Jak na Modrou velrybu

Vydáno:

V uplynulých měsících se v médiích objevily zprávy, podle kterých do Česka pronikla sebevražedná hra známá pod názvem „Modrá velryba“. Přestože většinu senzačních informací, které se k ní vážou, můžeme označit za tzv. hoax, s fenoménem se prostřednictvím internetu seznámilo mnoho dětí i dospělých a snadno může vyvolávat nejistotu či strach. Je proto vhodné si ukázat, jak téma uchopit v rámci výuky a preventivních programů, pokud to bude třeba.

 

Jak na Modrou velrybu
Mgr.
Kamil
Kopecký,
Ph.D.,
Centrum PRVoK, projekt E-Bezpečí, Pedagogická fakulta UPOL
FENOMÉN „MODRÁ VELRYBA“
V únoru letošního roku informovalo několik bulvárních deníků o tom, že na území České republiky pronikla z Ruska sebevražedná hra „Modrá velryba“, pod jejímž vlivem spáchaly sebevraždu stovky dětí. Tato informace nevzbudila větší ohlas, protože čtenáři bulvárních deníků jsou zvyklí na často zkreslené a nepravdivé informace a nepřikládali textům velkou váhu. V dubnu se téma opět objevilo v prostředí bulvárních deníků a pravděpodobně by opět zapadlo, kdyby o den později Policie ČR nevydala před výskytem hry na českém území varování. To způsobilo, že se o fenomén začala aktivně zajímat veškerá média a samozřejmě také samotní uživatelé internetu - dospělí i děti. Začaly vznikat senzační zprávy o tom, jak tato „hra“ způsobila smrt mnoha dětí, jak se začíná prověřovat souvislost mezi hrou a úmrtími dětí v ČR, postupně byly zveřejněny přesné návody, jak se do „hry“ zapojit, její pravidla, informace o tom, že ze hry nelze odejít, apod. Počet vyhledávání klíčových slov „modrá velryba hra návod“ na Seznam.cz postupně vzrostl z jednoho denně až na 40 000 vyhledávání za den.
Modrá velryba (v překladu plejtvák obrovský) není hrou v tradičním slova smyslu, nejde o aplikaci, o software, o něco, co si můžete stáhnout do počítače či tabletu a hrát. Jde o tzv. výzvu (challenge), která se nekontrolovaně šíří internetem - především sociálními sítěmi - a do které se může zapojit kdokoli, a to jak na pozici hráče, tak na pozici tzv. kurátora (dozorce, člověka, který kontroluje, manipuluje, vydírá dítě apod.). Samotná výzva obsahuje 50 úkolů a vyzývá dítě nejdříve k sebepoškozování (vyřezávání symbolů do končetin) a postupně je vede až k finálnímu úkolu - sebevraždě. Pokud hráč odmítne úkoly plnit, kurátor (jiné dítě či dospělá osoba) začne hráče vydírat a vyhrožovat mu (např. smrtí jeho rodičů, sourozenců apod.).
Samotný fenomén vznikl původně v Rusku - v prostředí sociální sítě VKontakte - a byl spojen se skupinami, které navštěvovaly děti uvažující o sebevraždě (v Rusku je třikrát vyšší počet sebevražd dětí, než je celosvětový průměr, a to kvůli špatným životním podmínkám - alkoholismu, nefungujícímu sociálnímu systému, zdravotnictví, školství, vysoké kriminalitě atp.). Výzva vznikla původně jako marketingový tah, který měl do skupin přilákat nové uživatele, postupně však tato výzva přerostla hranice Ruska a začala kolovat Evropou. Detaily o původu hru naleznete např. na webových stránkách
www.e-bezpeci. cz
.
Modrá velryba je hoax - tedy poplašná zpráva, která kombinuje pravdivý základ s nepravdivými senzačními informacemi, které umožňují její rychlé šíření. Největším rizikem tohoto hoaxu je především jeho masivní rozšiřování médii, panika, kterou s sebou informace o hře nesou, a riziko nápodoby - děti materiály o hře aktivně šíří, aktivně si o hře vyhledávají informace, zakládají o fenoménu diskusní skupiny a v řadě případů si rovněž hru vyzkoušely (včetně sebepoškozování), ať už jako hráči, nebo kurátoři.
KONKRÉTNÍ OPATŘENÍ PRO MINIMALIZACI DOPADU FENOMÉNU NA DĚTI (PRO UČITELE, RODIČE)
V situaci, že se fenomén „modrá velryba“ objevil ve škole či v domácím prostředí, je nutné dítěti/dětem odhalit, že jde o podvod - hoax. Žákům vysvětlete, jak vlastně hoaxy fungují, a uveďte příklady dalších podobných zpráv/výzev, které to potvrzují. Zejména jim vysvětlete, že u hoaxů je typické, že je původně pravdivý základ obalen nepravdivými „slupkami“ informací, a tyto slupky nechte své žáky postupně oloupat a odhalit pravdu. Žáky tak zbavíte pochybností a strachu, které s sebou fenomén nese.
U hoaxu/challenge Modrá velryba je původně pravdivý příběh o existenci sebevražedných skupin v Rusku a existujících návodech a způsobech manipulace uživatelů těchto skupin obalen velkým množstvím nepravdivých informací o masových sebevraždách dětí, vraždících kurátorech a neprokázaných souvislostech, které fenoménu dodávají váhu. Tímto směrem pak navedeme aktivity, které s dětmi můžeme realizovat.
Ideálním startem aktivity je zeptat se dětí:
Víte, odkud se vlastně vzal název Modrá velryba?
Děti vám pravděpodobně odpovědí, že je to proto, že velryby páchají hromadně sebevraždy. To je však nesmysl. Dětem musíte vysvětlit, že velryby na mělčinách umírají z úplně jiných důvodů. Zeptejte se dětí, jak se v moři orientují velryby a delfíni. Odpověď zní echolokací (za pomoci zvukových vln) s podporou magnetických polí. Navíc se často pohybují v hejnech - plují za vedoucí samicí, která je vede. Jenže někdy echolokace selže, zvuk se odrazí třeba od vlny, od bahna, velké vrstvy písku, odraz se změní také vlivem přílivu a odlivu, dojde ke změně magnetického pole nebo velryba prostě onemocní a dostane se na mělčinu. Často tak uvízne jak vedoucí samice, tak zbytek hejna. Z mělčiny se pak už velryby samy nedostanou - jejich hmotnost je příliš velká, voda je nenadnáší a na vzduchu se dusí (stlačují se jim plíce). Moře navíc vyplavuje i mrtvé kusy. Velryby (plejtváci, delfíni a další kytovci) jednoduše sebevraždy nepáchají, je to nesmysl, kterému děti uvěřily.
Děti najednou pochopí, že asi ne vše, co se o fenoménu dozvěděly prostřednictvím internetu, bude pravda. Učitel pak může pokračovat. Nabízí se začít tím, že dětem vysvětlíte, že celá věc vznikla v Rusku, přičemž se můžete zeptat:
Děti, co víte o Rusku?
Postupně můžete přejít třeba k tomu, že v Rusku je nízká průměrná mzda (500 dolarů na osobu, což je asi 12 000 korun měsíčně), že v něm zemře přes půl milionů lidí ročně na následky pití alkoholu, je v něm velké množství vražd (11,2 na 100 000 obyvatel v roce 2016, v ČR 1,5 na 100 000 obyvatel v roce 2015), velká korupce, velké množství nefunkčních rodin, vysoká kriminalita apod. A v tomto prostředí žijí děti - úplně stejně jako v České republice. Tyto děti mají velké problémy - často nezažívají lásku, porozumění, mají velmi těžký život, žijí na ulici. Snaží se pak své problémy řešit právě tím, že se sebepoškozují nebo si třeba i sáhnou na život. Právě ony chodí na internet a sdružují se do různých diskusních skupin... a tady se začal probouzet příběh o modré velrybě.
Téma můžeme zjednodušit, oprostit ho od detailů, dá se začít např. takto:
Děti, máte rády horory? Bojíte se rády? Který horor máte rády? A víte o nějakých místech na internetu, kde se dají najít třeba nějaké strašidelné informace?
Úplně stejně, jako máte rády horory vy, je mají rády i děti v Rusku, které se sdružují do různých diskusních skupin. A protože horory jsou úzce spojeny s tématem vražd i sebevražd, tak tyto skupiny navštěvují i děti, které o sebevraždě přemýšlejí. Do jedné takové skupiny přišla i dívka jménem Irina „Rina“ Palenková, která se rozhodla spáchat sebevraždu (už dříve, než do skupiny přišla, právě z těch důvodů, které jsme si vysvětlili) a těsně před tím zveřejnila na internetu svou fotografii. Administrátory této diskusní skupiny napadlo, že by mohli tento příběh využít k tomu, aby do skupin nalákali další uživatele a aby na tom celém vydělali...
Děti, jak se vlastně dá vydělat na internetu? Jak vydělává Facebook? Jak si vydělávají youtubeři?
Děti vám správně odpoví, že reklamou, reklamními bannery, reklamou na Facebooku nebo třeba YouTube. A to samé udělali administrátoři v Rusku - chtěli vydělat, chtěli do skupin nalákat další děti, které budou klikat na reklamu a které jim budou vydělávat peníze. A proto vytvořili seznam fiktivních úkolů - tzv. challenge -, které měli uživatelé internetu plnit. Pokud jste se rozhodli úkoly plnit, tak jste samozřejmě museli do tzv. hashtagu napsat název dané diskusní skupiny a tím jste vlastně pomohli administrátorům vydělávat peníze, protože rostl počet lidí, kteří se do skupiny začali přihlašovat.
Úkoly byly nejdříve úplně nevinné, postupně však byly stále nebezpečnější, schválně - proč asi? Proč by někdo vymýšlel, abyste dělali něco nebezpečného?
Děti budou spekulovat a nabídnou různá řešení, jako učitelé jim ale vysvětlíte, že informace obsahující negativní obsah, třeba o ubližování (fotky, videa), se šíří internetem daleko rychleji, osloví více lidí, kteří si budou chtít tuto věc vyzkoušet, a zvýší tak zisk administrátorů vydělávajících na reklamě. Kdokoli se tak do výzvy modrá velryba zapojí a napíše na svůj profil příslušné „startovací slovo“ (hashtag), se vlastně nechal nachytat na reklamu a přímo či nepřímo posílá peníze těm, kteří skupiny pod těmito názvy vytvářejí. Protože jim zvyšuje zisk - počet uživatelů, reklamní dosah - a tak vlastně zvyšuje počet dětí, které se také nechají nachytat.
Děti se určitě zeptají na různé informace, třeba na to, že na internetu je ale napsáno, že Modrou velrybu hrálo hodně dětí, které nakonec spáchaly sebevraždu. Zeptejte se jednoduše:
Kde jste to četly? Kde jste to viděly?
Děti vám uvedou konkrétní názvy portálů, jména youtuberů apod. Vy jim jednoduše vysvětlíte, že úplně stejně jako administrátoři skupin na sociálních sítích si chtějí vydělat i ostatní - třeba bulvární portály nebo youtubeři. Čím více lidí je čte a sleduje, tím více peněz z reklamy mají. Proto jednoduše začnou lhát, začnou si vymýšlet, začnou spekulovat, přidají si k informacím něco navíc, něco šokujícího, co umožní, aby se informace rozšířila k většímu množství lidí. Jednoduše vám lžou, abyste si jejich texty přečetli nebo se třeba podívali na jejich videa. Je to stejné jako s těmi pavouky z Iráku.
Děti se mohou ptát i na tzv. kurátory. Pokud se totiž do výzvy zapojily, mohly již být kurátorem skutečně kontaktovány. Pokud taková situace nastala, můžete postupovat třeba takto:
Děti, jakým jazykem vám kurátor psal?
Děti odpoví, že česky nebo slovensky. Jako pedagogové se pak zeptáte:
Ale jak je to možné? Jak je možné, že vám psal česky, když k nám Modrá velryba přišla z Ruska? Kdo to tedy vlastně je?
Děti budou přemýšlet, spekulovat o tom, že jsou třeba kurátoři napojeni na osoby z Ruska apod. Vysvětlíte jim, že kurátor může být kdokoli - třeba jejich kamarád, spolužák, sousedka, kdokoli, kdo na internetu viděl jejich hashtag (startovací slovo) a rozhodl se je postrašit. Využívá toho, že je anonymní, nevíte, kdo to ve skutečnosti je. V tom je jeho síla, proto má nad vámi moc. Nic z toho, co kurátoři tvrdí (že třeba ublíží vaší rodině), není pravda, je to strašení, kurátor se baví na váš učet právě tím, že se bojíte, že reagujete, že plníte příkazy. Chcete, aby se na váš účet bavil anonymně třeba váš spolužák?
Pokud by snad nějaké dítě zkoušelo být kurátorem, vysvětlete, že je to v České republice trestné a mohlo by být potrestáno jak dítě, tak jeho rodič. A pokud to zkouší, ať toho nechá, že je to nesmysl.
Žáci mohou dále argumentovat tím, že ale na Facebooku, Instagramu nebo kdekoli jinde viděly skupiny s názvem „Modrá velryba“, a proto to tady je. Vysvětlete jim, že původní skupiny už byly dávno zablokovány a smazány, a někteří tvůrci těchto skupin byli dokonce odsouzeni k trestu odnětí svobody. To, co děti vidí na Facebooku, vytvořili sami Češi - jiné děti, ale i dospělí, aby se pobavili, aby ostatní vyděsili a třeba na tom i vydělali.
Stejně tak můžete odmaskovat lež i v dalších částech hoaxu, třeba spekulace o tom, že v Čechách spáchaly kvůli modré velrybě sebevraždu dvě holčičky, apod. Opět jim vysvětlíte, že toto napsali novináři právě proto, aby lidé jejich články četli a aby jim tak rostl zisk.
Na závěr s dětmi shrňte fakta pomocí otázek nebo brainstormingu. Vypíchněte to nejdůležitější: je to hoax (míchá pravdu a lež), je hloupost ho zkoušet, protože jen vydělává peníze jiným a zbytečně nás straší, kdykoli můžeme přestat, protože kurátor je vlastně jen strašidlo, bubák.
Lekci musíte zakončit pozitivně, zeptejte se dětí, jestli znají nějaké další hoaxy, třeba o vajíčku uvařeném mobilním telefonem, o tom, že v nouzi máte zadat PIN k bankomatu obráceně, že když vás bodne včela, tak si máte posypat ránu hlínou, apod. Následovat pak mohou další preventivní aktivity z oblasti rizikového chování na internetu.
JAK INFORMOVAT ŽÁKY O MODRÉ VELRYBĚ A DALŠÍCH RIZIKOVÝCH JEVECH SPOJENÝCH S INTERNETEM?
Předně je nutné rozlišit primární prevenci, která je orientována přímo na děti (všeobecná primární prevence rizikového chování), od prostého informování rodičů a učitelů o existujícím problému. Děti totiž nejsou dospělé osoby a informace o rizicích na ně mají naprosto jiný dopad než na dospělé. Aby se totiž dítě socializovalo, tak svět kolem sebe přirozeně napodobuje (imituje), případně se identifikuje s konkrétní osobou (spolužákem, vrstevníkem) a jejím chováním. Samozřejmě je svým okolím také formováno, ovlivňováno, jednoduše vychováváno.
Cílem prevence je pak především minimalizace vzniku rizika v příslušné skupině a snížení dopadu případného rizika v případě, že už se ve skupině projeví.
Aby primární prevence fungovala, musí splňovat několik základních parametrů:
1.
Primární prevence nikdy nesmí děti strašit, děsit, vyvolat v nich negativní odezvu.
2.
Primární prevence rizikového chování musí vždy probíhat v bezpečném prostředí a musí být řízena.
3.
Primární prevence rizikového chování by měla probíhat v limitovaných skupinách (ideálně 20-30 osob).
4.
Primární prevence musí ovlivňovat postoje cílové skupiny.
5.
Informace, které dítěti předkládáme, musejí být vždy uměřené jeho věku.
1. Primární prevence nikdy nesmí děti strašit, děsit, vyvolat v nich negativní odezvu.
Řada preventistů si myslí, že prevence založená na strachu funguje. Opak je pravdou, prevence založená na strachu je nejméně efektivní formou prevence a má zcela opačný účinek než snížení výskytu rizikového chování v dané skupině dětí.
Preventivní akce samozřejmě mohou obsahovat i drsnější záběry z příběhů, ty však vždy musejí preventivní pracovníci uvést na pravou míru a dát dětem prostor na dotazy, na projevení vlastního názoru, vysvětlit případné nesrovnalosti. Výsledek musí být vždy pozitivní - děti cítí, že mají nové znalosti a dovednosti a že jsou lépe připraveny čelit případným rizikovým scénářům. Preventivní akce u cílové skupiny nikdy nesmí vyvolat paniku a hysterii.
2. Primární prevence rizikového chování musí vždy probíhat v bezpečném prostředí a musí být řízena.
Primární prevence musí vždy probíhat v bezpečném prostředí - ve škole, v domácím prostředí, v prostorách preventivní organizace či na jiných vhodných místech - a musí být vždy řízena. Má to svůj důvod - v tomto prostředí nemůže
konfrontace
dítěte s nebezpečným obsahem (třeba drastickou fotografií) vyvolat negativní reakci - třeba zkratkovité jednání. Preventivní aktivita musí být vždy řízena - preventivním pracovníkem, učitelem, rodičem, který dohlédne na bezpečí svého publika. Dítě, které se seznámí s novými informacemi, má řadu otázek, které mu může preventivní pracovník pomoci zodpovědět a hlavně uvést na pravou míru, vyvrátit mýty a poskytnout pravdivé informace. A třeba i dítě uklidnit v situaci, kdy by jeho reakce mohla být nepředložená.
Při řízené prevenci dochází k minimalizaci rizika nápodoby, zatímco při nadměrné medializaci problému se riziko nápodoby zvyšuje. Děti totiž mají výraznou tendenci k napodobování mediálně zprostředkovaného jednání a chování, protože v jejich případě nelze očekávat adekvátní schopnost odhadnout riziko (založenou na zkušenosti) tak, jako je to možné u dospělých osob.
3. Primární prevence rizikového chování by měla probíhat v limitovaných skupinách (ideálně 20-30 osob).
Pokud bude preventivní akce probíhat v malé skupině, dostanou děti dostatek prostoru na dotazy a preventista se jim může více věnovat. Je také schopen jich co nejvíce do preventivní činnosti aktivně zapojit, může s nimi účinně diskutovat, komunikovat, odpovídat na jejich dotazy apod. To vše minimalizuje vznik paniky a nápodoby; právě rozbor situace a objasnění fakt je to, co je velmi důležité.
S nárůstem publika se snižuje účinnost, proto je nutné v případě velkých skupin změnit preventivní metodu oslovení klientů. Některé organizace tedy volí pro prevenci kombinaci preventivně zaměřeného videa s následnou diskusí, ve které nejdříve cílová skupina zhlédne preventivní video informující o rizikovém fenoménu na základě konkrétních příběhů, po kterém následuje diskuse, v níž se mohou děti vyjádřit, ptát se, reagovat, vyjasňovat nesrovnalosti. To vše snižuje možnou paniku a hysterii a zvyšuje dopad aktivity. Pokud však dětem pustíme pouze preventivní video a nenásleduje rozbor a diskuse, pak jsme postupovali špatně.
4. Primární prevence musí ovlivňovat postoje cílové skupiny.
Základem prevence je ovlivnit postoj cílové skupiny - a to pozitivním směrem. Když např. komunikujeme s dětmi o sociálních sítích, měníme jejich postoje např. směrem k mezilidské komunikaci, ověřování toho, s kým se baví, postoj k důležitosti jejich vlastních osobních údajů, k respektu k ostatním a také k nim samotným (vážením si sebe sama) apod. Postoj si musí vytvořit dítě samo, úkolem preventisty je ho k tomuto postoji přirozenou cestou přivést. Ovlivňování postojů totiž výrazně zvyšuje odolnost dětí vůči rizikovému chování. V prostředí škol se prevence orientuje především na posílení dobrých vztahů mezi dětmi (a také pedagogy) a na zvyšování kvality školního klimatu.
5. Informace, které dítěti předkládáme, musejí být vždy uměřené jeho věku.
Každá informace, kterou dítěti předkládáme, musí být uměřená jeho věku. Těžko budeme se šestiletými dětmi řešit, co je sex, a s patnáctiletými dětmi, jak si mají nastavit bezpečné heslo. Každý věk má svá specifika, která je nutné respektovat a přizpůsobit se jim.
Zcela jistě tedy není vhodné a žádoucí s malými dětmi diskutovat třeba o plankingu, protože je pravděpodobné, že si prezentované situace vyzkoušejí. Stejně tak nebudeme s dítětem z první třídy diskutovat o různých sexuálních praktikách, protože to jednoduše nepochopí. Na druhou stranu s nimi můžeme vést debatu o tom, jak se chránit na internetu, jak si ověřovat informace, jak si zabezpečit profil, jak si prověřit své internetové kamarády apod. Postupně pak paletu témat v návaznosti na fyzický a psychický vývoj dítěte budeme rozšiřovat.

Související dokumenty

Pracovní situace

Školy a cestování žáků - varianty organizace akce
Mimoškolní akce školy – účastníci akce
Metodika k hodnocení žáků ve středních školách a konzervatořích dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Komisionální zkouška žáka střední školy
Příklad dobré praxe – kulatý stůl k problematice sociálního začleňování
Den, do kterého je žák, student žákem, studentem školy ve školním roce 2019/2020
Metodické doporučení MŠMT pro práci s Individuálním výchovným programem v rámci řešení rizikového chování žáků
Výchovná opatření a jejich zveřejňování
Žákovská a studentská samospráva
Práva a povinnosti dětí umístěných v zařízení
Přiznání svéprávnosti nezletilému dle nového občanského zákoníku
Může škola požadovat peníze za opotřebení učebnic?
Jak komunikovat s dětmi, které prožívají ztrátu blízké osoby (rodiče)
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Neshody při žádosti o odklad povinné školní docházky
Přijímání ke vzdělávání cizinců, vzdělávání cizinců, ukončování vzdělávání cizinců
Aktualizace školního řádu základní školy na základě právních předpisů (2020/2022)
Metodika k hodnocení žáků v základních školách dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Metodika k hodnocení studentů ve vyšších odborných školách dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Rok na střední škole v zahraničí z právního pohledu

Poradna

Odpovědnost školy za škodu - odpověď na dotaz
Ubytování v internátu
Výuka Aj
Problémy ve třídě
Dobrovolnická práce
Počet žáků ve třídě
Lesní školka
Poplatky za ŠD při rotační výuce
Žák v zahraničí
Třídní důtka - odpověď na dotaz
Dozor při odvozu do nemocnice - odborná poradna, odpověď na dotaz