Organizační zajištění činnosti středního managementu školy a jeho role

Vydáno:

Minulý článek, věnovaný střednímu managementu školy, se zabýval činnostmi, které střední management řídí. Ukázalo se, že střední management je ochoten samostatně převzít pravomoci a odpovědnost rovněž pouze nad výběrem akcí pro žáky, na některých ostatních činnostech je ochoten participovat a že ředitel školy ani střední management nepovažují funkci středního managementu za samostatný řídící prvek, ale pouze za jakýsi nadstavbový prvek pedagogický.

Organizační zajištění činnosti středního managementu školy a jeho role
Mgr.
Irena
Lhotková
Ph. D.
Centrum školského managementu, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze; ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala
Naskýtá se další otázka:
Jaké je vlastně organizační zajištění činnosti středního managementu školy?
Podporuje či nepodporuje jeho činnost?
Základem pro organizační vymezení je organizační struktura školy –
stanovení odpovědnosti a pravomocí jednotlivých funkcí.
Ve většině zkoumaných škol byl střední management vyznačen v organizační struktuře školy, ale nebyl (vyjma dvou škol) mu přiznán příplatek za vedení. Nepřiznání příplatku střednímu managementu školy může souviset s tíživou finanční situací na školách, kdy je pro některé z nich obtížné zajistit i nárokové složky platu.
Nicméně
vyznačení středního managementu je nezbytným předpokladem pro přidělení řídících pravomocí i odpovědnosti a prvním krokem směrem k manažerské roli.
Pracovní náplň středního managementu školy určuje ředitel školy, ale ve většině sledovaných škol je převzatá z minulosti a nezměnila se. Na jedné škole je činnost středního managementu intuitivní, předávána jakousi tradicí.
Další zkoumanou oblastí bylo chápání důležitosti funkce středního managementu školy.
Všichni ředitelé považují funkci středního managementu za důležitou, stejně jako většina učitelů. Sám střední management však přesvědčen o důležitosti své funkce pro řízení školy není, za důležitou ji považovalo pouze 80 % respondentů, neboť
„...jde spíše o osobní kvality než o funkci“.
Učitelé v rámci negativních odpovědí uváděli:
„Nemá pravomoc zasahovat do řízení, pouze dává podněty.“ „Nemá žádné pravomoci.“
Mnohem podrobněji se respondenti rozepisovali u kladných odpovědí.
Učitelé chápou důležitost funkce středního managementu především ve smyslu mezičlánku mezi nimi a vedením:
„Ředitel je moc daleko.“ „Jednodušší a příjemnější jednání s kolegou než s vedením, úspora času.“ „...řešení aktuálních problémů.“ „...konkrétní reálné problémy se dostanou k vedení.“
Učitelé ale také zdůrazňují přínos středního managementu pro výuku:
„důležitá pro směřování předmětu“, „...odbornost“
,
i pro ně samé:
„předávání zkušeností,“
nebo
„...spolupráce mezi pedagogy.“
U ředitelů většinou ve smyslu konkrétních činností:
„blíže k problematice, sjednocují potřeby, názory, povinnosti jednotlivých pedagogů, zrychlují komunikaci mezi učiteli a vedením“, „změny v učebních plánech, požadavky na pomůcky“
, ale i ve smyslu řízení:
„efektivní řízení pedagogického procesu, evaluace učitelů“
nebo
„koordinace činnosti, delegování odpovědnosti a pravomocí za danou oblast.“
I když pouze 80 % respondentů z řad středního managementu považuje svou funkci za důležitou z hlediska řízení školy, někteří z nich uvádějí v konkrétních odpovědích skutečné manažerské činnosti, např.:
„řízení a koordinace členů metodického orgánu“, „usnadnit vedení školy řešit problémy, rozhodovat, plánovat“, „podpora vedení školy, spolurozhodování“
. Objevují se ale i odpovědi, které nejsou zaměřené na řízení ostatních:
„koordinace tematických plánů“, „vzájemná pomoc“
nebo
„usnadnění spolupráce mezi vedením školy a učiteli“.
Výzkum se dále soustředil i na překážky, které bránily střednímu managementu být řídícím prvkem.
Ředitelé škol, střední management i učitelé se shodli na dvou negativech: malém finančním ohodnocení a nedostatku času.
Za zvážení stojí místo finančního ohodnocení posoudit možnost snížení přímé vyučovací povinnosti pro střední management.
Mezi další uváděné
překážky patřila neochota převzít odpovědnost samotným středním managementem, nepřikládání důležitosti funkci, formální fungování nebo neochota jít do konfliktu a hodnotit kolegy.
Pro dokreslení ještě dodávám chápání rolí středního managementu školy. Obdobně jako funkce ředitele školy v sobě
zahrnuje tři základní role lídra, manažera a vykonavatele
(v podání doktora Trojana – kapitána, kormidelníka a námořníka), i funkce středního managementu školy obsahuje několik rolí. Za nejdůležitější je považována
role odborníka v oblasti výuky, tj. v konkrétní činnosti během vyučovací hodiny a přípravy na ni.
Poněkud v rozporu s tímto je
nejnižší hodnocení v roli koordinátora školního vzdělávacího programu
(dále jen „ŠVP“)
a druhé nejnižší hodnocení v roli odborníka v odborné oblasti svého předmětu.
Je tedy zřejmě nedoceněná souvislost mezi vlastní výukou a ŠVP, tyto výsledky představují skutečnost, že pro odborníka v oblasti výuky není důležitá znalost ŠVP.
Podle čeho se tedy odehrává výuka? Nebo je skutečně možné oddělení role odborníka na výuku a koordinátora ŠVP? Ukazuje se jakási
odtrženost ŠVP od samotné výuky, a to shodně z pohledu všech tří skupin respondentů – ředitelů, středního managementu i učitelů. Prostřední hodnocení pak zaujímají role rádce a facilitátora. Z celkového shrnutí důležitosti rolí středního managementu
vyplývá tradiční pohled na střední management školy.
Tedy pohled ne jako na řídící prvek, ale jako na rádce a zkušeného pedagoga ovládající svůj předmět a ochotného podělit se o své zkušenosti s ostatními.
Milé kolegyně, milí kolegové, další článek o středním managementu se bude zabývat jeho kompetencemi. Termínem možná trochu nadužívaným, ale plně vystihujícím podstatu věci. Do té doby se znovu zkuste podívat na „svůj“ střední management, na to, zda je jeho činnost skutečně organizačně zajištěna tak, aby mohl plnit všechny role potřebné pro kvalitní výkon své funkce.