Jak to děláme v jihočeských Aténách?

Vydáno:

Proč my a proč Atény? Když jsem byl paní šéfredaktorkou požádán o článek pro letošní letní speciál na téma spolupráce škol a zřizovatelů, řekl jsem jí doslova: "Tak z toho letos nic nebude. My děláme v Písku jen obyčejné věci. Opravdu nic zvláštního. Občas se potkáme, popovídáme, poradíme se, navštívíme se..." V jejích očích se však objevily jiskřičky... "To je právě to skvělé, určitě o tom napište." Do nadpisu jsem si troufl použít stále živé pojmenování města Písku jako města s bohatými kulturními tradicemi a s velkou koncentrací vzdělávacích institucí. Působilo zde mnoho slavných osobností, které se zapsaly do dějin české kultury. Jen namátkou uvádím několik z nich: Mikoláš Aleš, Adolf Heyduk, August Sedláček, Otakar Ševčík, Fráňa Šrámek... Písek je i dnes kulturním městem a kromě základních a mateřských škol zde sídlí i množství středních a vyšších odborných škol, a dokonce i filmová akademie.

2. Úvodní slovo paní starostky
Měl jsem původně v plánu popsat ty zdánlivě obyčejné věci mezi našimi školami a zřizovatelem pouze ze svého pohledu, ale později jsem si uvědomil, že by to byla škoda. Oslovil jsem proto všech pět dalších ředitelů základních škol (mateřské jsou součástí) zřizovaných městem Písek a využil jejich zkušeností a rozdílné optiky. Máme mezi sebou pana kolegu "čerstvého" ředitele druhým rokem ve funkci, dva déle sloužící ostřílené profíky i se zkušeností ze zastupitelstva nebo školské komise, dále pana kolegu z waldorfské školy a pana kolegu ze školy, která je zapojena nejen do sítě škol Pomáháme školám k úspěchu a právě prochází nákladnou investiční akcí. Oslovil jsem také paní vedoucí odboru školství a kultury jako zástupkyni "druhé strany" a paní starostku.
Paní starostka Mgr. Eva Vanžurová, která bývala dřív paní ředitelkou, má neocenitelnou zkušenost z obou stran. Proto velmi rád začnu jejím pohledem na spolupráci zřizovatele a ředitelů škol.
"Spolupráce škol se zřizovatelem? Otázka je jasně položená, ale odpověď není jednoznačná. Důležitý je úhel pohledu. Mám možná výhodu, možná nevýhodu, že jsem prošla, resp. procházím oběma protipóly. Pracovala jsem více než 12 let jako ředitelka ZŠ v Písku a nyní působím ve druhém volebním období na pozici starostky města. Samozřejmě mám v gesci školství. Jako ředitelka jsem mnohdy nechápala, jak může některé rozhodnutí zřizovateli tak dlouho trvat. Dnes samozřejmě vím, že ani starostka nemá velké pravomoci, musí se počkat na rozhodnutí rady, zastupitelstva... A věřím, že kolegové chápou situaci, když nedostanou tolik peněz na investice, o kolik žádali.
V naší spolupráci je bezesporu výhodou, že jsem sama zažila situace, se kterými se ředitelé škol každodenně potýkají. Jsem přesvědčená, že schopnost domluvit se a pomoci je závislá na oboustranné ochotě a rozumném postoji osob, které se v dané chvíli nacházejí na příslušných místech.
Vím, že práce ředitele jakékoliv příspěvkové organizace není jednoduchá, a vím také, že ve škole je o to složitější, že kromě majetku a chodu organizace mají ředitelé škol na starosti děti, žáky a jednají s jejich rodiči. Ve městě Písku je roční práce ředitelů hodnocena na základě pravidel, ve kterých jsou jasně dána kritéria, na základě kterých jsou přidělovány body, a to z oblasti řízení a hospodaření, oblasti prezentace a kvality. Čím větší počet bodů, tím je větší finanční odměna. Jednou ročně probíhá hodnocení za osobní účasti ředitele organizace, starostky, vedoucích finančního odboru a odboru školství a kultury. Ředitel má možnost sám zhodnotit ukončený rok nejen po stránce hospodaření, ale také sdělit, čím by se rád pochlubil a co by rád do budoucna zlepšil.
Z pozice ředitelky školy jsem si vyzkoušela, že spolupráce se zřizovatelem není špatná a můžu se na něj kdykoliv spolehnout. I když jsem ne vždy získala, co jsem pro svoji školu potřebovala. Budu moc ráda, když kolegové budou vnímat naši spolupráci přinejmenším stejně..."
To jsou jistě slova, která musejí v uších ředitelů i pedagogické i nepedagogické veřejnosti l