Jakkoli se právě proběhnuvší soudní proces s učitelkou Vandou Fabiánovou z Tršic na Olomoucku, která údajně měla zneužívat svěřené chlapce na škole v přírodě, nedotýká jádra věci, protože zřejmě zkoumá především důvodnost výpovědi, jde nepochybně o téma, které stojí za to diskutovat. Obecnější problém zní, co všechno si může učitel dovolit z hlediska tělesných kontaktů ve škole, na výletě či na škole v přírodě.
Psychologický pohled je parciální, nemusí brát v potaz právní předpisy, které by v případě kolize byly jistě silnější. Vychází z hledání odpovědi na otázku, jaké jsou potřeby dítěte a jak je mají uspokojovat dospělí kolem něj. Psychologie přitom vždy musí brát v potaz věk dítěte a sociokulturní podmínky doby.
V první řadě dítě potřebuje zažívat pocit bezpečí. Tento pocit se vztahuje jak ke konkrétnímu prostředí ("doma/ /ve škole je bezpečno"), tak, a to zejména, k osobám ("s mámou se cítím v bezpečí všude"). Klíčové jsou zejména důležité osoby, mezi které paní učitelka na prvním stupni většinou patří. Jestliže tento pocit zažívá v dostatečné míře, zejména mladší dítě mívá zpravidla zájem o tělesný kontakt s dospělým. Existují sice děti "nemazlivé" a rodiče, kteří je mazlení neučí, protože sami jsou spíše nekontaktní, ale většina dětí se běží schovat do náruče důvěryhodného dospělého, zejména ve chvílích problémů, kdy hledá útěchu. Do blízkosti takového dospělého podobným způsobem, jako to děláme v dospělosti, ho ale vede i radost. Můžeme rozhodnout, že do školy tělesný kontakt nepatří vůbec, že patří jen rodičům. Jestliže však víme o významu pozitivních emocí při školním vzdělávání i o tom, jak jsou důležité kladné citové vztahy mezi žáky a učiteli, pak se musíme vážně zabývat i touto otázkou a měli bychom zvažovat negativní dopady takového rozhodnutí.
V dřívější době učitel zastupoval rodiče v plné míře. Co bylo dovoleno společností rodičům, mohl provádět i učitel, včetně trestů, které dnes pokládáme za jednoznačně ponižující a znevažující důstojnost dítěte. Dnes tomu tak rozhodně není. Práva rodičů (dítěte) dominují a škola je pokládána za běžnou službu, která má striktně vymezené pravomoci. Tato skutečnost bohužel není dotažena, takže službu v období povinné školní docházky nelze poskytovat na základě dohody obou stran, ale je rodičům uložena zákonem, z čehož vyplývají mnohé komplikace. Omezená práva školy platí jak pro negativní výchovné zásahy, tak i pro případné pozitivní. Dotýkání se patří v obou směrech k zásahům diskutabilním.
Někdy to však vypadá, že se na nás v současnosti ve všech oblastech valí vlna hyperkorektnosti, která má jen málo společného s obvyklým slušným chováním. Ve školství pak tvrdíme, že se nemůžeme dětí ani dotknout, nemůžeme se jim ani podívat do vlasů, jestli nemají vši, možná jim ani nemůžeme dávat "záchranu" při přeskoku přes kozu, nemůžeme je obejmout, když jsou smutné. Jenže jestliže má učitel podezření na problém, jehož neřešení by mohlo ohrozit samotného žáka a případně i celou třídu, tak musí konat.
Alespoň z části jde v uvedeném sporu rovněž o střet pohledů na svět a na život, a v tomto konkrétním případě tedy pohledu na tělo a vlastně i na nahotu. Podle extrémní podoby názorů by snad paní učitelka ani ve sprše poblíž nahatých kluků neměla být. V takovém případě však nevím, jak by dbala na jejich bezpečí. Druhý extrém by představoval názor, že jim může (nebo dokonce má) provádět prakticky vše, co mají provádět v optimálním případě ve sprše sami.
Všeobecně se u nás pohled na lidské tělo i na nahotu spíše liberalizuje. Nemyslíme si, že když dítě uvidí nahého člověka, utrpí šok. Totéž však platí pro opačný případ, tedy kdy někdo uvidí nahé dítě. Aniž bych tento fakt hodnotil, jsme méně prudérní než předcházející generace. Přesto však uznáváme, že některé aktivity patří především do soukromí. A dokonce ani vcelku neškodná nahota není vhodná vždy a všude. Děti je třeba chránit před nevhodnými aktivitami kohokoli. Učíme je proto, že nikdo nemá právo dotýkat se jich proti jejich vůli. Nicméně při střetu dvou principů bych v tomto případě dal přednost bezpečnosti.
Důležitou roli hraje věk. Co kdyby se jednalo o předškolní děti, patrně jen o rok mladší než inkriminovaní školáci? Také bychom jednání učitelky, která by fakticky pomáhala s mytím těm, kteří to potřebují, označili jako zneužití?
Zapomínáme, že existují určité nepsané společenské uzance, které vcelku bez větších problémů dodržujeme a které upravují řadu způsobů našeho jednání vůči dětem i vůči sobě navzájem. Teprve když někdo výrazněji vybočí, snažíme se zasáhnout, případně se zamyslet nad eventuální revizí. Varuji však před trendem, který vnímám v různých oblastech, a totiž že se v reakci na byť jen ojedinělý prohřešek vytvoří předpis, který má generálně a jednou provždy řešit leckdy nevýznamný a nepříliš běžný přestupek proti pravidlům. Hrozí pak, že se zcela vytratí právě lidský cit pro pestrost a složitost života a i banální situace budou všechny strany řešit s právníky za zády.
Při řešení jednodušších výchovných problémů je žádoucí vzít dítě za ruce či mu položit ruku na rameno. Když udělá něco hezkého, tak je vhodné je pohladit, obejmout. Objevuje se názor, že podobné úkony, které vykonala zmiňovaná paní učitelka, by měl provádět pouze lékař v přítomnosti rodičů. Proč lékař? Ti kluci nebyli nemocní, šlo o zcela běžný hygienický zákrok. I lékaři navíc dáváme souhlas s tím, co s námi nebo naším dítětem hodlá dělat.
Mám k celé záležitosti osobní postoj. Osobně bych nic takového a tak důkladně jako paní učitelka na škole v přírodě neřešil. Možná to paní učitelka úplně neví, ale dovolím si jí sdělit, že pár dní bez dokonalé hygieny lze u malých kluků docela dobře přežít bez sebemenších zdravotních komplikací. Nevím, jestli má paní učitelka děti, ale řada z nás ví, s jakými výsledky přijížděly některé děti (soudím, že víc kluci) z třínedělních, později "jen" osmnáctidenních letních táborů. Kufr plný netknutého čistého prádla, na sobě nemožně "uzené" triko a kalhoty, ale za dva dny bylo vše ve starých domácích kolejích bez sebemenší škody na zdravotním stavu dítěte. Na druhé straně kdyby se i na táboře důkladněji myly, jistě by to bylo ku prospěchu.
Kdybych měl shrnout, pak bych konstatoval, že se paní učitelka chovala v rámci normy. Z hlediska dodržování hygieny bych její přístup pokládal za výraznější, soudím, že případného pana učitele by něco takového ani nenapadlo. Na druhou stranu nevidím nic, co by mě znepokojovalo, čím by mohli kluci první třídy utrpět.
POZNÁMKA REDAKCE
Olomoucký okresní soud vyhověl žalobě učitelky Vandy Fabiánové, kterou podala na Základní školu v Tršicích na Olomoucku. Soudkyně označila její výpověď ze školy za neplatnou. Paní učitelka Fabiánová počítá s tím, že se na své místo vrátí. Podle soudkyně Jaroslavy Jechové není žádným právním předpisem upraveno, jakým konkrétním způsobem má být kontrolována osobní hygiena dětí na škole v přírodě.