Na politice se podílíme všichni

Vydáno:

Jakube, setkali jsme se při příležitosti udělování cen Gratias Tibi (ocenění pro mladé lidi, kteří pozitivně ovlivňují své okolí, vyhlašuje Člověk v tísni). Jsi držitelem zvláštní ceny poroty za občanské aktivity v Prostějově. Co pro tebe takové ocenění znamená?

 

Na politice se podílíme všichni
Naďa
Eretová,
Jakub
Čech,
student, oceněn zvláštní cenou poroty
Gratias
Tibi
Je to pro mě velká čest. V minulosti jsem byl zvyklý, že na mé aktivity bylo pohlíženo spíše skrz prsty, ve škole, u příbuzných, u části veřejnosti. Jsem rád, že dost lidí to nevnímá jako něco, za co bych se měl omlouvat. Možná je to i taková
satisfakce.
Jak se cítíš ve společnosti dalších oceněných projektů (Žijí mezi námi, Zachraňme tmu!, Měsíc raka) a který z nich a proč bys ocenil ty, pokud bys byl v porotě?
Na předávání cen Gratias Tibi mi udělalo radost, že je takových zajímavých projektů tolik, a to byli pouze finalisté! Myslím, že porota opravdu neměla jednoduché rozhodování, oceněné projekty se mi ale líbí. Zejména například zmíněný Měsíc raka jsem sledoval od začátku a zaujalo mě, s jakou lehkostí a s jakým vtipem dokázala Lucie Bittalová psát o tak vážném tématu.
V tiskové zprávě o oceněných se o tobě uvádí: „Ve dvanácti se stal členem spolku Pro Prostějov a od té doby stihl radnici již několikrát usvědčit z porušení zákona a v soudním sporu přimět tamější úředníky, aby ho brali vážně.“ Kdo další by tě měl začít brát vážně neboli o co usiluješ teď?
Snažím se rozkrývat několik kauz spojených s politiky na prostějovské radnici a výsledky samozřejmě prezentovat veřejnosti. Lidé musejí mít přehled o tom, co všechno jejich zástupci dělají. Tito politici mě také začnou brát vážně, ale asi to bude ještě nějakou dobu trvat.
Pokud se v médiích objeví článek, který reflektuje tvé aktivity, zpravidla se zcela samozřejmě konstatuje, že směřuješ do politiky. Je tomu opravdu tak? A kdo je tvým politickým vzorem – je to třeba nekonvenční teplický zastupitel Dominik Feri?
Je otázkou, kdy je člověk ještě mimo politiku a kdy už v ní. Na politice se nějakým způsobem podílíme všichni – kritizujeme předražený chodník na ulici, drahé vstupné na městské koupaliště, zletilí chodí k volbám, část občanů na zastupitelstva. Myslím, že tím aktivismem tak trochu dělám politiku už nyní, ale jestli někdy budu ve volené funkci, to opravdu nevím. Ne, Dominik Feri mým vzorem není, máme docela odlišné politické ideje, ale i způsoby jejich prosazování, i když u něj je otázka, nakolik je politikem, protože sám sebe prezentuje spíš jako facebookového recesistu. Ale je v jedné straně s velmi pochybnými osobami, třeba panem předsedou. Abych ho jen nekritizoval, tak je určitě dobře, že mladé k politice vede, i když já úplně nesouhlasím s tím, že je to za cenu degradace politiky na selfíčka.
Do povědomí české veřejnosti ses dostal z mého pohledu obdivuhodně systematickou a racionální kritikou postupů prostějovské radnice. Výsledkem jednoho ze sporů je oficiálně potvrzené stanovisko, že magistrát nesmí upírat informace nezletilému tazateli. Jakým způsobem formovala tvůj zájem o veřejné dění škola, kterou jsi navštěvoval?
Spíše minimálně. Na základní škole, kam jsem chodil prvních pět tříd, a později i na gymnáziu spíše vyplynulo, že říkat své názory nemám, zejména ne, jsou-li kritické, a když už to udělám, bude na mě patřičně pohlíženo. Řekl bych, že od veřejné angažovanosti současné školství spíše odrazuje, bohužel, ale je to jen moje zkušenost.
Ve srovnání s evropskými zeměmi panuje v Česku velmi nízká obliba školy a učení. Dáno je to především mnohem negativnějšími postoji chlapců (analýza šetření TIMSS a PISA). Jak jsi na tom s oblibou školy ty? Jaká pozitiva a negativa má školní docházka z tvého pohledu? A jaké jsou podle tebe nejpalčivější problémy našeho školství
Řekl bych, že učení a chození do školy se pro mě stávalo problémem s přibývajícím věkem; na prvním stupni jsem chodil do školy docela rád. A tady ta „neradost“ je způsobena jednak těžším učivem, to je jasné a přirozené, a jednak také způsoby výuky – nudné sezení v lavicích, bezmyšlenkovité opisování zápisů, zrychlené biflování na písemku. Právě množství písemek, které brání tomu se skutečně učit, je podle mě jeden z problémů plus celkově špatný způsob výuky. Na gymnáziu probíhaly například hodiny zeměpisu tak, že jsme si vytiskli prezentaci, učitelka nám ji v hodině přečetla, případně i něco doplnila, po pár hodinách jsme se to museli nabiflovat, napsat do písemky a tak pořád dokola. Na víc nebyl čas, protože toho přece musíme ještě hodně probrat... Reálně si z toho každý student pamatuje jen pár procent. A pokud takto vypadá většinový způsob, jak se na školách učí, je to hodně velký problém.
A jak takové problémy řešit?
Změnou všech různých vzdělávacích plánů tak, aby se vše probralo mnohem pohodlněji a nemuselo se neustále spěchat. Například nevím, proč se na osmiletých gymnáziích musí v naučných předmětech vše probrat dvakrát. Zda by nebylo lepší rozložit učivo, kupříkladu v dějepise, na těch osm let tak, aby si z toho studenti opravdu něco odnesli. Takže méně písemek, méně biflování, méně nepotřebných údajů a čísel, více interaktivní výuky, více diskuzí o tématech, více chápání probíraných problémů, více praktické výuky.
Jaké dovednosti považuješ pro svůj další život za důležité a které z nich rozvíjíš ve školní lavici?
Řekl bych, že dovednosti, které považuji za důležité – psaní článků do novin, tiskových zpráv, komunikace s lidmi, strategické uvažování – jsem se nenaučil ve škole, ale to je poměrně přirozené, protože v mém věku mi škola může poskytnout jen základy, a činnosti, které mě zajímají, nejsou v záběru výuky.
Komunikační dovednosti, kritické myšlení a schopnost řešit problémy. To jsou schopnosti, kterými budíš pozornost. Jak moc je to zásluha školy?
Myslím, že hodně málo. Nevybavuji si, že by se toto v některé z hodin kdy nějakým způsobem rozvíjelo... Možná tvorbou referátů, možná pomocí nějakých projektů na základní škole. Možná proto by se mělo dát studentům více volnosti, méně hodin ve škole, ale museli by dokladovat posun ve volnočasových aktivitách.
Dítě většinou zlobí jen proto, že je bystré, ale přitom se nudí, říká sestra Cyril Mooney, propagátorka společného vzdělávání. Jaký jsi žák?
Lidé, kteří mě neznají ze školy, ale vnímají mě jenom takto z veřejného života, si mě představují jako takového „šprta“, který má samé jedničky a velmi dobře se učí. Je to ale jen jejich představa, já jsem i z církevního gymnázia po čtyřech letech odešel na obchodní akademii, protože bych měl velký problém se zvládnutím maturity z matematiky a celkově učiva vyššího gymnázia.
Člověk v tísni organizuje vzdělávací soutěž, ve které hledá mladé lídry a budoucí politiky. Zapojíš se?
O té soutěži jsem slyšel teprve nedávno, navíc bych tam byl nejmladší; do budoucna to zvážím, ale musel bych si být jistější svými schopnostmi v takové soutěži uspět a především projektem, se kterým bych do soutěže šel.
V jednom z komentářů na tvém facebookovém profilu mě zaujalo heslo: „Jakuba Čecha na každou radnici!“ Často tě označují za kverulanta, ty sám sebe prezentuješ jako aktivistu. Jak vnímáš rozdíl mezi kverulantem a aktivistou?
Jestli nejsem kverulant, se mě ptal už Martin Veselovský. Odpověděl jsem, že jestli je kverulant někdo, kdo kritizuje tak, že to neodpovídá situaci, tak jím nejsem. Aktivista je prostě aktivní občan a kverulant je podle ABZ slovníku člověk, který se domáhá svého domnělého práva. Ale asi bych se kvůli označení kverulant neurazil, protože si stěžuji a nestydím se za to.
Uplynulo několik měsíců od skandálu ve vinařské škole, kde horlivá paní učitelka rozdala před návštěvou pana prezidenta otázky studentům, kteří je jen s obtížemi předčítali z papírků. Na svou obhajobu mimo jiné uvedla, že by nevěděli, na co se ptát. To by v tvém případě jistě nebyl problém. Na co by ses prezidenta zeptal ty?
Proč neustále porušuje své předvolební sliby. Zde je docela podnětná analýza organizace Demagog.cz, která dokázala, že prezident porušil dvanáct svých předvolebních slibů a další tři byly nesplnitelné. Je to naprosto objektivně zhodnoceno, to nikdo nemůže rozporovat. Jak ale pana prezidenta pozoruji, diskuze s ním nemá žádný smysl, většinou si vymyslí nějaký údaj anebo zesměšní oponenta. Zeman by udělal nejlépe, kdyby konečně odstoupil.
A na co by ses zeptal ministryně školství?
Zda nezvažuje rezignaci poté, co navrhla maturitu z matematiky. A také, zda neuvažuje o tom, že bude na MŠMT lépe rozdělovat finanční prostředky, které často posílá sportovním oligarchům. Třeba se chystá poslat miliony k nám do Prostějova na takzvané olympijské centrum, tedy tělocvičnu, pro niž město dá zdarma pozemky, kraj zaplatí dokumentace a stát čili ministerstvo stavbu. A tělocvičnu pak bude využívat jistý pan Černošek ke svému podnikání. Mám za to, že paní ministryně jde těmto lidem na ruku.
Rozhovor vedla Naďa Eretová