MAPy pomáhají školám vyměnit řevnivost za spolupráci a těží z toho mnoho benefitů

„U nás se to opravdu daří. Co se vymyslí v pracovních skupinách, dochází přes přítomné paní učitelky až do sboroven,“ říká Viktor Liška, který je hlavním manažerem MAPu v mikroregionu Voticko. Jeho MAP sdružuje asi 15 organizací, z toho pět základních škol, šest mateřských, po jedné škole speciální a umělecké a dále místní knihovnu, jazykovou školu, nízkoprahový klub, ekocentrum, rodinné centrum či zájmový kroužek. Je jedním z nejmenších MAPů, protože Votice jsou také jedna z nejmenších obcí s rozšířenou působností (ORP) v ČR. ORP představují rozsah území, ke kterému se každý MAP má vázat. Jsou tedy různě velké.

Na příkladu Voticka se dá dobře popsat stav, který mají MAPy pomoci překonat: málo dětí, školy nacházející se ve vzájemné blízkosti, a proto mají rodiče možnost fluktuovat, měnit školu. To vše posilovalo nevraživost mezi školami a jejich strach z toho, že udělají chybu.

Překážkou na cestě MAPů k úspěchu byla určitá nedůvěra k neziskovým organizacím (MAPy v nadpoloviční většině realizují místní akční skupiny), evropským projektům, školením a vzdělávání pedagogických pracovníků obecně. Na školy se sypou různé nabídky kurzů a seminářů, ale úleva jako by nepřicházela. Zájem byl tedy zpočátku velmi vlažný a oživoval ho trochu jen neurčitý příslib peněz a dobře zvolená témata: rozvoj čtenářské a matematické gramotnosti, polytechnická výchova, společné vzdělávání, předškolní vzdělávání...

„Na rozvoj čtenářství paní učitelky slyšely. Děti málo čtou!, zní rozšířený povzdech. Jak to změnit, češtinářky - a nejen je - zajímá,“ říká Viktor Liška. MAP Voticka zorganizoval úspěšnou exkurzi asi 20 učitelek na základní školu v pražských Kunraticích, která už léta úspěšně praktikuje čtenářské dílny. Akce byla účastnicemi velmi dobře hodnocena a jaly se obdobné aktivity organizovat i ve Voticích.

Skupinová dynamika neutralizuje negativní vliv „námitkářů“ a školy spolu takto soutěží v pozitivním duchu: souběžně zavádějí nějakou novinku a na pracovních skupinách si vyměňují zkušenosti, co funguje a kde to „drhne“. Jsou v tom společně, ne každý sám a proti všem. V každé z pěti základních škol votického MAPu vznikly v minulém roce čtenářské koutky, které jsou postupně vybavovány novými knihami. Koordinátorka této oblasti Eva Křížková jednotlivé školy objíždí a v rámci společné dílny s novými knihami žáky seznamuje. MAP kromě čtenářských koutků zaplatil i nákup knih v hodnotě 70 000 Kč.

Dalším a také bolavějším místem je problémové chování dětí. Začleňování žáků se speciálními potřebami a podpora společného vzdělávání jsou ve výzvě MAP akcentovány. Na Voticku proto zorganizovali kurz Respektovat a být respektován, na Sedlčansku školám domluvili horkou linku na speciální pedagožku, které se dá volat kdykoli. Názory na inkluzi jsou v současnosti velmi kriticky vyhrocené ze strany mnoha učitelů i ředitelů, proto je dobré nepřistupovat k problému společného vzdělávání ideologicky, ale prakticky a nabízet řešení každodenních problémů. To MAPy umožňují. „Řekl bych, že napětí vůči inkluzi se působením MAPu o dost zmírnilo, až mě to překvapilo,“ říká Tomáš Feřtek, spoluzakladatel informačního centra o vzdělávání EDUin, který bydlí v Jankově u Votic a místnímu MAPu dělá konzultanta.

„Úroveň zapojení je v různých školách různá, ale v každé škole se něco pohnulo k lepšímu,“ hodnotí dosavadní výsledek ve svém mikroregionu Viktor Liška.

MAP je projekt s cílem rozvoje vzdělávání v daném území, který, pokud je schválen, je z MŠMT podpořen finančními prostředky EU, a to prostřednictvím Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV). MAP I, který probíhal v letech 2015-2017, měl jako hlavní úkol propojit místní aktéry vzdělávání: školy, včetně ZUŠ, zřizovatele, zástupce rodičů, ale i organizace zájmové činnosti a mimoškolního vzdělávání nebo knihovny.

Princip MAPů tvoří právě jednoduchá myšlenka, že věci se pohnou, když se lidi v místě zapojení do vzdělávání začnou scházet a mluvit spolu. Ač je to zvláštní, učitelé a ředitelé jednotlivých škol v mikroregionu se dříve skoro nepotkávali nad řešením společných úkolů ani nevyužívali výhod synergie. Ministerstvu došlo, že setkávání jednotlivých aktérů je třeba podpořit, jinak vůbec nenastane. Někdo ale musí takové setkání iniciovat a organizovat, udělat z něj smysluplnou akci, třeba i účast lehce motivovat.

Počáteční setkávání se točila kolem identifikace potřeb účastníků („řekněte, co byste potřebovali“). Na to navazuje budování vzájemně výhodných vztahů mezi školami, stejně jako školami a mimoškolními zařízeními a ideálně i změny v obci, které podpoří vzdělávání. Druhá výzva, MAP II, která je pokračováním MAPu I, je i nadále soustředěna na podporu komunikace i spolupráce a zároveň mnohé inovace přímo financuje. Pro MAP I bylo k dispozici 680 milionů korun, pro MAP II 3 miliardy na celou republiku.

Hlavním manažerem MAPů Kostelecko a Vysokomýtsko je Jan Kučera, vyučený strojař, který si dálkově dodělal teologickou fakultu a kromě této práce učí náboženství na základní škole. Kostelecký MAP sdružuje 23 mateřských a základních škol a jednu ZUŠ, vysokomýtský 28 mateřských a základních škol a dvě ZUŠ. „Velmi se osvědčilo setkávání ředitelů, které organizujeme jednou do roka formou výjezdního zasedání se společenským večerem, kde se můžeme neformálně bavit,“ říká Jan Kučera. MAPy kromě toho zajišťují koučinkový program pro ředitele (z obou mikroregionů se jich účastní většina ředitelů), mentoring a týmovou supervizi. Jsou to podle Kučery velmi účinné prostředky bránící jejich vyhoření. Do škol sdružených v MAPu Jan Kučera jezdí na osobní návštěvy (protože tak se toho dozví nejvíce, jak říká). MAP podle něj skutečně velmi snížil žárlivost. „Opatrně se začíná s hospitacemi. Tím, že se lidé poznali, vzniká i solidarita, ředitelé a ředitelky se třeba radí, jak v konkrétních situacích jednat se zřizovatelem, s OSPOD, s krajským úřadem, ministerstvem,“ dodává. V každé povinné pracovní skupině působí průměrně zatím zhruba pět lidí, ale na účast nikdo netlačí. Důležitý je princip dobrovolnosti - a příklady táhnou.

„MAP mě ze všech vzdělávacích projektů, kterých jsem se kdy účastnila, baví nejvíc, funguje to a to mě naplňuje nadšením,“ říká Silvie Pýchová, ředitelka Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV), která žije ve Dvoře Králové nad Labem. Od roku 2013 se zde angažovala v takzvaných Městech vzdělávání. Iniciativa informačního centra EDUin měla velmi podobné cíle jako MAPy a kromě zahraniční inspirace posloužila ministerstvu i jako jeden z jejich předobrazů. „Ve Dvoře byly předtím školy velmi rozhádané, atmosféra byla otrávená politikařením,“ popisuje situaci „před“ Silvie Pýchová. Do MAPu se ale nakonec podařilo zapojit všechny MŠ a ZŠ na Královédvorsku, celkem je jich 23. Impulz ke společnému plánování a kooperaci ve vzdělávání potřebovala podle Silvie Pýchové česká města jako sůl: „Ve srovnání se zahraničím tu nejsme vůbec ‚zaasociovaní‘, chybějí sítě, profesní komunity,“ říká.

MAP ve Dvoře Králové inicioval 14 pracovních skupin, do kterých je dohromady zapojeno okolo 90 zástupců škol, zřizovatelů, neziskových organizací a dalších odborníků z Královédvorska. Výsledkem je například podaný projekt sdílené robotické učebny, v oblasti inkluze navázali spolupráci s místním centrem kolegiální podpory, kterým je jedna ze škol, za podpory neziskové organizace Post Bellum zpracovávají žáci z různých škol příběhy místních pamětníků, učitelé si pro sebe navzájem připravují vzdělávání...

„Vztahy se neuvěřitelně zlepšily, někteří původně velmi nedůvěřiví lidé se stali mými blízkými spolupracovníky,“ říká Pýchová, která je členkou realizačního týmu. V rámci iniciativy Úspěch pro každého žáka organizovala Pýchová loni v prosinci „veletrh“ pro zástupce MAPů z různých částí ČR, který proběhl na základní škole v pražských Kunraticích.

MAPy jsou v současnosti nejúčinnějším nástrojem státní správy, jak školy v území motivovat k realizaci vzdělávacích cílů státní politiky. V roce 2000 zanikly okresní školské úřady a některé jejich funkce přešly na kraje, jiné na ORP. V této situaci záleží jen na tom, jakým způsobem a v jaké roli se ke vzdělávání postaví jednotlivé samosprávné jednotky. Stát nemá na jejich území dosah. Míra decentralizace vzdělávání je v České republice nadprůměrná, i v mezinárodním měřítku, píše se v brožuře MŠMT s názvem OP VVV - Místní akční plány rozvoje vzdělávání (Pojďme se bavit o vzdělávání na regionální úrovni), která je dostupná online.

Vyrovnávat rozdíly mezi školami, které jsou inovativní, a těmi, které se moc nehýbou, má klíčový význam pro to, aby se systém nerozpadl a naopak fungoval v součinnosti. MAPy mohou být takovým kohezním nástrojem a zároveň pro státní správu i „pramenem poznání“, jak se dále píše v brožuře. Při koncepci tohoto projektu se MŠMT inspirovalo v Kanadě a Velké Británii. A s výsledkem je spokojené. „Ono se to asi opravdu povedlo,“ říká Ferdinand Hrdlička, garant koncepce a přípravy výzev pro oblast regionálního školství OP VVV.

„Učitelé potřebují všestrannou podporu: dobré zázemí ve své škole, spolupráci s kolegy, kvalitní vzdělávací kurzy, následný doprovodný program a dobré pomůcky. MAPy jim mohou něco z toho poskytnout,“ říká Eva Zirhutová z realizačního týmu MAPu regionu Sedlčansko, který má na starosti místní akční skupina.

Eva Zirhutová je aktivní v evropských projektech od roku 2008, má za sebou učitelskou i podnikatelskou zkušenost, působila jako didaktik a metodik ve vzdělávání. „Abychom u nás podchytili zájem ředitelů a učitelů, zjišťovali jsme již před zahájením projektu naléhavé problémy a potřeby, které bychom v MAPu mohli řešit,“ říká Zirhutová. Právě její MAP zařídil pro učitele jakousi linku první pomoci při potížích se žáky s poruchami chování. Učitelé mohou zavolat odbornici a ta se jim obvykle do dvou hodin ozve a pomůže hledat cestu, jak obtížnou situaci zvládnout.

I na Sedlčansku zapojili jen ty, kteří chtěli. Další se přidávají, když vidí, že to je výhodné a naopak se nevyplatí stát stranou. Eva Zirhutová přitom využívá zkušeností s komunitním plánováním a prací s veřejností: „Komunitní práce se opírá především o potřeby lidí, na které programy cílí. Na začátku projektu si ředitelé ani učitelé nebyli jisti a mnohdy nedokázali pojmenovat problémy a potřeby, které by byly řešitelné regionální spoluprací. To, s čím MAP může pomoct, se začalo vyjasňovat a formovat postupně. Teď vidíme, že toho není málo: od zprostředkování prosté vzájemné pomoci učitelů z různých škol ke spolupráci, do které jsou zapojeni lidé více profesí a oborů, a podpory výuky sdílením zkušeností přes organizování vzdělávacích dílen s místními i externími lektory až po vytváření ucelených vzdělávacích programů.“

Jeden příklad: MAP Sedlčansko vytvořil pro školy program na podporu řemeslné zručnosti Zelená nejen pro kluky a také tvořivé dílny, které přivádějí do škol šikovné řemeslníky. MAP koordinoval náplň pracovní výchovy v dílnách. Na výrobu dřevěné hračky a dřevěného šperku sehnali materiál, náměty i postupy. I v regionu Sedlčansko se osvědčila i setkání pro ředitele - dvoudenní akce, kde se školení prolíná s čistě společenským rozměrem dobrého stolování a přátelského posezení.

Podle Evy Zirhutové autoři podkladů a metodických příruček pro MAPy přecenili ochotu místních lidí podílet se na analýzách a strategiích, které jsou povinnými výstupy. Pokud realizační týmy MAPu nemají zkušené didaktiky a odborníky na komunitní plánování, může být pro mnohé regiony realizace projektu obtížná.

Publikaci o MAPech OP VVV Místní akční plány rozvoje vzdělávání (Pojďme se bavit o vzdělávání na regionální úrovni) najdete na https://opvvv.msmt.cz/aktualita/publikace-k-projektum-map-pojdme-se-bavit-o-vzdelavani-na-regionalni-urovni.htm.