Opravdu potřebujeme kariérový model?

Je nemožné předpovědět, co naše kapitány letos čeká. Přeji si, aby skaliska zůstala hluboko pod hladinou, vál příznivý vítr – nebo alespoň aby nepřišla zničující bouře. Jedna z možných novinek na letošní cestě bude kariérový model učitele (možná i ředitele), jehož příprava nyní finišuje a jenž by se mohl již brzy stát jedním ze základních pravidel, a já pořád věřím, že jedním z důležitých majáků, podle nichž by se kapitáni i lodníci dokázali spolehlivě orientovat.

Proč si to myslím? Jasně nastavená kariéra chybí. Mnoho lidí nezůstalo ve školství právě proto, že neviděli perspektivu, neviděli a měli před sebou nějakou formu věkového automatu. Je běžné, že člověk nastupující do organizace mimo školství vidí její hierarchii a rozumí postupům a požadavkům, které jej mohou dovést na určitou úroveň, na určitou pracovní pozici. Srozumitelný učitelský a ředitelský model začne v budoucnu oslovovat právě ty, kteří po studiu učitelství odcházejí jinam. Stejně tak srozumitelný model pomůže ukotvení učitelské profese, jejímu zdokonalení a uznání jinými pracovními skupinami. Dosud lidé ze škol odcházejí, vytvářený model by mohl pomoci směr pohybu pracovní síly obrátit a třeba vytvořit i prostor pro

Vždy, když přichází něco nového, bývá to opředeno množstvím polopravd, lidé se obávají změny, nechce se jim měnit zavedené pořádky. Každý přechodový stav, každá implementace přináší problémy a nějaká skupina bude ve větší či menší nevýhodě. Člověk se nikdy nezalíbí všem lidem. Jde ovšem o to, aby systém vyhovoval kvalitě, nikoli šedivému průměru. Nemusí to být vždy pohodlnost či lenost, může to být malé množství informací, jejich zkreslení nebo nepochopení. Doufám, že příklad by mohl poučit ty, kteří mají za povinnost správně, přesně a bez vytáček informovat, vysvětlovat a přesvědčovat.

Položím provokativní otázku – stojí český školský terén o tento model? Stojí o to, aby kvalita byla hodnocena, oceňována, odměňována a naopak nebyla tolerována špatná práce? Slýchám denně množství argumentů, proč to všechno nemá cenu – a mnohé znějí na první pohled zajímavě a srozumitelně. Argumenty o penězích, politicích, jiných prioritách a tak pořád dokola. Od toho nyní odhlížím zcela záměrně, implementace kariérového modelu by vyžadovala značnou legislativní změnu, a tedy politickou podporu. Jde mi o to, jak by vypadala ona pořád ještě hypotetická situace, kdyby byl kariérový model ředitele sestaven dobře, ředitel (či kapitán lodi) by dostal do ruky větší rozhodovací pravomoci, nebyl by tolik svázán nesmyslnými paragrafy zákoníku práce a na druhé straně by i on musel na sobě systematicky pracovat a růst. Ruku na srdce – jak tuto situaci přijmou ředitelé škol a jak ji přijmou učitelé?

Obě skupiny ji přijmou tehdy, bude-li to logický materiál, s nímž nebude složité pracovat. Materiál obsahující jasně pojmenovaný vývoj pracovníka či nedostatků. Materiál podporující formativní, nikoli jen sumativní hodnocení. Materiál, který pomůže rozvoji lidí, ale který také umožní řediteli některého z učitelů dále před žáky nepouštět. Ředitele škol budou zcela jistě zajímat oba modely. Ten ředitelský bude sledovat milníky jejich vlastní kariéry od nezbytného vzdělání a vymezení dalších podmínek pro podání přihlášky do konkurzu přes adaptační období k postupnému vyzrávání a rozhodování se, zdali to bude navždy jedna škola, jedna paluba lodi nebo zdali půjde dál. Pozic jistě několik bude – uvádějící ředitel, rádce, mentor či vzdělavatel.

Ten učitelský bude ředitele zajímat jistě také. Nejen kvůli oněm pomyslným majákům, které budou svítit jeho učitelům na cestu, ale i kvůli řediteli samotnému. Má jistotu logiku, aby to byl v úvodní etapě praxe nastupujícího učitele právě ředitel školy, který bude sledovat učitelské mládě na jeho cestě, pomáhat, radit a nakonec bude součástí (či vedoucím) komise, která nového učitele nechá projít do dalšího stupně – tedy nechá jej dále učit, nebo poradí, co dále. Zdali se zlepšit, nebo zvolit jinou profesní cestu. Bude to veliká zodpovědnost, která bude vyžadována po našich ředitelích. Však odpovědnost potřebná a správná. Kdo jiný by ji měl mít, kdo jiný by měl mít ten největší přehled. Věřím tomu, že jej i dnes často má.

O potřebnosti tohoto kariérového kroku jsem pevně přesvědčen. Jak jsem uvedl dříve – bude z jeho zavádění vyplývat hodně otázek, jedna z nich bude napojení na stávající terén, vytvoření nějakého přechodového můstku. Budu se k tomuto tématu v naší rubrice ještě vracet podle toho, jak se bude kariérový model vyvíjet.

Dívejme se při debatách o kariérovém modelu hodně daleko dopředu, dále, než je vidět z kapitánského můstku. Kariérový model je dnes opravdu vytvářen v absurdním prostředí. Zřizovatel mnohdy zřizuje jedinou školu, ředitel je jmenován na dobu maximálně šesti let, ministerstvo školství toho nemůže v nastavených podmínkách příliš mnoho ovlivnit, neexistuje jakákoli forma definitivy pro státní zaměstnance. Z tohoto důvodu jsou prakticky všechny návrhy kariérového modelu pro ředitele silně hypotetické, evidentně by muselo dojít ke změně většího množství zákonných norem. I přesto si osobně myslím, že stojí za to zmiňovaný model správně vytvořit a snažit se prosadit změnu předpisů, které mu stojí v cestě. Donekonečna se čekat nedá a nedělat nic je špatná varianta.