V minulém příspěvku jsem představila východiska programů pozitivního vzdělávání (positive education), jejichž cílem je podpora nadějného myšlení žáků, zvýšení míry jejich optimismu a osobní pohody, prožívané smysluplnosti a dobrých mezilidských vztahů. V zahraničí je využíváno již několika programů pozitivního vzdělávání, ze kterých na následujících řádcích představím ty nejvýznamnější, jejichž kladný efekt byl vědecky ověřen.
Osvědčené programy a intervence pozitivní psychologie ve škole
PhDr.
Alena
Slezáčková
Ph. D.
Psychologický ústav Filozofické fakulty MU, zakladatelka Centra pozitivní psychologie v ČR
PENNSYLVÁNSKÝ PROGRAM PODPORY PSYCHICKÉ ODOLNOSTI
Významný americký psycholog M. Seligman (2009), autor dříve zmiňované koncepce štěstí, navrhuje, aby bylo štěstí ( jinými slovy též osobní pohoda) u žáků a studentů podporováno ve třech úrovních: jako
prevence proti depresi, jako
nástroj pro zvýšení životní spokojenosti
a jako
činitel kladně působící na proces učení a podporující kreativní myšlení.
Hlavním cílem
Pennsylvania Resiliency Program
(dále jen „PRP“) je zvýšení schopnosti studentů řešit každodenní problémy a čelit běžným stresorům typickým pro období dospívání. Učí studenty realističtějšímu a flexibilnějšímu způsobu myšlení a podporuje jejich optimismus. Zaměřuje se také na osvojení asertivního způsobu chování, podporuje kreativní myšlení a správné rozhodování, učí postupům efektivního zvládání náročných situací i relaxačním metodám. PRP se stal v USA jedním z nejrozšířenějších programů, které byly vytvořeny za účelem
prevence výskytu deprese a rizikového chování u mládeže.
Jeho účinnost ve srovnání s kontrolními skupinami hodnotily skoro dvě desítky výzkumných studií, do nichž bylo zahrnuto přes 2 000 žáků ve věku od 8 do 15 let.
M. Seligman a kol. (2009) shrnují hlavní výsledky těchto výzkumů, z nichž stručně uvádíme ty nejdůležitější:
PRP snižuje výskyt depresivní symptomatologie a působí také preventivně.
Působí na snížení míry prožívané bezmocnosti a zvyšuje míru optimismu.
Významně snižuje míru úzkosti, a to s dlouhodobým účinkem.
Program má vliv na snížení výskytu problémového chování, jako je agrese a delikvence.
Působí příznivě na děti pocházející z různých etnických skupin.
Účinky programu jsou značně ovlivňovány osobou lektora, a proto je u vedoucích skupin zapojených do programu PRP velmi důležitý trénink a supervize.
Souhrnně lze říci, že výsledky výzkumných studií prokazují kladný vliv PRP na zvýšení osobní pohody žáků a studentů.
Tento program je sice k dispozici i školám v zahraničí, avšak zájemci o jeho použití musí nejprve projít nákladným lektorským tréninkem a zavazují se k tomu, že několikasetstránkový podrobný manuál přeloží do svého jazyka a budou program aplikovat ve zcela nezměněné podobě.
Vzhledem ke kulturním i organizačním odlišnostem severoamerického a evropského školství o jeho převzetí v tuto chvíli neuvažujeme.
VÝUKA PŘEDMĚTU POZITIVNÍ PSYCHOLOGIE NA ZŠ A SŠ
Co by však pro naše školství mohlo být prospěšné a přijatelné, je obdoba jiného programu, který byl do školství v USA zaveden v širším rozsahu díky podpoře amerického ministerstva školství. I za jeho realizací stojí tým M. Seligmana (2009).
Výukový program pozitivní psychologie
s názvem
Strath Haven Positive Psychology Curriculum
je orientován spíše na adolescenty.Skládá se z výukové části, kdy jsou studenti seznamováni s vybranými tématy pozitivní psychologie a z části sebezkušenostní.
Hlavním cílem
tohoto programu, jenž se uskutečňuje během 20 - 25 setkání o délce 80 minut, je
pomoci studentům identifikovat a prakticky využívat jejich silné stránky a charakterové přednosti.
Setkání zahrnují společné diskuze o silných stránkách osobnosti a základních konceptech pozitivní psychologie, avšak neomezují se pouze na skupinové aktivity ve škole. Praktické intervence pozitivní psychologie mají za cíl také
podpořit psychickou odolnost
(resilienci) žáků, zvýšit míru jejich kladného prožívání a pocitu smysluplnosti. Formou konkrétních domácích úkolů je u studentů podporována i jejich
schopnost využití získaných poznatků a dovedností v běžném životě.
Jako příklady praktických cvičení uvádějí M. Seligman a kol. (2009) následující:
1)
Tři dobré věci
Instrukce zní, aby si studenti na sklonku každého dne zapisovali 3 pozitivní události, které se jim staly. Poté, co si tyto příznivé situace zapíší, k nim mají doplnit stručnou reflexi, např.: „Proč se to vůbec stalo?“, „Co to pro mě znamená?“, „Co mohu udělat pro to, abych zvýšil/a pravděpodobnost toho, že se mi tato dobrá věc bude v budoucnosti stávat častěji?“ apod. Jejich kladné zkušenosti a postřehy jsou pak společně s ostatními probírány a posilovány.2)
Využívání svých předností novým způsobem
Tato metoda vychází z autorova přesvědčení (Seligman a kol., 2009), že studenti budou hodnotit svůj život jako spokojenější, když se naučí rozpoznávat svoje silné stránky a přednosti a začnou je co nejvíce využívat ve škole, ve svých zájmových aktivitách, mezi přáteli a v kontaktu s rodinou. Studenti nejdříve vyplní dotazník silných stránek a ctností a několik následujících hodin programu je pak věnováno podpoře jejich procesu uvědomění si vlastních silných stránek a předností. Žáci jsou také vyzýváni k větší všímavosti vůči přednostem druhých lidí a k co nejširšímu uplatnění svých silných stránek v běžném životě.Autoři studie (Seligman a kol., 2009) výzkumně zjišťovali efekt programu pozitivní psychologie u studentů, kteří jím prošli, v porovnání s kontrolní skupinou nezapojených studentů. Do výzkumného šetření byli zahrnuti také rodiče a učitelé sledovaných studentů. Všichni vyplnili sadu standardizovaných dotazníků, a to jak před zahájením programu, bezprostředně po jeho ukončení, tak i s dvouletým odstupem. Dotazníky kromě studentových kladných rysů a silných stránek zjišťovaly také jeho sociálních dovednosti a případně výskyt problémového chování. Sledován byl také prospěch žáků.
Dosažené výsledky shrnují M. Seligman a kol. (2009) takto:
Program pozitivní psychologie zvýšil míru prožívané radosti a angažovanosti ve škole. Podle informací od učitelů došlo zejména k posílení těch předností, které přímo souvisejí s učením a školní aktivitou (zvídavost, tvořivost, kladný postoj k učení...).
Program pozitivní psychologie přispěl ke zlepšení úrovně takových sociálních dovedností studentů, jako jsou schopnost empatie, ochoty ke spolupráci, asertivní chování a sebekontrola. Tyto výsledky byly potvrzeny i výpověďmi rodičů a učitelů zkoumaných osob.
Na podobném principu jako výše uvedené programy jsou postaveny také aktivity, které americkým základním i středním školám nabízí organizace
„Flourishing Schools“
(Škola v rozkvětu) a nebo britský program na podporu silných stránek charakteru
„Celebrating Strengths Programme“
(Fox Eades, 2008).Pro potřeby výuky volitelného předmětu pozitivní psychologie na základních i středních školách vznikl také podrobný manuál
„A 7-Day Unit Plan for High School Positive Psychology“
autorky A. Fineburgové ze střední školy v Alabamě, jehož překlad v současné době připravujeme.Domnívám se, že tyto zkušenosti a výsledky mohou být zajímavou inspirací i pro naše školství. Vzhledem k tomu, že výše uvedené materiály jsou v současné době dostupné pouze v angličtině, nabízíme možnost využití zkušeností autorky tohoto textu, která předmět pozitivní psychologie čtvrtým rokem vyučuje na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
EVROPSKÝ PROGRAM POZITIVNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Jako další příklad konkrétní aplikace pozitivní psychologie ve školství zmíním nový program
Aulas Felices
(Šťastné třídy), který sestavil kolektiv pedagogů a psychologů ze španělské Zaragozy (Rey a kol., 2010). Tento program zahrnuje konkrétní postupy využitelné na všech stupních vzdělávání: od mateřských škol přes základní i střední školy. Díky větší blízkosti španělského kulturního prostředí (v porovnáním s prostředím americkým) je tento program dobře použitelný i v našich podmínkách. V současné době připravujeme grantový projekt zaměřený na ověření efektivity tohoto programu na českých a moravských školách. Zájemcům o aktivní zapojení jejich školy do připravovaného programu ráda poskytnu bližší informace.ZÁVĚR
V současné době jsme svědky rostoucí tendence k uplatnění poznatků pozitivní psychologie ve školní praxi (Gilman a kol., 2009). Efektivita programů pozitivního vzdělávání již je vědecky ověřena, což podporuje rozšiřování těchto programů nejen v USA, ale i na evropské půdě. Na tento aktuální trend v současné pedagogické praxi reagujeme vytvořením grantového projektu, jehož cílem je ověřit účinnost zahraničního programu a posléze navrhnout vlastní modifikaci nabídky pozitivního vzdělávání v České republice.
LITERATURA:
CSIKSZENTMIHALYI, M. (1996). O štěstí a smyslu života. Praha: Lidové noviny.
FOX EADES, J. M. (2008): Celebrating Strengths: Building Strengths-based Schools. Coventry: CAPP Press.
GILMAN, R., HUEBNER, E. S., FURLONG, M. J. (Eds.) (2009).
Handbook of positive psychology in schools.
New York: Routledge.REY, R. A., BOLSAS VALERO, A. P., PANIELLO, S. H., SALVADOR MONGE, M. (2010).
Programa „Aulas Felices“
: Psicología Positiva aplicada a la Educación. Zaragoza.SELIGMAN, M. E. P., RANDAL, M. E., GILLHAM, J., REIVICH, K. & LINKINS, M. (2009).
Positive education: positive psychology and classroom interventions.
Oxford Review of Education, 35, 3, 293-311.SELIGMAN, M. E. P. (2003).
Opravdové štěstí: pozitivní psychologie v praxi.
Praha: Ikar.SELIGMAN, M. E. P., REIVICH, K., JAYCOX, L., GILLHAM, J. (1995).
The optimistic child
. Boston: Houghton Mifflin.