Jak vykouknout z informační bubliny

Mnozí lidé žijí v přesvědčení, že díky internetu mají přístup ke všem potřebným informacím, mají možnost utvořit si objektivní názor na víceméně jakýkoli fenomén. Praxe posledních let nás ale utvrzuje v opaku. V online světě se uzavíráme do určitého prostoru, který jsme si - zpravidla nevědomky - vytvořili, a technologie nás podporují v pohybu právě jen v tomto prostoru. Ztrácíme soudnost, protože celý dostupný prostor prostě nevidíme, jako by ani jiný než ten náš neexistoval. Lidé sami nevědí, kolik toho vlastně nevědí. Hovořím o fenoménu, který je nazýván . Ta je pro většinu lidí neviditelná a bez znalosti toho, jak dnes fungují technologie, i kriticky nebezpečná.

Informační bubliny nejsou žádným vedlejším produktem, jejich vytváření je ze strany technologických firem záměrné. Vede je k tomu snaha poskytnout uživateli co nejvíce individualizované a co nejrelevantnější výsledky, tedy výsledky, které pravděpodobně odpovídají tomu, co vyhledává. Internetový vyhledávač, například ten od Google, odpovídá na základě analýzy dat generovaných dlouhodobým chováním uživatele.

Výstižně to ilustruje příklad Eliho Parisera z roku 2011, který termín informačních bublin poprvé vyslovil. Mimo jiné zjistil, že pokud liberálně smýšlející uživatel zadá do vyhledávače spojení BP, získá odkazy na informace o havárii vrtné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu, zatímco konzervativec stránky o investicích do British Petroleum.

Informační bubliny mohou uživatele v krajním případě i izolovat od některých informací a názorů, mohou jej ještě více utvrzovat v jeho přesvědčení. Pluralita a názorová diverzifikace trpí. Masivní používání sociálních sítí dovedlo tento fenomén do nevídané podoby a rozsahu, který přispívá k vzniku nebezpečné situace ve společnosti. To, co je v nedemokratickém světě sen každého diktátora, vzniklo ve světě demokratickém jaksi samovolně. A co je asi nejhorší, mnoho lidí to vůbec netuší.

Informační bubliny nejsou nikterak novým fenoménem. Z politiky je známe po století, někdy je tento fenomén označován jako K jeho působení přispívá kognitivní efekt označovaný jako ), který popisuje tendenci člověka upřednostňovat informace a interpretace , které podporují jeho vlastní názor, a naopak ignorovat a podceňovat ty, které jsou s jeho názory a přesvědčením v rozporu.

Určitý vliv na uvedené jednání lidí, zejména na sociálních sítích, může mít i fenomén, který v knize nazývá Daniel Kahneman kognitivní  . Lidé mají sklon vyhýbat se faktům, která by nutila jejich mozek k větší námaze, mají spíše tendenci vycházet z navyklých schémat a zjednodušujících stereotypů. V případě uzavření se do informační bubliny nemusíte řešit žádné nepříjemné kontroverze, nemusíte vysvětlovat ani obhajovat své myšlenky. A to je tuze lákavé.

Technicky bubliny fungují tak, že informace, které uživatel nakonec od vyhledávače získá, zpracovává počítačový algoritmus. Ten je ovšem tajný, veřejně není nikde přesně popsán. Obecně se o takových algoritmech ví, že zohledňují mnoho parametrů, zpravidla se jedná o , kde se uživatel právě nachází (lokalizace), na různé odkazy na webu, toho, , apod.

V praxi to například může znamenat, že pokud se na stejný dotaz uživatel zeptá internetového vyhledávače ve svém notebooku či chytrém mobilu nejdříve v Praze a pak v Brně, může dostat různé odpovědi, resp. různé pořadí odkazů výsledků ve vyhledávání - a především se mu mohou zobrazovat jiné reklamy.

Jaké výsledky uživatel získá a kam se dále ze stránky vyhledávače vydá, navíc čím dál častěji ovlivňuje stránka výsledků vyhledávání a na ní umístěná rozšíření vyhledávače, jako je například nebo u Google (zpracovaná odpověď přímo od této společnosti, kdy uživatel nemusí odcházet na další webové stránky, aby hledanou informaci získal - viz první obrázek). V případě sociálních sítí do hry vstupuje například lajkování příspěvků, přihlašování se k odběru různých skupin atp. Nejlepší způsob, jak podpořit personalizaci, je přihlášení se pod uživatelským účtem. Na mnohé internetové služby se bez něj ani nedostanete nebo pouze jako uživatel s omezenými právy.

Takový algoritmus zobrazení výsledků vyhledávání je „tajnou zbraní“ každé internetové společnosti, kterou programátoři čas od času (a podle zasvěcených zpráv i průběžně) upravují. Například společnost Google změnila v roce 2015 algoritmus pro svůj vyhledávač tak, aby upřednostňoval weby, které jsou přizpůsobeny pro zobrazení na mobilních telefonech. Podrobnosti změn algoritmů Googlu, Seznamu, Bingu a Yandexu hlídá pro odborníky český web .

Výsledky internetových vyhledávačů nám tedy vracejí to, o co jsme se v minulosti již zajímali. Sociální sítě nás zase spojují s lidmi, kteří mají stejné názory. A jelikož dnes mnoho lidí používá sociální sítě jako hlavní zdroj informací, mohou tito lidé setrvávat v názorově uniformním prostředí.

Unikátní projekt serveru Lidovky.cz koncem roku 2016 na Facebooku mapoval, které zpravodajské weby v Česku sympatizanti jednotlivých politických stran a uskupení navštěvují. Zatímco uživatelé lajkující facebookové příspěvky tradičních stran sledují mainstreamová média jako DVTV, ČT24 nebo iDNES, příznivci antisystémových uskupení sledují alternativní zdroje informací jako Parlamentní listy, Eurozprávy či Protiproud. Mnohé z těchto webů označuje analýza Českého rozhlasu za dezinformační. Bariéra mezi příznivci systémových a antisystémových stran je téměř nepřekročitelná. Pokud už tyto skupiny sdílejí stejný obsah, týká se většinou pouze zábavných nepodstatností.

Situace jde tak daleko, že nesoulad mezi informacemi od zdrojů, které běžně online navštěvujeme, a mezi zdroji mimo naši informační bublinu přerostl ve vznik nových termínů. Dnes se běžně používá pojem (dříve jsme používali označení lež), (falešné, úmyslně zavádějící nebo přímo lživé zprávy), novým termínem v oxfordském slovníku je i (na faktech nesejde, vítězí emoce). Pokud si uvědomíme globální výskyt těchto fenoménů, musí každému demokraticky smýšlejícímu člověku běhat mráz po zádech.

Strategie boje proti manipulacím a dezinformacím není nic nového a škola má v této oblasti exkluzivní roli. Je jasné, že ji nelze uzavřít do jednoho předmětu (občanská výchova, český jazyk, ICT), a průřezová témata ( mediální výchova) se zase českým školám nedaří úplně dobře začleňovat. Bez znalosti, jak technologie fungují a jak informační bubliny vznikají, nelze těmto hrozbám pro demokracii a společenské soužití čelit.

Jan Macháček například ve svém článku pro Lidovky.cz doporučuje jako jeden z možných postupů proti bublinám na sociálních sítích vzor z revolučních dnů roku 1989, kdy studenti jezdili po venkově:

Podle Andrease Schleichera, zástupce ředitele pro vzdělávání OECD, by se studenti měli umět orientovat v digitálním prostředí a odhalovat nespolehlivá prohlášení nebo nepravdivé zprávy. K tomu musejí vystoupit ze své sociální bubliny a setkávat se i s jinými názory. Musejí vědět, že něco jako falešné zprávy existuje, že u každé novinky musejí kriticky hodnotit, jestli je pravdivá, nebo ne, a musejí vědět, jak si pravdivost mohou ověřit. To ovšem není v prostředí internetu nijak jednoduché, a to ani pro dospělého člověka - hoaxu (poplašné řetězové zprávě) o tzv. modré velrybě naletěla i Policie ČR. Schopnost vidět svět z různých perspektiv bude testovat připravované rozšíření mezinárodních testů PISA ve formě tzv. globálních kompetencí. OECD je plánuje na rok 2018, Česká republika se jich ale z finančních důvodů nezúčastní.

Pomocníků na cestě ke hledání pravdy je naštěstí více. Například projekt ( ) se snaží vyvracet fámy a nenávistné předsudky vůči různým skupinám obyvatel. O působení v oblasti mediální gramotnosti, kritického myšlení a občanské angažovanosti se pokouší analýzou politických vyjádření prostřednictvím metody projekt  ( ). Že jde o poplašnou řetězovou zprávu, lze ověřit na serveru ( ). Od začátku roku 2017 působí na Ministerstvu vnitra , jehož aktivity lze sledovat například prostřednictvím hashtagu @CTHH_MV. Jako jeden z nejjednodušších zdrojů pro ověření informací může dobře posloužit  . Možností je i na českém internetu samozřejmě množství, ideální je navíc znalost cizích jazyků.

Narušit filtrování a personalizaci vyžaduje, aby server, jehož stránky si prohlížíte, nevěděl, kdo jste, a měl o vás a vaší historii pohybu po internetu co nejméně informací. U sociálních sítí, které jsou právě na personalizaci založené, je to prakticky nemožné. U vyhledávání a procházení webu je to jednodušší.

Částečným řešením je otevřít si web v . V Chrome zvolte , v Internet Exploreru volbu ř . Anonymní režim pouze znemožní prohlížené stránce využít pro vaši identifikaci cookies (malé množství dat sloužící k rozlišování jednotlivých uživatelů a uchovávání jejich uživatelských předvoleb), které si dříve uložila, do počítače neukládá navštívené stránky a dočasné soubory. Po zavření okna prohlížeče budou automaticky smazány veškeré stopy po vaší činnosti, ale pouze na vašem počítači (viz druhý obrázek). O skutečně anonymním přístupu nemůže být řeč.

„Šmírovacím“ a personalizačním algoritmům trochu ztížíte práci, pokud smažete co nejvíce informací, které si o vás a vaší webů uchovávají. V Chrome zvolte ř ř a zde tlačítko V Internet Exploreru zvolte nabídku záložku a zde sekci . Na stejném místě lze také nastavit, že se všechny informace o historii samy smažou při ukončení práce s internetovým prohlížečem.

Skrýt svou identitu je možné i tím, že mezi vás a server, jehož stránky chcete prohlížet, vstoupí - prostředník mezi vaším počítačem a cílovým serverem, který překládá vaše požadavky a vůči cílovému serveru vystupuje sám jako ten, kdo požadavek vyslal. Přijatou odpověď následně odesílá zpět na váš počítač. Anonymní otevřený proxy server tak umožňuje uživatelům, aby před serverem, na který přistupují, skryli svou IP adresu.

Výhodou je, že v případě otevřených proxy serverů není potřeba nic instalovat, prostě jen takový proxy server navštívíte a zadáte adresu webu, o který se zajímáte. Výsledek bude ale vždy pomalejší než přímý přístup. Použít zdarma lze například Hide.me ( ) nebo Proxysite.com ( ), seznam stovek dalších je dostupný na Free-proxy.cz ( ).

Internetový prohlížeč může sdělit stránkám, které o ni požádají. Vypnout tuto funkci může centrálně správce školní počítačové sítě nebo si ji v prohlížeči můžete deaktivovat sami: V Chrome zvolte ř ř ř . V prohlížeči Microsoft Internet Explorer zvolte ř ř ř .

Možné je samozřejmě kombinovat různé popsané metody, nutno ale podotknout, že se jedná o nejjednodušší způsoby, vhodné pro běžné uživatele, které skutečnou anonymitu a zrušení personalizace zajistí jen obtížně. Mezi pokročilejší způsoby anonymizace patří například využití virtuální privátní sítě (VPN), specializovaného anonymizačního prohlížeče, jako je například Epic ( ), nebo systému Tor. Tato opatření ale mnohdy vyžadují instalaci dalších softwarových nástrojů.

Personalizace sama o sobě nemusí být špatným nástrojem a v mnoha případech nám umožní rychle získat takové informace, které zpravidla vyhledáváme. Abychom ale nepodléhali přílišnému uzavírání se do názorových stereotypů, potřebujeme být vybaveni kritickým myšlením a znát technické možnosti, jak z takové bubliny vykouknout. Je nezbytné, aby tyto postupy ovládala mladá generace, která pro přístup k informacím využívá digitální technologie velmi intenzivně. Jak to máte zařízeno u vás ve škole?

ZDROJE