Pedagogický výzkum a pedagogická praxe - soulad, antipatie či lhostejnost?

Vydáno:

V minulém čísle našeho časopisu se kolega Arnošt Veselý zabýval aktuálním dokumentem - hodnotící zprávou expertního týmu OECD. Hodlám nepřímo navázat tématem, které stojí často na pokraji zájmu řídících pracovníků, bývá opomíjeno, přehlíženo a odsouváno do pozadí. Není však pouze zdánlivě aktuální, ačkoli nepatří mezi priority kapitánů ani lodníků. Zkusím načrtnout některé mé myšlenky a doufat, že alespoň naši čtenáři začnou o dané problematice uvažovat a zabývat se jí.

Pedagogický výzkum a pedagogická praxe – soulad, antipatie či lhostejnost?
PhDr.
Václav
Trojan
Ph. D.
vedoucí katedry Centra školského managementu Pedagogické fakulty UK v Praze
Oč jde? O pedagogický výzkum, jeho postavení v profesním vývoji každého učitele i ředitele školy, jeho podceňování a přehlížení na jedné straně a naopak místy zbytečné užívání tam, kde je zkušenému praktikovi zcela jasné, jaké budou závěry velikého výzkumného šetření.
Kulatý stůl pořádaný naší katedrou měl provokativní název:
Pedagogický výzkum a pedagogická praxe – soulad, antipatie či lhostejnost?
Podařilo se do jednoho místa pozvat a soustředit výzkumníky, pedagogy, ředitele, vzdělavatele i zřizovatele škol, popř. lidi pracující v jiné části školského systému. Bylo vidět, že myšlenka ťala do živého a že se vůbec nejedná o okrajovou záležitost, jak se může z běžných rozhovorů s pedagogy zdát.
Pedagogický výzkum je v terénu často podceňován. Učitelé i ředitelé mají pocit, že jim nic nového nepřináší, že zpracovává notoricky známá, či naopak zcela odtažitá témata, a že se praktici s výzkumníky vůbec nepotkávají. Nikoli v prostoru, tématech, ale někdy i v čase. Přitom je to veliká škoda.
Pedagogický pracovník ovlivňující každodenně edukační realitu je nenahraditelným zdrojem informací a na druhé straně by měl nedočkavě vyžadovat výzkumná zjištění, popř. kvalifikované interpretace skutečnosti, jež může přinést úplně jiný pohled. McKinsey zpráva i aktuálně prožívaná hodnotící zpráva jsou toho důkazem.
Těžko říci, čím vším je determinován tento názor. Zdali
užíváním nevhodných postupů
během pregraduálního studia,
množstvím dotazníků
zaplavujících školský terén,
popř. odtažitostí řady otázek od života ve školách.
V neposlední řadě bude mít svůj díl množství otázek tzv. rychlých šetření, o jejichž logice a vůbec výsledku nejsou respondenti informováni a přesvědčeni, jelikož
nedostávají jakoukoli zpětnou vazbu.
Navíc nikdo nebere do úvahy
zkreslení výsledků
v případě, že se otázky centrálních a regionálních zadavatelů překrývají a ředitel je vyplní pouze proto, aby se v databázi zřizovatele neukazoval nesplněný úkol, což vždy znamená pro školu či jejího kapitána černý bod.
Přitom v České republice existují excelentní výzkumná pracoviště, jejichž pracovníci mají přehled o životě škol a nabízejí vskutku použitelná a zajímavá data ze života českých škol, navíc často komparovaná s daty jiných systémů v Evropě i mimo ni.
Pokusím se o základní shrnutí této problematiky reflektované jednak samotnými účastníky kulatého stolu, jednak mnoha studenty naší katedry, s nimiž se pravidelně během výuky setkávám.
 
Neexistuje koordinace pedagogického výzkumu - výzkumem se zabývá řada akademických i výzkumných pracovišť, mezi nimiž existuje někdy rivalita, někdy spolupráce, avšak orientace o jejich aktivitách je pro lidi mimo tento okruh velice problematická. Sám pan profesor Josef Průcha ve svých dílech často zmiňuje tento problém.
 
Malá návaznost na potřeby uživatelů ze školské praxe - často říkáme svým studentům, ředitelům, učitelům, inspektorům i zřizovatelům, že nelze všechny výzkumy zaměřovat ryze prakticky. Naopak ryze prakticistní pohled bývá často zúžený a neobjektivní. Na druhé straně se lidé ze škol nesetkávají s výsledky, které by pomohly jejich praxi, rozhledu a uvažování o korekcích dosavadní cesty, někdy je poukazováno na fakt, že výsledky výzkumu slouží pouze samotným výzkumníkům.
 
Nízká míra vzájemného respektu - pravdou je, že časté podceňování významu a výsledku práce výzkumníků lidmi z terénu a naopak není dobré pro nikoho. Občas přemýšlím, proč tomu tak je a proč to vypadá, jako by tito lidé o sobě nevěděli. Jako by si nikdy nepřečetli o výhodách synergie.
 
Nevyváženost metodologie - v českém školství je předotazníkováno, odhadem okolo 80 % dat je získáváno touto kvantitativní metodou. Přitom trend našich i zahraničních pedagogických výzkumů jde kvalitativní cestou, která ovšem neznalému praktikovi výzkumně nepřipadá. Ano, i z důvodu jeho metodologické nedostatečnosti a neznalosti.
Zadal jsem několikrát zkušeným pracovníkům ze škol na přednášce či semináři otázku, která výzkumná data by potřebovali pro svoji práci. Co by je zajímalo a co by pro ně bylo užitečné pro ověření správnosti dosavadního konání, popř. pro možné změny či úpravy směru cesty. Bylo příznačné, že jednotlivé opravdu dílčí odpovědi se rodily velice pomalu, těžce a že jich v žádné studijní skupině nebylo mnoho. Spíše žalostně málo. Nejsme zvyklí klást si otázky takového druhu a nalézat odpovědi.
Český vysokoškolsky vzdělaný pedagog
bohužel ve srovnání s ostatními vysokoškoláky velice málo konzumuje výsledky výzkumu svého oboru a také
málo odborně publikuje. Je to na jedné straně částečně pochopitelně dáno specifiky učitelské práce, na druhé straně jde o znepokojivý fakt, jenž by nás dlouhodobě neměl nechat v klidu.
Je potřeba se podívat na věc z jiné strany, ona každá pověstná mince má vždy dvě strany. Od výzkumu mohou učitelé či další aktéři vzdělávací politiky očekávat mnohé, avšak je třeba otevřeně pojmenovat to, co výzkum přinést nemůže či přímo neumí.
 
Výzkum poskytuje podklady, data, argumenty.
 
Výzkum neprodukuje jednoznačné autoritativní závěry.
 
Výzkum neprodukuje jediná správná řešení problémů.

Příklad
Je prokazatelné, že české školství je značně selektivní a že mu vůbec nepřináší pozitivní přínos, pokud dělíme děti po páté třídě základní školy odchodem do víceletých gymnázií (popř. po třídě sedmé). Z výsledků mezinárodního srovnávacího šetření PISA 2003 vyplynulo, že v případě společných přijímacích zkoušek po deváté třídě základní školy a kvartě víceletého gymnázia by řada kvartánů nepostoupila do vyššího gymnaziálního běhu. Toliko empirická data.

Potom je již problém v rukou politiků, neodborníků na tuto problematiku, popř. vše narazí na tradici, historickou determinaci či zvykové právo.
Stejně tak dosud nemáme relevantní data k průběhu kurikulární reformy, pouze množství zaujatých soudů z mnoha táborů. Kdo si potom uvědomí, že např. žáci testovaní v šetření PISA 2009 (tak často připomínaná čtenářská gramotnost) vůbec nemohli projít výukou podle nových školních vzdělávacích programů, neboť chodili do základní školy dříve. No a argument o špatném nastavení směřování českého základního školství je rázem chybný (či lživý).
Každý systém má množství tzv. Pandořiných skříněk. Vztah pedagogického výzkumu, praxe a školské politiky patří jistě do jedné z nich. Věřím, že o nich budeme umět přemýšlet, uvažovat a na úrovni svého působení adekvátně pomoci.
Výzkumníci nemohou být odtrženi od života škol, ale stejné přeci platí naopak. Máme k dispozici hluboké studnice dat, často ukryté ve výročních zprávách České školní inspekce, materiálech bývalého Ústavu pro informace ve vzdělávání, data mezinárodních šetření, McKinsey zprávu či již zmiňovanou hodnotící zprávu OECD. Jen je potřeba, aby je správní lidé potřebovali, využili a brali do úvahy. Data jsou zajímavá pro všechny.
Snad příští výzkumná sonda již nepotvrdí, že skoro čtyři pětiny pedagogů i rodičů jsou spokojeni se současným stavem našich škol.
Doporučuji jednu zajímavou publikaci: Walterová, Černý, Greger, Chvál:
Školství – věc (ne)veřejná?
Praha: Karolinum, 2010.

Související dokumenty

Pracovní situace

Syndrom vyhoření a jeho prevence
Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Kooperace učitelů ve světle profesního učení
Rozvoj pedagogických pracovníků
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Nástup do práce - znovu otevření škol v době mimořádných opatření
Jak má postupovat ředitel školy v případě, že učitel odmítne nosit roušku?
Covid-19 jako nemoc z povolání
Pracovněprávní důsledky odsouzení pedagogického pracovníka za trestný čin
Výchovný poradce – metodické vedení učitelů
VP a další poradenští pracovníci
Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Kdy může zřizovatel odvolat ředitele školy?
Kalendář
Účast na školení během víkendu
Hodnocení pedagogického pracovníka
Ukázka části pracovní náplně pedagogického pracovníka
Soudní přezkum a rozhodnutí ředitele školy
Ochrana pedagogů
Pracovní doba pedagogického pracovníka

Poradna

Změna ředitele v soukromé škole
Přespočetné hodiny u statutárního zástupce ředitele ZUŠ
Jmenování ředitele
Vzdání se funkce
Úvazek
Úvazek
Podnapilý rodič
Výkon veřejné funkce
Granty
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz
DPP/DPČ v případě ředitele, který je statutárním orgánem právnické osoby
Míra vzdělávací povinnosti
Platový tarif vedení školy
Vzdání se pracovního místa ředitele školy
Bývalá ředitelka
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Jmenování a odstoupení ředitele školy
Vedoucí učitel odborného výcviku
Přímá pedagogická činnost
Osobní příplatek