Výběrový pohovor je považován za nejvhodnější metodu výběru zaměstnanců, neboť umožňuje komplexní a efektivní posouzení a porovnání způsobilosti uchazečů o zaměstnání vykonávat požadovanou práci. Podmínkou úspěchu je však profesionální příprava a vedení výběrového pohovoru ze strany odpovědných reprezentantů školy, ředitele školy a ostatních vedoucích zaměstnanců a/nebo zaměstnanců školy pověřených výkonem personální práce ve škole.
Kvalifikovanost pedagogů
PhDr.
Václav
Trojan
Ph.D.
vedoucí katedry Centra školského managementu Pedagogické fakulty UK v Praze
Mgr.
Irena
Lhotková
ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala
PhDr. Václav Trojan, Ph.D.
Na mnoha povoláních a kritickém zhodnocení obsahu jejich profesní přípravy by člověk mohl najít bílá místa, vždy bychom našli některé aktivity, jejichž výsledky se na první pohled nezdají být důležité a potřebné pro přímý výkon povolání.
Jak dlouho ovšem budeme pořád dokola papouškovat názor, že pedagogický pracovník nepotřebuje vysokoškolské vzdělání, že stačí osobnostní předpoklady a vše ostatní se získá praxí?
Jistě, žádná vysoká škola na světě nepřipraví hotového a zralého učitele připraveného na všechny situace, to je velice dlouhá a lopotná cesta. Kultivace učitelských kompetencí je jistě celoživotní proces, každý se vyvíjí. Však je třeba konečně nahlas říci, že jednou z funkcí vysokoškolského vzdělávání je kultivace osobnosti, rozšiřování obzorů, rozvoj kritického myšlení a budování příslušnosti k obci vzdělaných lidí. Je třeba nahlas a nekompromisně stanovit, že pedagogické působení ve školách České republiky je bez absolvované vysoké školy nepřípustné.
Uvědomuji si potíže z terénu, řada ředitelů je ráda, že dá vůbec dohromady tým pracovníků i v současných podmínkách. Na druhé straně se o potřebě vysokoškolského vzdělání hovořilo mnoho let a řada lidí měla stále pocit, že se to takzvaně rozchodí, platnost předpisu se odloží nebo se na problematiku v tichosti zapomene.
Jakou může mít naše profese úctu a autoritu, když i v dnešní době připustíme nekvalifikovanou práci?
Kdo z nás by neutekl z vyšetřovny, kdyby lékařský zákrok vedl šikovný, empatický a zkušený instalatér? Vlastně – zuby na vesnici trhal kovář a školy často dostávali negramotní vysloužilci.
Nejsme již někde jinde?
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mgr. Irena Lhotková
Ano – asi snad jediný souhlas, který v tomto příspěvku vyjádřím – jsme někde jinde. Rozhodně jsem pro vysokoškolské vzdělávání učitelů, jenže kromě učitelů patří mezi pedagogické pracovníky také vychovatelé či vychovatelky školních družin a učitelky (možná i učitelé) mateřských škol. Právě oni se svého času vzdělávali na středních školách zaměřených na jejich budoucí profesní činnost a rozhodně se tehdy nehovořilo o potřebnosti vysokoškolského vzdělání.
Najednou je všechno jinak – nestačí kvalifikovanost, podmínkou pro zařazení do „lepší“ tabulky je vysokoškolský titul.
A tak se ptám spolu s nimi: Proč stejné podmínky, které platily dřív, platí stále jen pro učitele (ti měli od začátku stanovené vysokoškolské vzdělání) a nikoliv pro vychovatele a učitele – absolventy středních pedagogických škol?
Čím se liší absolvent vyšší odborné školy se zaměřením na pedagogiku předškolního věku a absolvent obdobného oboru na vysoké škole?
Opravdu pouze titulem? Mimochodem ředitel školy pro výkon své funkce může absolvovat vzdělání v rozsahu od 100 hodin realizované ve vzdělávací agentuře až do 350 hodin ukončené bakalářskou státní zkouškou na univerzitě a ve všech případech je stejně kvalifikovaný vést školu…Jak má ředitel v dnešní tíživé finanční situaci umožnit vzdělávání lidem ve školních družinách a mateřských školách a zároveň zajistit kvalitní výchovně vzdělávací proces?!
Mám ve své škole šikovné, empatické a zkušené vychovatelky a vychovatele školní družiny s kvalitním vzděláním ze středních pedagogických škol, s potřebnou úctou i autoritou. Přesto jsou najednou považováni za „méně zdatné“, a to jen proto, že spoléhali na věci ještě nedávno pevně dané.
Je to správné?