Myšlenkové mapy ve škole

Ve školách se velmi cení detailní zápisky z výkladu učitele nebo z přepisu z tabule, nejžádanější jsou barevně podtržené. Žáci s takovými zápisky jsou chváleni i oblíbeni. A co víc, od takových žáků očekáváme skvělé studijní výsledky, a tak platí sebenaplňující se proroctví a my svým chováním bezděčně napomáháme žákovi k výborným výsledkům. Takový žák přece nemůže mít špatné známky!

Jenže jak už to u stereotypů bývá, jedná se o iracionální vzorec myšlení podložený pouze našimi zvyklostmi. Naše tvrzení nemá žádné rozumové opodstatnění. Až s příchodem rozvoje věd zabývajících se fungováním mozku se tyto zažité představy začínají nabourávat. Pouze ten, kdo se zajímá o nejnovější vědecké poznatky využitelné v edukativním procesu, ví, že pro zapisování myšlenek, nápadů či klíčových slov je nejvhodnější jiná forma zápisů - forma myšlenkových map.

Myšlenkové mapy jako užitečný nástroj či mnemotechnickou pomůcku podrobně popsal v odborných publikacích Tony Buzan, který je považován za autora a především propagátora myšlenkových map. V jeho publikacích Myšlenkové mapy, nebo se podrobně dočteme, proč jsou právě myšlenkové mapy nejvhodnějším způsobem pro zapisování toku našich myšlenek a nápadů, proč jsou využitelné při sběru a třídění informací nebo proč podporují myšlení. Publikace samozřejmě detailně popisují pravidla a návody pro tvorbu správných map.

V tomto článku nechci reprodukovat výše uvedené publikace. Určitě stojí za to si je pozorně a třeba i několikrát přečíst. Zde se pokusím shrnout pouze to nejpodstatnější a nalákat pedagogy, zástupce či ředitele k častějšímu využívání myšlenkových map ve vzdělávacím procesu. Je přece žádoucí, aby škola byla moderní, aby reagovala na nové objevy, aby implementovala do svých kurikul nové postupy, metody, anebo je alespoň zdokonalovala. Učitel by měl žákům zprostředkovávat vše nové, aktualizované nebo inovované, ale zároveň by měl opouštět, co již nefunguje nebo neplatí. Je důležité vědět, co všechno můžeme svým žákům nabídnout a jaké nástroje pro celoživotní práci a vzdělávání je můžeme naučit používat.

Obzvláště v dnešní době, kdy jsme nezdravě a agresivně zahlcováni informacemi, by měla škola vytvářet prostor pro rozvoj kreativního a originálního myšlení, měla by podporovat hledání různých souvislostí, variant, možností nebo alternativ při rozličných edukativních činnostech. Pedagog by měl vést žáky ke komplexnímu myšlení, měl by podporovat objevování, zkoušení nových věcí, měl by dávat žákům možnost volby. Jak by znělo krásně, kdyby od pedagogů zaznívalo: "Zápisky si, mílí žáci, tvořte podle svých potřeb. Netrvám na tom a ani na jiném. Pro mě je důležité, aby zápis vyhovoval vám a byl pro vás srozumitelný a přehledný a aby vám pomáhal při učení." Jak aktuální a moderní by naše školy byly, kdyby tyto věty byly běžné!

Každá škola by měla různými strategiemi utvářet a rozvíjet žákovu kompetenci k učení, a tak by bylo "fér" provést žáka všemi možnostmi, které se nabízejí. Škola by mu měla představit co nejvíce nástrojů využitelných při procesu učení.

Mnozí z vás si asi říkají, o čem to tady vlastně píšu, že nosím dříví do lesa a že přece myšlenkové mapy používá každý učitel. Jenže ne každá myšlenková mapa je správná myšlenková mapa, ne každá podporuje myšlení a ne každá je účelná a funkční. Mnoho myšlenkových map je chaotických, nepřehledných a nekomplexních, bývají pouhým výčtem faktů, a tak uživateli neumožňují jejich správné využití. Žák jim nerozumí, a tak se raději opět uchýlí k lineárním zápiskům, v horším případě si nedělá poznámky žádné. My ho za toto chování samozřejmě trestáme, dáváme pětky za sešity a tak roztáčíme začarovaný kruh žákova školního neúspěchu. A přitom by stačilo tak málo!

Uvedeným "málem" myslím vytvořit u žáků dovednost . A může se začít třeba už na prvním stupni, neboť čím dříve si dítě osvojí využívání správných myšlenkových nástrojů, čím dříve bude vědět, co a proč dělá, tím lépe bude vstřebávat, ukládat a vybavovat si nové informace a fakta. Ty si pak bude umět logicky uspořádat, zpřehlednit, propojit, vyselektovat nebo zkompletovat. Takovéto vlastnosti totiž myšlenková mapa má.

Abychom plně pochopili její přínos, je potřeba udělat malý exkurz do našeho mozku. Nejnovější výzkumy jasně říkají, že základem našeho myšlení je mozková buňka - neuron. Těch máme v hlavě biliony a biliony. Spolu neurony přes neuronové výběžky tvoří neuronální sítě, které v průběhu života vznikají a zanikají. Vždy záleží na míře jejich využívání. A právě neuron je vodítkem pro myšlenkovou mapu. Jeho nekonečné rozvětvování a tvoření sítí je základem paprskovitého (nikoli lineárního) myšlení. Elektro-chemické vzruchy se v mozku šíří do všech stran, propojují vše již známé a uložené a zároveň vytvářejí spojení nová.

Právě z toho důvodu myšlenková mapa podporuje správné myšlení - vlastně kopíruje mozkové procesy a je paralelou k neuronálním sítím. Naše myšlenkové procesy při tvorbě mapy jsou v souladu s procesy mozkovými. Děláme prostě jen to, co náš mozek. Jakmile ale nutíme mozek dělat věci jinak, zadrhává se a nespolupracuje s námi. Že toto tvrzení platí, můžeme vidět v okamžiku, kdy nutíme dítě s dobře vyvinutým logickým myšlením dělat tradiční zápisky. Vždy se u toho kroutí, odmítá si zapisovat anebo si zapisuje pouhá slova doprovázená obrázky, šipkami či jinými symboly. Navíc nám sděluje, že se z našich zápisků stejně neučí, že mu jsou k ničemu.

Správně utvořená myšlenková mapa nejenže obsahuje vše důležité, co obsahují běžné zápisky, díky její struktuře se veškerá fakta i propojují a jednoznačně se dávají do souvislostí. Mapa poskytuje prostor pro široký a komplexní pohled na věc, odpovídá na otázky proč, jak, kde, kdy, kdo, jaké jsou příčiny, důsledky apod. Myšlenková mapa nás totiž nutí přemýšlet o věcech do hloubky i šířky, brát v úvahu veškeré možnosti, alternativy, vlivy apod. Další velikou výhodou myšlenkové mapy je její stručnost, jednoduchost a přehlednost. K jejímu vytváření nemusíme používat pouze slova, doporučuje se pracovat i s různými symboly, piktogramy či geometrickými útvary. Vyplácí se také využívat barvy. Je tedy zábavná a hravá.

Na závěr je potřeba říci, že myšlenková mapa má všestranné a takřka nekonečné využití. Nemusí zdaleka sloužit jen žákům ve škole. S myšlenkovou mapou můžeme pracovat všichni a po celý život. S ní můžeme plánovat, organizovat, řešit, hledat, snít. S její pomocí si uděláme jasno v různých událostech či problémech. Prostřednictvím mapy si odpovíme na otázky typu: Kdo jsme? Co chceme či nechceme? Kam míříme? S její pomocí se můžeme například lépe rozhodnout o své budoucnosti, o podobě dovolené, koupi auta apod. Věnujme tedy myšlenkovým mapám ve škole čas. Dejme žákům do ruky univerzální nástroj pro celoživotní využití.

Milí kolegové, v edukativním procesu k dispozici takto mocný nástroj, a přitom ho zanedbáváme. Dáte-li ale dítěti do ruky správný nástroj, který bude odpovídat jeho myšlenkovým pochodům, výrazně podpoříte další rozvoj jeho myšlení a navíc vám dítě bude neskonale vděčné za to, že ho nenutíte přepisovat vaše slova a věty z tabule nebo dělat si výpisky z učebnic.

My jsme se již takto rozhodli a dnes všichni studenti gymnázia vědí, proč jsou myšlenkové mapy pro naše myšlení výhodné, proč mohou být dobrým pomocníkem při učení a jak se správně tvoří. V tomto školním roce, konkrétně v 1. pololetí, vybraní vyučující připravili pro všechny naše třídy "školení" k myšlenkovým mapám. Pro tento úkol byli zvoleni vyučující biologie, protože je přece jen zapotřebí znát anatomii mozku a principy jeho fungování (neurony, synapse, neurotransmitery, plasticitu, neuronální sítě apod.). Vyučující věnovali tématu jednu až dvě vyučovací hodiny. Důležité je říci, že celý pedagogický sbor prošel školením k myšlenkovým mapám již v minulém školním roce a každý učitel měl příležitost si myšlenkové mapy vyzkoušet. Letošní školní rok jsme už zaměřili na studenty.

Vyučovací hodina měla několik částí a žádná část nebyla pouhým výkladem. Studenti nejdříve prošli evokací - hádali, co je na měnícím se obrázku: mozek! Pak byl několikrát zařazen brainstorming (předvoj myšlenkové mapy), dále práce s paměťovými mapami, učitelé využívali asociace, klíčová slova, hádanky, obrázkové prezentace, vedli studenty k dedukcím, odhadům atd. Vyučovací hodina tak byla dynamická, zábavná, pestrá a ve svém důsledku pro studenty velmi poučná. Zpětná vazba byla veskrze pozitivní, studenti měli chuť se do tvorby myšlenkové mapy pustit. To se také stalo a my na konci druhého pololetí uskutečníme výstavu, na které představíme myšlenkové mapy nejvydařenější, ale i chybné či nesprávné (chybami se člověk přece učí).

Na závěr bych ráda řekla, že se vyplatí investovat čas do utváření dovednosti umět se učit. Důvod je prostý: Když se naši žáci budou umět učit, nám učitelům se velmi zjednoduší práce. Konečně se staneme těmi, kteří s lehkostí provedou žáky veškerým věděním světa. Přestaneme být dříči, kteří potí v hodinách krev, ztrácejí čas opakováním téhož, přicházejí o hlas a o iluze, že je žák schopen se něčemu naučit. No není to krásná představa!