Má smysl zavést zápisový lístek i pro přijímání dětí k plnění povinné školní docházky do základních škol?

Zápisový lístek slouží podle školského zákona (č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „školský zákon“) k zápisu dítěte ke vzdělávání na střední škole poté, co bylo na střední školu přijato (§ 60g). Aby mohlo být dítě přijato, musí úspěšně projít přijímacím řízením. To přestavuje sestavení pořadí dětí podle výsledků přijímacího řízení. Tento způsob přijímání dětí do školy není možný v případě škol základních, ale až škol středních, kdy má dítě ve většině případů ukončenou povinnou školní docházku. Tu nemají ukončenou děti, které jsou na střední školu přijaty ke vzdělávání v osmiletém nebo šestiletém studijním programu. Tyto děti pokračují i po nástupu na střední školu v plnění povinné devítileté školní docházky až do ukončení devátého roku (nikoli příslušného ročníku) školní docházky. Dítě je zapsáno do té střední školy, ve které odevzdá do deseti dnů od oznámení rozhodnutí o přijetí zápisový lístek (§ 60g odst. 6). Do druhé školy pak zapsáno není právě proto, že v této druhé škole zápisový lístek neodevzdalo.

Je tak očividné, že největší přínos fungování zápisového lístku pro střední školy je jednoznačné určení střední školy, do které je dítě zapsáno na základě výsledků přijímacího řízení. Pojďme se proto podívat podrobně na to, proč je v případě středních škol používání zápisového lístku tak efektivní a jestli by mohlo být jeho zavedení takto efektivní i pro přijímání dětí do základní školy. Při hledání odpovědi je potřebné zohlednit především následující kritéria:

Každé dítě je povinno zahájit plnění povinné školní docházky v tom roce, kdy dosáhne před začátkem školního roku věku 6 let (§ 36 odst. 3). Povinná školní docházka se přitom standardně plní v základních školách.

Protože je základní vzdělání nejen formálním nárokem každého dítěte, ale současně také povinností zákonných zástupců toto zajistit (§ 36 odst. 4), existuje po celém území státu síť veřejných škol. Jejich rozmístění historicky odpovídá rozmístění obyvatelstva. Výjimku znamenají především případy pracovní migrace obyvatel do větších měst a jejich nejbližšího okolí, která v souvislosti s nárůstem počtu rodících se dětí vede k tzv. prstencovému efektu. To znamená, že na okrajích větších měst, kde je buď bydlení obecně dostupnější, nebo se školy nacházejí na trase rodičů do práce, nejsou stávající kapacity škol dostatečné, zatímco v centrech těchto lokalit, nebo v menších obcích je mnohdy počet dětí ve třídách významně nižší.

Je tedy zjevné, že naprostá většina děti plní povinnou školní docházku ve veřejných základních školách, jejichž kapacita a lokalizace má z dlouhodobějšího hlediska pokrývat výskyt dětí, které ji mají plnit.

Proto, aby mělo každé dítě zajištěnu realizaci práva na vzdělání, je určena základní škola, ve které dítě plní povinnou školní docházku. Určení školy se děje za pomoci určení spádového obvodu veřejné základní školy (§ 36 odst. 5 a § 178 odst. 2). To znamená, že každá veřejná základní škola má mít obecně přidělené ulice a případně i čísla domů, z nichž je povinna přijmout dítě k základnímu vzdělávání. Dítě, které má pobyt ve spádovém obvodu, musí být do této školy přijato.

Z tohoto zákonného pravidla existuje pouze jediná výjimka, a to naplněná kapacita spádové školy. V těchto případech je zřizovatel veřejné základní školy povinen zajistit místo ve škole jiné. Tato škola je pak pro konkrétní dítě školou spádovou. Tento základní princip je také důvodem, proč má přijetí dítěte při nástupu k plnění povinné školní docházky fakticky spojenou fázi vlastního rozhodnutí o přijetí a fázi zápisu. Formálně pak i školský zákon označuje přijetí dítěte při nástupu k plnění povinné školní docházky za zápis (§ 36 odst. 3 a 4).

Každá veřejná základní škola je tak povinna přijmout ke vzdělávání každé dítě, které bydlí ve spádové oblasti školy (a nemá ukončenou povinnou školní docházku) bez jakýchkoli dalších podmínek včetně administrativních (§ 36 odst. 5). To je podstata rozdílu v přijetí a zapsání dítěte na základní a na střední školu. Střední školy nemají spádové oblasti a i ty děti, které v nich částečně plní povinnou školní docházku, mají mít pro případ odchodu ze střední školy i nadále zaručeno vzdělávání ve své spádové škole až do ukončení povinné školní docházky.

Zákonní zástupci mají povinnost přihlásit dítě k plnění povinné školní docházky ve spádové škole, pokud pro dítě nezvolili školu jinou a tato zvolená škola dítě nepřijala (§ 36 odst. 5). Přestože je přijetí dítěte k plnění povinné školní docházky správním řízením, ředitel školy jako správní orgán v podstatě musí dítě ze spádové oblasti přijmout bez jakékoli další podmínky. Současně platí, že pokud mají zákonní zástupci zájem o jinou než spádovou školu, pak ředitel této školy skutečně rozhoduje, jestli dítě přijme, či nepřijme.

Při zahájení plnění povinné školní docházky, kdy se zákonní zástupci mohou rozhodovat mezi školou spádovou a i několika vybranými základními školami, dochází ke specifické situaci. Základní školy bez rozdílu, poté co dítě přijmou, nemají kromě případné ústní informace od zákonných zástupců žádnou zpětnou vazbu - ujištění, že dítě do konkrétní školy nastoupí. Není přitom rozhodující, jestli jde vůči dítěti o školu spádovou či nikoli, protože tuto informaci od zákonných zástupců nemají ani spádové školy konkrétního dítěte.

Škola, která je pro dítě spádová, má formálně informaci o tom, že dítě do spádové školy nenastoupí, dostat do konce května od ředitele školy, která je pro dítě nespádová a která dítě přijala (§ 36 odst. 5). Pokud však nespádová škola přijme dítě později než v květnu, tuto oznamovací povinnost vůči spádové škole už nemá. Toto je jediný rozdíl mezi školami, které jsou pro dítě spádové a které pro něj spádové nejsou. V případě přestupu dítěte na jinou školu po zahájení plnění povinné školní docházky však platí, že ředitel školy, který dítě přijal, je povinen „bez zbytečného odkladu“ informovat ředitele školy, ve které se dítě vzdělávalo až doposud, co nejdříve po přijetí dítěte (viz § 49 odst. 1).

Pro plnění zákonné ohlašovací povinnosti ředitelů škol v rámci zápisu přitom není rozhodující, jestli má škola, která dítě přijala, určen spádový obvod či nikoli, rozhodující je právě ta skutečnost, že není spádovou školou pro konkrétní přijaté dítě. Nesplnění této povinnosti ředitelů škol při přijetí „nespádového“ dítěte vede mnohdy k situacím, že spádové školy ani po zahájení školního roku nevědí, zda dítě nastoupilo k plnění povinné školní docházky v jiné škole, nebo zda mělo nastoupit do školy spádové.

Na střední školu je dítě přijato na základě výsledku přijímacího řízení, a to bez ohledu na délku studijního programu. Formálně tak mají i víceletá gymnázia střední školy, přestože děti, které na nich studují, plní první čtyři roky podstatnou část z povinné devítileté školní docházky. Poté, co je dítě ke studiu přijato, má desetidenní lhůtu k odevzdání zápisového lístku. Teprve jeho odevzdáním je dítě do školy na základě přijímacího řízení skutečně zapsáno. Zápisový lístek je tak ze strany dětí, resp. jejich zákonných zástupců pro školy potvrzením, že dítě bude navštěvovat (studovat) tuto školu.

V případě středních škol je tomu tak proto, že se děti mohou přihlásit na jakékoli dvě střední školy bez vazby na místo trvalého pobytu, kraje či jakéhokoli jiného formálního kritéria. Střední školy mají informaci o druhé zvolené střední škole z přihlášky, kterou dítě odevzdává na obě střední školy. Školy přitom nejsou oprávněny zjišťovat u druhé ze škol, jestli dítě přijala a zda na tuto druhou školu dítě skutečně nastoupí. Celý mechanismus zapsání na střední školu funguje obráceně, tedy že dítě informuje jednu ze škol, že ke studiu skutečně nastoupí. To se děje právě odevzdáním zápisového lístku. Pokud dítě neodevzdá zápisový lístek na žádnou střední školu, pak ve vzdělávání na střední škole nepokračuje. Pokud současně nemá ukončenou povinnou školní docházku, pak při neodevzdání zápisového lístku musí pokračovat v plnění povinné školní docházky na základní škole. Není přitom rozhodující, jestli je to škola, kterou dítě navštěvovalo doposud, nebo jde o školu jinou.

Toto vše není možné v případě, kdy dítě nastupuje k plnění povinné školní docházky právě proto, že jde o plnění povinnosti, a také proto, že veřejná základní škola musí přijmout každé dítě ze svého spádového obvodu.

Je patrné, že na úvodní otázku není možné odpovědět jednoznačně. Na jedné straně by zavedení zápisového lístku i pro přijetí ke vzdělávání v základní škole mohlo napomoci především těm školám, o které je zájem, a současně jsou školami spádovými. Na druhé straně by to znamenalo další administrativní úkony pro všechny základní školy, nejen ty veřejné.

Za daleko efektivnější lze považovat řešení, kdy ředitelé škol, které nejsou pro konkrétní dítě školou spádovou, budou pro zápis dětí do školy důsledně plnit už existující zákonnou ohlašovací povinnost vůči škole spádové. V případě přijetí dítěte ze spádového obvodu pak nelze podmiňovat zapsání žádným dalším formálním krokem, protože jde o právo na přijetí do školy ze zákona.

To nevylučuje možnost škol používat neformální podobu zápisového lístku, která však současně neznamená pro dítě ze spádového obvodu žádné omezení jeho práva na přijetí do spádové školy a pro školu neznamená možnost dítě nezapsat, pokud by nebyl neformální zápisový lístek odevzdán. Vůči spádové škole dětí tak má odevzdání neformálního zápisového lístku vždy pouze orientační/ /indikační vypovídací hodnotu, nikoli závaznou jako v případě přijetí na školu střední.

Pokud by mělo dojít k zavedení používání zápisového lístku i pro přijetí na základní školu, pak by musel celý systém splňovat alespoň tyto minimální podmínky: