Jak motivovat?

V životě jsme neustále v situaci, že něco nebo někoho ovlivňujeme a vedeme. Svými slovy, svým chováním a svým vlastním příkladem. Tím, jak v danou chvíli myslíme, co na základě toho říkáme a jak se přitom chováme. A i když můžeme mít pocit, že není právě koho vést, vedeme sami sebe. Důležité je proto vědět, co vede vás. Jsou to vaše hodnoty? Nebo jsou to vlastní emoce? Přijímáte svá rozhodnutí racionálně, aniž byste do nich míchali pocity? Přizpůsobujete se tomu, co říkají druzí nebo o čem si myslíte, že je od vás právě očekáváno?

V každém z nás jsou dva silné motivy, které nás vedou. Ten povrchní je stimulován obavami, touhami a tlaky. Děláme pak věci z obavy, že nebudeme mít něčeho dostatek, například uznání, příjmů, úcty druhých či moci a vlivu nad něčím nebo někým. K akci nás motivují hlavně vnější tlaky, jako jsou termíny, nároční nadřízení nebo vnitřní touha po úspěchu a potřebě být vidět a uznáván. Nechámeli se vést pouze těmito povrchními motivy, pak sice můžeme být ve vedoucí funkci nebo ve vedení projektu zdánlivě úspěšní, ale stojí nás to mnoho úsilí a přesto nemůžeme mít věci plně v rukou, protože se necháváme vést těmito nezdravými silami. Za důležitější považujeme hlavu než srdce.

Druhý, niterný motiv přináší mnohem větší spokojenost - nám, naší organizaci a všem kolem nás. Na nemožné se dokážeme dívat jako na možné, nehledáme, co nejde, ale jak to udělat. Konkurenty nebereme jako ohrožení, ale vidíme v nich potenciální spolupracovníky. Těmito faktory motivováni vytváříme dobré výsledky, aniž bychom na ně soustředili významně pozornost. Výsledky se dostavují snáz, cítíme-li se vnitřně naplněni. Práce nám přináší radost a baví to nás i všechny, s nimiž na něčem pracujeme. Zajímavé na tom je, že už necítíme potřebu se někomu vyrovnat a nesnažíme se někoho porazit či předstihnout. Sami sebe hodnotíme spíš podle toho, jak se cítíme, než podle toho, co máme. Tento typ vedení je komplexní - důležité jsou srdce i hlava. Cit používáme s rozumem a rozum s citem.

Abychom mohli vnímat a využívat své vnitřní motivy, potřebujeme vycházet z etiky, morálky nebo ze silných a zdravých hodnot, v nichž jsme vyrostli. A co jsou ty základní hodnoty? Zodpovězte si sami na následující otázky a zkuste určit, co je typické pro šéfa, který vede z povrchních a který z vnitřních motivů:

Mluvíte a jednáte stejně, nebo něco říkáte a jinak jednáte? Vedete své lidi s důvěrou a vlastním příkladem, nebo vedete prostřednictvím strachu a stálé kontroly? Jde vám především o vaše vlastní zájmy, nebo vám jde hlavně o společný zájem? Chcete, aby většina dění byla podle vás, nebo jste otevření osobním iniciativám druhých? Vítáte nápady a přijímáte zpětnou vazbu, nebo přikazujete druhým, co mají dělat? Přizpůsobujete lidi úkolům, nebo úkoly lidem? Motivují vás spíš hodnoty a principy, nebo peníze? Platí pak tyto hodnoty a principy pro všechny vaše podřízené, nebo děláte výjimky? Zajímají vás lidé a jejich pocity, nebo máte tendenci je ignorovat či zlehčovat?

Možná patříte k osvíceným šéfům, kteří vedou spíše z vnitřní motivace, tedy s citem k druhým a hlubokým zájmem o to, jak to mají. A možná jste si upřímně uvědomili, že ještě máte co zlepšovat. Obojí je v pořádku, protože dokonalí jsme všichni právě teď v tomto okamžiku tak, jak jsme. Kdybychom uměli dělat věci lépe, tak už bychom to dávno dělali. Důležitější je, zda si vůbec jsme ochotni připustit, že sami ještě máme na své motivaci co zlepšit. Všichni jsme občas nahoře a občas dole a to, jak se cítíme, určuje naši výkonnost. Chceme-li v životě něčeho dosáhnout, pak potřebujeme jak dávat, tak dostávat podporu. Někteří lidé jsou už teď dostatečně motivovaní a silní, takže budou vaší podpory potřebovat méně a vy můžete jejich síly a motivovanosti využít, aby oni podpořili vás. Můžete s nimi například vést otevřený rozhovor o tom, jak se právě teď cítíte, a vyjádřit naprosto jasně a konkrétně, s čím vám mohou pomoci. Potřebujete, aby vás druzí podporovali v tom, být dobrým lídrem. To se nestane, když budete jen čekat, až vám dodají, co očekáváte. Každý má spoustu práce sám se sebou a nemusí vnímat, co ten druhý očekává, když to nevysloví. Síla otevřené komunikace a spolupráce mnohonásobně převyšuje sílu individuálního snažení. Jen když požádáte o podporu, můžete ji zase dávat těm, kteří ji v danou chvíli víc potřebují.

Ve chvíli, kdy jste motivováni podporovat motivaci lidí kolem vás, můžete využít pohledu na osobnostní typy lidí, které jsou předmětem studia už celá staletí. Většinou jsou charakteristiky rozdělovány do několika kategorií, ovšem nikdy není nikdo charakterově pouze v jedné z nich. Vždy se jedná o kombinaci několika typů, z nichž jeden je převažující. Když se na základě těchto typologií sami zamyslíme, jaký typ chování převažuje u našich spolupracovníků, není těžké to vnímat. Vyjdeme-li z odborné literatury, najdeme popsané a různě pojmenované nejběžnější osobnostní typy:

Odložte nyní tento text a pojďte si vyzkoušet svoji intuici. Zkuste si své podřízené nebo lidi, na jejichž motivaci se chcete zaměřit, zařadit do jednotlivých typů chování. Zavřete oči a položte si následující otázky:

Co může být pro tohoto konkrétního člověka motivující? Jak s ním mám pracovat? Čím ho nadchnout pro spolupráci nebo změnu? Co v jeho chování oceňuji a o čem si s ním potřebuji pohovořit?

Můžete si také představit konkrétní situaci, v níž lidé nereagovali podle vašeho očekávání, a ptát se, jak bych mohl na tuto situaci reagovat? Co příště mohu udělat jinak?

Ve vašem podvědomí je už dnes mnoho inspirace a informací, s kterými dokážete pracovat. Dovolte si důvěřovat odpovědím, které z podvědomí přijdou díky otevřeným, sebekoučovacím otázkám. To správné totiž přichází z vaší vnitřní motivace a moudrosti. Odpovědi si zaznamenejte a pracujte s nimi. Sdílejte pak s konkrétními lidmi to, co vás napadlo, ověřte si, zda je váš podnět správný, a uvidíte, že budou překvapeni, jak se o ně zajímáte. A vy budete překvapeni, jak moudrý vůdce se ve vás skrývá. A kdyby náhodou žádná inspirace zevnitř nepřicházela, pak existuje mnoho různých odborných pohledů a knih, jimiž se můžete nechat inspirovat. Rozdíl je v tom, že tyto knihy jsou psány formou mentorinku a informace jdou cestou z vnějšku do podvědomí. Koučovací otázky jsou formou vyhledávání již uložených informací z podvědomí do vědomí a to je mnohem prospěšnější cesta k vlastní motivaci. Ve východních filozofiích už před mnoha tisíci lety kdosi moudrý řekl: „Opusťte touhu po vědění a budete šťastní.“ Koučování je filozofie - pracovat s tím věděním, které již teď máme a dostatečně nevyužíváme, intuicí, moudrostí vnitřního dítěte i tím, co jsme získali během života i v průběhu vzdělávání.

Hledáte-li tedy další možnosti pro vlastní rozvoj, pak koučovací styl je právě tím, jež podpoří vaši vlastní motivaci, potažmo motivaci vašich podřízených. Lektoři pracují převážně koučovacím přístupem, který nabízí nové úhly pohledu a je skutečně interaktivní. Podpoří vás právě v práci s informacemi, které buď získáte v procesu rozvoje, nebo už je máte, jen jste si je dostatečně neuvědomili ve všech souvislostech.

V kurzu, který najdete pod názvem Ředitel školy koučem, získáte vše potřebné pro moudré vnitřní vedení sama sebe i celé školy. V nadstavbovém kurzu Personalistika pro ředitele školy pak zasadíte získané poznatky do konkrétních procesů vedení lidí, jako jsou nábor, adaptace nováčků, motivace, osobní rozhovory, systematický rozvoj i propouštění. A Týmové dílny ředitelů jsou pak skvělým prostorem pro vaše další rozvíjení, sdílení a inspiraci.