O krizových událostech slýcháme téměř denně. Ačkoliv nám mohou připadat jako záležitost určená výhradně dospělým, nevyhýbají se ani dětem. Při takové zkušenosti může být dospělý, který je právě nablízku, konfrontován s náhlou bezmocí a otázkou, co tato událost přinese, ať už se jedná o přírodní katastrofu, nebo našim podmínkám bližší zážitek dopravní nehody a úrazu. Článek se pokusí představit, jak v takovém případě funguje dětská psychika, a vyvrátit dosavadní přesvědčení o tom, že dětská odolnost vůči podobnému náporu nestačí.1)
Müllerová, autorka textů s relaxačními prvky určených dětem zažívajícím úzkost, píše, že dětský svět často není pouze prosty a jednoduchý, jak mnozí dospělí automaticky předpokládají (Müllerová, 1998). V průběhu svého vývoje se musí dítě vyrovnávat s množstvím nástrah, které mnohdy ani nemůže očekávat. Nástrahami dlouhodobější povahy se psychologie pečlivě zabývá, nástrahy náhlé povahy jsou však obcházeny s opatrností. Může na ně proto být mylně nahlíženo jako na takové, které nevyhnutelně způsobují traumatickou reakci či jiné závažné následky. Dle Marleyho a Maukiho (2018) je celý aktuální teoretický rámec psychologické vědy v případě krizových situacích orientován na podobnou patologii. Je to však dobré východisko?
Článek nejprve představí zahraniční studie, které argumentují proti výhradně ničivému chápání náhlých krizových událostí, přičemž se zaměřují na děti do 12 let, a to ze dvou důvodů. Za prve, mladší děti se v důsledku kognitivního vývoje a celkového zrání ve své odpovědi na krizovou událost významně liší od adolescentů. Za druhé, někteří autoři považují skupinu mladších dětí za zranitelnější (Kronenberg a kol., 2010). Následně článek popíše, jakým způsobem v takových událostech funguje dětská odolnost a jak je možné její přirozené mechanismy podpořit a posílit.
Pojem náhlé krizové události
Článek již ve svém názvu zachází s novým a neobvyklým pojmem „náhlé krizové události“. Pro přesnější pochopení nastíněného obsahu je n