Škola je úspěšná, když si to o ní myslí její učitelé, žáci a rodiče, ale také její zřizovatel a široká veřejnost. Nikoliv když si to o sobě myslí jen škola sama. Byť by to i mohla být pravda.
Na cestě k úspěšné škole
(2. část)
Mgr.
. Miloslav
Hubatka
lektorská, poradenská a publikační činnost, bývalý ředitel školy
V minulé části jsme uvedli, že důležitým kritériem pro označení školy za úspěšnou je
názor široké veřejnosti
, která tento názor rovněž sdílí.Toto označení však může svádět k mylnému zjednodušení celé myšlenky na to, že škola je úspěšná tehdy, když si to myslí rodiče, žáci, široká veřejnost, proto tvoření image a PR školy je hlavní a nejdůležitější.
Takže potom stačí toto aktivně prezentovat na veřejnosti a záhy se tak stane. Bohužel není pravdě nic vzdálenějšího.
CO RODIČE OČEKÁVAJÍ OD ŠKOLY?
Máme-li správně zacílit naše snažení a další kroky rozvoje školy, je třeba si zodpovědět důležitou a zásadní otázku -
co vlastně rodiče od školy očekávají?
Logicky se tedy ptáme:
„Je-li tedy úspěšnost školy dána tím, že si to o ní myslí rodiče a širší veřejnost, kdy nebo čím to bude? Co vlastně od úspěšné školy očekávají? Kdy budou rodiče se školou spokojeni?“
Spolu s těmito otázkami jsme otevřeli Pandořinu skříňku. Pokud očekáváte jednoznačnou a přímočarou odpověď, nejspíš vás zklamu. Nedočkáte se jí. Naopak se vše ještě více zamlží. Jenže úspěšnost školy se v mnohém mimo jiné odvíjí od toho, jak moc se podaří toto klubko rozplést a najít správný konec, na který lze úspěšně navázat.
Před několika lety jsme v rámci evaluace školy sestavili dotazník zaměřený směrem k učitelům, ale hlavně směrem k rodičům. Cílem bylo zmapovat jejich očekávání a postoje ve vztahu ke škole a k její činnosti. Nevyužili jsme klasický dotazník, protože jej považuji v mnoha ohledech za problematický a z něj získaná data často za zkreslená. Dali jsme přednost
(dále též „NPS“), které vychází z desetibodového sémantického diferenciálu. (NPS umí změřit postoje v hodnotách od -100 do +100, kde samozřejmě platí, že čím vyšší výsledek v hodnotách +, tím lépe.)
Net Promoters Score
Byly položeny pouze čtyři jednoduché otázky:
Jak jste se školou spokojeni?
Doporučili byste školu dalším rodičům?
Jak jste spokojeni s komunikací mezi školou a rodinou?
Jak škola naplňuje vaše očekávání?
A na závěr byla otevřená otázka:
Jaké konkrétní věci od školy očekáváte - co je podle vás nejdůležitější?
Tento dotazník obdrželo cca 750 žáků a z toho se vrátilo něco přes 500 vyplněných dotazníků zpět. Výsledky byly zpracovány celkově, po ročnících i po jednotlivých otázkách. Výsledky bych shrnul do několika stručných obecných závěrů:
Naměřený výsledek odpovídal jiným měřením (jiné testy, šetření apod.) - potvrzoval je.
Naměřený výsledek potvrzoval intuitivní odhad klimatu a postojů rodičů.
Spokojenost klesala směrem k vyšším ročníkům.
Menší spokojenost a méně pozitivní hodnocení bylo v ročnících s vyšší náročností a obtížností (např. 3. ročník, kde je nástup náročnější, zejména v hodinách ČJ - vyjmenovaná slova, přibudou 3 hodiny cizího jazyka...).
Pozitivnější výsledky byly v oblastech, na které se škola aktuálně soustředí a zrovna je řeší. A to i když ještě nejsou uspokojivě dořešeny a doladěny. V našem případě šlo o oblast komunikace s rodiči. Jakmile však rodiče vidí, že se na daném problému aktivně pracuje, jsou vstřícnější a v mnohém tolerantnější. (Samozřejmě až na několik se vším neustále nespokojených, ale o to hlasitějších výjimek.)
Projevil se paradox, kdy nejmenší spokojenost a nejdrtivější kritiku, tedy skoro nic pozitivního, prezentovali rodiče, kteří se ve škole projevují velmi problematickým způsobem a i jejich děti mají mnoho problémů. Šlo tedy o případy, kdy rodiny nezvládají výchovu svých dětí, ale současně jim škola věnuje nejvíce pozornosti a nejvíce času a péče.
Rovněž byl zajímavý výsledek, který ukazoval, že i když někteří rodiče mají dílčí výhrady ke škole, tak by ji přesto doporučili jiným rodičům.
Byla zřejmá silná korelace mezi pojmy
spokojenost a naplnění očekávání
(z toho lze usuzovat, že rodiče jsou tak spokojeni, jak se daří naplnit jejich očekávání).Doplňující otevřená otázka, zaměřená právě na očekávání rodičů, přinesla ještě více překvapení. Očekávali jsme konkrétní odpovědi. Jenže těch bylo překvapivě málo. Většina byla vágních, velmi obecných nebo i docela zavádějících. Ale naprostá většina odpovědí zněla - nevím (případně rodiče tuto odpověď zcela vynechali). Jen několik odpovědí se dalo systematizovat do skupin a bloků, jako například:
kvalita výuky, mimoškolní a zájmová oblast, bezpečnost dětí, vybavenost školy.
Tato nekonkrétnost a nepřesnost mě natolik překvapila, že jsem se podobné šetření rozhodl asi po dvou letech udělat znovu. Výsledek byl téměř shodný.
Z nasbíraných odpovědí jsme sestavili pořadí a hlavní oblasti, které rodiče zajímají a kterým přisuzují důležitost a větší význam.
Na prvních místech se přesvědčivě prosadily tyto tři oblasti:
Kvalitní výuka
- vše, co souvisí s kvalitou výuky, náročností a hlavně s očekáváním, že se děti vše potřebné a užitečné naučí. Rodiče odpovídali např.:
„... aby je škola naučila, připravila na život, střední školu, aby uměli cizí jazyky, aby uměli všechno potřebné pro další studium atp.“
Dobré vztahy učitel-žák
- vše o tom, v jakém klimatu se celý vzdělávací proces bude odehrávat. Rodiče psali např.:
„... aby se děti do školy těšily, ... aby se jim tam líbilo, ... aby učitelé měli pochopení pro individualitu jednotlivců apod.“
Osobnostní dovednosti
- vše, co bychom mohli shrnout do pojmů jako EQ, osobnostní rozvoj dětí, tedy to, co souvisí s charakterovým a morálním rozvojem dětí. Rodiče odpovídali např.:
„... aby uměly spolupracovat, komunikovat, ... aby se staly zodpovědnější, ... aby uměly vycházet se svými kamarády apod.
“Domnívám se, že tyto tři hlavní oblasti odpovídají obecnému trendu, protože velmi podobné výsledky jsem zaznamenal v obdobných dotaznících i na jiných školách, ale i v konkrétních dotazech rodičů v dalších zdrojích.
Za těmito třemi hlavními oblastmi se postupně řadila i další očekávání rodičů, ale již s určitým odstupem. Zde lze uvést několik zobecnění:
Rodiče se zaměřují spíše na věci, s kterými jsou nespokojeni.
Z dotazníků škol vyplývá, že jsou-li rodiče s něčím nespokojení, přikládají tomu větší důležitost, takže se i méně závažné oblasti u některých škol dostaly mezi priority, řekněme do první šestky.Rodiče pokládají oblasti, ve kterých jsou spokojeni, za samozřejmost.
Jde o opak a vlastně důsledek předešlého závěru. Jakmile něco funguje dobře, je zřejmá tendence rodičů tuto oblast jaksi automaticky považovat za samozřejmost, a tím pádem si jí méně váží. Tím i důležitost této oblasti v pořadí priorit klesá mezi méně významné oblasti, byť často jde o oblast dost důležitou i zásadní. (Například u dobře vybavených škol nebo u škol s dlouhodobě velmi pestrou a bohatou mimoškolní odpolední činností - počtem kroužků -je tato oblast mezi posledními.)Rodiče jsou silně ovlivněni médii.
Podle mě smutná skutečnost, protože tento vliv je dosti často postaven na módnosti určitého tématu, nebo se naopak zveličuje druhořadá oblast jen proto, že je zrovna kolem ní vyvolán mediální rozruch. Jenže tím pádem se pozornost rodičů na tuto oblast více zaměřuje, byť s hlavním posláním a úkolem školy vůbec nesouvisí nebo souvisí jen doplňkově. Tento jev následně způsobuje, že se na školy stále více delegují úkoly, které jen přidávají práci, zatěžují školy, a následně i samotné žáky. V konečném výsledku pak působí kontraproduktivně a škodí.Na pořadí priorit mají vliv i regionální specifika.
V tomto případě jde o specifika regionu, velkých měst, nebo naopak odlehlých oblastí apod. Potom se dostávají mezi priority také věci, které jsou pro danou oblast specifické a jedinečné. (Hodně souvisí s logistikou, bezpečností dětí apod.)Na závěr bych rád pro zajímavost uvedl priority, tak jak je uvádí americký autor Stephen R. Covey ve své knize The Leader in Me. Autor uvádí tří hlavní oblasti vzdělání v tomto pořadí:
Core Academics
21st Century Skills
Culture
Toto pořadí je v podstatě totožné s naším, pouze poslední dva body si prohodily pořadí. Tedy čeští rodiče zatím přisuzují větší význam kultuře a klimatu, ve kterém celý vzdělávací proces probíhá, než dovednostem pro 21. století. (Autor do nich řadí dovednosti, jako jsou: kreativita, adaptabilita, kritické myšlení, zodpovědnost, komunikace a kooperace...)
ZÁVĚR
Spokojenost a pozitivní hodnocení školy souvisí s tím, jak škola naplňuje očekávání rodičů, a hlavně jak škola úspěšně naplňuje tři hlavní očekávání, která jsme výše uvedli.
Současně je třeba uvést, že svá očekávání poměrně
velké množství rodičů neumí přesně pojmenovat
a často je hodnocení školy opřeno o pocitovou složku rozhodování, nikoliv o promyšlený a uvědomělý proces.S těmito fakty budeme dále pracovat při tvorbě image úspěšné školy.