Příspěvek je paralelou k tématu proběhlého kulatého stolu, o kterém referuje v tomto čísle Irena Lhotková na s. 16. Rád bych diskusi, jíž jsem měl možnost se také zúčastnit, dodatečně rozvinul o tuto úvahu: domnívám se, že učitelé a ředitelé se potřebují navzájem, a z této vzájemnosti vyplývá, že otázky kvality učitelů a ředitelů představují dvě strany téže mince. Je tedy třeba dopřát hlasu i učitelům, aby k věci řekli své.
Jakého ředitele školy potřebují učitelé absolventi
PhDr.
Jan
Voda
Ph. D.
Centrum školského managementu, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze; ředitel školy
Vyslovuji toto tvrzení na základě zkušenosti, kdy se při různých akcích překvapivě často setkávám s příslušníky dvou táborů:
s řediteli, kteří si stěžují na své učitele, a s učiteli, kteří prožívají frustraci ze svého ředitele.
Jako by jejich údělem bylo míjení. To mě vždy přivede na myšlenku, co by se stalo, kdyby se tyto skupiny prohodily, a jak by to šlo zařídit, aby se našli dobří učitelé s dobrými řediteli. A k čemu by to nakonec vedlo... Byly by tyto školy,
v synergii špičkového vedení a sboru
o to lepší, nebo by se i toto společenství záhy samovolně rozvrstvilo podle přirozeného uspořádání v každé společnosti na více a méně dobré, respektive ne tak dobré či nedobré? Uvažte: pokud se v řízení kvality soustředíme na eliminaci (odstranění) nejslabšího článku a nahradíme ho silnějším,
automaticky se celá hierarchie přepočítá
a tím nejslabším se stane zase jiný článek. Je to, jako když chcete zašlapat bouli na koberci – kdykoli na ni dupnete, vyhrbí se vedle jiná. Je tedy jen otázkou času, kdy v procesu posilování řetězu o silné články a zbavování se těch slabých přijde řada na vás... A jak by to dopadlo s tou druhou, inverzní polovinou škol?Učím základy školského managementu v předmětech pregraduálního studia učitelství. K výuce pochopitelně přistupuji z pohledu
praktických potřeb (budoucích) učitelů:
jak si po studiu najít práci ve školství; jak napsat životopis a motivační dopis; jak probíhá výběrový pohovor, jak zaujmout a uspět; jaký bude můj nástupní plat; jakou péči o začínajícího pracovníka mám očekávat (a nárokovat), jak probíhá adaptace zaměstnanců, jejich hodnocení, řízení pracovního výkonu... A zde, najednou (ne bezvýhradně, ale velmi často), jako kdybych přednášel
teorii na hony vzdálenou realitě ve školské praxi.
Zejména od studentů kombinované formy, kteří obvykle studují při zaměstnání, mají odučeno x let, a tedy vědí, zač je toho loket, slýchávám neskutečné historie.
Zákoník práce jako by na některých školách neplatil.
Nařízení vlády o platových poměrech jako kdyby mělo desítky výkladů.
„V jedenáct hodin za mnou přišla paní ředitelka
(bylo to o vánočních prázdninách v jedné nejmenované mateřské škole)
a řekla mi, že přišlo málo dětí, tak ať si dneska vezmu dovolenou...“
Nebo:
„Pan ředitel nám řekl, že na proplácení přesčasových hodin nemá škola peníze...“
(na škole se však supluje jako všude jinde). Rozpočtem se ředitelé zaklínají často:
„Účastnila jsem se všech prací na ŠVP a teď ho pro naše oddělení upravuju – přesto mě paní ředitelka nechává zařazenou v 8. platové třídě...“
Občas to, co studentkám říkám, jako by byla jen iluze.Nemám výčitky vůči svým kolegům ředitelům, že informace z mých přednášek vedou k
emancipaci studentů učitelství
a že jim dávám do rukou argumenty, jimiž potom svým ředitelům mohou pěkně zatopit. Ale uvědomuji si, jak je to všechno špatně. Že když už se učitel musí domáhat na řediteli svých
elementárních práv
a zbrojí se právními předpisy, to tam je pozitivní klima, kolegialita, spolupráce...
„Nikdo vás tu nedrží... Na vaše místo mám dva jiné zájemce...“
– na tom veškeré vyjednávání skončí, když jste v regionu s vyšší nezaměstnaností nebo špatnou dopravní obslužností. Transparentnost, spravedlnost, otevřenost je v případě odměňování na mnoha školách tabu.Vedle toho se učitelům velmi často
nedostává docenění jejich zájmu a úsilí o dosažení anebo prohloubení kvalifikace.
Učitel, který jezdí ob týden na fakultu na semináře a zkoušky, představuje pro ředitele v první řadě potíž se suplováním. A v těsném závěsu
problém s proplácením.
Rozvojový potenciál, perspektivu pro stabilizaci sboru
či bezprostřední inspirace do každodenního vyučování jsou mnohde přehlíženy. Úměrně tomu pak vypadá podpora studujících učitelů, pro které zvládnout náročné studium a skloubit ho s prací a se starostí o rodinu je už tak velice náročné.Když tohle všechno (a nejen tohle) slýchám, odcházím ze svých seminářů s prožitkem lítosti, ba zoufalství. A přemýšlím si, jakého ředitele svým studentům, budoucím učitelům přát. Víme to? Ptali jsme se jich kdy na to? Jejich zkušenosti shrnuji jen v několika hlavních bodech: V první řadě takového
ředitele, kterého si mohou vážit
pro jeho osobnostní charakteristiky – poctivost a spravedlnost. Takového, který ve škole p
odněcuje klima důvěry, respektu, spolupráce.
Na kterého se mohou obracet se svými problémy a u něhož najdou
podporu, pomoc a uznání.
Takového, který se za ně postaví, jenž bude jedním z nich, a který dokáže rozumně vybalancovat ekonomické a politické tlaky a zajistí škole provozní stabilitu a jistotu.Takového ředitele, který uzná profesionalitu učitelů spočívající ve
skutečných odborných kompetencích
(poučit v několika minutách absolventa, jak vyplnit třídní knihu, je malichernost proti tomu, co do jeho profesní kultivace vkládala fakulta celých pět let). A když dovolíte, přihřeju si ještě vlastní polívčičku: učitelům přeji ředitele-absolventa studia pro ředitele školy, kde má možnost si tohle všechno uvědomit a hodně z toho se naučit.