Kvalifikovaná vychovatelka chce studovat na učitelku. Škole by stačila její pozice vychovatelky (netrvá na studiu učitelství). Zároveň ale může tuto vychovatelku v současné i budoucí době jako učitelku zaměstnat. Jaké podmínky musí splnit v tomto případě zaměstnavatel (ředitel školy)? Musí jí hradit školné? Nebo stačí dodržet podmínky uvedené v § 232 zákoníku práce (různá volna)? A rozumím dobře, že v tomto případě není nutné uzavírat kvalifikační dohodu?
Podmínky pro zvyšování kvalifikace pedagoga
PhDr. Mgr.
Jiří
Valenta
SOUVISEJÍCÍ PŘEDPISY:
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p. p.
V daném případě by se jednalo o studium, kterým si zaměstnanec
zvyšuje kvalifikaci.
V tomto studiu nemůže zaměstnavatel zaměstnanci nijak bránit, resp. nemůže formálně nijak ovlivnit rozhodnutí studium zahájit (k zahájení tohoto studia zaměstnanec nepotřebuje formální souhlas zaměstnavatele).Na otázku, zda při takovémto studiu vzniká zaměstnankyni nějaký nárok, tj. zda musí zaměstnavatel vůči studujícímu zaměstnanci plnit nějaké povinnosti vyplývající ze zákona, dává odpověď ustanovení § 205 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení platí:
Účast na školení, jiná forma přípravy nebo studium, v nichž má zaměstnanec získat předpoklady stanovené právními předpisy nebo požadavky nezbytné pro řádný výkon sjednané práce, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele, zasahuje-li do pracovní doby, je překážkou v práci na straně zaměstnance, za kterou přísluší náhrada mzdy nebo platu (§ 232).
Obě zákonem stanovené podmínky (tj. studium předepsané právním předpisem k výkonu sjednané práce a soulad tohoto studia s potřebami zaměstnavatele) musejí být splněny současně. Je tedy plně v pravomoci zaměstnavatele rozhodnout, zda sjedná se zaměstnancem (vychovatelkou) výkon práce učitele (splnění první podmínky) a tím současně vyjádří potřebu mít na tomto pracovním místě kvalifikovanou pracovní sílu (splnění druhé podmínky). Pokud tedy nejsou tyto dvě zákonné podmínky splněny, žádný nárok studujícímu zaměstnanci nevzniká, tj. zaměstnavatel nemusí vůči němu plnit žádné povinnosti, a to ani ty, které vyplývají z ustanovení § 232 zákoníku práce (placené pracovní volno k plnění studijních povinností).
Uzavření kvalifikační dohody je právem, nikoli povinností. Význam bude mít tato dohoda pro obě smluvní strany v případě, že zaměstnavatel dobrovolně (z výše uvedeného vyplývá, že právní nárok nevniká) přizná zaměstnanci výhody, které mu zákon nedává (např. právě smluvní závazek poskytnout pracovní volno k plnění studijních povinností, nebo dokonce i úhrada nákladů na studium). Pak je logické, že zaměstnavatel bude požadovat po zaměstnanci kompenzaci těchto vložených nákladů v případě, že zaměstnanec nesplní závazek setrvání v pracovním poměru po sjednanou dobu po ukončení studia.