Online technologie v dnešní škole

Na počátku úvah o plánování a realizaci výuky s podporou online technologií je vhodné si položit otázku, jaká je vlastně naše škola. Jinými slovy, jaký je  charakter a zaměření školy. Nejde totiž zdaleka jenom o školu nebo studijní obor či obory, které škola realizuje. Je nutné brát v úvahu tradice školy, vnitřní atmosféru, složení pedagogického sboru, vizi školy, ale také zažité přístupy k inovacím či začleňování digitálních technologií do výuky v rámci školy.

Každá škola je do jisté míry specifická, takže nelze najít online technologií do výuky. Například v jedné škole může přílišný důraz na využívání online technologií vzbuzovat nedůvěru či odpor části učitelů, a tím zablokovat sebelépe míněnou inovaci. V jiné škole je naopak využívání různých digitálních technologií tradičně na vysoké úrovni a méně zkušený učitel může mít problémy s očekávaným standardem využití technologií ve výuce.

Vždy je nutné brát v úvahu, a které jsou tedy (v kabinetech, v počítačových učebnách) a (v učebnách, po výuce, zda mají možnost využívat svoje notebooky atp.), a to včetně bezdrátového připojení k internetu. Případné „technické“ otázky je dobré konzultovat se zkušenými kolegy, nejlépe však s ICT koordinátorem, případně správcem IT ve škole. Jedná se o základní technologické východisko pedagogického využívání online technologií, které nelze podceňovat.

Důležitým faktorem úspěchu je bezesporu nejenom v případě problémů s fungováním technologií, ale i v případě, že se učitel chce naučit ovládat novou technologii či službu. Svůj význam má rovněž rychlost a „blízkost“ podpory, tedy zda je k dispozici ve chvíli, kdy ji učitel (nebo student) potřebuje. Pokud se pomoc dostaví za několik dní nebo IT technik sídlí v jiné budově (a vše je tedy nutné řešit telefonicky), pak to může znamenat velkou překážku, případně nepříjemné narušení výuky.

Jednou ze stěžejních otázek úspěšného využití online technologií ve výuce je adekvátní připravenost učitele. V tomto případě jde nejenom o technické ovládání konkrétních online technologií, ale především o jejich vhodné didaktické používání. není totiž to stejné jako umět s ní efektivně vyučovat. Pomoci učitelům v tomto případě mohou zkušenější kolegové nebo specializované kurzy.

Dostáváme se k jádru věci, protože musí být didakticky promyšlené a zdůvodněné. Příprava by měla obsahovat rozvahu o adekvátním nasazení online technologií do vybraných fází výuky předmětu. Jinými slovy, jakým způsobem mohou online technologie například doplnit/podpořit používané výukové metody nebo formy, jak mohou tyto technologie umožnit samostatné učení studentů apod. Důležité je zvážit, zda a jak hodlá učitel využít online technologie například k hodnocení studentů.

Online technologie nabízejí celou řadu nástrojů určených k testování studentů, ale také umožňují zcela jiné formy hodnocení studentů (například na základě studentských online portfolií). Součástí didaktických úvah by měla být i odpověď na otázku, na jiné výukové aktivity: Mohou pomoci lépe zprostředkovat učivo? Mohou přebrat vyhodnocení testů? Pomohou sledovat pokrok studenta v předmětu? Lze danou technologii využít pro usnadnění spolupráce či učení studentů? Online technologie samozřejmě nejsou použitelné vždy a všude, někdy je daleko účinnější některá z „tradičních“ metod. Rozhodnutí o použití didaktických prostředků a nástrojů je na učiteli a stává se dnes nedílnou součástí profesionality učitele.

Do úvah o výuce s online technologiemi musí být samozřejmě zahrnuti i Úspěšnost výuky závisí bezesporu na dovednostech studentů v ovládání technologií. Je třeba vzít v potaz, zda bude nutné studenty zaškolit (do práce s novou technologií), či nikoliv, a v případě potřeby toto zohlednit i v časovém plánu. Nemělo by se ale stát, že bude nutné věnovat více času „učení se ovládat“ vybranou online technologii než „učení se s danou technologií“. Důležitou roli sehrávají mimo jiné také nebo učením se s podporou online technologií, jejich vztah k technologiím apod. Zdaleka ne všichni studenti jsou totiž fanoušky internetu nebo pokročilými uživateli online technologií.

Učitelé mají v současnosti k dispozici celou řadu tradičních offline softwarových aplikací, ale zejména prakticky nepřeberné množství (volně) dostupných internetových služeb. Zdá se tedy, že (dnes typicky learning management system, LMS). Mnohdy využití „alternativy“ nebo jednoduchého nástroje může vést nejen ke stejným výsledkům, ale i k úspoře financí a nakonec i času.

Je tedy nutné dobře zvažovat, jaké technologie může učitel využívat v rámci školy (jsou mu poskytované školou) a jaké reálně potřebuje. Někdy může učitel s úspěchem používat (Moodle). V jiných případech nemusí být takové prostředí k dispozici nebo je pro některé uživatele zbytečně příliš robustní či složité. Pak je možné sáhnout po jiné online technologii, která je například k dispozici na internetu zdarma, takže není nutná její instalace a správa.¹⁾K publikování textů či odkazů na studijní materiály pak může stačit jednoduchý blogovací systém (např. Wordpress), ale lze využít i jako Google aplikace nebo například online systém Edmodo nebo Schoology (zde pak používat například pouze některé služby). V případě školního projektu, který počítá s prací studentů i mimo školu, je pak nutné zvažovat

Protože je situace v oblasti online technologií využitelných ve vzdělávání poměrně nepřehledná, přinášíme pedagogickou typologii těchto technologií.Ta se snaží utřídit jednotlivé technologie podle toho, jakým způsobem je možné využívat jejich potenciál ve výuce. Je přitom zřejmé, že mnohé technologie je díky jejich komplexnosti možné zařadit do více skupin. Podrobnější vysvětlení typologie i detailnější popis možností mnoha online technologií pak přináší kniha (Zounek, Sudický, 2012).

Jak je vidět, „online dílna“ současného učitele (a nakonec i studenta) obsahuje množství zajímavých „nástrojů a přístrojů“. Stačí si jen vybrat. Není samozřejmě možné znát a využívat všechny online technologie. Je ale nutné být připraven a ochoten zkoušet nové cesty ve výuce s podporou online technologií. Vůbec nejde o to být jenom „in“, ale využít potenciál online technologií ve prospěch učení (se), zefektivnění práce učitele či vytvoření učebního prostředí pro studenty „digitální éry“. Můžeme tedy říci ve shodě se Solvieovou (2005), že stejně jako se staly online technologie součástí života studentů, měly by být běžným a účelným didaktickým nástrojem jejich učitelů.