Ke zlepšení školství vede dlouhodobá podpora učitelů: neustálý zájem o jejich práci, o jejich potřeby, systematizace jejich dalšího vzdělávání, konstruktivní zpětná vazba, důraz na jejich kvalitní práci. Je dále účelné a výhodné podporovat vznik a fungování neformálních oborových nebo předmětových skupin učitelů, které sdílejí zkušenosti jak při osobním kontaktu, tak i na sociálních sítích. Závěry PISA 2015 (výběr)
Pojďme se tedy podívat, jak je to z tohoto pohledu se zlepšováním školství v České republice. Má česká společnost zájem podporovat své učitele?
Z internetových diskusí bychom mohli snadno nabýt dojmu, že veřejnost vnímá učitele spíš negativně - klasické citáty "ve 12 hodin doma, tři měsíce prázdnin, pořád nějaké volno, co by ještě chtěli" se táhnou jako červená nit všemi diskusemi o školství napříč kyberprostorem. Když se ale ptám kolegů z různých škol, velmi často jmenují rodiče jako jeden z pilířů, na kterých podpora učitele stojí. Stává se poměrně častým jevem, že rodiče píšou učiteli, aby mu poděkovali za jeho práci či ocenili nějaký nadstandard, který jejich dítě obdrželo. A je to průběžná pozitivní zpětná vazba, nejen klasická květinová a čokoládová smršť na konci školního roku. Díky jim za to! (A prosím, řekněte to dalším. Na každé třídní schůzce svých dětí chválím učitele - protože je za co - a zjišťuji, že je to nakažlivé a ostatní rodiče se přidávají...)
Další vzdělávání učitelů je - zdá se - poněkud tvrdší oříšek. V ČR nám zcela chybí nějaký ucelený systém, který by hodnotil jednotlivé semináře dalšího vzdělávání pedagogů. Učitelé si samozřejmě vzájemně referují o přínosných vzdělávacích akcích, ale to je málo. Vzdělávání náročné na peníze a čas učitelů, a proto by mělo stát za to.
Konstruktivní zpětnou vazbu je možno získávat nejen od žáků, ale samozřejmě i od ředitelů a kolegů.
Zpětná vazba získávaná od studentů je stále ještě považována za cosi poměrně exotického a provádějí ji buď guerillově jednotlivci, nebo je zavedena na školách s osvícenějším vedením. Stejně tak feedback od kolegů získaný z návštěvy kolegy v hodině (záměrně se snažím vyhnout slovu hospitace, které má pro mnoho učitelů poněkud negativní význam) má velký smysl a může učitele v jeho práci výrazně "nakopnout" tím správným směrem. Bylo by skvělé, pokud by školy měly na takové vzájemné vzdělávání prostor, a to nejen časový, ale zejména systematický, spočívající v podpoře a metodice nastavené vedením školy. Chci doufat, že i v tomto směru se blýská na lepší časy, sami učitelé objevují výhody vzájemného učení a nebude dlouho trvat a vzájemná kolegiální zpětná vazba se stane nedílnou součástí dalšího vzdělávání učitelů.
A nyní se pozastavme nad tím, jak je to s důrazem na kvalitu učitele. Systematicky se tato problematika zatím neřeší nijak, takže existuje spousta možností.
Ideální stav - máte vedení školy, které umí s hodnocením kvality práce pracovat. Jako učitel procházíte periodickými hodnoceními své práce s erudovanou zpětnou vazbou. Máte možnost pracovat na svém seberozvoji, víte, kam směřujete a čím se chcete zabývat, které své profesionální dovednosti máte v plánu rozvinout. A jelikož se jedná o ideální stav, ředitel školy má i prostředky, aby vás za vaši snahu odměnil.
Další možností je stav, kdy vedení školy umí kvality učitelů rozlišovat a hodnotit, ale nemá prostředky na to, aby své učitele ocenilo.
Nejsmutnější situace je taková, kdy se kvalita práce učitele neřeší vůbec. Všichni mají tak nějak stejně, popř. jejich hodnocení stojí ne na kvalitě odvedené práce, ale na jiných, prozaičtějších faktorech, zejména na oblíbenosti a neoblíbenosti u vedení. Tento stav není v mnohých sborovnách neobvyklý a často vede k absolutně nemotivovanému a rezignovanému učiteli.
Jaké jsou tedy kariérní možnosti učitele v České republice v 21. století? Bohužel - nevalné. Vše záleží na náhodě a na kvalitě vedení školy, na kterou učitel nastoupí. Je ale důležité si uvědomit, že svůj vlastní rozvoj má učitel sám ve svých rukou a nemusí na něj rezignovat. Je složité nenechat se semlít demotivovaným a vyhořelým okolím, ale je třeba učitele neustále povzbuzovat v tom, aby hledali "svou" školu, na které se jim bude dobře učit a jejich potenciál se rozvine v plné šíři. Proto má PISA pravdu v tom, že je nanejvýš účelné podporovat neformální sdružování učitelů nejen na sociálních sítích. Pokud jste totiž teprve ve fázi hledání správné školy, sdílená dobrá zkušenost ostatních vám může pomoci udržet si víru, že se svým pojetím pedagogické práce nejste sami, že pověstné světlo na konci tunelu existuje a stojí za to nevzdat se a dojít k němu.