Jak využít média pozitivním způsobem

Vydáno:

Pozitivní psychologie, v centru jejíž pozornosti se ocitají zejména kladné aspekty života jednotlivce i společnosti, nabízí pozitivní pohled i na tolik diskutovanou otázku vlivu médií.

Jak využít média pozitivním způsobem
PhDr.
Alena
Slezáčková
Ph. D.
Psychologický ústav Filozofické fakulty MU, zakladatelka Centra pozitivní psychologie v ČR
O negativním efektu nadměrného a zejména nevýběrového sledování televize na děti a mládež již bylo u nás i v zahraničí mnoho napsáno (Svoboda, 1997; Petříková, Svoboda, 1998; Huesmann, Taylor, 2006). Není pochyb o tom, že
televizní vysílání
nás denně zahrnuje řadou špatných zpráv a pořadů nevalné kvality, jejichž častým společným jmenovatelem jsou negativita a násilí. Právě ty však pozornost dětí i dospělých zvláštním způsobem přitahují. Jistě bychom pro to nalezli i rozumné evoluční důvody: když naši předkové věnovali dostatečnou pozornost špatným zprávám a zdrojům možného nebezpečí, mohli se podle toho zavčas zařídit a snížit riziko vlastního ohrožení.
V dnešní době však již je situace jiná a záplava negativity je samoúčelná. V současnosti se odborníci spíše než vlivem televize zabývají rizikovými aspekty informačně nabitého, avšak bezbřehého a nekontrolovatelného prostředí
internetu a sociálních sítí. Přirozeně se tedy ve snaze o snížení negativního vlivu médií a virtuálního světa objevují hlasy volající po větší restrikci: omezit, zabránit, snížit, zakázat. Je to však jediná možná cesta?
Při vědomí všech potenciálních rizik a nebezpečí, které nelze podceňovat, se domnívám, že možností internetu, sociálních sítí a virtuálního světa, bez kterých se většina mladší generace dnes již neobejde, lze využít i pozitivním způsobem.
MEDIÁLNÍ DIETA
V souladu s většinovým názorem na nutnost omezení negativního působení médií nabízí pozitivní psychologie užitečná doporučení týkající se tzv.
mediální diety
(„media diet“). Vycházejí z předpokladu, že cílený výběr toho, co a do jaké míry na sebe necháme z široké nabídky produkce médií působit, ovlivňuje naše emocionální naladění, postoj ke světu, k sobě a k druhým lidem (Frederickson, 2009). Základní výzva tedy směřuje k získání větší kontroly nad světem médií namísto toho, abychom se jím nechali ovládat.
Konkrétně můžeme žáky podporovat ve
výběrovosti informací, ve větší
sebereflexi
a uvědomění si toho, kdy a z jakých pohnutek média využívají (nuda, potřeba sociálního kontaktu, příprava do školy) a jaké emocionální reakce v nich různé druhy pořadů či internetových her vyvolávají (pobavení, strach, odpor, agresivita ...). Vhodné může být také upozornění na výhody lepšího
timemanagementu
a odhalení tzv.
mediálních „požíračů času“, které odčerpávají čas určený pro jiné aktivity.
K výše uvedenému podotýkám, že dietou nemusí být vždy míněny pouze výzvy k omezení příjmu některých složek a eliminace jiných. Kromě obvyklejšího restriktivního přístupu nabízí tedy pozitivní psychologie návrhy pro pozitivní využití médií.
POZITIVNÍ VYUŽITÍ INTERNETU A SOCIÁLNÍCH SÍTÍ
Prvním ze způsobů, který se nabízí, je pobídka k aktivnímu
vyhledávání pozitivních událostí
a novinek v prostředí internetu. Můžeme žáky a studenty inspirovat k vyhledávání dobrých zpráv jak ze světa společnosti, vědy a techniky, tak i kultury nebo ochrany přírody. Ty pak mohou v současné převaze negativních zpráv působit jako harmonizující činitelé a obrana proti pocitu zklamání ze současného stavu světa, beznaděje, lhostejnosti a rezignace. Příznivce Facebooku či jiných sociálních sítí lze vyzvat k tomu, aby si vytvořili skupinu přátel svého
společného kladného vzoru či hrdiny, člověka, kterého oceňují, a pokusili se mu v některých aspektech přiblížit.
Jiným způsobem kladného využití internetu, který u nás zatím není příliš rozšířen, je možnost zapojení se do online
programů na podporu osobní pohody
a spokojenosti žáků a studentů, kterých se ve světě již s úspěchem využívá (např. Ryan a kol., 2010; Choubisa, 2011). Na univerzitě ve finské Jyväskylä dokonce pracuje tým R. Lappalainena na ověřování efektivity tzv. mini-intervencí zprostředkovaných přes mobilní telefony, které jsou zaměřeny na podporu osobní pohody a snížení míry stresu uživatelů mobilní sítě.
POZITIVNÍ VZORY NA INTERNETU
Při zběžném pohledu by se mohlo zdát, že dnešní doba nenabízí mládeži mnoho pozitivních vzorů k následování.
Opravdu neexistují? Domníváme se, že pozitivních vzorů v současném světě není málo, jen jsou překryty a přehlušeny přehlídkou „hrdinů“, kteří ztělesňují spíše nežádoucí, avšak pro mládež mnohdy lákavější, vzory chování a jednání.
Jaké možnosti se tedy nabízejí z hlediska pozitivní psychologie? Zajímavým příspěvkem k otázce pozitivních vzorů a hrdinů dnešní společnosti je nový projekt věhlasného psychologa P. Zimbarda (2009), známého především díky svým kontroverzním experimentům odhalujícím příčiny lidského zla a agresivity. V poslední době se však i P. Zimbardo přiklání ke studiu a
podpoře kladných vlastností
a společensky žádoucích způsobů chování. Ve svém novém mezinárodním projektu „The Hero Project“, do něhož se mohou zapojit i české školy, se zaměřuje zejména na téma hrdinství všedního dne a na možnosti kultivace této občanské ctnosti u dětí a mládeže.
Prostředí internetu umožňuje žákům a studentům výměnu a aktivní sdílení zkušeností s jejich
vrstevníky z celého světa. Toho lze využít i při hledání reálných kladných vzorů. Ze zahraničí známe skutečné osobní příběhy a aktivity dětí a dospívajících, kteří se významně zasadili o zlepšení životních podmínek ve své zemi nebo v cizině.
Jedná se např. o nyní 17 letého chlapce Ryana Hreljace, který již ve svých 6 letech inicioval založení nadace pro vytváření zdrojů pitné vody v afrických státech trpících suchem. Na počátku stála informace o problémech afrických dětí s pitnou vodou, kterou Ryan slyšel při vyučování ve škole. Rozhodl se, že přispěje svým dílem ke zlepšení situace. Začal si vydělávat drobné částky a s podporou svých blízkých založil fond, který se rychle rozšiřoval.
V současné době je Ryanův fond významným zdrojem pomoci pro obyvatele súdánských vesnic, díky němuž mohou hloubit vlastní studny a zajistit si zdroje pitné vody.
Podobným příkladem může být i dívka Barbara Brown z Texasu, která se spolu se svými kamarádkami zasloužila o vznik organizace „Don’t be crude“ zabezpečující ochranu podzemních vod proti kontaminaci použitými motorovými oleji. Za svoje aktivity byla oceněna mnoha americkými i mezinárodními oceněními.
Domnívám se, že tyto reálné příběhy vrstevníků našich žáků a studentů mohou posloužit jako cenný zdroj inspirace a příklad pozitivního přístupu k řešení negativních situací a problémů.
Na základě jejich příkladů můžeme se žáky rozvinout diskuzi a vyzvat je, aby sepsali, s čím ve svém okolí nebo ve světě nesouhlasí, co se jim nelíbí, a zauvažovali nad tím, zda a jak mohou konkrétně přispět svým dílem ke změně k lepšímu.
Právě v propojení možností světa virtuálního, který může být i zdrojem inspirace a dobrého příkladu, se světem reálným, spatřujeme optimální prostor pro povzbuzení kladného přístupu žáků ke světu a k druhým lidem.
ZÁVĚREM
Cílem předcházejících řádků bylo poskytnout doplňující pohled na problematiku médií, která mohou být pro školní populaci jak nositeli závažného rizika, tak i pozitivní inspirace. Při vědomí všech negativních aspektů spojovaný s působením médií upozorňuji z hlediska pozitivní psychologie na některé možnosti
kladného a efektivního využití internetového prostředí a sociálních sítí.
LITERATURA:
 
Choubisa, R. (v tisku). Online student well-being enhancement program. New Delhi: Indian Institute of Technology.
 
Frederickson, B. L. (2009). Positivity: Top-notch research reveals the 3 to 1 ratio that will change your life. New York: Three Rivers Press.
 
Huesmann, L. R., Taylor, L. D. (2006).
The role of the mass media in violent behavior. In R. C. Brownson et al. (Eds.). Annual Review of Public Health
, 26. Palo Alto, CA: Annual Reviews Publishers.
 
Petříková, J., Svoboda, M (1998).
Agrese a masmediální komunikace. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. řada psychologická P2
, s. 37-55. Brno: FF MU.
 
Ryan, M. L. et al. (2010).
Universal online interventions might engage psychological distressed university students who are unlikely to seek formal help. Advances in Mental Health, 9(1), 73-84.
 
Svoboda, M. (1997).
Agresivní chování zobrazované v dětských pořadech české veřejnoprávní televize. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, s. 555-574
, Bratislava: VÚDPAP
 
Zimbardo, P. (2009). The Lucifer Effect. How Good People Turn Evil. London: Rider.