Kritické myšlení - dovednost pro 21. století

Vydáno:

V roce 1842 palentolog Richard Owen vymyslel označení dinosaurus, což v řečtině znamená "strašlivý ještěr". Problém je, že vědci nedávno přišli na svůj omyl, a to že dinosauři jako ještěři vůbec nevypadali. Byli totiž mnohem podobnější ptákům. Přes 70 let jsme se učili, že sluneční soustava má devět planet včetně Pluta. Dnes už Pluto mezi planetami nenajdete, protože existují větší tělesa, která bychom museli jinak taky započítat - bylo tedy vyřazeno. Nebo třeba počet lidských chromozomů: Původně jich v roce 1923 Theophilus Painter napočítal 48, o 33 let později se jejich počet zpřesnil na 46. To je jen několik příkladů, které uvádí Samuel Arbesman ve své knize Half-life of Facts (Poločas rozpadu faktů) jako ukázky rychlosti pokroku našeho poznání.

Kritické myšlení - dovednost pro 21. století
Ing.
Lukáš
Hána,
lektor a konzultant kritického myšlení, zakladatel projektu www.krimys.cz
V případě konkrétního atomového jádra nelze předpovědět, kdy dojde k jeho změně nebo rozpadu. Ale pro velké množství jader už můžeme čas relativně jednoduše stanovit. Čas, za který se promění polovina jader, nazýváme poločas rozpadu. Podobně je to u informací. Zatímco u konkrétní informace nelze říci, kdy se ukáže jako mylná, pokud vůbec někdy, můžeme spočítat, jak rychle se změní polovina znalostí v určité doméně. Například ve fyzice se polovina toho, co si myslíme, že víme, ukáže jako mylná nebo nepřesná zhruba každých 13 let. V ekonomii je to každých devět let a v psychologii sedm.
Samozřejmě najdeme rozdíly mezi různými znalostmi. Některé se budou měnit velice vzácně nebo vůbec, jako třeba obvyklý počet končetin člověka, jiné naopak každou chvíli, například aktuální kurz Bitcoinu nebo teplota.
Poločas rozpadu faktů znamená, že vzdělávání je dnes nikdy nekončící proces. Vědomí že mnoho z toho, co dnes bereme jako fakt, se může brzy ukázat ve zcela novém světle, by nás nemělo děsit. Naopak, je úžasné, jak rychle postupuje naše poznání. Vědomí jeho proměnlivosti je pro nás zároveň velkým zdrojem pokory.
Přináší ovšem i výzvu, a to zejména pro školství a vzdělávání. Nejenže v důsledku rychlého pokroku mnoho informací zastarává, ale zároveň se mění práce, kterou děláme, problémy, které řešíme, a dovednosti a nástroje, které k tomu potřebujeme. Co máme tedy děti vlastně učit, když nevíme, čemu budou v budoucnu čelit a co k tomu budou potřebovat? Pokud faktické informace podléhají zkáze a časem se rozpadají, možná bychom na ně neměli klást takový důraz a měli bychom se ve výuce zaměřit na něco trvalejšího. Co kdybychom děti neučili si informace jen pamatovat, ale i je vyhledávat, porovnávat, vyhodnocovat jejich spolehlivost a aktualizovat je? Můžeme je připravovat na to, aby se dokázaly v rychle se měnícím světě zorientovat, vyhodnotit a podchytit trendy a vybrat a naučit se pracovat s nástroji a metodami, které jim pomohou obstát v jejich dnes ještě neznámých výzvách. Tyto dovednosti nejenže nezastarají v prostředí, kde se informace rychle mění, ale jsou klíčové pro úspěch.
Proto dnes čím dál tím častěji uslyšíte o kritickém myšlení, dovednosti posuzovat kvalitu informací a rozumně se na jejich základě rozhodovat. Podle zprávy Future of Jobs, která zkoumala trendy na trhu práce, bylo kritické myšlení v roce 2015 na čtvrtém místě nejžádanějších dovedností, které personalisté hledají u kandidátů, a do roku 2020 se očekává postup kritického myšlení na druhé místo (hned za řešení komplexních problémů, pokud jste přemýšleli, která je ta první). Naším problémem dnes není, že by informací bylo málo nebo že by byly nedostupné, díky internetu máme více informací, než zvládneme pojmout. Problém tkví spíš v tom, že velké množství informací neznamená lepší nebo kvalitní informace, takže o to více se šíří i různé mýty. Schopnost vyhodnotit kvalitu informací se tak dostává do popředí. Měli bychom proto schopnost kritického myšlení u studentů rozvíjet, snažit se s nimi více řešit, jak s informacemi pracují, kde je hledají a jak je vyhodnocují.