Jak správně a systematicky tvořit image školy?

Proč se to daří jen některým školám a jiným ne, nám může objasnit níže uvedená myšlenková mapa, zachycující součásti a faktory, které mohou do celého procesu vstupovat.

Nejprve je třeba analyzovat a vycházet z vnitřních faktorů. Vždy jde vše nejprve zevnitř, tedy z vnitřních systémů a nastavení školy, a teprve z toho lze dále moderovat i vnější projevy a faktory. Nikoli obráceně, jak jsme výše uvedli.

Jak už sám název napovídá, jde o interní oblasti, které jsou plně v režii samotné školy. Záleží tedy jen na managementu školy, ale i na jejích učitelích, jak si tyto vnitřní faktory nastaví a jak je budou realizovat. Zda naráz, nebo postupně, zda všechny, nebo jen některé, a samozřejmě v jaké kvalitě, provázanosti atp.

Pojďme si je alespoň stručně popsat a u některých se více zastavit. Každý z těchto aspektů by vydal na samostatnou knihu, ale nám v tuto chvíli postačí si je uvést a stručně definovat.

Kromě obecného zaměření školy více na výkon, nebo více na vztahy, se jedná hlavně o celkovou strategii školy. Tedy jakou má škola svoji hlavní profilaci, ale také to, jakou má škola strategii, pomocí které této profilace dosahuje.

Je-li například škola sportovně zaměřená, tak jaké konkrétní sporty preferuje, do jakých tříd a jakým způsobem je integruje, s jakými sportovními kluby a trenéry spolupracuje apod. Samozřejmě hraje roli i to, jakou má v dané chvíli vybraný sport společenskou prioritu, módnost apod.

Dalším příkladem mohou být školy se zaměřením na moderní technologie, kterým v posledních letech úspěšně stoupala hvězda popularity, ovšem jen v případě, že měla takováto škola i správně nastavenou strategii zavádění a využití technologií, tedy i to, co s tím skutečně v praxi uměla udělat. Proto docházelo nezřídka k situacím, kdy dvě školy dělaly totéž, ale nebylo to totéž. Takže jedna ze své profilace a strategie profitovala, ale druhou takovéto zaměření spíše poškodilo. Problém tedy nespočíval v zaměření, nýbrž ve strategii - ve způsobu, jak s tím daná škola naložila.

Dalším stavebním kamenem úspěšné strategie je vzdělávací vize, kterou škola deklaruje svůj celkový směr i cíl. Čím je takováto vize školy propracovanější a promyšlenější, tím může být pro své okolí také atraktivnější, a hlavně pochopitelnější. Zde máme na mysli vize, které škola dokáže nejen důkladně promyslet, ale současně je i přijatelně, jasně a přiměřeně podat svým učitelům, rodičům, ale i právě budoucím rodičům a žákům a široké veřejnosti. Chybou jsou příliš vzletné a pro laickou veřejnost abstraktní vize a stejnou chybou jsou i vize, které sklouzávají k povrchnosti a prázdným populistickým klišé.

Takovou výkladní skříní vize školy může být třeba nebo další materiály a dokumenty, kterými se Proto je důležité věnovat této oblasti stejnou pozornost jako kterékoliv jiné. Je dobré si uvědomit, že takováto vize školy může být pro rodiče - jakožto „zákazníka našich vzdělávacích služeb“ - často tím prvním, na co při výběru školy může narazit. A protože chce rodič škole svěřit to nejdůležitější ve svém životě, totiž své děti, bude pečlivě zvažovat, co se mu nabízí. A první dojem je velmi důležitý, proto i naše „čitelnost“ musí být pro něj co nejsnazší.

Kromě toho, správně stanovit správnou vizi školy je neméně důležité, než ji správně a adekvátně prezentovat směrem ven.

Další důležitou oblastí je poslání školy, zejména pokud chceme systematicky budovat pozitivní kulturu školy. Poslání se totiž opírá o vybrané morální imperativy, které chceme spojit s naší vizí a strategií školy. Proto musí být tyto tři pojmy propojené a vzájemně se doplňovat a ze sebe vycházet.

Bohužel pojem poslání bývá chápán mylně jako pouhý idealistický pojem, prázdné klišé, které nikomu stejně nic neřekne. Dokonce bývá odmítáno, ba i zesměšňováno. Bude tomu tak, pokud se na něj takto budeme dívat, anebo jej budeme takto povrchně používat. Pokud naopak pojem správně uchopíme a dobře pojmenujeme, dostaneme nadčasový, trvalý a silný nástroj naší image, s kterým nás veřejnost bude stále spojovat. To ovšem vyžaduje čas a určitý charakter při jeho prosazování, a někdy i při jeho obraně před těmi, kdo by jej chtěli znevažovat a zlehčovat. Bohužel docela často tyto tendence přicházejí i zevnitř samotných škol, tedy od jejich zaměstnanců.

U škol se s dobře pojmenovaným a nastaveným posláním setkáváme poměrně zřídka. U firem to vidíme častěji a také účelněji. Domníváme se, že je to škoda, protože právě ve spojení s dětmi nebo studenty a s jejich rozvojem by stanovení poslání mohlo být poměrně jasné a účinné. V takovémto poslání se může promítnout hlavní zaměření školy. (Např. Pomáháme dětem se zdravotním znevýhodněním, aby se mohly rozvíjet v běžné základní škole.)

Propojení těchto tří stavebních kamenů můžeme připodobnit ke sladění svého cíle s kompasem a s mapou. Je to stejně důležité na naší cestě k úspěšné škole. Zároveň tím dáváme nejen svým týmům, ale i žákům, rodičům a široké veřejnosti najevo, kam jdeme a co mohou očekávat.

Další důležitá položka v základu dobré image školy. Pro mnohé možná ještě abstraktnější a hůře uchopitelná než uvedené předchozí, ale rozhodně neméně důležitá.

V hodnotách školy deklarujeme to, co je pro nás důležité -etické a morální konstanty, se kterými budeme v triádě vize - strategie - poslání pracovat. Prostřednictvím hodnot tomu totiž dáváme nadčasovost a velkou vážnost. Má to ovšem i svoje nevýhody. S těmito pojmy nelze jen tak bez rozmyslu plýtvat. Naopak, je třeba s nimi nakládat velmi obezřetně a zodpovědně. Pokud zde ve fázi realizace selžeme, resp. naše škola, tak bude nabourána důvěra, a to trvale. Náprava bude dlouhodobá, ba zhola nemožná. My se totiž tímto dostáváme k dalšímu klíčovému pojmu, a tím je integrita.

Integritou se myslí soulad mezí tím, co jsme deklarovali v naší vizi, hodnotách a poslání, a tím, co děláme v každodenní praxi, tedy v každodenní realizaci. Zkrátka, zda to, co jsme slíbili, napsali a prezentovali, také skutečně děláme, nebo je to jen prázdný pojem na papíře.

Není nic horšího než prázdné sliby a vzbuzování mylných očekávání. Integritu školy, tedy její soulad mezi idejemi a skutečnou praxí, považuji v image školy za velmi zásadní. Pokud integrita chybí, nelze vytvořit důvěru a bez té zase nelze tvořit dlouhodobou spolupráci a další rozvoj. Není výjimkou, že si škola sama nabourá svoji integritu tím, že neodhadne skutečný a správný stav věcí a slíbí nebo prezentuje své plány, které se potom nedaří dodržet a naplnit. Mnohdy z takovýchto situací vzejdou stížnosti, petice a řada dalších nepříjemností. Náprava věci by potom měla směřovat především k znovuzískání ztracené důvěry, a to lze jen otevřeným přiznáním skutečného stavu věcí a co nejlepší, a pokud možno nejrychlejší, nápravou chyb. Pokud se takto narušená integrita dále nabourává tím, že se nepřiznají pochybení, ale přijde se s nějakou výmluvou anebo zastíracím manévrem, vše se jenom zhorší.

Na závěr tedy můžeme říci, že integritu školy při naplňování vlastní koncepce tvoří její důvěryhodnost, a tím se upevňuje její pozitivní image.