Pustím se dnes na tenký led pojmenováním důležitého faktoru, který působí na řádný výkon ředitelské profese. Čtenář jistě promine jistou terminologickou nepřesnost a na jiném fóru rád rozvinu diskuzi o tom, zdali je možno hovořit skutečně o profesi ředitele v pravém slova smyslu.
Není ředitel rukojmím politiků
Inspirován přednáškou MUDr. Františka Koukolíka s názvem
Politický mozek
přednesenou na pražské pedagogické fakultě začal jsem přemýšlet o politické gramotnosti lidí přímo ovlivňujících český vzdělávací systém a o vzrůstající ceně, kterou za prokazatelně nízkou míru této gramotnosti bude muset zaplatit celá společnost.Nepouštějme ze zřetele osobu ředitele školy a podmínky, ve kterých vykonává svoji práci. Ministerstvo školství nenašlo od roku 2005 prostor k důslednému naplnění litery školského zákona, tedy přímo řečeno tento zákon porušuje.
Totiž nenaplněním jednoho z prvních paragrafů, který ministerstvu stanovuje
zpracování Národního programu vzdělávání, jeho projednání a následné schválení.
Jaká je míra politické gramotnosti rozhodujících politiků nechávajících
školský systém bez základního rámce, vize, směru a správné mapy?
Také
krajští zastupitelé
v posledních měsících prokazují poměrně nízkou úroveň politické gramotnosti. Podle velikosti kraje meziročně poklesl počet patnáctiletých žáků v rozmezí od několika stovek do několika tisíc!Několik let za sebou se situace nezlepší, a tím pádem na středních školách bude tak veliké množství prázdných židlí ve třídách, že se tomu skutečně nechce věřit.
Poznámka:
Kolik budeme mít dnes patnáctiletých žáků jsme věděli jistě celých patnáct let. Proč si nepřiznat, že k základním kompetencím politika musí patřit znalost kupeckých počtů.
Ředitel školy plánuje vizi školy a pluje se svojí posádkou v rozbouřených vodách nečitelnosti, neboť jasnou a nepříjemně pravdivou situaci fatální nutnosti redukce tříd a učitelských míst zlehčují politicky negramotní politici pod vlivem znovu a znovu se blížících voleb – parlamentních, krajských či třeba aktuálně volby předsedy politické strany.
Uvědomuji si, že kromě nízké míry politické gramotnosti vstupuje do hry i politická krátkozrakost. Reprezentace různých krajů České republiky velice různě přistupují k problematice počtu středních škol na škále od značně prozíravých a odpovědných až po nezodpovědně populistické, proto těm odpovědným oprávněně hrozí, že jejich středoškoláci v klidu a bez nároků najdou volné školy v kraji sousedním.
Tento problém se bez intervence centra nevyřeší.
Mimo jiné – informace o nově vzniklém krajském gymnáziu, které začne působit od 1. září v samotné Praze (zřizovatelem je středočeský kraj) – je šokující…Rádi bychom si i v této době hýčkali ředitele školy, alespoň nastavením pravidel a směru. I v bouři se dá plout. Upřímně a zřejmě naivně jsem věřil tomu, že se závěry a jednoznačná doporučení zprávy o stavu českého školství uveřejněné na podzim minulého roku stanou politickým tématem nejvyšší priority podpořeným samotným premiérem. Že bude pravdivě, korektně a politicky gramotně informována veřejnost, aby podpořila nezbytné reformní kroky v oblasti vzdělávání. Zpráva hovoří mimo jiné o postavení ředitele, jeho byrokratické zátěži a pojetí výkonu funkce, které neumožňuje dobře a svědomitě řídit pedagogický proces.
Chtěli jsme po roce 1989 budovat apolitické školy. Bez ideologie a vlivů. Po dvaceti letech máme systémtak svázaný volebním výsledkem, že je to pro mnohé ředitele školy nejen nečitelná, ale často přímo nezvládnutelná situace. Počínaje celostátní úrovní, kdy neexistence (např.) funkce apolitického státního tajemníka pro školství nebo národní rady pro vzdělávání nezajišťuje rozumnou kontinuitu bez ohledu na počet volebních hlasů, konče nejnižším článkem, kde se nechce věřit tomu, co je schopen s fungující školou a ředitelem udělat nový, avšak politicky negramotný starosta.
Páni zřizovatelé, uvědomíte si někdy, v jakých podmínkách necháte pracovat ředitele svých vlastních škol?