Jak získat autoritu a respekt žáků, ale i kolegů ve sborovně?

"Přirozenou autoritu, která je součástí charakteru, se nelze naučit, ta buď je, anebo není," myslí si z Pelhřimova. "Pak jsou tu další faktory, které ji spoluvytvářejí, jako vědomosti, znalosti, dovednosti, důstojnost, klid a rozvaha, osobní příklad, schopnost obhájit své názory. Autoritu nelze v žádném případě někomu vnutit, pedagog si musí věřit, vždy dostát svému slovu, musí umět rozhodně řešit problémy. Za jednu z nejdůležitějších věcí pokládám důslednost. Stanovit pravidla a dbát na jejich dodržování, to je zásada důležitá jak v pedagogické práci, tak při výchově v rodině."

Slova Ivany Krumplové potvrzuje z Říčan: "K získání autority je toho potřeba mnoho a navíc všechny faktory musejí fungovat dlouhodobě. Přesvědčivost - to, co hlásám, to taky žiju. Důslednost - to, co tvrdím, za všech okolností platí a mám to stále pod kontrolou. Smysl pro spravedlnost - měřím všem stejným metrem. Znalost oboru - svůj obor dobře znám. Přesah z oboru do oboru - znalost souvislostí. Smysl pro humor - dvojsmysly, narážky, vtipné situace, slovní hříčky mohou zdánlivě narušovat hodinu, ale paradoxně uvolní atmosféru. Určité charisma - nemůžu mít autoritu, když jsem uspávač hadů. Učitel se nesmí před třídou shodit (třeba jednat zbaběle, opít se, dlouhodobě zmatkovat), nesmí se bát řešit ani ošemetné a nepříjemné situace. Musí umět odpustit, v pravou chvíli přestat tlačit na pilu, velkoryse situaci přehodnotit. Ostatní kolegové to pak berou bez problému, pokud ovšem mají autoritu také."

Originální recept na to, jak "uvařit" autoritu, respekt nebo uznání svých žáků, má ze Soběslavi. Potřebuje k tomu jen několik ingrediencí: dobrou orientaci v předmětu, plnou hrst spravedlnosti, ještě více porozumění, špetku vtipu a přísnost - tou dochutíme dle chuti kuchaře a strávníků. Recept je podle něj poměrně jednoduchý. Vezmeme všechny ingredience a smícháme je dohromady. Někomu se podaří dostat se k bezvadné chuti hned napoprvé, někdo musí přisypávat přísnost i ostatní suroviny a čekat, jak bude výsledný pokrm strávníkům chutnat. Ošemetný bývá vtip - těžko se shání. Pokud neroste na vaší zahrádce, těžko ho seženete jinde. Lze si ho vypůjčit od jiného pěstitele, strávníci ale velmi rychle poznají, že jsme ho nevypěstovali sami, a nepochutnají si na něm. "Nešetřete spravedlností, porozuměním a orientací v předmětu - čím více těchto přísad použijete, tím lépe," radí Lukáš Lis. "Nebojte se, že byste tímto kořením jídlo znehodnotili."

A co na to ostatní kuchaři? "Znáte to. Každá svíčková je jiná, stejně tak každá autorita. Někdo kupuje přísnost v akci - ta obvykle jídlo ochutí okamžitě, strávníkům však brzy hořkne na jazyku. Někteří kuchaři vám budou jídlo pomlouvat, protože oni ho přece vaří jinak a lépe. Jiní vám budou hanit zahrádku s vtipem a tvrdit strávníkům, že do jídla vůbec nepatří (obvykle jen závidí, že na vaší zahrádce roste, zatímco na jejich pusto prázdno). Já se snažím respektovat fakt, že každý je zvyklý vařit podle jiného receptu. Pokud dětem chutná jídlo připravené jejich šéfkuchařem, vše je v pořádku. Nejhorší situace nastane, když je kuchař přesvědčený o dokonalosti svého výtvoru. Vždy je co vylepšovat! Jsem zvědavý, jestli sám někdy toto jídlo dovařím. Jistě ale vím, že nikdy nebudu posuzovat a negativně hodnotit kulinářské umění ostatních kuchařů. Každý vaří dle svých schopností a dle své chuti. Pokud se jeho jídlo jíst nedá, obvykle v kuchyni moc dlouho nevydrží."

pracuje ve škole jako mentor začínajících učitelů. "Učitel by měl být hlavně zdravý a optimisticky naladěný. To je polovina jeho pedagogických úspěchů," říká v souladu se svým doporučením vždy optimisticky naladěná žena, která na prostějovském gymnáziu učí už 48 let. "Pokud chce učitel získat a udržet autoritu svých žáků, musí být odborně na výši a hlavně musí umět své vědomosti žákům předat. Žáci na našem typu školy velmi dobře poznají slabiny učitele a svým chováním to dávají najevo."

"Odpověď na otázku, jak získat respekt svých žáků, není jednoduchá," zamýšlí se z Českých Budějovic. "Jedná se o směs různých faktorů, vše ve vyvážené míře a hezky vyladěné tak, aby to sedělo dané osobnosti učitele. Na prvním místě musí učitel chodit do hodin připravený, musí být ve svém oboru odborník. Věta jako ‚to já nevím, dohledejte si to na internetu' autoritě učitele určitě nepřidá. Učitel má být pro děti čitelný, spravedlivý, nemá mít výkyvy nálad. Důležité je dbát na to, aby ve třídě bylo bezpečné prostředí. Měl by mít svou práci rád, má z něho vyzařovat pozitivní energie a spokojenost. Kdo dokáže brát své žáky za partnery, určitě nemá s autoritou problém."

z Holešova se pedagogické práci věnuje více než 30 let. Dobře zná rozdíl mezi formální, vynucenou autoritou a tou neformální, která spočívá v přesvědčivosti osobnosti učitele: "Každý školní rok je pro mne jedinečný," vysvětluje svůj názor. "Učím stejné předměty, stejná témata, ale složení žáků jednotlivých tříd je rozdílné a na to je potřeba reagovat. Je to pro mě i výzva, baví mě to. Vždy jsem cítila potřebu přizpůsobit se žákům, kteří potřebovali větší péči. Neobtěžovali mě, nepotřebovala jsem třídu vzorných žáků, kteří bez poznámek plnili mé požadavky. Mám ráda diskusi, ne absolutní poslušnost. Diskuse dává oběma stranám prostor argumentovat, ale zvyšuje nároky na kvality pedagoga. Pro mě je nejzásadnější oboustranný respekt dvou veličin vyučovacího procesu - učitele i žáka. Nikdy jsem žádným ze svých žáků nepohrdala a nebyla k němu bezohledná. Možná právě to je klíčem k mému pedagogickému úspěchu. Podotýkám však, že na žádné fakultě se to nedá naučit. Je to v nás, v našem srdci. Velmi si vážím svých kolegů, kteří prosazují stejné výchovné a vzdělávací postupy a zásady jako já. Není jich mnoho, ale děkuji za to, že se můžeme vzájemně podporovat. A proto si také vážím ankety o nejoblíbenějšího učitele. Jsou to lidé mé ‚krevní skupiny', nepotřebujeme se o něčem přesvědčovat, prostě si rozumíme."