Při poradenské návštěvě jedné početné první třídy jsem velmi obdivovala paní učitelku. Mimo jiné pro její příjemný, úsporný a přitom jednoznačný mluvní projev. Ona se ale trochu vyděsila mého logopedického zaměření: ví o své vadě výslovnosti, snad to prý nepoznám...? Poznala jsem to, ale vylučovací metodou -v její řeči nepadlo jediné slovo s hláskou „Ř“. Mistrovské řešení!
Jiný příklad: kamarádka je výborná učitelka se svižným a bohatým mluvním projevem. Ten se mění v okamžiku, kdy se dostane do byť jen mírného stresu nebo euforie. Její sykavky se v takových situacích - a že jich při vyučovacím procesu nastává hodně - rázem dostanou do nekorektní interdentální polohy, lidově řečeno šlape si na jazyk.
A další: významná lékařská kapacita označila mé zranění „uéze uabua uevého uamene“ (léze labra levého ramene). Přitom izolovaně vysloví hlásky L a R bez problémů. Určitě se vám také vybaví podobné příklady z vašeho okolí nebo z médií. Proč je popisuji? Protože právě lidem s takovými obtížemi v řečovém projevu je určena naše nová publikace Jazykolamové bajky pro dospělé (Wolters Kluwer, 2016).
Čím je tato kniha výjimečná? Tím, že je určena dospělým. Vady výslovnosti bývají totiž spojovány hlavně s dětmi a pro jejich nápravu je na trhu obrovské množství materiálů. Ovšem i mnozí dospělí mají v této oblasti menší či větší obtíže, letité nebo nově vzniklé. Někteří si to i uvědomují. Pozor, to není míněno sarkasticky! Na kurzech logopedických asistentů se opakovaně setkáváme s tím, že jsme první, kdo upozorní frekventanta na jeho nesprávné sykavky nebo TDN a L na spodině. Pro dospělé, kteří se odhodlají k nápravě nebo zdokonalení své výslovnosti, nebyly dosud k dispozici odpovídající ucelené texty, spojené navíc s pobavením. Jen ti nejodhodlanější trénovali na náhodných větách typu „sněhuláci jezdí na saních z kopce“ nebo na obecně známých jazykolamech o Julii, která odmítá naolejovat...
Je třeba si uvědomit, že mluvní projev má z hlediska logopedie dvě složky - obsahovou a formální čili výslovnostní. Obě se dají více či méně ovlivnit. V nové knížce se věnujeme oblasti výslovnosti. Jak je popsáno v krátkém úvodu, může na ni působit řada faktorů. Kromě vrozeného tvaru a z něj vyplývajícího postavení mluvidel třeba nová mechanická skutečnost (náhradní chrup), nemoc nebo citové rozpoložení, jak je výše uvedeno ve druhém příkladu. V podobných případech lze na zlepšení výslovnosti zapracovat, na rozdíl od například tzv. gotického patra, při němž člověk korektní české R prostě vytvoří jen stěží, snaha nesnaha, bajky nebajky. Čímž upozorňujeme, že naše publikace není a ani nemůže být všespásná.
Jak že se tedy dá s knížkou konkrétně pracovat? Zvolme si model člověka, který pokud si to neohlídá, vyslovuje v proudu řeči ostrou polosykavku C a ostré sykavky S a Z se špičkou jazyka mezi zuby. Nejprve si ujasní nad bajkou „Jezevec Celestýn“ správné postavení mluvidel:
Při C, S a Z se hrot jazyka opírá o dolní řezáky a vzduchový proud proniká nad jeho střední částí. Zuby by měly být lehce stisknuté, rty by měly tvořit úsměv.
Po úspěšném zkušebním vyslovení izolovaných hlásek se pouští do hlasitého čtení:
Únosci se ozvali v sobotu ráno v osm hodin a deset minut. Poslali lesnímu zastupiteli skokanu Honzovi esemesku, která obsahovala pouze sdělení o zajetí jezevce Celestýna, starosty lesa. O výkupném ani slovo, jen nejasný odkaz na informace, které budou následovat později. Skokan Honza znejistěl, pak se vyděsil a celý zmatený telefonoval Věnceslavě, paní jezevcové, s opatrným dotazem, zda je starosta doma? Paní Věnceslava nasupeně odsekla, že se starý Celestýn asi zaseknul na schůzi protimysliveckého spolku, která se zjevně protáhla na celou noc. Spustila, že mu nachystala k snídani oblíbená vejce, ale jsou vystydlá. Že to jí snad dělá schválně, má o něj strach a co teď s těmi vejci? Jako starosta má důstojně spát doma a ne kdesi ponocovat jako zamlada, v tomto věku a postavení je to ostuda a vůbec... Skokan Honza se nedostal ke slovu, jen o poznání víc zezelenal a svolal zbývající zastupitele. Ti se během dopoledne dostavili do obecního mlází, kde byli zvyklí se scházet. Jejich sestava odpovídala výsledkům podzimních voleb...
Stop! Jak se čtenář postupně zaměřuje na obsah, přestává si sykavky hlídat. Takže buďto znovu, nebo se nejdřív seznámit s dějem, možná se zasmát a pak už se soustředit na výslovnost.
Jsme u závěru. Necítíme se být poučovateli, ale správná bajka musí mít výstup. A když už, tak v souladu s hláskovou skupinou: Krizové situace provázející zmizení jezevce - a nejen jeho - někdy vyústí v odhalení věcí, které měly zůstat skryté.
Po průběžně opakovaném čtení dobrovolnému publiku nebo spřízněné osobě jsou sykavky už skoro takové, jaké mají být. Obdobně lze využít další texty, zaměřené na TDN, L, ČŠŽ, kombinaci obou řad sykavek, R, kombinaci L a R, Ř. Poslední bajka je artikulačně nejobtížnější, obsahuje všechny rizikové prvky výslovnosti. Ale dává zároveň naději, že když to opravdu nejde, řešení je možné. Jen nad ním člověk musí víc přemýšlet, jako paní učitelka v úvodu článku.
Požitkem při čtení jsou ilustrace akademického malíře Pavla Koutského, který k nim říká: „Mně se to kreslilo parádně. Nadsázka, laskavost a zvířátka - to je moje! Navíc mám v poslední bajce vzhledem ke své výslovnosti konečně návod jak na to. Ale který z nich se mě týká, to neprozradím...“
Grafickou úpravu provedla mistryně svého oboru Michaela Blažejová. Dodává k tomu: „Většinou dělám jen grafické návrhy, sázení nechávám kolegům. Ale tentokrát jsem si užila i sazbu, protože mě to velmi bavilo a těšilo.“ Mimochodem, i ona přiznává, že si na bajkách trénuje výslovnost.
Cena titulu odpovídá jeho ojedinělosti - jak z hlediska zaměření a účelu, tak grafického zpracování. Z důvodu náročnosti tisku je výše nákladu takřka sběratelskou záležitostí, takže se omlouváme těm, kteří si možná budou muset počkat na druhé vydání.