Kariérní systém pro učitele zatím nemáme a jen tak mít nebudeme. Po letech různých pokusů se práce na standardu učitele nedokončily, a i kdyby vznikl, nemohl by být dokonalý. Na indikátorech kvality by se asi těžko hledala shoda, když jen tušíme, co chceme a kam jdeme. Co politik, akademik, ředitel a učitel, to jiný názor. Přesto se pokusím nastínit důvody, proč by mohl být pro mou práci ředitele standard učitele vítanou pomůckou a z jakých důvodů ve škole používáme už více než 10 let plány profesního rozvoje učitele.
Plánování profesního rozvoje učitelů
Mgr.
Pavel
Škramlík
vystudoval učitelství pro 1. stupeň ZŠ se specializací TV na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem a funkční studium managementu na Karlově univerzitě v projektu Úspěšný ředitel. Od roku 2004 vede Sportovní soukromou základní školu v Litvínově, kde je jeho hlavním cílem držet kormidlo směrem k vizi, která zní "Vzájemnou podporou k úspěchu". Je propagátorem efektivních metod učení, svobodných pohledů na výchovu a přístup k dětem. Ve škole dlouhodobě využívá plánování profesního rozvoje učitelů, včetně systému podpory učitelů formou mentoringu. Má zkušenosti jako lektor kurzů dalšího vzdělávání se specializací na hodnocení pracovníků ve školství, management a řízení školy, podporuje učitele a ředitele jako mentor a kouč. V rámci manažerských praxí vede studenty katedry managentu, spolupracuje s NIDV a s Akademií v Libchavách.
Plánovat má smysl, na tom se asi shodneme. Stejně tak na tom, že je potřebné mít vizi školy, koncepci a strategii pedagogického rozvoje. Obecně podle mě platí, že je-li ředitel opravdovým lídrem pedagogického procesu ve škole, jeho škola je zpravidla úspěšná. Operativa, provoz nebo ekonomika jsou činnosti, které se dají, alespoň zčásti, delegovat na podřízené, ale pedagogické vedení by mělo být pro ředitele prioritou.
Jako bych slyšel: "A co na to náš zřizovatel? Toho to nezajímá, a ta administrativa!" Jenže o co ve škole vlastně jde? Ředitel by měl najít čas na přemýšlení nad svou osobní vizí a odpovídat si na otázky: Proč vlastně tuhle práci (ještě) dělám? Jaká je má role ředitele? Jaký smysl mi dává to, co dělám? Jakou hodnotu přináším týmu? A co přesvědčení, ideály, hodnoty, postoje? Jaké jsou mé cíle?
Plánovat pedagogický rozvoj školy je podle mě nutnost, bez toho sice někam jdeme, ale zpravidla nevíme kam - prostě učíme! Jenže to, co stačilo před 20 lety, dnes nestačí, i když si to spousta lidí myslí. Něco je ve škole přece jen jinak. Děti, rodiče i svět kolem nás se dost rychle mění. Učitel bez soustavného vzdělávání se, růstového myšlení a kompetence umět se učit neobstojí. Po žácích ve škole chceme nejen znalosti a dovednosti, vedeme je také k práci s portfoliem, k sebehodnocení, k přemýšlení a formulování vlastních cílů, k rozvoji nezbytných kompetencí. Chceme-li tyto dovednosti a kompetence po žácích, musíme být v roli učitele sami kompetentní. Chceme-li nejen řídit, ale vést učitele, musíme vědět jak. Chceme-li být lídry v oblasti pedagogického procesu, musíme mu rozumět. Chceme-li své žáky a učitele vést ke kompetencím, musíme být kompetentními řediteli.
Pokud ve škole plánujeme pedagogický rozvoj, odpovídáme si na otázky: Co máme, umíme? Co chceme? Kam se chceme dostat? Jak se tam dostaneme? Ve sborovně pak vzniká shoda na tom, jaké jsou naše pedagogické priority, jak chceme učit, co hodláme rozvíjet i jak budeme výsledky žáků ověřovat. Víme třeba, zda zaměříme svou pozornost na kooperativní učení, matematickou gramotnost, čtenářskou gramotnost, nebo se soustředíme na aktivní metody učení a individualizaci výuky? Neméně zásadní je reflexe vlastní činnosti učitele i reflexe výsledků žáků.
Někteří mohou namítat: "To přece víme, nechte nás učit, víme, jak na to. Jasně, proto to ve škole většinou děti nebaví!" K tomu, aby učitelé lépe věděli, jakým směrem se rozvíjet, by mohl pomoci standard práce učitele, kritéria, ke kterým by směřovali své cíle.
Pokud plánujeme pedagogický rozvoj školy, je na něm shoda, učitelé vědí, kam a proč škola směřuje, pak je na řadě POPR - plán osobního pedagogického rozvoje. "A co tím sledujete a komu tím prospějete?" můžete se ptát. Tak třeba růstu kvality práce učitele, rozvíjení klimatu školy a také zlepšování výsledků žáků. "Tím papírem?" Občas na motivačním rozhovoru zajdu ještě dál, když se učitelů ptám: V čem spočívá vaše expertnost? Jakou máte učitelskou vizi?
Častá námitka zní: "My přece víme (rozuměj intuitivně), v čem se rozvíjet, na to nepotřebujeme další papír ani portfolio." Moje ředitelská zkušenost je jiná - a to jsem (stejně jako všichni) zastáncem méně papírů ve škole. Učitelé často jen tuší, většinou dost matně, co by měli dělat a jak konkrétně pracovat na kvalitě výuky, a zpravidla chybí i vnitřní motivace o tom přemýšlet. Proto je možné jako počáteční impulz využít motivaci vnější, trpělivě vysvětlovat smysl a důvody zavedení osobních plánů rozvoje. Více než 10 let s plány ve škole pracujeme, učitelé stanovují své osobní rozvojové cíle, vedeme je k reflexi učitelské práce, k tomu, aby věděli, jak a na čem se pozná kvalita jejich práce. Učitelé spravují své dokladové portfolio, které může být pomůckou pro reflektování pedagogické práce. Uznávám, že pokud učitel bere svůj rozvoj jako formalitu a plán rozvoje a portfolio vede nikoli pro sebe, ale pro ředitele, je to pouze formální záležitost a často opravdu ztráta času pro všechny. Ale proto to dělat nepřestanu, dlouholetá zkušenost mi totiž říká, že na kvalitě práce učitelů je používání portfolia ve škole znát, a taky to, že pár kolegů už pracuje jinde. Zaplať pánbůh!
Každý učitel si v osobním plánu profesního pedagogického rozvoje stanovuje úkoly a cíle na školní rok, které jsou v souladu s pedagogickým rozvojem školy. Dokument pomáhá učiteli uvědomit si, kam směřovat další vzdělávání, které metody práce se žáky si osvojit, využívat a rozvíjet. Je pomocníkem v plánování úkolů, cílů a činností učitele, které vedou k rozvíjení kompetencí žáka. Učitel v plánu uvádí konkrétní pedagogické SMART cíle pro školní rok, resp. pololetí, přemýšlí, co nového si osvojí, zavede do své praxe, do svého jednání, které metody, formy práce a strategie nově zařadí do výuky. Uvažuje nad sebereflexí, nad doklady plnění cíle. A to není všechno, učitele ještě necháme přemýšlet a zaznamenat, co cílem sleduje, co konkrétně u žáků rozvíjí, jaké znalosti, dovednosti, kompetence, postoje.
K tomu, jak s plány pracovat, máme stanovena vnitřní pravidla: Plán tvoří všichni učitelé, včetně vedení školy. Předkládá se řediteli školy nejpozději do konce září nového školního roku elektronickou formou na předepsaném formuláři, noví a začínající učitelé POPR odevzdávají do konce listopadu po konzultacích s uvádějícím učitelem. Zpětná vazba, resp. rozhovor s vedením školy probíhá ve třetím čtvrtletí školního roku. Východiskem pro tvorbu plánu rozvoje může být právě standard učitele. Tedy, pokud bychom nějaký měli.
K dokladování cílů učitele slouží dokladové portfolio, které není jen vizitkou jeho práce a souborem různých dokladů (k tomu může sloužit profesní portfolio, které je databankou pro tvorbu dokladového portfolia a jeho obsah je širší, může obsahovat profesní filozofii učitele - osobní krédo, přesvědčení, ideály, hodnoty, cíle -, dále doklady o vzdělávání, poznatky ze vzdělávání, příklady dobré praxe atp.), ale je úzce výběrové. Doklady se vážou k prokázání kompetence, cílů a úkolů a učitel prokazuje kvalitu plnění POPR. Jedná se třeba o 10 listů za školní rok, nad kterými učitel reflektuje kvalitu a výsledky své práce. Doklady musejí být nezpochybnitelným důkazem míry naplnění kompetence, cílů, úkolů, musejí být okomentované a zdůvodněné tím, proč dokládají míru naplnění kompetence, jsou opatřeny datem vzniku, jsou stručné, výstižné a mohou mít libovolnou formu, papírovou nebo elektronickou. Dokladové portfolio zpravidla obsahuje plán osobního profesního rozvoje na školní rok, sebereflexe učitele k plnění kompetencí, cílů a úkolů, přípravy učitele, ukázky práce žáků, pracovní listy pro žáky, záznamy ze vzájemných hospitací atp., tedy nic, co by mělo být zbytečnou administrativou. Naopak pomáhá reflektovat kvalitní práci učitele.
Po 12 letech jsme se v letošním školním roce rozhodli nechat zpracování POPR na učitelích. Vytvoření plánu je dobrovolné, přesto drtivá většina kolegů plán zpracovala. Doufám, že nikoli pro ředitele, ale z důvodu své vnitřní motivace, pro sebe a s cílem zkvalitnit a reflektovat svou práci.