Je nezbytné, aby kapitán občas zasednul k veslům?

Vydáno:

Poslední dobou se hodně diskutuje o kariérovém systému učitele i ředitele školy, o výhodách i úskalích vytvářeného systému. Stejně tak bylo již vícekrát pojmenováno, že ředitel školy nemá čas na řízení kvality výuky, na vlastní pedagogický proces, jeho ovlivňování, kultivaci a zušlechťování této základní složky práce školy. Rád bych dnes pozornost čtenářů obrátil na tu konkrétní složku pedagogického procesu, kterou ředitel školy sám vykonává tím, že učí v hodinách svoje žáky.

Je nezbytné, aby kapitán občas zasednul k veslům?
PhDr.
Václav
Trojan
Ph. D.
vedoucí katedry Centra školského managementu Pedagogické fakulty UK v Praze
Prvním problémem na naší cestě bude zřejmě srovnání velikosti škol, na což nakonec pamatuje
předpis o výpočtu přímé vyučovací povinnosti ředitele podle počtu tříd.
Naštěstí nemáme uniformně stejně veliké školy, což se ovšem v těchto vodách jeví jako jisté úskalí. Při úvahách o tom, zdali je nutné a užitečné, aby ředitel učil, si každý může představit něco zcela diametrálně odlišného, např. střední školu s několika tisíci žáky a na druhé straně malotřídní základní školu. V uvedených případech má ředitel pochopitelně
nesrovnatelně rozdílnou vzdálenost od dětí, od pedagogiky, tedy od vlastní výuky.
Proto se leckdy snažme chápat názory jedné i druhé strany. Je to můj osobní pocit z debat ve školství v posledním období, ale často místo snahy o pochopení východisek, argumentů a stanovisek druhých lidí černobíle a kategoricky nesouhlasíme, a zavíráme tak zbytečně rychle dveře možné komunikaci, sblížení a domluvě.
Dávám k dispozici názor skupiny pedagogů, který na jedné straně není příliš veliký na zobecňující tvrzení, na druhé straně ovšem otvírá dva základní pohledy na otázku, zdali ředitel má učit žáky, tedy ( jak praví titulek) zda má kapitán lodi občas sednout k veslům či vylézt do strážního koše. Je přeci původem dobrý lodník, tyto práce zná, často je rád a dobře vykonával a mohl by ukázat ostatním, že rozumí skutečně více oblastem, ne-li celé lodi. V rámci
výzkumného šetření
jsem se dotázal stovky pedagogických pracovníků českých škol, jaký je jejich názor na zmiňovanou problematiku. Byli požádáni, aby jednak vyjádřili kladný či záporný postoj a navíc odpovědi co nejvíce odůvodnili. Pokládám to za správné, neboť leckdy suchá statistická data je dobré mít srozumitelným způsobem doplněna, lze tak získat plastický pohled na celou věc.
Respondenti byli v době výzkumu pedagogickými pracovníky škol a školských zařízení ve funkci ředitele školy, zástupce ředitele, středního managementu či vyučujících předmětů. Jednalo se tedy
o osoby z terénu, které jsou každodenně konfrontovány se svými pedagogickými povinnostmi na jedné straně a s manažerskými povinnostmi ředitele získanými přímo či zprostředkovaně na straně druhé.
Na položenou otázku, zdali má ředitel školy v době výkonu funkce vykonávat přímou vyučovací povinnost, kladně odpovědělo 58 % respondentů, záporně 42 % respondentů, nenašli jsme zásadní rozdíly mezi respondenty z různých druhů škol. Číslo záporných odpovědí je poměrně vysoké a jistě znepokojivé vzhledem k českému tradičnímu pojetí. Nastává zde téměř u poloviny pracovníků jisté pnutí, které bude muset být v budoucnu řešeno legislativně, popř. změnou povinností a z toho vyplývající snížení míry autonomie ředitele školy.
Které byly ty nejčastěji reflektované kladné či záporné názory na přímou vyučovací povinnost ředitelů škol?
Kladné názory:
 
zachování praxe učitele
 
most mezi ředitelem, učiteli a žáky
 
je třeba zůstat v obraze a udržet si kontakt s problematikou
 
pedagogický proces je základní náplní školy
 
možnost poznání žáků během výuky
 
odreagování po manažerských povinnostech
Záporné názory:
 
pedagogickou povinnost by bylo možno splnit jinak (např. zastupování nepřítomných učitelů by umožňovalo návštěvu většího množství tříd)
 
ředitel stejně během vlastní výuky nepozná všechny žáky školy
 
značná časová náročnost výuky
 
ředitel školy má širokou škálu povinností, nemůže zajistit pravidelnost rozvrhu
 
množství jiných činností znesnadňujících kvalitní výuku
 
malé množství vyučovacích hodin zejména u ředitelů základních a středních škol stejně neumožňuje, aby byl ředitel školy stále nejlepším pedagogem
Základní otázkou interpretace získaných názorů se jeví zdůvodnění vysokého procenta respondentů, kteří by hypoteticky preferovali novelizaci zákona o pedagogických pracovních ve smyslu odstranění tradičního pojetí pedagogické práce u ředitelů škol.Obsah práce a kompetence ředitelů škol doznaly obrovských změn zejména v souvislosti s probíhající
kurikulární reformou
a často zmiňovaným politickým neodborným vlivem na školy. Ředitel školy řeší problémy z oblasti práva, ekonomiky, stojí v čele výběrových řízení a velikých projektů, v neposlední řadě svoji roli hraje i postupné slučování škol a zvyšování počtu tříd. V této situaci se jeví jako pochopitelné, že
mnozí respondenti prakticky rezignovali na pedagogickou roli ředitele školy
a jeho přímou práci s žáky, což je znepokojivá situace. Je ovšem poměrně pravděpodobné, že ředitelé škol mají mnohem větší kladný vztah ke svému pedagogickému působení a vysoké procento negativních odpovědí je pouze obrannou reakcí na stávající stav. Během následných elektronických diskuzí většího množství řídících pracovníků či během rozhovorů v ohniskových skupinách se projevilo mírně
vyšší procento respondentů, kteří by preferovali zachování přímé vyučovací povinnosti ředitele školy
jako předpokladu ovlivňování a kultivace pedagogického procesu na jím řízené škole.
Co dodat závěrem? Termínem ředitel školy označujeme jednotlivé členy značně diverzifikované skupiny lidí. Netřeba znovu připomínat různou velikost škol a tedy rozdílný počet žáků i pracovníků školy, různé typy škol i regionální specifika. Proto je podle mého soudu nutno k této otázce přistupovat velice citlivě. A to jsem ještě nepřipomenul tradici českého školství, která
považovala ředitele školy spíše za řídícího učitele než manažera či lídra organizace.
Pro některé případy, některé typy škol, je dost možná správné, aby se ředitel věnoval škole jako celku a nikoli dílčím výkonům ve vyučovací hodině. Jistě to jeho autoritě a významu neuškodí. Pro všechny školy a pro všechny ředitele to určitě neplatí, alespoň v našem kontextu a v současné době. Rozhodování je vždy v rukou zákonodárců. Ti se často rozhodují podle ekonomických hledisek. Stálo by to skutečně školu více peněz? A co kdyby to zákonodárci dali do rukou samotným ředitelům škol? Ruku na srdce, jak byste se rozhodli vy, dámy a pánové?

Související dokumenty

Pracovní situace

Jak zadat školní web
Kdy může zřizovatel odvolat ředitele školy?
Vnitřní předpis o spisové službě pro školy
Jak na spisový a skartační řád?
Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Kompetence vedoucích zaměstnanců a jiných zaměstnanců v oblasti kontroly
Předávací protokol
Rozvoj pedagogických pracovníků
Stávka pedagogických pracovníků z pohledu zřizovatele
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Statutární orgán, zástupce statutárního orgánu
Hospitace
Konání pedagogické rady
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Odvolaný vedoucí zaměstnanec (ředitel školy, zástupce ředitele) a výpověď z důvodu fiktivní nadbytečnosti
Konkurzy na ředitele škol a školských zařízení
Předávací protokol v souvislosti s ukončením výkonu činnosti ředitele školy
Vzorová zadávací dokumentace pro tvorbu školních webových stránek
Přístupnost školního webu podle litery zákona
Ztráta věci z nezabezpečené skříňky

Poradna

Granty
Ukončení pracovního poměru – ředitel školy
Změna ředitele v soukromé škole
Přespočetné hodiny u statutárního zástupce ředitele ZUŠ
Jmenování ředitele
Vzdání se funkce
Výkon veřejné funkce
Míra vzdělávací povinnosti
Platový tarif vedení školy
Vzdání se pracovního místa ředitele školy
Bývalá ředitelka
Jmenování a odstoupení ředitele školy
Přímá pedagogická činnost
Osobní příplatek
Přímá vyučovací povinnost
Zástupce ředitele
Dietní stravování
Přijímání ke vzdělávání
IVP
FKSP