoň anglicky a v základech se s cizincem domluvit, neboť ten je na tom podobně, byť učí jakýkoliv jiný cizí jazyk. Náš učitel nemusí povinně anglicky rozumět, ale nemůže to být důvod, aby z tohoto titulu kohokoliv přehlížel, spíše by to mělo být impulsem se sebou něco dělat.
A na závěr hádanka:
Na škole jsou 3 rodilí mluvčí – na němčinu, španělštinu a francouzštinu.
První má velmi kvalitní formální vzdělání, je na něj velmi hrdý a podobný stav očekává a vyžaduje od svých studentů. Ve vztahu k zaměstnavateli je rozený odborář. Pořád se chodí ptát, zda mu bude proplaceno to a to, zda ho uvolní tam a tam. Jakmile se mu vyhoví, hned laťku posune a zkouší získat ještě více.
Druhý je chodící kalkulačka. Ztělesnění řádu a pořádku. Moc legrace s ním člověk neužije, ale studenti oceňují, že přesně vědí, na čem jsou. Je čitelný dopředu, vždy dodrží slovo a vyžaduje to i od ostatních.
A třetí? Chodící sluníčko. Sice přijde všude o 10 minut později, nikdy ho to ale nevyvede z míry a vždy má úsměv na rtech. Výsledků v hodinách a oblíbenosti svého předmětu nedosahuje drilem, ale tím, že jede tzv. „na pohodu“.
Tak schválně, kdo je kdo?
POZNÁMKA
Článek popisuje autorovu desetiletou ředitelskou praxi na Gymnasiu Jižní Město, Praha 4.