Jakého ředitele školy potřebují učitelé absolventi

Vyslovuji toto tvrzení na základě zkušenosti, kdy se při různých akcích překvapivě často setkávám s příslušníky dvou táborů: Jako by jejich údělem bylo míjení. To mě vždy přivede na myšlenku, co by se stalo, kdyby se tyto skupiny prohodily, a jak by to šlo zařídit, aby se našli dobří učitelé s dobrými řediteli. A k čemu by to nakonec vedlo... Byly by tyto školy, o to lepší, nebo by se i toto společenství záhy samovolně rozvrstvilo podle přirozeného uspořádání v každé společnosti na více a méně dobré, respektive ne tak dobré či nedobré? Uvažte: pokud se v řízení kvality soustředíme na eliminaci (odstranění) nejslabšího článku a nahradíme ho silnějším, a tím nejslabším se stane zase jiný článek. Je to, jako když chcete zašlapat bouli na koberci – kdykoli na ni dupnete, vyhrbí se vedle jiná. Je tedy jen otázkou času, kdy v procesu posilování řetězu o silné články a zbavování se těch slabých přijde řada na vás... A jak by to dopadlo s tou druhou, inverzní polovinou škol?

Učím základy školského managementu v předmětech pregraduálního studia učitelství. K výuce pochopitelně přistupuji z pohledu jak si po studiu najít práci ve školství; jak napsat životopis a motivační dopis; jak probíhá výběrový pohovor, jak zaujmout a uspět; jaký bude můj nástupní plat; jakou péči o začínajícího pracovníka mám očekávat (a nárokovat), jak probíhá adaptace zaměstnanců, jejich hodnocení, řízení pracovního výkonu... A zde, najednou (ne bezvýhradně, ale velmi často), jako kdybych přednášel

Zejména od studentů kombinované formy, kteří obvykle studují při zaměstnání, mají odučeno x let, a tedy vědí, zač je toho loket, slýchávám neskutečné historie. Nařízení vlády o platových poměrech jako kdyby mělo desítky výkladů. (bylo to o vánočních prázdninách v jedné nejmenované mateřské škole) Nebo: (na škole se však supluje jako všude jinde). Rozpočtem se ředitelé zaklínají často: Občas to, co studentkám říkám, jako by byla jen iluze.

Nemám výčitky vůči svým kolegům ředitelům, že informace z mých přednášek vedou k a že jim dávám do rukou argumenty, jimiž potom svým ředitelům mohou pěkně zatopit. Ale uvědomuji si, jak je to všechno špatně. Že když už se učitel musí domáhat na řediteli svých a zbrojí se právními předpisy, to tam je pozitivní klima, kolegialita, spolupráce... – na tom veškeré vyjednávání skončí, když jste v regionu s vyšší nezaměstnaností nebo špatnou dopravní obslužností. Transparentnost, spravedlnost, otevřenost je v případě odměňování na mnoha školách tabu.

Vedle toho se učitelům velmi často Učitel, který jezdí ob týden na fakultu na semináře a zkoušky, představuje pro ředitele v první řadě potíž se suplováním. A v těsném závěsu či bezprostřední inspirace do každodenního vyučování jsou mnohde přehlíženy. Úměrně tomu pak vypadá podpora studujících učitelů, pro které zvládnout náročné studium a skloubit ho s prací a se starostí o rodinu je už tak velice náročné.

Když tohle všechno (a nejen tohle) slýchám, odcházím ze svých seminářů s prožitkem lítosti, ba zoufalství. A přemýšlím si, jakého ředitele svým studentům, budoucím učitelům přát. Víme to? Ptali jsme se jich kdy na to? Jejich zkušenosti shrnuji jen v několika hlavních bodech: V první řadě takového pro jeho osobnostní charakteristiky – poctivost a spravedlnost. Takového, který ve škole p Na kterého se mohou obracet se svými problémy a u něhož najdou Takového, který se za ně postaví, jenž bude jedním z nich, a který dokáže rozumně vybalancovat ekonomické a politické tlaky a zajistí škole provozní stabilitu a jistotu.Takového ředitele, který uzná profesionalitu učitelů spočívající ve (poučit v několika minutách absolventa, jak vyplnit třídní knihu, je malichernost proti tomu, co do jeho profesní kultivace vkládala fakulta celých pět let). A když dovolíte, přihřeju si ještě vlastní polívčičku: učitelům přeji ředitele-absolventa studia pro ředitele školy, kde má možnost si tohle všechno uvědomit a hodně z toho se naučit.