Je lehké vstoupit na novou palubu?

Mohou přijít z předchozí lodi dobře vybaveni, schopní a mnohého znalí, ale správný kapitán ví, že neradno spoléhat pouze na minulost. Existuje a ve školách je jistě praktikována řada postupů, které pomohou novému učiteli, aby se správně zapojil do společné práce, aby měl začátek působení ve škole ulehčen nejen on, ale i ostatní učitelé a nakonec i žáci. Každá změna v posádce je citlivou záležitostí a mělo by se k ní přistupovat se skutečnou vážností.

Je příjemné vstoupit poprvé do ředitelny po vyhraném konkurzu a jmenování ředitelkou či ředitelem školy. V hlavě je plno plánů a dobrých nápadů, v notebooku napsaná vize školy. Již několik dnů nový kapitán přemýšlí o své posádce, jak ji motivovat, zapálit pro věc či poopravit podle svých představ. Je přesvědčen, že to bude dělat lépe než jeho předchůdce, že zcela jistě zvládne všechno a asi ani neuvažuje, co je v tuto chvíli prioritou a že

Ráno přinese paní ekonomka první fakturu, ozve se někdo z úřadu a urguje jeden z mnoha výkazů, e-maily chodí jeden za druhým. Nemluvě o kostlivcích, kteří se pomalu vynořují ze skříně v podobě čehokoli v minulosti nedotaženého. Moc prosím čtenáře – nepodceňuji nové nadšence, jen v duchu vidím ty situace, které jsou potom řešeny laicky, nekompetentně a přitom bez špetky zlé vůle či neochoty dělat svoji práci dobře.

Člověk, který se rozhodne podat přihlášku do konkurzu, bude určitě pracovitý, cílevědomý, možná i trochu ješitný, v každém případě odvážný. Před několika měsíci jsem se věnoval krátké úvaze, kdo se rozhodne podstoupit toto pracovní, avšak i osobní riziko. Nejsem ovšem sám, kdo má oprávněně špatný pocit z toho, že necháváme nově nastupující ředitelky a ředitele znovu a znovu nasedat do Kolumbovy lodi a objevovat Ameriku. Asi ani fatálně špatný výsledek našich patnáctiletých žáků ve srovnávacím šetření PISA 2009, dokonce ani studená sprcha v podobě zprávy nezávislé komise o stavu českého školství zatím neprobouzí zřizovatele, pedagogickou veřejnost či rozhodující osoby na Ministerstvu školství ze snění o tom, jak jsme dobří a všechno umíme. Jsou totiž země, které po srovnatelném neúspěchu vlastních žáků začaly jednat a provádět právě

se věnoval listopadový příspěvek, bylo by již opakováním známých skutečností či přímo nošením sov do Athén znovu psát, že mnohé v našem systému není v pořádku a cosi chybí. V tomto zamyšlení mi nejde o formální stránku věci, ač ji budu stále dokola opakovat a dávat najevo, že je situace bez přehánění špatná. Dnes chci obrátit pozornost čtenáře jiným směrem – totiž k pomoci novému řediteli. Ze strany jeho

Rád věřím tomu, že mnozí zřizovatelé svým novým řídícím pracovníkům pomáhají, ale… Již před třemi lety jsem se obrátil v rámci výzkumné části vlastní dizertační práce na po celé České republice s dotazem, zdali věnují pozornost vzdělávání nově nastupujících ředitelů svých škol, přidané hodnotě ředitelovy práce a jak si tyto procesy vyhodnocují. Vedla mne k tomu prostá úvaha, že vedoucí odborů školství budou mít jistě veliký zájem tento proces vyhodnocovat, když jej z veliké části vlastně financují (dosavadní často zavedená praxe hrazení nákladů za vzdělávání ředitele v plné výši z rozpočtu škol se mi osobně vůbec nelíbí, ale to je jiné téma).

K mému velikému překvapení byl opak pravdou. Ředitelé museli dokladovat pouze formální část, tedy předložit odpovídající vysvědčení či certifikát v souladu se zněním zákona. Logika věci, účelnost, tedy i nechávala zřizovatele chladnými. Analogicky se dá uvažovat, že málokde existuje podpora nově nastupujícího ředitele, systematická pomoc, uvádění do problematiky, nemluvě o jisté době relativního hájení po zahájení výkonu jeho činnosti.

Nový kapitán potřebuje kontakty, potřebuje jít za zkušenějšími kolegy, potřebuje kvalitní vzdělání před nástupem do funkce, potřebuje určitý servis. Nemá cenu pořád dokola lamentovat nad skutečností, že dosud postrádáme kariérový model, že nepomáháme novým ředitelům na jedné straně a systematicky nevyužíváme zkušeností těch služebně starších.

S uváděním či pomocí novým ředitelům lze začít téměř ze dne na den. Jednu věc nelze zapomenout. Existují dvě základní modelové situace nástupu nových ředitelů. Jinak bude svůj nástup prožívat člověk, který nastoupil do zcela jiného prostředí, musí pochopit všechny vnitřní vazby, odhalit tábory, míru upřímnosti sdělovaných informací, strukturu školy, její tradice a zvykové právo a je odkázán ve vysoké míře na svůj instinkt, odhad, porovnává novou skutečnost se svými zkušenostmi. Druhá základní situace odpovídá případu, kdy nový ředitel školu velice dobře zná, neboť na ni dlouhodobě působil jako učitel, popř. si vyzkoušel nějakou řídící funkci. Tato situace však vůbec není lehčí než situace předchozí. Často je tomu naopak – člověk je konfrontován se svými předchozími názory, postoji a díky tomu, že je v jiné roli, s jinými pravomocemi a informacemi, může být označován za někoho, kdo se změnil, komu funkce vlezla jak se říká do hlavy a zažívá první pocity osamění uprostřed množství lidí.

Nabízím možný úhel pohledu. Jeden z modulů studia oboru Školský management realizovaného na naší katedře, mimochodem dlouhodobě ceněný samotnými posluchači, se věnuje praktickým činnostem řídících pracovníků. Jde o modul (dříve Manažerská praxe), systematický cyklus setkávání posluchačů ve školách, školských zařízeních, ale i v ziskových organizacích (zde se nabízí zajímavá možnost srovnání odlišných podmínek), krajských úřadech i pracovištích České školní inspekce.

Realizované aktivity navazují na teoretické poznatky získané na přednáškách jednotlivých předmětů, ale hlavní náboj spočívá v systematické výměně zkušeností a v upřímně sdělovaných informacích. Již na prvních setkáních ve školách se stávají posluchači stíny konkrétního ředitele, sledují jej při práci, přinášejí svůj pohled zvenčí a naopak se dozvídají o činnosti školy všechno, co není patrno na první pohled. Stávají se v krátké době jistým kritickým přítelem, který umí pochválit, ale stejně tak pojmenovat nedostatek, který člověku zevnitř může unikat. Mnozí posluchači našeho oboru sami realizují větší množství podobných setkání, než jim předepisují podmínky studia.

Určitě je výhodou, že členové jedné skupiny většinou nepocházejí z blízkých škol, tedy si přímo nekonkurují. Na druhé straně by zřizovatelům mělo jít o posílení spolupráce mezi jejich řediteli více než o posílení konkurenčního či soutěživého ducha. Metoda vítěz – vítěz může platit i mezi organizacemi, nejen mezi jednotlivými lidmi. Rád tímto nabízím zřizovatelům škol pomoc s vytvořením podobných pro nově nastupující ředitele. Určitě by se to vyplatilo všem – zřizovatelům, novým ředitelům a nakonec i ředitelům zkušenějším, kteří by si jistě během předávání zkušeností ještě leccos utřídili.

Jak to v životě chodí, najdeme na tuto problematiku jistě více názorů – souhlasných i nesouhlasných. Předem děkuji Vám čtenářům za názory na to, co by potřeboval nový kapitán lodi. Něco se nedá změnit hned. Mám však pocit, že v této oblasti by nebylo potřeba mnoho financí pro odstranění celé řady zcela zbytečných problémů.