Lodě školních čtenářských klubů již třetí rok brázdí české vody

Projekt , který Nová škola, o. p. s., rozběhla díky podpoře ze zdrojů Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR v únoru 2012 na 13 základních školách po celé České republice, si klade za cíl a následně v ní i podporovat děti, které mají nejrůznější specifické vzdělávací potřeby, protože pocházejí z nepodnětného či sociálně slabého prostředí nebo mají nějakou specifickou poruchu učení (www.ctenarskekluby.cz).

Klubové děti pocházejí často z rodin, kde rodiče četbě nevěnují potřebný důraz a čas a sami si neuvědomují význam dovednosti práce s textem pro další uplatnění svých dětí. Právě tyto děti byly pozvány do klubu k pravidelným schůzkám nad knihou. A již třetím rokem do něj jednou týdně mnohé z nich přicházejí. O členství v je zájem, který z kapacitních důvodů nemůžeme ani naplnit. Za celou dobu realizace projektu kluby projde přibližně 460 dětí prvního stupně, neboť na tuto věkovou kategorii se zaměřujeme.

Při práci v klubu vycházíme z předpokladu, že nemůže zapalovat, kdo sám nehoří – vedoucí klubu by sami měli být aktivními čtenáři, kteří jsou schopni a ochotni o své četbě hovořit.

Každý klub, který je vlastně klasickým volnočasovým kroužkem, vedou dva lidé – v ideálním případě učitel ze školy a knihovník z místní knihovny. Právě jejich spolupráce se ukazuje jako velmi přínosná – propojují se v ní silné stránky obou profesí.

Během školního roku jednou za týden odpoledne se na hodinu a půl s dětmi scházejí v klubové místnosti, povídají si o knížkách i o životě, čtou si, věnují se aktivitám navazujícím na přečtené a jednou za pár měsíců do klubu pozvou rodiče, ostatní žáky, všechny, kdo se chtějí přijít podívat, případně klub čímkoliv podpořit.

v klubech není nastaven podle jednotného schématu, je zcela na zájmu a zkušenostech manažerů klubů, jak práci postaví a strukturují. Nicméně všechny kluby společně se snaží vycházet z tzv. tří pilířů klubové práce: přímo v klubu si děti mají možnost číst knížku podle svého vlastního výběru, na menším prostoru je zde realizovaná tzv. dílna čtení. Děti si knihy vzájemně doporučují a mluví o tom, co čtou. Přímo v klubu je knihovnička, z níž si členové klubu pro vlastní četbu – a právě to je posledním pilířem: děti z klubu odcházejí s knihou.

Naším primárním cílem není náprava techniky čtení, byť většina dětí by to potřebovala. Společně se snažíme ukázat dětem, že četba je příjemným způsobem trávení volného času, že dětem může (což řada pedagogů, kteří mají klubové děti ve třídách, již vnímá), že jim knížka může ukázat, jak řešit pro ně obtížné životní situace. Jak shrnula Karolina z klubu v ZŠ Jižní Předměstí v Rokycanech: „Strašně mě to baví. Zlepšila jsem se ve škole. A dokonce si i něco přečtu. Pěkně si tu povídáme.“

děti velmi oceňují, vnímají, že je tam pro ně bezpečno, že jim nehrozí postih za horší výkon. zdůraznil Honza Šivák, který chodil do klubu v ZŠ Staňkov.

Kromě samotné klubové činnosti považujeme za druhou adekvátně významnou linii dobrého fungování projektu a podporu manažerů klubů. Zajišťujeme jej hlavně prostřednictvím pravidelných návštěv tzv. regionálního koordinátora přímo na klubovém setkání a následného koučovacího rozhovoru. Svou podporu poskytují klubům také tři různí speciální pedagogové, kteří do klubů také pravidelně jezdí.

Vedle toho mají manažeři klubů možnost využít různých zaměřených nejčastěji na s nečtenáři nebo předčtenáři, vůbec. Využívají projektový web (www.ctenarskekluby.cz), na němž pravidelně zveřejňujeme zprávy ze života klubů, fotografie, ukázky výstupů z práce dětí, anotace dětských knih a čtenářských lekcí, které jsou v klubu vyzkoušené, ale použitelné i při běžné výuce. Právě rozšíření klubových postupů do běžné výuky je jedním z potenciálů klubových zkušeností.

Ve snaze posoudit reálný dopad klubové práce na postoje dětí ke čtenářství proběhlo na podzim 2013 ve všech klubových školách. K šetření jsme zvolili formu dotazníků pro žáky i třídní učitele. Žákovské dotazníky, které měly formát čtenářských knížek z ilustrátorské dílny Lukáše Urbánka, vyplňovaly všechny děti z vybraných tříd prvního stupně ZŠ bez ohledu na to, zda navštěvovaly čtenářské kluby či nikoli. Dotazníky od třídních učitelů poskytly informace o rodinném zázemí dítěte a jeho případném znevýhodnění.

Prvním – poněkud překvapivým – zjištěním bylo, že žáci prvního stupně základní školy provádějí aktivity spojené se čtenářstvím nejčastěji doma. Prostředím, kde dítě dostává zajímavá doporučení knih, kde dochází ke sdílení zážitků ze čtení nebo ke čtení pro radost, není pro většinu žáků škola, ale domov. Děti neuvádějí, že si knihy půjčují primárně ve škole, také neuvádějí, že o tom, co čtou, si nejčastěji povídají s učiteli. Představíme-li si množství času, které žáci ve škole tráví, mělo by toto zjištění představovat důležitou zpětnou vazbu pro školu.

S přihlédnutím k výše zmíněnému se jeví role čtenářských klubů ještě významnější, protože děti, které doma nemají podnětné prostředí, nacházejí v klubech možnost číst, sdílet své zážitky ze čtení a půjčovat si knihy. Šetření ukázalo, že kluby žákům opravdu pomáhají: posilují jejich pozitivní vztah ke čtení, dávají příležitost setkávat se s aktivitami spojenými se čtenářstvím a sdílet je se svým okolím a též žákům knihy zprostředkovávají, ať již jde o výpůjčky či doporučování.

Šetření dále ukázalo, že žáci, kteří chodí do klubů, se nejčastěji dostávají ke čtenářským aktivitám právě v klubech. Tito žáci čtou častěji a raději než žáci s podobným rodinným zázemím, kteří kluby nenavštěvují. Mezi klubovými dětmi se vyskytuje méně těch, které si nikdy nečtou, s nikým si nepovídají o knihách apod., než mezi dětmi, které do klubů nechodí. Kluby pro ně představují prostor, kde mohou sdílet své zážitky s kamarády i s vedoucími klubů.

Šetření ukázalo, že kluby žákům se znevýhodněním bezesporu pomáhají: posilují jejich pozitivní vztah ke čtení, dávají příležitost setkávat se s aktivitami spojenými se čtenářstvím a sdílet je se svým okolím a též žákům knihy zprostředkovávají, ať již jde o výpůjčky či doporučování. Evidentní je, že kluby

Podle charakteristik klubových dětí víme, že zacílení klubů je dobře volené, a to nejen ve výběru dětí ve třídách (kluby navštěvují zejména děti se znevýhodněním), ale též ve výběru škol. Ten pokrývá znevýhodněné lokality, jak ukázalo srovnání výsledků vybraných otázek s výzkumem PIRLS.

Pokud se podíváme na srovnání klubových dětí s kontrolní skupinou stejně znevýhodněných dětí, klubové děti častěji uvádějí, že mají čtení v oblibě, čtou si pro radost a rády sdílejí své čtenářské zážitky s ostatními.

V porovnání klubových dětí se všemi spolužáky se ukazují dva významné jevy:

Ze zmíněných poznání lze usuzovat, že pokud by klubové děti neměly příležitost provádět aktivity rozvíjející čtenářství v klubech, neprováděly by je vůbec.