Jak poznat dobrého učitele

Je nepochybné, že se bude řídit postupy obvykle uváděnými v příručkách nebo i v Řízení školy (např. příspěvky M. Šikýře v Řízení školy č. 2/2011 a 3/2011). V závěru mu však stejně nezbývá nic jiného než vycházet z „nápovědy“ druhých (pořadí podle výsledků hodnotící komise) nebo se spolehnout na vlastní cit. Nicméně i „cit“ by měl být naplňován a ovlivňován předcházejícími kvalitními znalostmi, informacemi i dovednostmi ředitele.

Proměnných, které vstupují do reálného působení učitele ve škole a významně je mohou ovlivnit, je obrovské množství, takže pak i maličkost může pokazit původně velmi vhodnou volbu. Je ovšem také pravda, že praxe ukazuje, že někteří ředitelé mají častěji „cit“ pro dobrou volbu, zatímco jiní si opakovaně vybírají nevhodné spolupracovníky. Může to být i tím, že ti druzí se soustřeďují na charakteristiky uchazeče, které kvalitu působení učitele ve škole příliš neovlivňují. Nebo vybírají uchazeče, kteří sice mají některé

Je nepochybné, že žádný ředitel nechce přijmout učitele špatného. Jenže, Existuje Zjednodušené představy hovoří o tom, že opravdu existuje, stejně jako se má za to, že existují obecně dobří studenti, psychologové, rodiče... S oblibou uvádíme obsáhlé charakteristiky „ideálního učitele“. Víme sice, že se takový učitel nemůže vyskytovat ve skutečnosti, přesto však tvrdošíjně tuto bezesmyslnou konstrukci vytváříme. Zastánci těchto názorů mají dílčí podporu v empirických zkušenostech, ze kterých jasně vyplývá, že někteří učitelé jsou vynikající (nebo naopak obtížně použitelní) ve všech rozličných školách, kde zatím působili. Totéž platí pro některé studenty, kteří mohou studovat kterýkoli vysokoškolský obor s výtečnými výsledky.

Je také pravda, že někteří učitelé jsou milováni žáky a rodiči, respektováni kolegy i vedením školy, jsou dobří jako řadoví učitelé, ale i ve vedoucích funkcích. Ovšem podstatně silnější zastoupení najdeme ve skupině učitelů, kteří jsou v jedné škole výborní, zatímco ve druhé jsou jejich výsledky slabší, jedna třída na ně vzpomíná s láskou, druhá nikoli. Většina z nás má silné i slabší stránky. Dobře práci vykonáváme, neumíme ji však příliš řídit; jsme spolehliví, ale poněkud pomalejší; vynikajícím způsobem pracujeme se šikovnými žáky, slabší jsme v práci se žáky, kteří se moc učit nechtějí; studenti nás milují, v naplnění administrativní složky učitelské profese máme výrazné rezervy... Vybrat si za budoucího zástupce ředitele učitele, který vynikajícím způsobem učí a nejraději by učil 25 hodin denně, je dopředu velice riskantní.

Ředitel by si měl ujasnit,

Ředitel si také musí definovat, jakého učitele potřebuje, co od něho očekává, jaké s ním má úmysly v budoucnosti. Z toho pak alespoň částečně vyplyne, jaké vlastnosti by tedy měl mít vhodný adept na volné místo. V inzerátech se pochopitelně a zcela logicky na prvním místě mezi požadavky objevuje vyučovaný předmět. Jenže pak vstupují do hry další nároky. Některé by bylo obtížné v inzerátu stručně a srozumitelně popsat. Hledá ředitel také výchovného poradce, možného budoucího zástupce, potřebuje sbor omladit nebo naopak si představuje někoho poněkud zkušenějšího? Chce učitele neambiciózního, který mu nepřeroste přes hlavu, nebo unese, když se sborovna trochu oživí?

Z hlediska školy jsou nepochybně důležité vlastnosti odborné, profesní, ale i lidské. Když osobnostně problematický jedinec systematicky rozvrací učitelský kolektiv, nevyváží to pravděpodobně ani skutečnost, že je dobrý odborník a že si ho rodiče chválí. Ředitel samozřejmě může také počkat, až jak se konkrétní učitel fakticky „vybarví“, a teprve pak uvažovat o vhodném uplatnění.

Ovšem se ještě navíc liší pro různé děti i rodiče. Zatímco pro jedny je podstatné, jak je učitel chápající, vlídný, laskavý, podporující sociální vztahy ve třídě, pro druhé rodiče jsou nejdůležitější efektivita a výsledky výuky, přičemž cesta, kterou je cílů dosaženo, není pro ně až tak důležitá. Jestliže ve škole převažují děti z určitých rodin, ze specifické socioekonomické vrstvy, je vhodné při výběru nového učitele vzít v potaz i tuto skutečnost.

Když jsem uvedl, že žádný obecně dobrý učitel neexistuje, tak z toho vyplývá, že je to úplně jedno a že záleží jen na tom, aby učitel dobře zvládl vyučovací předmět a dobře se začlenil do kolektivu školy? Ne, tak to rozhodně není! Existuje řada výzkumů, které se snaží přispět k nalézání pozitivních odpovědí. Tyto

Například již na konci 60. let minulého století analyzoval Kounin videozáznamy z výuky ve třídách, aby zjistil, jaké jednání učitele je spojeno s kázeňskými problémy žáků. Dospěl k několika výsledkům, které charakterizují učitele ve třídách, ve kterých dochází jen k minimálním ztrátám času kvůli nevhodnému chování žáků. V jeho závěrech nacházíme i dnes:

V jednom státě USA provedli důkladnou analýzu výsledků neuvěřitelného množství didaktických testů získaných v průběhu několika let. Vzhledem k tomu, že mohli propojit výsledky testů u konkrétních žáků se jmény vyučujících, tak bylo možné konstatovat i specifický přínos působení konkrétního učitele v průběhu let.

můžeme brát s rezervou s ohledem na specifické podmínky v USA i na specifické zkoumané proměnné, leč neodporují mé poradenské zkušenosti. Na základě množství dalších šetření v různých oblastech se postupně došlo k závěrům, podle kterých efektivnější učitelé např.:

dosahují rovněž např. Ukázala se také přednost dobrých vyjadřovacích a komunikativních schopností. Výzkumy se zabývají zejména charakteristikami, které jsou ovlivnitelné působením vzdělání učitele. Je však nepochybné, že výsledky žáků ovlivňují i další charakteristiky učitele, které příliš ovlivnit neumíme. Mnohé z uvedených poznatků může ředitel jen obtížně využít při přijímání nového kolegy, nicméně má přinejmenším určitá

Jak se dostaneme k Ředitel se může spolehnout na to, že se vše ukáže až v průběhu faktického působení učitele a žádné informace příliš nehledá a při výběru spoléhá plně na dojem z rozhovoru. Koneckonců, tak tomu je stejně vždycky, že praxe je nejsilnější kritérium našich rozvah. Nejsou totiž k dispozici psychologické diagnostické nástroje, které by dokázaly spolehlivě odhalit kvalitu učitele a jeho přínos pro školu, kde se uchází o místo. Testy inteligence, obvyklé osobnostní dotazníky, projektivní metody... jsou s to odhalit hodně výrazné osobnostní odchylky, některé poruchy, nikoli však složitosti, které se projeví až při fungování v konkrétních podmínkách. U některých odchylek však standardně používané metody nemusí odhalit vůbec nic a ředitel by si to neměl později vyčítat jako profesní selhání. Mám na mysli např. závislost na alkoholu, nebo sociálně zdatného „psychopata“ („hysterika“).

Ředitel by měl získávat z místa předchozího působiště, měl by číst mezi řádky životopisu, může si nechat předložit portfolio absolvovaných vzdělávacích akcí, vytvořených pomůcek, realizovaných aktivit atd. Není ani nutné, aby se vyhýbal „drbům“. Pokud jim přisoudí odpovídající význam a bude je kriticky posuzovat, mohou se stát cenným zdrojem porozumění. Je ovšem pravda, že velmi často významu neověřené zprávy porozumíme teprve při hlubším poznání konkrétního jedince.

Proto by drby spíš měly generovat otázky, „hypotézy“, které dalšími údaji, dalšími zdroji prověřujeme. Pokud nejsme s to dobrat se spolehlivého vysvětlení takové informace, měli bychom jednat, jako kdyby nebyla. Když mluvíme s adepty, je nutné klást i

Ředitel nese Pokládám však za naprosto nepřijatelné, aby ředitel jen s pokrčením ramen řekl rodičům, že ví, že učitel má s dětmi problémy, že je nezvládá, ale že už je před penzí nebo že má bohaté zkušenosti, má osobní problémy a že za něho nemá náhradu. Škola není pro zaměstnance zaopatřovací ústav, ani psychoterapeutické zařízení, jde o zaměstnání jako každé jiné. Stejně vděčná a současně neodpovídající skutečnosti jsou tvrzení, že vůbec neumíme říct, který učitel je dobrý a který špatný, že v každé profesi jsou dobří a špatní, že pedagogické fakulty vybírají nevhodné studenty a následně je špatně připravují nebo že učitel je také jen člověk. Na druhé straně musí ředitel přijmout jako fakt, že každá volba se nepovede a že v českém systému jsou i některé změny jen velmi obtížně možné.