Polytechnická výchova v ARŠE

Děti jsou stále stejně šikovné, mají ale stále méně příležitostí, kdy svou zručnost trénovat a zlepšovat. My dospělí se často necháváme ukolébat myšlenkou, že všudypřítomné počítače bezkonkurenčně upoutávají pozornost dětí a my s tím nic nenaděláme. Když ale děti pustíte k opravdovému dílu, půjčíte jim k tomu opravdové nářadí, poskytnete správný materiál, nestačíte se divit. Děti se pustí do tvoření a nepřestanou, dokud není hotovo. Vyrobí mašinku, mamince prkýnko do kuchyně, letadlo, panenku, vánočku, ubrousek na stůl, misku z keramiky, robota a spoustu dalších netušených věcí.

V naší malotřídní škole, kde propojujeme výuku základní a mateřské školy, to můžeme potvrdit. Dětem všeho věku je stále k dispozici s nářadím a různým materiálem. Děti v ní tvoří podle své potřeby. Tvoření, které se nehodí do dílny (lepení, šití, vaření a další), se odbývá v tematických koutcích v učebně. Nezraní se děti? Tato otázka asi napadne při pohledu na čtyřleté dítě s pilkou v ruce každého dospěláka. Odpověď zní - nezraní. Vyučující si musí dát od začátku školního roku opravdu práci s nastavením funkčních pravidel a s jejich důslednou kontrolou. Pak už jen zbývá dát dětem volnost, odpovědnost a hlavně důvěru. Děti nejsou hloupé. Vědí, že nářadí je ostré, že je třeba s ním zacházet odpovědně, že když budou neopatrné, mohou se zranit. Mají před nářadím respekt. Úkolem pedagogů a rodičů v této souvislosti je zajistit jim bezpečné prostředí, klid, správnou velikost pracovního stolu a podobné základní pracovní podmínky.

V loňském roce jsme se zapojili do projektu Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim s názvem Šikula. Je zaměřený právě na Naším cílem bylo získat ještě větší rozhled v tématu. Více nápadů, jak děti zaujmout skutečnou činností. Následující řádky přinášejí zkušenost jedné z našich kolegyň s tímto ročním projektem.

Projekt si vzal za cíl pomoci učitelům mateřských škol při získávání metodických i praktických dovedností potřebných pro uplatňování polytechnické výchovy v mateřské škole. V cyklu seminářů inspiruje učitele, jak s dětmi v této oblasti pracovat. Připomíná, jak je důležité děti naučit správným pracovním návykům, používat jednoduché nástroje, seznámit je s různými materiály a také s postupy a technikami jejich zpracování.

Z naší mateřské školy absolvovaly celý projekt včetně praxe dvě učitelky. Na projektu se ale podílel celý kolektiv pedagogů MŠ - ať už účastí na některém ze seminářů, nebo vlastní invencí při realizaci tematických praxí. Když jsme se o dozvěděli, zdál se nám pro naši školku jako dělaný. Snažíme se, aby školní dílna žila, aby v ní pracovali nejen živou energií překypující kluci, ale aby lákala ke tvoření i holčičky. Stále však jako by nám něco chybělo. Bylo třeba zpestřit a rozšířit v dílně prováděné činnosti. A právě v tomto by nám projekt mohl pomoci! Teprve v průběhu projektu jsme si uvědomili ( jako u několika projektů předchozích), co všechno bude obnášet. Jakou spoustu práce, i když krásné, bude třeba zvládnout. S odstupem několika týdnů nutných pro vydechnutí po intenzivním výkonu se rádi ohlédneme a věříme, že za sebou uvidíme výsledky, které obohacují nejen nás, ale především děti, se kterými pracujeme.

Díky projektu jsme se mohli především setkat se zajímavými lidmi, lektory i jeho organizátory, u kterých člověk nemá pochybnosti, že do své práce dávají srdce. Zjišťují, zkoušejí, vylepšují a své zkušenosti předávají dál.

Přemýšlela jsem, koho zmínit jako prvního, a jediné spravedlivé hledisko, které mě napadlo, je vzít to podle pořadí seminářů, které jsem absolvovala:

Seminář vedla Lenka Zapletalová. Setkala jsem se s ní už několikrát a vždy mě fascinoval její jemný, citlivý přístup a samozřejmě bezvadně předvedené používání Montessori pomůcek. Doporučení, co využít, jak postupovat, čeho se vyvarovat. Vzhledem k tomu, že se snažíme uplatňovat prvky Montessori pedagogiky a mottem naší školy je Pomoz mi, abych to dokázal sám, vybrali jsme si s kolegyní Lenku Zapletalovou jako mentorku naší praxe.

s Lucií Černickou. Tento seminář byl pro mě zvláštní, protože já ve školce s dětmi spíše zpívám a snažím se rozvíjet jejich matematickou představivost. Komplikovanější úlohy z polytechnické výchovy jsem přenechávala kolegyním. Tady jsem najednou brousila, vrtala, modelovala z vosku a hlavně získala více odvahy do komplikovanějších prací s dětmi, než je jen řezání a zatloukání hřebíků. Inspirace materiálem jako takovým, materiálem, který zatím není příliš upravený lidskou činností. Snad se nám podaří mít to stále častěji na zřeteli.

s Johanou Passerin. Obdivuhodná jistota, že příroda, pokud využijeme nabízené podněty, dovede připravit děti stejně dobře jako dokonale vybavená školka a vyplňování pracovních listů. Rady, jak své jednání rodičům přiblížit a najít oporu v RVP. Samozřejmě praktické příklady, jak využít přírodní prostředí při práci s dětmi, jak v nich prohloubit sepětí s přírodou a vzít za vlastní přístup vedoucí k chápání pojmu trvale udržitelný rozvoj.

se Zdeňkou Engelhalterovou. Všechno jsme si vyzkoušeli sami na vlastní kůži, hodně jsme se nasmáli i si uvědomili, že není dobré děti podceňovat. Některé činnosti zvládnou daleko lépe, než odhadujeme. Stačí jim dát prostor. Kromě mnoha tipů, jak rozvíjet dětskou motoriku, jsme při seznamovacích hrách sami ocenili důležitost vytvoření bezpečného prostředí. Pak jde získávání nových dovedností samo, nebo alespoň lehčeji.

s Magdou Andresovou. Tvořit mohou i lidé, kterým se zdá, že nejsou výtvarně nadaní... K tomuto uvědomění u dětí ve věku mateřské školy asi nedochází, to až v pozdějším věku, nicméně to platí pro všechny stejně. Proces tvorby může být u mnohých metod více fascinující než výsledek. Na semináři se nám dostalo mnoho nápadů a rad, jak s dětmi pracovat, co a z čeho vytvářet.

Na seminářích jsme si vše mohli ověřit praxí a vyzkoušet. Také jsme si do školky odnesli materiál a pomůcky používané pro rozvoj polytechnické výchovy. Byly vybírány s ohledem na věk dětí, bezpečnost a trvanlivost.

Semináře byly inspirativní také z hlediska skladby účastníků, kteří ve své většině projevili velký zájem naučit se něco nového. Občas zaznělo postesknutí, že menší počet dětí a přítomnost asistenta učitele by umožnila více se věnovat polytechnické výchově. Převážně ale měli účastníci velkou chuť i v omezených podmínkách se odvážně pustit do věcí, které by nám dříve připadaly nemožné nebo někdy i pro děti nevhodné vzhledem k bezpečnosti nebo k obavám z negativní reakce rodičů.

Po absolvování seminářů bylo možné přihlásit se na praxi a za pomoci mentora si ověřit, zda dovedeme získané informace a pomůcky uplatnit právě při práci s dětmi. Připravený projekt mentor ohodnotil, také jsme měli možnost navštívit jeho pracoviště a získat inspiraci z jeho práce. Díky praxím bylo možné zakoupit další pomůcky související s polytechnickou výchovou a prověřit je během praxe. Nám do školky přibylo co do množství nářadí, aby mohlo pracovat více dětí, i co do sortimentu (máme různé druhy pilek, nebozezy, svěráky....). Podpořeni jsme také v získávání materiálu z různých zdrojů.

Organizátorům projektu patří naše poděkování, i jim zřejmě až v průběhu projektu docházelo, kolik času a úsilí budou muset k úspěšnému dokončení Šikuly vynaložit. Na závěr chceme každému primárnímu pedagogovi a každému rodiči položit pomyslnou otázku. Opravdu nám záleží na rozvoji dovedností našich dětí? Děláme pro to dost? Za naši Církevní základní a mateřskou školu ARCHA můžeme s čistým svědomím odpovědět, že se o to opravdu snažíme.