Jak překlenout propast mezi tradičním vzděláváním a potřebami praxe?

Vydáno:

Naše pracoviště prošla za posledních 20 let velkou změnou. Zaměstnavatelé na svých zaměstnancích oceňují vlastnosti a dovednosti, které byly dříve upozaděny, ne-li potlačovány.

Jak překlenout propast mezi tradičním vzděláváním a potřebami praxe?
 
Jana
Knesplová
MBA
manažerka programu Partneři ve vzdělávání, Microsoft
Patří mezi ně například schopnost samostatného kritického myšlení, kreativita, spolupráce, efektivní řešení reálných problémů, komunikační dovednosti, práce s ICT a další. Souhrnně se jim říká
dovednosti 21. století
– jsou to tedy ty dovednosti, které potřebuje zaměstnanec, aby byl úspěšným a náležitě oceňovaným na trhu práce tohoto století.
Školy takovouto zásadní změnou ve většině případů neprošly. Ve valné většině stále probíhá frontální výuka, po žácích se vyžaduje spíše biflování než logické myšlení a škol, které tuší, jak v dětech vypěstovat dovednosti pro dnešní zaměstnání, je stále ještě příliš málo. Jako by školy připravovaly děti pro úplně jiný svět. Není to samozřejmě zdaleka vina pouze škol, lví podíl mají roky nesystematické a nekoncepční péče o školství ze strany zákonodárců.
Nicméně pokud bolestivě přijmeme tezi, že děti nevycházejí ze škol připravené pro dnešní zaměstnání, je o to víc alarmující uvědomění si, že tyto děti půjdou do zaměstnání třeba až za 10 let. Kdo ví, jak bude vypadat trh práce za 10 let? Svět se mění tak rychle, že je v podstatě nemožné odhadnout, jak konkrétně bude vypadat pracovní náplň dnešních žáků a studentů, až dokončí (i terciární) školní docházku. Vědci například odhadují, že zhruba 60 % zaměstnání, která budou běžná za 10 let, dnes ještě neexistuje. Jak tedy může škola připravit dítě pro zaměstnání, o jehož existenci dnes nikdo nemá ani ponětí?
Když jsem já osobně byla ještě dítko školou povinné, měli jsme paní učitelku Růžičkovou, která je pro mě dodnes zosobněním tradiční výuky. Paní učitelka Růžičková stála před tabulí a 45 minut nám vykládala a diktovala do sešitů zápisky, občas někoho prozkoušela. Byla zkrátka takovou studnicí moudrosti a tu nám, neznalým, předávala (nebo se tak alespoň domnívala).
Dnes je situace jiná. Studnicí všech vědomostí je internet, a když dítko něco neví, zeptá se Wikipedie, která mu dá instantní (mnohdy dokonce i správnou) odpověď. Znamená to tedy, že učitel ztrácí na důležitosti?
Rozhodně ne! Právě naopak. Jeho role se jen musí částečně změnit a přizpůsobit. Měl by být svým žákům mentorem a průvodcem, jenž jim pomůže získat dovednosti, které děti na internetu nenajdou. Měl by jim pomáhat získat právě ony dovednosti 21. století, jako je
schopnost zorientovat se
v obrovském kvantu informací, které se na děti dennodenně valí, zhodnotit, které jsou pravdivé a které ne, a na jejich základě udělat takzvané informované rozhodnutí, pracovat jako jedinec i jako součást týmu a přitom neztrácet schopnost dívat se na věci nově, tvořivě. Pokud totiž bude učitel schopen ve svých svěřencích vypěstovat právě tyto dovednosti, je velmi pravděpodobné, že se „jeho“ děti neztratí ani v pracovním světě za 10 či 20 let. Budou totiž disponovat univerzálními dovednostmi, které jim umožní maximální adaptabilitu, ať už jejich práce a požadavky na ně budou jakékoliv.
Moderní technologie, jako jsou například aktuální tablety, mohou být učiteli mocným pomocníkem na cestě k tomuto cíli. V rukou proškoleného pedagoga se stávají užitečnou pomůckou pro různé
formy týmové spolupráce a sdílení projektů, mezioborové vnímání souvislostí
a nabízí mnoho možností, jak děti více vtáhnout do reálného světa, který na ně čeká v zaměstnání. Žáky taková výuka v drtivé většině baví, a tak můžeme doufat, že se díky tomu také více naučí.
Tablety a mobilní dotyková zařízení navíc umožňují
individualizaci výuky
způsobem, jaký nikdy předtím nebyl možný. Při výuce ve stylu 1:1 (jedna k jedné) má každé dítě k dispozici své učební zařízení a učitel může zadat individuální práci podle toho, jaký je individuální učební pokrok či preferovaný styl učení každého žáka. A zatímco talentované děti jedou v rychlejším tempu a každá jednoduchá aplikace jim nabízí nekonečné množství úloh, příkladů a výzev, na kterých se mohou zdokonalovat, učitel se může jednotlivě věnovat pomalejším žákům. Stává se tak právě oním mentorem a pomocníkem spíše než univerzálním nositelem všeho moudra.
Vím, pro učitele není takové „překlopení“ do modernějšího stylu výuky úplná hračka, ale naštěstí už je kde čerpat inspiraci a poznatky. Pozoruhodným příkladem je třeba projekt Prahy 6, která vybavila tablety všechny své základní školy, přičemž dala velký důraz na proškolení a připravenost učitelů.
Microsoft v České republice zhruba před rokem odstartoval zajímavý projekt za účelem pomoci školám se zaváděním tabletů a dotykových zařízení Windows do škol. Ne náhodou se tento projekt jmenuje Vzděláváme pro budoucnost. Díky němu se podařilo vybavit vybrané referenční školy tablety Windows, a to v různých scénářích využití podle toho, jaké byly předpoklady a představy dané školy. Školy prošly specializovaným školením, jehož cílem bylo nejen to, aby učitelé uměli tablety ovládat, ale také aby s jejich pomocí uměli vyučovat různé předměty. Ve výsledku tak každá referenční škola tablety využívá jiným originálním způsobem. Jejich společným úkolem ale je komunikovat na ostatní školy své poznatky, příklady dobré praxe, ale i chyby, aby se další školy, které o zavedení tabletů do výuky přemýšlí, mohly inspirovat a neopakovat jejich chyby.
O všech těchto osobních, necenzurovaných zkušenostech ředitelů a učitelů referenčních škol se dočtete na
metodickém portále RVP
v blogu Vzděláváme pro budoucnost. Na stránkách pak najdete přehled řešení, která si jednotlivé referenční školy zvolily. A pokud se do některé z nich chcete přijít podívat na to, jak lze s tablety rozvíjet dovednosti 21. století, jste srdečně zváni.