Otloukánek sociální sítě

Sedmnáctiletý učeň, který se stal obětí kyberšikany, byl v péči psychologa. Učiliště navrhlo, že ho umístí do pomocné třídy ve stejné budově, což ovšem podle názoru psychologa není vhodné řešení. Pachatelé kyberšikany se dopustili hned několika trestných činů. Šikanu lze hodnotit jako trestný čin:

V souvislosti s tímto případem kyberšikany mezi spolužáky bylo kontaktováno i Centrum bezpečnějšího internetu. Díky úzké spolupráci se správci sociální sítě facebook v centrále v Irsku lze zažádat o

Tyto a podobné případy svádí ke schematickému odsuzování sociálních sítí jakožto zdroje a vhodného podhoubí pro vytváření škodlivého obsahu na internetu. Vinit pouze sociální sítě by ale byla chyba. Sociální sítě jako takové za nic nemohou, jejich primárním cílem je usnadnit komunikaci mezi lidmi, nacházet nové přátelé a sdílet s nimi společné zážitky, názory a další informace a podněty. Příčinu hledejme spíše mezi uživateli sociálních sítí. To jsou ti, kdo tvoří jejich obsah, definují pravidla, aplikují různé vzorce chování, které známe a umíme také popsat v reálném životě. Sociální sítě pouze nabízí prostředí, které svou podstatou mnohým kyberdelikventům usnadňuje jejich činnost.

Příčinou rostoucího počtu agresorů v prostředí internetu nejsou primárně sociální sítě, ale významně se na tomto trendu podílí. Zdroj rostoucího násilí mezi dětmi a mládeží je třeba hledat v širších souvislostech. Stačí se podívat na hlavní přehled zpráv jedné z komerčních televizních stanic a zjistíme, že se jedná o seznam násilných činů, katastrof a negativních projevů ze života kolem nás. a hranice tolerance se v posledních letech významně posunula. Filmy v běžné programové nabídce jsou často plné násilných scén.

Jednou z nejoblíbenějších zábav mladé generace je kromě sociálních sítí také hraní počítačových her. Podívejte se na žebříček nejprodávanějších titulů, zjistíte, že jde o hry s prvky násilí. To vše může mít na vzorce chování mladé generace vliv a problém začíná ve chvíli, kdy jedinec nedokáže rozlišit mezi prostředím světa své oblíbené hry anebo světa svých přátel na sociální síti a světa reálného. Samozřejmě může nést svůj díl viny i současné společenské klima. Mladá generace si začíná uvědomovat, že žijeme ve společnosti, která nahrává individualizmu. A bohužel cesta, která k naplnění tohoto cíle často vede, se dá charakterizovat úslovím:

Podobně by se dalo říci, že příčinou násilí mezi mladou generací jsou počítače, internet, mobilní telefony s fotoaparáty a kamerami a celková dostupnost těchto technologií. Ale jistě cítíte, že sklouzáváme k demagogii a tendenčnosti. Faktem je, že všechny vyjmenované prostředky projevům násilí pomáhají umocnit jejich negativní dopad. Nabízí snadnou možnost jejich záznamu, lavinovitého šíření a tím i prezentaci skupině, která svou zpětnou vazbou může podněcovat agresory k jejich dalším aktivitám.

Kyberšikana je palčivý problém, který se mezi mládeží v českých školách a dětských kolektivech rychle rozšiřuje. Obecně se kyberšikanou Kyberšikana tedy vzniká tehdy, kdy je určitý incident zdokumentován a použit proti zájmu postižené (šikanované) oběti. To je pro šikanovanou osobu nejhorší trest, protože fotky a video mohou být na internetu uloženy dnes bez možnosti jakékoliv kontroly a odstranění. Kdokoliv se ke zveřejněným materiálům může vyjádřit, kdokoliv je může komentovat, kdokoliv je může znovu a znovu oživit a nekontrolovaně šířit. Kyberšikaně velmi pomáhá publikum, tzn. uživatelé a především jejich počet, kteří materiál s projevy kyberšikany shlédnou a dále šíří.

O případech kyberšikany se Národní centrum bezpečnějšího internetu dozvídá prostřednictvím služby Horká linka, kterou provozuje na internetové adrese www.horkalinka.cz. Na Horkou linku je hlášeno zhruba 20–30 případů měsíčně.

Co se týče projevů kyberšikany na území ČR, statistiky uvádějí následující čísla:

Z hlediska celoevropského srovnání jsou naše děti méně aktivní v oblasti oznamování projevů kyberšikany, což může být způsobeno negativní zkušeností při snaze proti tomuto škodlivému jevu bojovat:

Cíle agresora jsou zpravidla dva. Tím hlavním je postiženého před velkým množstvím lidí, společensky ho znemožnit a před co největší skupinou lidí prezentovat jeho slabost a bezmocnost. Tím druhým cílem, občas opomíjeným, je a poukázat na vlastní schopnosti a možnosti v řadách vlastní komunity. Internet je k tomuto záměru velmi vhodné prostředí. Agresoři si své oběti vybírají mezi jedinci, kteří jsou od ostatních něčím odlišní.

Může to být vzhled, finanční zázemí (zajištěnost), sociální aspekty (neoblíbenost v kolektivu, rodinná situace), psychický stav ponižovaného (outsider), ale i výjimečnost, díky které jedinec vyčnívá z kolektivu – např. dobrý prospěch a tím větší náklonost pedagogů. To vše přitahuje agresora k potenciálnímu útoku. Z psychologického hlediska lze říci, že

je nejčastěji úzkost, nevyrovnanost a ztráta sebevědomí. Jedinec se obává přijít do kolektivu, protože očekává posměch a pohrdání. Pokud je oběť psychicky labilnější, může dojít i k vážnějším psychickým poruchám trvalejšího charakteru, pokusům o sebepoškozování a sebevražedným sklonům. Bohužel známe i takové případy.

Občas se setkáváme s argumentem, že s projevy šikany se za svého mládí setkala většina školní mládeže a je dodnes v mnoha kolektivech na denním pořádku. Je ale velký rozdíl mezi vzájemným vymezováním jedinců ve skupinách, při kterém padají nadávky a dochází i k fyzickým šarvátkám, a mezi cíleným útokem na vybranou oběť, kdy je jedinec svými spolužáky zesměšněn, vše je zaznamenáno na kameru a zveřejněno na internetu. Tam je záznam k dispozici všem, každý se na něj může podívat, každý může přidat další posměšný komentář a jsou velké a

Kyberšikana bývá nejčastěji postihována podle ustanovení

Specifickou formou šikany je

Pachatelé mladší 15 let nejsou trestně odpovědní, neznamená to však, že nemohou být potrestáni.

Se stále větším rozvojem internetu se množí výskyt i formy hrozeb, spojených s jeho užíváním. Proto se na internetu objevují nové

K větší informovanosti o kyberšikaně se snaží přispívat různé neziskové organizace pomocí osvětových webů, přednášek na školách, konferencí, seminářů a dalších aktivit. Jednou z těchto organizací je i Národní centrum bezpečnějšího internetu, které provozuje vzdělávací web Bezpečně-online.cz, informační web a službu (především zobrazování zneužívaných dětí) na základě podnětů jeho uživatelů. Ve spolupráci s evropským centrem společnosti Facebook, která pracuje v Irsku, nabízí Horká linka možnost rychlého a efektivního vyřizování stížností na škodlivé projevy na sociální síti Facebook.

Na webové stránce je pro zájemce ze strany pedagogů také k dispozici mnoho zajímavých a detailně zpracovaných metodických pomůcek, které jsou připraveny pro přímou výuku a práci s žáky. Metodické pomůcky tematicky postihují všechny aktuální oblasti práce s internetem včetně sociálních sítí, on-line her, zásad internetové komunikace a mnoha dalších, z hlediska bezpečné a zodpovědné práce s internetem.