Na cestě k úspěšné škole

Se školami je to stejné. Když už se vám zdá, že za dalším kopcem je ten slibovaný konec s hrncem zlata, záhy zjistíte, že je to jen iluze. Změní se podmínky a vy jste stále jen na cestě. Nikdy nekončící, nikdy nedojdete uspokojivého konečného výsledku. A když, tak skutečně jen na chvíli a je to velmi iluzorní.

Přestože je to smutná pravda a jakkoliv to může znít depresivně, tak se na této cestě pohybují tisíce škol. Některé jsou na své cestě úspěšnější, jiné méně. Některým zrovna jejich hvězda stoupá a jiným se v daném období nedaří, potýkají se s mnoha problémy. Zdálo by se, že je v tom velký kus náhody a osudu a nelze zas tak vždy přesně předpovědět, co se bude v dalším období dít. A ve školství jsou změny a vnější tlaky, zejména v posledním období, nemalé.

Otázkou je, zda se školy mohou na tyto neustále se měnící podmínky a neustálé změny. Jsou zde nějaké pevné záchytné body, nějaké konstanty, ze kterých je možné vycházet a v případě potřeby se o ně i opřít? Odpověď je snadná. Ano, jsou, ale někdy není snadné je najít. Školy je znají, víceméně používají, ale ne vždy dost účinně a hlavně – ne systematicky.

Cílem této nové série článků bude jednak na některé zákonitosti poukázat a tak trochu je připomenout a jednak je ukázat v jiném kontextu a z trochu jiného pohledu – jak je úspěšně využít ve svůj prospěch.

Willard R. Daggett

Dovolím si vycházet nejen z vlastních dlouholetých zkušeností ředitele školy, ale hlavně jiných škol. Díky lektorské činnosti, práci v různých projektech, jako poradce nebo jako partner a přítel dalších ředitelů jsem během své praxe viděl skutečně stovky různě úspěšných školních modelů a strategií. Je výhodou vidět je v poměrně velkém množství skoro současně a zároveň je porovnávat s vlastní strategií.

Říká se, že člověk v cizím domě nebo bytě vidí za deset minut více chyb než v tom vlastním za celý život. Je v tom kus pravdy a toto pravidlo platí i ve školách. Proto považuji mimo jiné za dobré a užitečné, když se ředitelé „navštěvují“ a setkávají. Osobně jsem si z každé takovéto návštěvy a z každého podobného setkání odnesl minimálně jeden dobrý nápad a současně viděl minimálně jednu slabinu, která mě nutila se zamyslet, zda se totéž neděje i v naší škole. Být otevřený tomu pozitivnímu i tomu negativnímu je nutnou podmínkou úspěšného ředitele.

Tento seriál nebude ničím jiným než dlouhé řady úspěšných ředitelů a lídrů na českých školách. A jakkoliv je české školství snad ze všech stran kritizováno, tak si to zas tak nezaslouží. Neříkám, že se nemá měnit a přetvářet, ale mám pocit, že v současnosti se stalo pranýřování škol a učitelů určitou módou. To je však velmi krátkozraké a z dlouhodobého hlediska na to doplatí úplně všichni. V první linii učitelé a školy, v druhé děti a nakonec celé rodiny a s nimi celá společnost.

Za léta praxe jsem procestoval západoevropské školy od Itálie přes Rakousko, Německo, Nizozemí, Belgii, Anglii až po Švédsko, ale nechyběly ani školy z východní Evropy (Slovensko, Maďarsko...). Mimo jiné jsem se na různých konferencích a mezinárodních seminářích setkával s učiteli i řediteli z dalších zemí a škol. Na počátku devadesátých let jsme my Češi měli pocit, že jsme popelky, a tak trochu obdivně jsme vzhlíželi k západním zemím. Jak jsme však spolu s dalšími kolegy postupně dostávali příležitost podívat se pod slupku vytvořené image a vidět skutečný stav věcí, tak naše obavy opadly a my naopak viděli, že naše školy a naši žáci nejsou o nic horší, ba v mnohém zahraniční školy i předčíme a někdy velmi výrazně.

Ano, jak už jsem uvedl, vždy bylo něco, co by se dalo s radostí a úspěchem přenést k nám do českých zemí, a současně byly věci, kdy jsme si říkali, zaplaťpánbůh, že toto nemáme doma a nemusíme řešit.

Jde o to vytěžit maximum z toho, co máme k dispozici nyní, tady a teď. Nečekat na zázraky shora, na divotvorné reformy nebo na změny podmínek. Je třeba iniciativně jednat nyní a s tím, co máme k dispozici. Ono to není zas tak zlé, ale také to není tak dobré, abychom si mohli dovolit otálet a čekat na zázraky. Ty jsou v pohádkách, tak si je nechme pro děti.

Lee Lacocca

Abychom mohli ve svém snažení správně a účinně zacílit, je třeba co nejlépe a nejpřesněji popsat a stanovit konečný výsledek – náš cíl –

Kdy je tedy škola úspěšná? Myslím tím skutečně úspěšná, tedy celkově, nikoliv jen v jedné dílčí oblasti, např. ve sportovní, protože je to škola se sportovními třídami, apod. Když tuto otázku pokládám na školách učitelským týmům, zřídka dostanu jednoznačnou odpověď. Zpravidla jsou odpovědi roztříštěny do několika dílčích aspektů, např.: . V podstatě nejsou nepravdivé nebo špatné, ale současně jsou neúplné.

Podstata jejich nesprávnosti spočívá v tom, že jsou jednak příliš vágní a nekonkrétní a jednak některé přímo zavádějící. Mohu si je vyložit mnoha způsoby a dosadit si tam velmi mnoho věcí. A tady spatřuji první kámen úrazu. Samy školy často nevědí a neumějí přesně definovat, kdy tedy budou úspěšné. Tím pádem nebudou schopny přesně stanovit dílčí cíle, a už vůbec ne konkrétní realizační kroky. Přirovnal bych to ke střelci, který má zasáhnout terč přesně uprostřed, ten se ale ztrácí v mlze, nevidí ho tedy přesně, a konkrétní střed už vůbec ne, takže vystřelí naslepo. Sice správným směrem, ale zasáhnout střed je spíše dílem náhody než přesného míření. Úplně stejně je to se školami a jejich konkrétní úspěšností.

Podle odpovědí učitelů se dá poměrně přesně odhadnout celková priorita školy. Zda je škola více zaměřená na

Toto zjednodušené rozdělení je sice také nepřesné, protože každá škola musí řešit jak výkonové věci, tak ty vztahové. Ale současně každá škola trochu více upřednostňuje jednu, nebo druhou oblast. Může se to v průběhu času i střídat, ale

Některé školy jsou si toho vědomy, a ať už intuitivně, nebo vědomě to nejen přiznávají, ale i preferují ve své činnosti. To je ten lepší případ, protože taková škola moc dobře ví, proč to dělá a co tím sleduje. Horší je to u škol, které si to nejen neuvědomují, ale ani to příliš neřeší. Potom je jejich a neplánovaná nebo špatně zaměřená (něco jiného chtějí, a něco jiného dělají). A protože v každém učitelském sboru najdete jak spíše výkonově zaměřené učitele, tak i ty spíše vztahově zacílené, pak záleží buď na tom, která skupina má zrovna navrch, nebo jak je zaměřen management školy.

Výkonová oblast souvisí s výukou, s výsledky žáků, s náročností školy apod. Takovéto školy a učitelé preferují náročnost, celkové výsledky žáků, chtějí apod. Takto to i dělají a prezentují. Samozřejmě řeší i výchovné a vztahové věci, celkové klima školy, ale priorita je zřejmá nejen z odpovědí většiny učitelů, ale i z webu školy.

Vztahová oblast a vztahově zaměřené školy a učitelé zase preferují pozitivní a příjemné klima ve škole, ve třídách. Chtějí a také umějí vytvořit dobré podmínky a prostředí, kde se děti cítí dobře, často se to projevuje v akcích školy, ve spolupráci s rodiči apod. I tyto školy musí řešit výukovou a výkonovou složku, ale není povětšinou dominantní a tyto školy se s tím ani netají, což přitahuje podobně zaměřené rodiny. V odpovědích učitelů se potom tyto jejich preference objevují jako argumenty typu, že se děti cítí ve škole dobře, rády se učí a rády tam chodí apod.

Ani jeden typ školy není horší nebo lepší než druhý, v jedné i druhé skupině bychom nalezli školy úspěšné i neúspěšné. Jen zdůrazňuji, že vždy má jedna z těchto složek navrch.

Když si s učiteli tento aspekt shrneme a vysvětlíme, tak se znovu zeptám: Zde potom už padají správné odpovědi.

Jenže potom zde máme problém a rozpor. Jak je tedy možné, že najdeme (a skutečně takové školy znám) školy, které mají výše popsanou podmínku a vyváženost, současně to dělají dobře a kvalitně, a přitom nejsou takto veřejností vnímány? Dokonce si to o sobě nemyslí ani ony samy, ani rodiče. Byť jsou do určité míry spokojeni. Tato škola není považována za dobrou, ačkoliv naplňuje určité charakteristické znaky.

A na druhou stranu, jak je možné, že průměrná a v mnohém i podprůměrná škola je stále považována za dobrou? Jak je možné, že takováto škola de facto žije z podstaty a bývalé slávy, i když její současné výkony a výsledky to už dávno nepotvrzují, ale je stále v obecném povědomí považována za dobrou, ba i kvalitní a má neustále dostatek žáků a zájemců? A známe i nemálo takovýchto škol všeho typu. Jak je to potom s tou úspěšností?