Kriminalita, mládež, výchova, 2. část - Rizikové faktory a agresivita

Vydáno: 8 minut čtení

Hypotéza frustrace-agrese podle Freuda: „Při každém zmaření úsilí člověka dosáhnout jakéhokoli cíle dojde k vyvolání agresivního pudu, který motivuje chování směřující k poškození překážky (osoby nebo objektu), jež vyvolává frustraci.“

 

Kriminalita, mládež, výchova
JUDr.
Jana
Mahdalíčková,
Ph.D.,
odborná lektorka, oblast trestního práva
Příčiny a podmínky páchání trestné činnosti dětmi a mládeží jsou skryty v jejich vývojových zvláštnostech a v mikrostruktuře, ve které žijí a vyrůstají, což je především rodina, dále pak škola, kamarádi, parta a další okruh lidí. Jsou-li vlivy na dítě během vývoje negativní, zasáhnou nejcitlivěji oblast psychiky mladého člověka, tj. motivaci, sebeovládání, citovou a morální složku osobnosti. Připomeňme si znaky rizikového chování:
-
Chování směřuje proti sobě samému nebo proti skupině.
-
Míra rizika je v přímém vztahu k věku, k sociální a profesní příslušnosti a k přechodnosti nebo stálosti dificility1) chování jednotlivce.
-
Rizikové chování zahrnuje zejména narušení vztahů k sobě, vrstevníkům, příslušníkům rodiny, společnosti.
-
Rizikové chování má obvykle instrumentální povahu, je ale založeno na agresivních klíčích, které mají emocionální povahu.
-
Rizikové chování je proniknuto kulturní ritualizací, která není vždy uvědomovaná.
-
Nejzávažnější příčiny, které vedou děti a mládež k páchání kriminálních deliktů, jsou nedostatky v rodinné a školní výchově, mravní a citové výchově, neznalost v oblasti právního vědomí a také malá nabídka aktivit ve volném čase. Nedostatek životních zkušeností se projevuje častou chybovostí v jednání, zejména v náročných a krizových situacích.
Náročná životní situace je situace, která je z hlediska jedince pro něj nepřehledná, nejasná, nemůže se v ní vyznat a neorientuje se v ní. Proto je pro něj v danou chvíli neřešitelná nebo nezvládnutelná, připadá si ohrožen.
Mezi nejčastější náročné životní situace patří:
-
situace s nepřiměřenými úkoly a požadavky (velké množství úkolů, na které děti nemají dostatek sil),
-
situace problémové (nové úkoly nelze řešit zavedenými postupy, málo zkušeností),
-
situace s překážkami (dosažení cíle vzdalují překážky, přání je nereálné),
-
situace konfliktní (nastal střet zájmů, dítě se musí rozhodnout pro jednu věc),
-
situace stresové (stres - odpověď organismu na silný podnět, dítě se v náročné situaci neadaptuje, nedojde ke snížení napětí).
Při opakovaném neúspěchu dochází k narušení sebeúcty, k pocitu nedostatečnosti: „To nezvládnu, na to nemám.“ Jedním z obranných mechanismů, jak zvládat náročné situace, může být agrese.2) Nárůst dětské agresivity je v posledních letech často diskutovanou otázkou, jako jedné z příčin nezákonného jednání dětí a mládeže. Agresivitu lze charakterizovat jako pohotovost k násilnému jednání, záměrné chování, které způsobuje škodu jiné osobě. Lze rozlišit agresi:
-
instrumentální jako prostředek k dosažení cíle,
-
emocionální, vznikající při silné negativní emoci.
V poslední době se psychologové přiklání k tomu, že agrese je naučený způsob chování, protože se to „vyplatí“. Začíná to nápodobou. Násilný partner přímo vyzývá dítě, aby si do toho druhého také koplo, pětiletá holčička je naváděná svým otcem, aby plivala na matku. Většina agresivních partnerů i obětí podobné zážitky nejdříve viděla u svých rodičů, měla despotického otce či matku nebo jejich dětství bylo provázeno vážnými rodinnými konflikty, které končily rozvodem, ponižováním, psychickým násilím... Budoucí pachatelé a pachatelky v dětství totiž viděli, že násilí je často „efektivní způsob“ jednání, který vede k cíli, tedy splnění představ násilníka. Oběť zase doma viděla, že takové jednání je trpně snášeno, je to něco „normálního“ v životě rodiny, s čím je třeba se bez většího odporu smířit. To, co děti musí vidět, slyšet a prožívat, se projevuje dvojím způsobem: vedle poruch chování, závažných psychických a zdravotních problémů, nočních můr a děsů, se objevuje také to, že děti mají tendence chování, které viděly, opakovat.
Typický příklad: „Táta mi říkal, že když se mi něco nelíbí, mám každému dát nejdříve přes hubu. Že je to dobrý způsob, jak někoho rychle přesvědčit. Máma taky vždycky poslechne. Když může táta, proč ne já?“ je zdůvodnění faktu, že desetiletý Petr kopl svoji spolužačku.3) Děti a mladiství svoje jednání často zdůvodňují tím, že to přece dělají, a bez postihu, i jejich rodiče. To potvrzují učitelé a psychologové. V dospívání a dospělosti se zažitá skutečnost projevuje právě v tom, že se opakují násilné vzorce chování ve vlastních partnerských vztazích. Děti v rodinách, kde se vyskytuje domácí násilí, jsou svědky urážek, ponižování, vulgarit, psychického teroru či přímo fyzického násilí ve více než devadesáti procentech případů.4) V poslední době lze vypozorovat trend stoupající agrese u dětí, vzhledem ke složitosti současných vztahů ve společnosti je to celkem přirozené. Jsou nastavená pravidla, která však vždy mají svůj líc i rub, a rodiny samy o sobě nechtějí nebo ani nedokážou tato pravidla s dětmi pochopit a jednoznačně nastavit svou rodičovskou autoritu, stanovit si pravidla hry. A pak pochopitelně vznikají problémy. Je to vlastně nesvoboda ze svobody, která řadu mladých lidí dostává do situace, kdy experimentují s tolerancí okolí, s tím, co mohou a nemohou. Tak se stane, že dítě v sobě dusí agresi. Příčin tam může být celá řada. Mohou to být příčiny reálně vztahové, přitom se to vůbec nemusí týkat například školy, ani konkrétní „provokující“ osoby. Také to mohou být virtuální příčiny, třeba nepříjemné zážitky z neklidného spaní. Děti také hrají různé bojové počítačové hry nebo se koukají na násilnické filmy, a pak z toho mají stavy nekontrolovaného neklidu a tíhnutí k vybití se agresí. „Mladí lidé se sklony k excesům v jednání se často straní kolektivu, nebo se třeba nedokážou podívat pedagogovi do očí a uhýbají pohledem. Anebo se naopak dívají velmi přímo, naostro s přepjatým, agresivním výrazem, kterým vlastně tu autoritu přebíjejí.“5)
Co tedy poradit učitelům? Měli by si dětí co nejvíce zdravě všímat, zapojit i rodiče, pokud se to podaří. Je třeba problém řešit především vymáháním odpovědnosti rodičů. Důležitá jsou také školní a rodinná pravidla, která si vytvoříme všichni společně. Děti pak takovým pravidlům rozumí a chápou jejich důležitost. Domluvit se na podmínkách dodržování pravidel. Osvědčenou metodou vedoucí k sebekázni je sepsání úmluvy o domluvených pravidlech, která bude umístěna na viditelném místě ve třídě, ale i doma v kuchyni či v dětském pokoji. Pokud některé dítě pravidlo poruší, chtějme po něm, aby své chování samo vyhodnotilo, řeklo, které z pravidel porušilo a z jakých důvodů. Tímto vysvětlením zjistí i vychovatel příčinu, což se neděje, pokud dítě jednoduše napomeneme. Důrazem na sebekázeň se snažíme nahrazovat vnější ukázňování dětí (neustále napomínaní, okřikování, upozorňování).6)
Dítě musí mít pocit bezpečí. Je to jistota, že svět, v němž žije, mu nebude ubližovat a že je pro ně přehledný. Ví, kde co je, co smí a co nesmí.
ZDROJE
-
HILL, Grahame. Moderní psychologie. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-71-78-641-1.
-
PAVLOVSKÝ, Pavel. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80-247-0181-2.
-
LANGMEIER, Josef a MATĚJČEK, Zdeněk. Psychická
deprivace
v dětství. Praha: SZdN, 1968.
-
HOLÁ, Lenka.
Mediace
v teorii a praxi. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3134-6.
1 Relativně drobná a reverzibilní závada, resp. lehčí specifická a hraniční porucha v chování nebo prožívání; závada v chování, která však nesplňuje závazná kritéria pro patologickou poruchu chování a poruchu psychiky, závada je v širší normě, krátkodobější, méně intenzivní a zcela nebo alespoň částečně reverzibilní (ABZ CZ slovník cizích slov, prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc.).
2 AD GREDIOR (lat.) - přistoupit blízko, napadnout
3 Z denního tisku.
4 Ze sondy centra ROSA, které dvacet let pomáhá obětem násilí.
5 Dětský psycholog Petr Beroušek, Právo, 9. 11. 2012.
6 Podle: Psychická
deprivace
v dětství, Langmeier a Matějček (1968) .

Související dokumenty

Pracovní situace

Základní momenty novely zákona o pedagogických pracovnících a novely školského zákona
Pedagogičtí pracovníci a pracovní poměr na dobu určitou od 1. 9. 2023 (1. část)
Školský zákon a jeho vyhlášky
2022/2023: Činnosti mateřské školy v 1. pololetí školního roku
Malotřídní základní škola - legislativa
Pravidla rozpočtové odpovědnosti
Shrnutí základních legislativních změn ovlivňujících činnost škol a školských zařízení ve školním roce 2017/2018
Novela maturitní vyhlášky
Shrnutí změn školského zákona k 1. 9. 2015
Jak „číst“ nový občanský zákoník – povaha jeho právních norem
Právní domněnky v novém občanském zákoníku a jejich rizika
Blíží se lhůta pro změnu stanov SRPŠ
Pracovní doba pedagogických pracovníků, její rozvržení a evidence
Zápis do prvního ročníku základního vzdělávání – základní souvislosti v rámci školského zákona a prováděcích vyhlášek
Přijímání ke vzdělávání ve střední škole a konzervatoři - právní předpisy, informace
Leden 2022: Právní předpisy a informace významné pro práci škol a školských zařízení
Prosinec 2021: Právní předpisy a informace významné pro práci škol a školských zařízení
Červen a červenec 2021: Právní předpisy a informace významné pro práci škol a školských zařízení
Srpen a září 2021: Právní předpisy a informace významné pro práci škol a školských zařízení
Říjen 2021: Právní předpisy a informace významné pro práci škol a školských zařízení

Poradna

Jmenování ředitele
Cestovní náklady v případě cesty na soutěž - odborná poradna, odpověď na dotaz
Zahraniční výjezd ředitele školy - odborná poradna, odpověď na dotaz
Cestovní náhrady při cestě na školení - odborná poradna, odpověď na dotaz
Čipy ve školní jídelně - odborná poradna, odpověď na dotaz
Volby do školské rady
Dohoda o výkonu práce z domova
Úplata za zájmové vzdělávání
Směrnice
Pracovní náplň
Nekomunikace
Zřizovatel
Doplňková činnost
Zástup
Pracovnělékařské služby
Jmenování ředitelky
Poplatky školní družina
GDPR
Vychovatelka ŠD
Pracovní neschopnost

Články

Kriminalita, mládež, výchova
Kriminalita, mládež, výchova, 5. část - Extremismus a škola
Kriminalita, mládež, výchova, 6. část - Domácí násilí a škola
Kriminalita, mládež, výchova, 3. část - Šikana ve škole z pohledu práva
Kriminalita, mládež, výchova, 4. část - Drogy ve škole z pohledu práva