Jaká by měla být paní učitelka pro prvňáčky

Je nepochybné, že učitel má význam pro edukaci dítěte v každém ročníku, nicméně jsem přesvědčený, že s formálním vzděláváním v nové instituci Devadesát procent dětí má sice nebo s jiným kolektivním zařízením, ale přece jen u nás existují nemalé rozdíly mezi požadavky a přístupy učitelek mateřské a základní školy i mezi formami práce a požadavky obou institucí. Přestože dnes odborné disciplíny uznávají, že edukace ve všech oblastech je kontinuální celoživotní proces, který začíná nejpozději narozením, tak všeobecné pohledy laické i učitelské veřejnosti dále oddělují předškolní věk dominující hry a školní věk formálního učení. Jakkoli toto oddělování nemá dnes faktickou odbornou oporu, v životě z něj stále ještě vyplývají odlišnosti v akcentech – základní škola má pro všechny zúčastněné mnohem větší závažnost.

I když tedy připustíme existenci jistých odlišností mezi mateřskou školou a první třídou, tak stejně nemůže být v počátcích formálního vzdělávání v základní škole položen výlučný důraz na znalosti a vědomosti, případně na školní dovednosti. V první třídě by opravdu nemělo jít jen o to, jaká kvanta látky se dítě během roku naučí, ale (tedy i k tomu formálnímu, což je nesmírně důležité v dobách, kdy už dítě-adolescenta lze k učení jen obtížně přinutit silou), ke škole, k druhým dětem, k autoritám mimo rodinu, jaké si osvojí

Jestliže ve vyšších ročnících při podstatně větší náročnosti učiva zjišťujeme v poradně, že dítě se učí velmi neproduktivně, kladu si otázku, Rodiče, které stále (ne)oprávněně pokládáme za nepříliš poučené a odpovědné laiky? Nebo snad samotné dítě? Rozhodně ne! Rozmanité techniky učení, efektivní pro různé obsahy učiva mají malému dítěti předvést a pomoct si osvojit učitelé. Podobně neblahé následky pro nezbytné celoživotní vzdělávání má, když se od určitého věku I v tomto případě mívá obvykle nezanedbatelný podíl škola, která samotná nebo ruku v ruce s rodiči odvádí dítě od radosti poznávání.

Rodiče v poradně občas vyprávějí, jak se dítě do první třídy těšilo, ve všední den ráno nemohlo dospat, jenže poměrně brzy se objevily stesky na bolení hlavy, ranní nevolnosti, nechuť k učení, pláč před vypracováním domácího úkolu. Jakkoli se nabízejí vysvětlení, že dítě si naivně myslelo, že ve škole si bude dál jen hrát podle svého gusta a teď musí několik hodin sedět, podřídit se pokynům učitele, plnit někdy pro ně nezajímavé úkoly a ještě odpoledne vypracovávat úkoly, že nevychází dobře s ostatními dětmi, že na ně mají rodiče nepřiměřené požadavky a trestají je za neúspěchy..., často vidíme (především bezpečí) nebo zejména v přístupu učitele. Za oba tyto uvedené zdroje problémů odpovídá pouze učitel. Objektivně registrujeme (určitě zcela ojedinělé) postupy, kdy již třetí den ve škole dostalo dítě trojku ze „psaní“ svislých čar, na konci září pak jiné dítě čtyřky a pětky, děti od počátku září nosí poznámky za špatné chování v notýsku, rodiče mají se zlobivým dítětem „něco udělat“, aby se zklidnilo a lépe se soustředilo, učitelé doporučují po čtrnácti dnech prvňáky na vyšetření do poradny, vyjadřují se autoritativně o tom, že by se dítě mělo vrátit do mateřské školy.

Přiznám se, že v první třídě mám představu ženy učitelky. Neupírám mužům žádné potřebné schopnosti a dovednosti, ale v rámci udržení alespoň minimální odlišnosti obou pohlaví a stále ještě převládajícímu nastavení české společnosti je Je zbytečné uvádět, jak mají děti kolem sebe málo mužů a jak jsou obvykle vděčné, když je vzdělává učitel. Existuje mnoho kolizních situací, kdy to má paní učitelka zatím jednodušší a

Rozhodně nepokládám za vhodné, aby v první třídě učil a vyučuje prvním rokem. Vůbec nejde o nedůvěru k mladým učitelům, jenže dopředu nikdo neví, jestli tento „pokus“ vyjde nebo ne, jak se učitel vypořádá s možnými úskalími, na která ho ani nejlepší vysoká škola nemohla připravit. Ve vyšších ročnících jsou už děti vyspělejší, a tedy i o něco odolnější vůči menší přiměřenosti učitelského přístupu. Zároveň bývají lépe adaptovaní na podmínky školy než v první třídě. Nezkušený učitel je nepochybně odborně dobře připraven, jenže citlivému poznávání dětí i zralému reagování je nutné se učit praxí, nejde totiž o pouhou technologickou záležitost, kterou je možné předat při vysokoškolské výuce. Problém spočívá v tom, že ve třídě je minimálně dvacet velmi odlišných dětí (k tomu vyšší počet stejně odlišných rodičů) a

Podobně bych nepožadoval na prvním místě pro výuku žáků v tomto věku excelentní odborné znalosti. Občas si při státních závěrečných zkouškách adeptů učitelství uvědomujeme, že dotyčný student nesype odborné poznatky z rukávu, jeho učebnicové poznatky z psychologie, pedagogiky i didaktiky jsou někdy sotva dobré, ale přesto se shodneme, že jeho zápal, lidský přístup, vyjadřování o dětech i naznačené didaktické postupy nás vedou k přesvědčení, že z něho bude dobrý učitel. Je však nepochybné, že i v první třídě hodnotí někteří rodiče fakt, že paní Myslím, že bychom měli rodiče přesvědčovat, že smysl první třídy je v první řadě ve vytvoření studijních a pracovních návyků, udržení (posílení) radosti z učení, utváření (ve škole je nutné mluvit jinak než na hřišti), dovednosti Radost z poznávání a učení jsem již zmínil, nicméně bych škole přidal ještě jeden úkol – utvářet a posilovat v dětech pozitivní a respektující vztah k druhým lidem i k životu.

Z jednotlivých dovedností trivia bych na první místo položil Pokud je totiž dítě má a navíc samo chce číst, je to nadějný předpoklad pro budoucí vzdělání. Když se v současnosti uvádějí výsledky z maturit, ze kterých vyplývá, že maturanti mají velké problémy s matematikou, kladu si otázku, jestli k tomu také nepřispívá, že nedobře čtou, a tedy ani rychle a přesně nerozumí zadáním (pravděpodobnou nevhodnost výuky matematiky v základní škole nechávám stranou). Jestli tedy paní učitelka dokáže vytvořit u dětí pozitivní vztah i ke školnímu vzdělání, posiluje v nich slušné chování, naučí je základům jak se učit a děti navíc přijatelně čtou, pak v mých očích splnila

Má-li učitel plnit tyto úkoly, pak musí Takže první důraz při výběru by měl ředitel klást na Učitel první třídy by měl být laskavý, vlídný, usměvavý, příjemný, nebojím se říct a přitom důsledný, rozhodný, konzistentní ve svých přístupech. Požadoval bych určitou míru – jde nepochybně o charakteristiku, která se obtížně operacionalizuje, nicméně měli bychom se pokusit vzít ji v potaz. Současně očekávám, že ( jakkoli chápu jeho potřeby, malé děti není vhodné nechávat o samotě) a ( ), že bude předvídat následující děje. Důležitý je k dětem i k dospělým. Přiznám se, že špatně snáším, když slyším, jak učitelé pomlouvají před rodiči své kolegy. Děti ani rodiče nemohou za to, jestli snad někdy učitelky mateřské školy nepůsobily podle představ učitelky první třídy.

Občas zaregistruji i nepřijatelná vyjádření k jednání rodičů. Za povšimnutí stojí – někdy může mít dlouhodobě pocit, že se mu práce nedaří, že vynakládá množství úsilí, a přesto nejsou vidět odpovídající výsledky. Musí mít a víru, že všechno zvládne a děti spolu s ním. Je ovšem pravda, že učitel první třídy má šanci mnohem častěji Jen by neměl zapomenout, že musí myslet na rozvoj všech žáků, nejen těch, kterým to jde s mírnou pomocí skoro samo. Přesto by měl mít alespoň trochu rozmyšlený postup, jak bude předcházet pedagogické okoralosti.

Důležité jsou rovněž Dnešní děti jsou komunikačně mnohem náročnější, než byly děti předcházejících generací. Podobně řada rodičů dnes chce komunikovat se školou, znají mnohá svá reálná nebo i jen domnělá práva, diskutují o jejich naplnění, brání své dítě a to vyžaduje od učitele, aby měl podstatně větší repertoár účinných prostředků komunikace. Rodiče nepřijímají trpně nejrůznější představy školství – viz například sexuální výchova, etická výchova, plošné testování. I v případě, že učitel odmítá požadavky rodičů, není vhodné je naštvat a postavit proti sobě. Učitel se totiž bez tohoto spojence neobejde.

Dal bych přednost učitelce, která má vlastní děti a alespoň po nějakou dobu o ně pečovala na plný úvazek. Lze pak očekávat, že bude mít větší pochopení pro trampoty druhých rodičů, případně se i mírně posílí její pozice při jednání s nimi.

Možná někdo přijde s tím, že bychom pro výběr nejvhodnějších elementaristek měli použít psychologické testy osobnosti, problém však tkví v tom, že tyto testy zpravidla zachycují trvalejší charakteristiky osobnosti, obecnější tendence v reagování, ovšem v žádném případě z výsledků nevyplývá, jak se jedinec zachová v konkrétní situaci. Osobně proto tento přístup nepokládám za příliš vhodný. A už vůbec nevnímám jako vhodné použití

Kdyby existovala taková možnost, tak za nejvhodnější variantu diagnostiky bych pokládal praktické ukázky práce učitelky se třídou. Jednalo by se o využití tzv. autentické diagnostiky, která má mnohem větší vypovídací hodnotu než testové výsledky. Adeptka by měla absolvovat přinejmenším jednu vyučovací hodinu v běžné první třídě. Hodnotitelé by si všímali, jak učitelka získává děti pro učení, jak je a jak V průběhu hodiny dochází k řadě drobných i větších kolizních situací, na které učitelka musí zareagovat. Je sice pravda, že různé stesky a problémy dětí v tomto věku mají leckdy velmi krátkou životnost – právě v tuto chvíli jde o strašnou událost, za chvíli o ní dítě ani neví. Přesto není žádoucí tyto stesky apriori bagatelizovat (děti mají bujnou fantazii a hodně přehánějí), ale v první řadě je nutné je registrovat a ve vhodné chvíli se k nim třeba na obecné úrovni vracet. Takže není nutné akutně řešit každý, i drobný problém, děti si nějak pomohou samy, ale později hledat řešení i s dětmi. Úloha učitele první třídy je vybudovat v dětech jistotu, že je „zachrání“, když se jim bude dít něco, s čím si nevědí rady.

Učitelka by měla následně povyprávět o dětech – vnímali bychom její popisy jednotlivých dětí, celé třídy. Jakkoli si můžeme představovat, že učitelka jednu hodinu vydrží „předvádět“ vhodné chování i jednání, zkušení pozorovatelé dokážou odečíst případné problémy i z drobných indicií.

Stálo by za to simulovat rozhovor s fiktivním rodičem, který přichází za paní učitelkou, protože jeho dítě odmítá chodit do školy, nechce psát domácí úkoly, nebo byl pozván, protože paní učitelka má jinou představu o domácí podpoře dítěte, dítě je nesoustředěné, ruší při hodině, odmítá pracovat podle zadání. Zajímavé informace by mohl přinést i rozhovor s dítětem, které přichází s tím, že mu Fanda pořád bere věci, že mu Anička nadává, Péťa mluví sprostě. Samozřejmě záleží na tom, jaká řešení preferuje ředitel, osobně bych si všímal toho, jak učitelka naslouchá, jak hledá konstruktivní řešení, jak se do těchto řešení sama zapojuje. Jestliže moralizuje, úkoluje výlučně rodiče a dítě, odesílá je do odborné instituce, jeví se mi takové jednání jako kontraindikace působení v první třídě.

Ještě vhodnější by bylo, kdyby bylo možné vybírat z praktikujících učitelek. I jedna jediná vyučovací hodina například ukáže, jak reagují děti na určité podněty, jestli je zřejmé, že takto učitelka postupuje zcela běžně, takže děti jsou zvyklé, nebo jde o zcela mimořádnou událost, se kterou si děti příliš nevědí rady. Za další vhodné výběrové kritérium bych spatřoval při zápisu, při hře, diagnosticky velmi cenný je například přesun veřejným dopravním prostředkem do divadla i samotný pobyt v divadle. Některé učitelky stojí dál od dětí, pohroužené samy do sebe nebo do rozhovoru s doprovázející maminkou, občas napomenou největší přestupky, jiné mají hejno dětí kolem sebe a čile s nimi konverzují, řeší podstatné události ze včerejšího televizního programu, neustále sledují cvrkot kolem sebe, preventivně zasahují už i při menších problémech.

Malé děti si zasluhují naši nejlepší péči ve všech směrech. Školní edukace patří k nejvýznamnějším událostem v životě dítěte. Je proto důležité, aby všichni učitelé, zejména však učitelka prvního ročníku, vykazovali znaky