Konec je nový začátek

Řada přístupů, které usilují o tzv. slaďování osobního a pracovního života (work-life balance), poměřuje dobu strávenou v práci a volný čas a vzbuzuje v nás přesvědčení, že bychom se měli zabývat hledáním žádoucího, optimálního poměru mezi prací a svým životem. Tento přístup je do značné míry zavádějící: vždyť práce do života člověka patří - život je v tomto případě jakousi nadmnožinou, v níž je práce významnou dílčí součástí. Je nelogické stavět tyto prvky do opozice a snažit se hledat rovnováhu mezi celkem a částí... V naší kultuře je práce a zaměstnání v centru životního dění, a to jak v uspořádání společnosti, tak v psychice člověka. Uspokojuje jeho elementární potřeby seberealizace, naplnění a sebeúcty. A tak bychom namísto rovnováhy, kdy osobní a pracovní život dáváme každý zvlášť na jinou misku pomyslných vah, měli usilovat spíše o dosažení souladu, harmonie.

Zajímavý pohled na důležitost jednotlivých stránek života v české společnosti nabízejí výsledky šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z roku 2004. V tomto průzkumu²⁾ uvedli respondenti na prvních místech položky "žít ve spokojené rodině" (96 %) a "žít ve zdravém životním prostředí" (95 %). Hned na třetí příčku umístili položky "mít zajímavou práci, která by mě bavila" (89 %) a "mít práci, která má smysl, je užitečná" (89 %). Výzkum ozřejmuje i další preference pracovního života (s. 6): "pracovat v kolektivu sympatických lidí" (87 %), "podávat perfektní profesionální výkon" (78 %), "mít práci, která umožňuje zkoušet nové věci" (65 %). Průzkum CVVM tak ukazuje, jak je práce v našem životě veledůležitá a že harmonie nastává, když je pro nás naše práce výzvou, dává nám smysl, a když nás baví.

Taková práce je významným zdrojem životní spokojenosti - dokud do něj nezasáhnou další okolnosti, která nás o ni připraví. To může mít na psychiku člověka vážné devastační účinky. Ztráta zaměstnání ovlivňuje sebepojetí člověka, a pokud bylo toto zaměstnání součástí jeho identity, pak má jeho ztráta přímý dopad na celkový sebeobraz. Odchod ze zaměstnání přináší vždy jak pro pracovníka, tak pro jeho širší sociální okolí nějaké změny. Někdy se může jednat o faktory pozitivní, v drtivé míře je ale tento krok spojen s důsledky negativními, především se změnou sociálního a ekonomického postavení či s prohloubením finanční nejistoty, z níž následně vyplývá i snížení obvyklého standardu uspokojování materiálních potřeb jedince i rodiny. Ztráta zaměstnání a tím i snížení finančního příjmu vyvolává růst napětí v rodině a v ostatních interpersonálních vztazích a to má často za následek zdravotní a psychické potíže. Nezaměstnanost je tak považována za klíčovou socioekonomickou determinantu zdraví.

Důležitým faktorem v souvislosti se ztrátou zaměstnání je vztah, který k němu dotyčný měl. Lidé, kteří byli v předešlém zaměstnání úspěšní a oddaní své práci, prožívají ztrátu intenzivněji a s větší stresovou zátěží. Tito oddaní pracovníci vykazují během nezaměstnanosti horší psychické zdraví, jako by ztráceli "pevnou půdu pod nohama", život pro ně "přestává mít smysl". Mareš (1994, s. 56) dokonce uvádí, že pokud je jedinec se svou prací plně ztotožněn i po její ztrátě, znamená to pro něj jakousi "sociální smrt".

Pro lidi vykonávající práci s nižším socioekonomickým statusem je ztráta zaměstnání spjatá spíše s finančním strádáním nežli vědomím ztráty jejich identity. Naopak čím vyšší je socioekonomický status povolání či jeho prestiž, tím větší je pravděpodobnost ztráty identity jedince a závažnějšího dopadu na jeho duševní zdraví. Na ztrátu pracovního místa reaguje člověk především emocionálně. Důsledky jsou tudíž psychologické a psychiatrické, a to jak krátkodobé, tak i dlouhodobé. Člověk vnímá tuto nepříznivou situaci převážně jako ohrožení své budoucnosti, což u něho může snižovat jeho psychickou pohodu a negativně působit na jeho duševní zdraví - způsobovat deprese, úzkost, snížení sebeúcty či zhoršení interpersonálních vztahů.

Jedinec také ztrácí profesní roli, což snižuje jeho osobnostní jistotu. Stává se emočně labilnějším a zranitelnějším, přichází o sebevědomí, což následně ovlivňuje jeho kompetenci a motivaci nalézt nové pracovní místo. Následkem toho se může u těchto lidí blokovat udržování a rozvíjení jejich profesních znalostí, schopností a dovedností. To vše v konečném důsledku snižuje jejich šanci na návrat na pracovní trh.

Dalším důležitým faktorem je věk člověka v období ztráty zaměstnání. S věkem se pojí určité finanční povinnosti, sociální a rodinná očekávání. S věkem také souvisí šance na znovunalezení zaměstnání. U lidí středního věku (především u mužů) způsobuje ztráta zaměstnání nejen větší psychické, ale také somatické zdravotní potíže než u mladších a starších věkových kategorií. To je zapříčiněno i tím, že mají vyšší odpovědnost a finanční závazky vůči své rodině, což často vyplývá z jejich postavení živitele. Jiným z faktorů, který také silně ovlivňuje vyrovnání se se ztrátou zaměstnání, je tudíž i gender. Mezi muži a ženami existují rozdíly prožívaní. V důsledku těchto změn dochází často k dezorganizaci v rodině, narušení denních rodinných zvyklostí, změnám v sociálních vztazích.

Ještě jiným aspektem je ztráta perspektivy budoucnosti či ztráta orientace v ní, jež může způsobit celkovou životní rezignaci. Ztráta pracovní pozice s sebou nese také ztrátu bývalých přátel z pracovního prostředí, dochází k výraznému snížení potřebnosti, seberealizace a pracovního uspokojení.

Osobně se však domnívám, že aspektem ztráty zaměstnaní, který nás zasahuje nejvíce a nejhlouběji, je pocit příkoří a nespravedlnosti. Cítíme-li se právem ukřivděni, může být skutečně obtížné zachovat si vlastní hrdost. Litovat se ale zpravidla nikam nevede - nejlepší bude se přes situaci co nejrychleji přenést. Může to být impulz ke změně. Najednou máte prostor se zastavit, promyslet si, jak dál, a uvědomit si, co chcete a co ne.

Nevýhodou pro budování kariéry ve školství je poměrně plochá organizační hierarchie. Odvolaný manažer školy tak snadno spadne zpět na pozici řadového učitele, pokud obratem nevyhraje jiný konkurz nebo si nezajistí místo zástupce na jiné škole. Po letech strávených ve vedoucí funkci mohou někteří bývalí ředitelé/zástupci uvítat možnost vrátit se zpátky do třídy a znovu se věnovat pedagogické činnosti. Je ovšem stejně tak pravděpodobné, že zkušený školský manažer (jakkoli mohlo být příčinou jeho odvolání vážné pochybení) si již ve školství místo hledat nebude. Současný nenasycený pracovní trh mu nabízí celou řadu příležitostí. Může si náš školský systém dovolit takto lehkovážně přicházet o lidské zdroje?