PhDr. Ladislav Špaček

Nejkrásnější období života, bezstarostnost, dny plynou v hrách, fantazie bez hranic, škoda že trvá tak krátce.

Určují rytmus učitelského životaběhu. Žije se od prázdnin do prázdnin, tak jako účetní žije od daní do daní a herec od premiéry k premiéře. Dva měsíce dovolené nemá nikdo, ale taky je nikdo učitelům nezávidí.

Moje první škola, konec prázdnin, vesnice na slezsko-polském pomezí. Ptám se uklízečky: Kde prosím najdu pana ředitele? Na zahradě. Vyjdu ven, starší pán leží ve stínu jabloně a spí. Tak jsem si sedl vedle něj a čekal jsem, až se probudí. Nejlepší ze škol, kterými jsem prošel.

Škola není budova, ale duch, který v ní sídlí. Atmosféra, vztahy mezi učiteli, učiteli a žáky, klid, pohoda, úsměvy.

Zvláštní, není přestávka jako přestávka. Někdy jsem se jí nemohl dočkat, jindy mě zvonění nepříjemně překvapilo: Už? Škoda... ještě bych poslouchal dál.

Vymýšlení a formulování vizí je ztráta času, jsou to zbytečná vzletná abstrakta pro potřeby školských úřadů. Učitel ví, co má žáky naučit.