Obracím se na vás s prosbou o vysvětlení nároku na samostudium. Jedna pedagogická pracovnice u nás pracuje na částečný úvazek – s přímou i nepřímou činností se jedná o úvazek 11,5 hodin týdně, tedy o úvazek 0,2875 (úvazek je rozvržen na 5 pracovních dní týdně). Dotyčná pracovnice u nás pracuje od 1. 10. 2012 do 30. 6. 2013. Dle našeho názoru má nárok na samostudium za odpracovaných 9 měsíců 9 dní samostudia x 0,2875 = 2,59 (dle výkladu k § 24 školského zákona je připojeno v komentáři, že se dny zaokrouhlují na celé číslo směrem dolů), má tedy nárok na 2 dny samostudia. Lze to prý chápat i jinak, že dotyčná pracovnice má nárok na 9 dní samostudia – denně na 2,3 hodiny.
Prosíme o sdělení, jaký je správný výklad a kolik dní samostudia můžeme dotyčné pracovnici přiznat?
V případě, že by pracovala celý rok – tedy 12 měsíců, měla by při stejném úvazku nárok na 12 x x 0,2875 = 3,45 – tedy 3 dny samostudia nebo na 12 dní samostudia – denně 2,3 hodiny?
Jeden pracovník pracuje 12 měsíců, 3 dny v týdnu s úvazkem 0,613 – má tedy nárok na samostudium 12 x 0,613 = 7,36 – tedy na 7 dní samostudia anebo dle počtu dní v týdnu 12/5 x 3 = 7,20 –tedy 7 dní – v tomto případě to vychází na stejný počet dní, ale prosíme o potvrzení, který postup výpočtu samostudia je správný?
Nároky na samostudium
SOUVISEJÍCÍ PŘEDPISY:
§ 24 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění p. p.
Ustanovení § 24 odst. 7 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, nepodřazuje jedno krácení nároku na volno k samostudiu druhému, ale uvádí je vedle sebe, a tedy nezávisle na sobě. To znamená, že postup uvedený v zadání dotazu, kdy je nejprve provedeno jedno krácení (vyplývající z počtu měsíců trvání pracovního poměru) a z něj pak další krácení (vyplývající z délky sjednané týdenní pracovní doby), nemá oporu v platné právní úpravě. V případě, že
dojde k souběhu obou důvodů ke krácení
nároku na volno k samostudiu, je nutno krátit nárok na toto volno k samostudiu v obou případech, tedy jak z důvodu trvání pracovního poměru po část školního roku, tak i z důvodu kratšího pracovního úvazku. Konečné krácení pak provede zaměstnavatel s ohledem na ten z důvodů, který převáží. Takže konkrétně v posuzovaném případě by krácení z důvodu doby trvání pracovního poměru bylo z 12 na 9 dnů volna k samostudiu (protože pracovní poměr trval celých 9 měsíců školního roku). Z délky sjednané týdenní pracovní doby (0,29 zákonem stanovené týdenní pracovní doby) pak vyplývá krácení podle následujícího pravidla: 0,29 x 12 = 3,48.Zákonodárce nijak nestanoví řešení situace, kdy poměrným krácením počtu dnů volna vznikne desetinné číslo. Matematická pravidla by velela toto desetinné vyjádření zaokrouhlit nahoru (tedy na čtyři dny volna), ale k takovému postupu chybí zmocnění v právním předpise. A protože z formulace ustanovení § 24 odst. 7 vyplývá možnost čerpat dny volna k samostudiu výhradně po celých dnech, vzniká v uvedeném případě nárok pouze na 3 dny volna. Výše uvedenou zásadu vzájemné nezávislosti obou pravidel pro krácení lze vysvětlit na následujícím příkladu: zaměstnanci se sjednanou kratší týdenní pracovní dobou v poměru 0,75 k zákonem stanovené týdenní pracovní době by náležel nárok na volno k samostudiu v délce 9 dnů (0,75 x 12 = 9). Jestliže ale pracovní poměr bude trvat jen 3 měsíce, převáží krácení podle druhého pravidla, a vznikne nárok jen na 3 dny volna k samostudiu.
Výše uvedený nárok (3 dny volna k samostudiu) by vznikl i v případě, že by pracovní poměr trval celý školní rok (viz zdůvodnění výše). Přepočet na hodiny není přípustný –
zákon přepokládá čerpání volna k samostudiu výhradně po celých dnech.
Také v tomto případě platí výpočet podle výše uvedeného vzoru a pravidlo pro krácení směrem dolů. Platí tedy: 0,61 x 12 = 7,32. Vzniká tedy nárok na 7 dnů volna k samostudiu.