Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a tzv. změnový zákon (zákon č. 303/2013 Sb., kterým se v souvislosti s rekodifikací soukromého práva mění některé zákony) zásadním způsobem změnily právní úpravu některých pracovněprávních vztahů.
Nový občanský zákoník a pracovněprávní vztahy
(1. část)
PhDr. Mgr.
Monika
Puškinová
Ph. D.
specialista na školskou problematiku
Cílem článku je upozornit na změny zákoníku práce účinné od 1. 1. 2014, které souvisejí s pracovněprávními vztahy. První část článku je věnována komentáři obecných ustanovení souvisejících se vztahem občanského zákoníku a zákoníku práce, právního jednání a vztahů před vlastním uzavřením pracovní smlouvy, dohody o provedení práce (dále jen „DPP“) nebo dohody o pracovní činnosti (dále jen „DPČ“). Druhá část článku bude pojednávat o vlastním vzniku pracovního poměru, uzavření DPP nebo DPČ a skončení pracovního poměru, DPP nebo DPČ.
Obsah obou částí článku se stejným způsobem vztahuje na
školy veřejné i na školy soukromé.
VZTAH NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU A ZÁKONÍKU PRÁCE
Vztah nového občanského zákoníku a zákoníku práce je tzv. vztah subsidiarity. To znamená, že v případě, kdy zákoník práce obsahuje speciální úpravu, použije se tato speciální úprava a nepoužije se občanský zákoník. Naopak, jestliže speciální právní úprava zákoníku práce neexistuje, podpůrně se použije ustanovení občanského zákoníku (§ 4 zákoníku práce).
PRÁVNÍ JEDNÁNÍ
Právní jednání
(§ 545 občanského zákoníku) je pojem, který od 1. 1. 2014 nahradil pojem právní úkon. Právní jednání je chování osoby, které je způsobilé vyvolat právní následky. Právními následky jsou vznik, změna nebo zánik práv nebo povinností.Právním jednáním je např. pracovní smlouva (dvoustranné právní jednání) nebo výpověď (jednostranné právní jednání).
Jak bylo uvedeno, právní jednání vyvolává právní následky. Zvláštností právního jednání je
„šíře“ právních následků.
Právní jednání vyvolává nejen právní následky, které jsou v něm vyjádřeny (např. ve smlouvě), ale i právní následky, které plynou ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.Význam
zvyklostí
a zavedené praxe stran je vysvětlen v Průvodci1) k § 545 občanského zákoníku takto:Zvyklostmi se rozumí to, co je mezi lidmi ustálené a co je běžně dodržováno (ustálené vzorce chování), aniž to je vyjádřeno v textu zákona. Zvyklostí se tak rozumí určitá skutečnost, která je natolik dlouhodobě a pravidelně zachovávána v právním styku, že je spravedlivé očekávat její dodržování obecně i v případech, kdy se na ni strany výslovně neodvolávají, případně ji ani neznají.
Od zvyklostí je třeba odlišit zavedenou praxi stran. Zvyklosti jsou ustálené v širším měřítku (např. při určitém typu činností, v určité oblasti), kdežto zavedená praxe stran představuje pravidlo vytvořené a platící pouze mezi konkrétními stranami. Její vliv na práva a povinnosti smluvních stran lze dokumentovat na případu dodavatele, který opakovaně od svého zákazníka přijímá a vyřizuje reklamace kvality dodaného zboží i více než dva týdny po dodání zboží (i když mají být vady vytknuty bez zbytečného odkladu). Z této zavedené praxe vyplývá pro dodavatele povinnost přijmout opožděnou reklamaci i v případě dalších dodávek.
V rámci pracovněprávních vztahů je nutné, aby si zaměstnavatel i zaměstnanec uvědomili, že následek (určitá povinnost nebo určité právo) vyplývající ze zákona, dobrých mravů, zvyklosti nebo zavedené praxe stran může být smluvní stranou vynucen, i když není přímo obsažen ve smlouvě.
PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOST
Jedním z případů tzv. předsmluvní odpovědnosti podle nového občanského zákoníku je
omezení v libovolném ukončení vyjednávání o smlouvě.
Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod (§ 1729 odst. 1 občanského zákoníku). Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech (§ 1729 odst. 2 občanského zákoníku).
Z uvedeného je zřejmé, že lze různě posuzovat
spravedlivý důvod
ukončení jednání o smlouvě. V praxi škol si lze představit situaci, kdy proběhlo výběrové řízení na obsazení určité pracovní pozice, byl vybrán určitý uchazeč, který souhlasí s uzavřením pracovní smlouvy v nejbližší době. Pokud v době do uzavření smlouvy uvedený uchazeč získá pro něj výhodnější pracovní nabídku nebo zaměstnavatel následně najde vhodnějšího adepta, lze předpokládat, že se nebude jednat o spravedlivý důvod ukončení jednání o smlouvě a ukončení jednání o pracovní smlouvě bude nepoctivé.Pokračování výše uvedeného příkladu může spočívat v
náhradě škody
(lze předpokládat, že škodu bude prokazovat poškozený).Pokud by určitý uchazeč o zaměstnání skončil pracovní poměr, protože je vysoce pravděpodobné, že uzavře novou pracovní smlouvu, a následně by jednání o pracovní smlouvě bylo ukončeno, je velmi obtížné vyčíslit rozsah náhrady škody. A to zejména tehdy, pokud měla být uzavřena pracovní smlouva na dobu neurčitou. V případě, že měla být uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou (např. na 1 rok), uchazeč o zaměstnání bude moci požadovat pouze náhradu škody v rozsahu odpovídajícím nové smlouvě (12krát měsíční plat podle nové smlouvy).
Pokud by naopak ve výše popsané situaci ukončil jednání o pracovní smlouvě vybraný uchazeč, mohl by zaměstnavatel požadovat náhradu škody v rozsahu odpovídajícím mzdovým (platovým) nákladům na přesčasovou práci (resp. na odměnu za odpracované přespočetné hodiny).
SMLOUVA O SMLOUVĚ BUDOUCÍ
Smlouva o smlouvě budoucí (§ 17285 až 1788 občanského zákoníku) se v oblasti pracovněprávních vztahů označuje jako tzv.
příslib zaměstnání.
Smlouva o smlouvě budoucí (smlouva o budoucí pracovní smlouvě) není v praxi škol obvykle využívána, není však vyloučena. Zejména zaměstnavatel (škola nebo školské zařízení zastoupené ředitelem, resp. jiným statutárním orgánem) by měl mít o této smlouvě představu, aby správně vyhodnotil závazky z ní vyplývající. Upozornění na možnost využití smlouvy o smlouvě budoucí je důležité mimo jiné v souvislosti s tím, že tato smlouva
může mít ústní formu
a je dostatečné, aby
obsah budoucí smlouvy byl ujednán obecným způsobem.
Na základě smlouvy o smlouvě budoucí je jedna strana
zavázaný
a druhá strana oprávněný. Lze předpokládat, že v případě uzavření smlouvy o budoucí pracovní smlouvě bude zavázaným škola a oprávněným určitá fyzická osoba.Smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem (§ 1785 občanského zákoníku). Zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí (§ 1786 občanského zákoníku).
Nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas,
povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká
(§ 1788 odst. 1 občanského zákoníku). Změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Neoznámí-li zavázaná strana oprávněné straně
změnu okolností
bez zbytečného odkladu, nahradí oprávněné straně škodu z toho vzniklou (§ 1788 odst. 2 občanského zákoníku).ZÁVĚR
Nový občanský zákoník a novelizovaný zákoník práce vyžadují, aby zaměstnavatel i zaměstnanec:
počítali i s následky právního jednání, které nejsou vyjádřeny přímo v právním jednání, ale vyplývají ze zákona, dobrých mravů, zvyklosti nebo ze zavedené praxe stran,
si byli vědomi důsledků svého jednání v souvislosti s tím, že i na pracovněprávní vztahy se vztahují pravidla předsmluvní odpovědnosti,
si byli vědomi toho, že uzavírají smlouvu o smlouvě budoucí (smlouvu o budoucí pracovní smlouvě).
1) Průvodce rekodifikací v systému ASPI.